Předpokládám, že první španělské slovo, které jsem kdy slyšel, bylo gringo.
Druhé slovo, které jsem slyšel, bylo pinche, které předcházelo gringo a bylo namířeno na mě.
Neurazilo mě to. Můj tehdejší kamarád Gonzales mi řekl, že ten člověk chválil mou šetrnost.
Každý anglo-texasan by měl ovládnout to, co rád nazývám španělštinou pro gringy. To je důležité, abychom plně užívali bikulturní povahu Texasu. Proč se vylučovat z poloviny dědictví tohoto krásného státu?
S přívlastkem pinche nebo bez něj, kromě toho, že nás nazývají gringos, říkají nám také bolillos, což je proto, že máme barvu těch krásných špičatých houskových rohlíků z bílé mouky. Další pěkný kompliment.
Většina gringů zná slovo cerveza. To bylo první slovo, které jsem se naučil v baru. Následovalo bien fría: Dobře vychlazené. Otra. Další. A po několika dalších otras jsem potřeboval tuhle frázi: „¿Dónde está el baño?“ Španělština pro přežití. Na nezaplacení.
Španělština je jazyk zdrobnělin. Díky zdrobnělinám -ito a -ita je všechno láskyplně malé. Moje žena řekne: „¿Quieres huevito y cafecito?“ „Dáš si malé vajíčko a malou kávu?“ Řeknu ano a brzy přijde s třemi míchanými vejci zabalenými do dvou velkých pšeničných tortill s chorizem a hrnkem kávy. A já se divím: „Co se stalo s tím -ito?“
Ve španělštině je všechno -ito. Znám chlapa jménem Carlos, který váží 300 liber, ale jeho máma mu pořád říká Carlitos.
To je další věc, kterou by gringové měli vědět: Španělština je protikladný jazyk. Velké je malé a malé je velké. Jděte na jakoukoli stavbu a najdete tam muže, který vypadá jako anorektic, a říkají mu Gordo (Tlustý). Najdete tmavovlasého chlapa, kterému říkají Blondie nebo Güerito. Novomanželé si říkají viejo a vieja, starý a stará.
Přemýšlejte o tom slavnostním drinku, margaritě. Je to drink, který znamená malá Margaret. Ale přinesou ho v obrovské sklenici, která by pojala celý Severní ledový oceán.
Ahorita (něco jako „přímo“ v texanském slangu) neznamená „teď“. Znamená to brzy, což znamená možná zítra nebo příští týden.
Zajistit, aby host byl dobře najedený, je základní hodnotou hispánské domácnosti. V 11 hodin dopoledne se vás hostitelka zeptá, jestli si dáte něco k jídlu. Řeknete: „Už jsem měl vejce, slaninu a toast,“ a ona odpoví: „Pero, necesita un pedacito de pastel.“ Potřebujete malý kousek koláče. „Siéntate.“ Posaďte se. A jediné, co můžete udělat, je se vzdát. Je to podobné jako návštěva babičky v Česku.
My gringové nepotřebujeme obrovskou slovní zásobu ani dokonalou výslovnost. Stačí se snažit. Můžete říct „Quiero una cervezita, bien fría, por favor“ v tom nejsyrovějším východotexaském venkovském přízvuku a hispánský svět se vám otevře, protože se snažíte. Připijí vám „¡Saludcita!“ a přivítají vás abrazotes (velkými objetími). Pokud to nejsou turisté z Monterrey. Pak jste pořád jen pinche gringo.
