Když si představíte New York, jedna z prvních věcí, která se vám vybaví, je Socha Svobody. Ikonická, monumentální, a pro spoustu lidí symbol celé Ameriky. My jsme si ji samozřejmě nemohli nechat ujít – jen jsme netušili, že místo klasické návštěvy z nás udělá hlavní hrdiny asi nejznámějšího newyorského podvodu na turisty.
A světe div se – i přesto to byl nakonec skvělý zážitek.
Z One World Center rovnou na metro
Návštěva Sochy Svobody byla na programu hned po prohlídce One World Center a 9/11 Memorialu. Z Lower Manhattanu jsme se vydali na metro, konkrétně na stanici World Trade Center, odkud jsme chtěli jet jen o pár zastávek směrem k přístavišit.
Oficiální ferry na Sochu Svobody totiž vyplouvají z Battery Parku, který se nachází úplně na jižním cípu Manhattanu. Tam je historický Castle Clinton – bývalá kruhová pevnost, dnes památka, ve které sídlí oficiální pokladna. Jediný autorizovaný provozovatel, který vás na Liberty Island převeze, je společnost Statue City Cruises. Nikdo jiný. A to je pro celý dnešní příběh klíčová informace.
Cena za klasickou zpáteční plavbu s prohlídkou Liberty Island i Ellis Island se pohybuje kolem 25 dolarů za dospělého (pro děti je levnější). Vstup na samotný ostrov je součástí ceny – žádné další poplatky se neplatí. Pokud byste chtěli vystoupat až na pedestal nebo dokonce do koruny, je potřeba si vstupenku rezervovat předem (a korunu klidně i několik měsíců dopředu, protože je jich omezené množství).
Na internetu jsem si často četl, že se na Sochu Svobody dá dostat i úplně zadarmo – to je ale polopravda. Zadarmo je tzv. Staten Island Ferry, který jezdí z Manhattanu na Staten Island každých pár minut a projíždí okolo Sochy Svobody. Přímo k ní ale nedojede, takže si ji vyfotíte jen z dálky.
My jsme chtěli jít tou oficiální cestou – přes Battery Park, na ferry, a na ostrov.
A přesně tady začínají problémy.
„Kam jdete? Na Sochu Svobody? Tak pojďte s námi!"
Sotva jsme vyšli z metra, zastavil nás chlapík, černoch, velmi sebevědomý, který se nás rovnou zeptal, jestli jdeme na Sochu Svobody.
„No jasně, právě tam míříme, chceme jít do přístaviště," odpověděl jsem.
„No problem, I'll take you there!" odvětil s tím, že nás odvede, cestou nám všechno ukáže a vše bude v pohodě. Dokonce nás po cestě vzal kolem nějakého muzea, vyprávěl nám, co je co, a tvářil se jako oficiální průvodce nebo zaměstnanec parku.
Po krátké procházce přes park nás zastavil na chodníku, kde už stálo několik dalších turistů. „Tady chvilku počkejte, za chvíli přijede autobus a ten vás odveze přímo k lodi."
A tady mi to mělo v hlavě pískat na poplach. Ale když máte s sebou další lidi a dítě, jste trochu unavení z půldne na nohou a všude kolem je zmatek, jdete automaticky tam, kam vás někdo vede.
Platební terminál v ruce, 200 dolarů pryč
Zatímco jsme čekali, přišli další „pomocníci" s mobilním platebním terminálem a začali od všech čekajících vybírat peníze. Ne úplně nátlakem, ale dost jistě na to, aby nám bylo nepříjemné říct ne. Přesnou částku už si úplně přesně nepamatuji, ale pohybovala se kolem 200 dolarů za dva dospělé a jedno dítě.
Celé to bylo postavené tak, že než si stihnete ujasnit, co se vlastně děje, máte to zaplacené. A jakmile zaplatíte, slyšíte jasně: „No refunds."
Čekali jsme zhruba hodinu. Tou dobou už jsem byl celkem naštvaný – měli jsme další program, chtěli jsme stihnout Central Park a druhý den nás navíc čekal odlet na Floridu. Nejradši bych odtamtud odešel, ale s vědomím, že jsme právě vyhodili 200 dolarů oknem, se to dělalo těžko.
Mezitím jsme si aspoň dali hotdog.
A pak to přišlo.
Místo Battery Parku autobus na West 39th Street
Místo autobusu přijela nějaká stará herka (rozuměj dost ojetý autobus), nacpali nás dovnitř a vyrazili jsme. Jenže – a tady přišlo hlavní překvapení – nejeli jsme k Battery Parku, tedy tam, odkud jezdí oficiální ferry. Jeli jsme přesně na opačnou stranu, zhruba na West 39th Street v Midtownu, k jednomu z přístavišť na Hudson River.
Tady bych měl dodat klíčovou věc, kterou jsem tenkrát netušil: tohle je přesně ten podvod, na který v New Yorku každý rok naletí tisíce turistů. Tzv. „runneři" (často v tričkách s nápisem runner nebo guide) číhají u stanic metra v okolí Battery Parku, World Trade Center nebo Bowling Green a přesvědčují turisty, že je odvezou na Sochu Svobody „lépe, rychleji a levněji". Ve skutečnosti vás vezmou na úplně jiný, neoficiální trajekt, který na Liberty Island vůbec “nepřistává” – jen se okolo kousek otočí a jede zpátky. A stojí vás to mnohem víc, než oficiální ferry.
Když jsem si to později zpětně vyhledal, zjistil jsem, že i NYPD označuje tenhle podvod jako vůbec největší turistický podvod v celém New Yorku. A nachytat se nechal svého času prý i herec Alec Baldwin.
Jenže… nakonec to bylo překvapivě super
A teď přichází ten pozitivní twist – protože tohle je ten typ příhody, kde i přes špatný začátek nakonec všechno vyšlo.
Trajekt vyrazil z Midtownu a místo přímé jízdy na Liberty Island jsme objeli celý dolní Manhattan. Projížděli jsme kolem finančního distriktu s jeho ikonickými mrakodrapy, podpluli jsme dokonce i Brooklynský most – viděli jsme ho ze spodu, což z klasické oficiální lodi nejde. Člověk najednou získal úplně jinou perspektivu na celý New York.
Na lodi s námi byl černošský průvodce jménem Michael, který byl naprostá bomba. Vyprávěl nám příběhy, vtipkoval, mluvil o Soše Svobody jako o „naší mámě" a občas nám zazpíval. Měl v sobě tu klasickou newyorskou energii, kterou lidé znají z filmů. Hudba, atmosféra, fotky – najednou z nás strach a nervozita spadly a začali jsme si to užívat.
K Soše Svobody jsme potom dojeli a objeli jsme ji z těsné blízkosti (ne, nepřistáli jsme, jen kroužili kolem), což dalo prostor na spoustu fotek ze všech stran. Upřímně, i tak jsme toho viděli hodně – mrakodrapy Downtownu, Brooklyn Bridge, Ellis Island v dálce i samotnou Lady Liberty.
I přesto, že bylo zataženo, konec října byl docela studený a foukal vítr, zážitek se povedl.
Kdo je vlastně ta dáma s pochodní – historie Sochy Svobody
Když jsme tam kolem ní stáli na palubě a Michael vyprávěl, uvědomil jsem si, jak málo toho většina lidí (včetně mě) o Soše Svobody vlastně ví. Takže pár zajímavostí, pokud se na ni chystáte.
Socha Svobody (oficiálně „Liberty Enlightening the World", česky „Svoboda přinášející světu osvětu") je dar Francie Spojeným státům. Myšlenka vznikla už v roce 1865, kdy francouzský politik a abolicionista Édouard de Laboulaye navrhl, aby Francie věnovala Americe monument k 100. výročí nezávislosti a zároveň jako oslavu zrušení otroctví v USA.
Navrhl ji sochař Frédéric Auguste Bartholdi, a – tohle je pecka, o které moc lidí neví – ocelovou konstrukci uvnitř vytvořil Gustave Eiffel. Ano, ten Eiffel, co o pár let později postavil v Paříži Eiffelovu věž. Takže když se díváte na Sochu Svobody, díváte se tak trochu na Eiffelovu věž převlečenou za ženskou.
Socha byla kompletně vyrobena v Paříži, následně rozebrána na 350 kusů, zabalena do 214 beden a převezena přes oceán na palubě lodi Isère do New Yorku v červnu 1885. Složení trvalo přes rok. Slavnostně ji odhalil prezident Grover Cleveland 28. října 1886.
Jen pár zajímavostí na závěr:
-
Celá socha váží asi 225 tun a měří 46 metrů (s podstavcem 93 metrů).
-
Je z měděných plátů tenkých jako mince, kterých je celkem 300 kusů.
-
Zelenou barvu má kvůli oxidaci mědi – původně byla hnědá jako jednocentová mince.
-
Tabulka v její levé ruce nese datum 4. července 1776 zapsané římskými číslicemi – den vyhlášení nezávislosti USA.
-
Sedm paprsků v koruně symbolizuje sedm kontinentů a sedm moří.
-
U jejích nohou leží zlomené okovy a řetěz – symbol konce otroctví.
-
Modelem pro tvář byla podle vzpomínek Bartholdiho matka.
-
Na ostrově, kde socha stojí (tehdy Bedloe's Island, dnes Liberty Island), stávala kdysi pevnost Fort Wood – její hvězdicový půdorys dnes tvoří základnu podstavce.
A ano, dá se vystoupat až nahoru. Na pedestal (hlavu podstavce) vede 215 schodů nebo výtah, do koruny pak dalších 162 úzkých točitých schodů – dohromady 393 schodů, tedy asi jako na 27patrový dům. Vstupenky na korunu (Crown Reserve) je ale potřeba si rezervovat několik měsíců dopředu na oficiálních stránkách Statue City Cruises. Děti musí měřit alespoň 107 cm a musí zvládnout schody samy. My jsme to tentokrát nestihli, ale příště by to bylo určitě lákadlo.
Jak se na Sochu Svobody dostat správně (a bez podvodu)
Pokud si z naší zkušenosti chcete vzít něco užitečného, tak tohle:
-
Oficiální ferry jezdí pouze z Battery Parku v Lower Manhattanu (pokladna v Castle Clinton) nebo z Liberty State Parku v New Jersey. Nikde jinde.
-
Jediný provozovatel je Statue City Cruises. Tickety se kupují buď na místě v pokladně, nebo předem na cityexperiences.com.
-
Nikoho na ulici neposlouchejte. Pokud vás někdo u metra zastaví a bude tvrdit, že vás „odvede" nebo „prodá levnější lístek", ignorujte ho. Oficiální prodejci vás nikdy neoslovují na ulici.
-
Staten Island Ferry je sice zadarmo a Sochu Svobody z něj uvidíte, ale jen z dálky – nepřistává na Liberty Island.
-
Pokud si chcete vystoupat na pedestal nebo do koruny, rezervujte si vstupenku předem – a to klidně i měsíce dopředu.
Závěrem – stojí Socha Svobody za návštěvu?
Jednoznačně ano. Je to prostě jedna z těch věcí v New Yorku, co se neodmítá. I když jsem na ni nakonec dorazil oklikou (a s minusem 200 dolarů na účtu), byl to zážitek, na který budeme vzpomínat hodně dlouho – a možná i víc, než kdybychom jeli normální cestou. Projet se kolem dolního Manhattanu, vidět zespodu Brooklynský most a nechat si celou plavbu oživit vtipným průvodcem jménem Michael – to k oficiálnímu ferry nedostanete.
Za mě osobně úplně stačí vidět Sochu Svobody z lodi. Fotky vyjdou pěkně, atmosféra je super, a jestli někdy pojedu znovu, budu chtít spíš vystoupat do koruny než trávit další hodinu fotografováním zespodu.
Největší lekce z celého výletu ale nakonec byla jiná: díky tomu, že jsme se vrátili pozdě, vyšel nám úžasný pozdní výlet do Central Parku – ale to už je na další článek.
A jak říkal Michael: „Statue of Liberty is our mother – she welcomes everyone."
I blázny jako nás, co si nechají vzít 200 dolarů za cestu, která je jinak zadarmo. 🗽
