V říjnu 2025 jsme vyrazili na cestu po Spojených státech – nejdříve New York, poté Florida a nakonec Dallas. Byl to trip, na který jsme se s dcerkou těšili, a New York byl jeho dokonalým úvodem.
Přílet a první dojmy z Manhattanu
Přiletěli jsme na letiště Newark Liberty International Airport, které leží v New Jersey, tedy na druhé straně řeky Hudson od Manhattanu. Newark je jedním ze tří velkých letišť obsluhujících New York – vedle JFK a LaGuardia – a pro lety z Evropy je často výhodnou volbou, protože bývá méně přeplněné než JFK. Na imigrační kontrole to naštěstí šlo poměrně rychle – občas člověk slyší příběhy o hodinových frontách, ale nám se povedlo projít bez větších komplikací.
Z Newarku jsme si vzali Uber a zamířili přímo na Manhattan. Cesta trvala zhruba 40 minut přes New Jersey Turnpike a Lincoln Tunnel – nebo se dá jet ještě přes George Washington Bridge, podle provozu.
Vzpomínám si, že když jsem byl v New Yorku naposled, jel jsem z JFK přes AirTrain, což je automatický vlak spojující terminály letiště se stanicemi metra. A to byl zážitek, na který se nedá zapomenout – vagón s bezdomovci a podivnými lidmi, atmosféra, která člověku okamžitě připomene, že tohle není Evropa. Tentokrát jsme se díky tomu Newarku a Uberu elegantně vyhnuli.
Hotel Park Lane New York – bydlení přímo u Central Parku
Bydleli jsme v hotelu Park Lane New York, který stojí na adrese 36 Central Park South, tedy přímo na jižním okraji Central Parku, mezi Pátou a Šestou Avenue. Lepší polohu na Manhattanu si člověk těžko může přát.
Park Lane má zajímavou historii. Hotel byl postaven v letech 1967–1971 podle návrhu slavného architektonického studia Emery Roth & Sons pro realitního magnáta Harryho Helmsleyho. Helmsley a jeho manželka Leona byli v té době jedněmi z největších realitních hráčů v New Yorku – vlastnili desítky budov po celém městě. Hotel měl 46 pater a byl součástí vlny luxusních staveb, které v šedesátých letech rostly podél Central Park South jako houby po dešti.
V roce 2013 hotel koupila společnost Witkoff Group za 660 milionů dolarů a plánovala na jeho místě postavit supertall mrakodrap vysoký přes 360 metrů – tedy jednu z nejvyšších budov v New Yorku. Z toho nakonec sešlo. V roce 2023 hotel získala Qatar Investment Authority, tedy investiční fond katarské vlády.
V roce 2021 prošel hotel kompletní rekonstrukcí od prestižního designérského studia Yabu Pushelberg. A musím říct, že výsledek je opravdu povedený – interiéry působí moderně, ale zároveň elegantně. Hotel má dnes 610 pokojů a hned tři restaurační koncepty, včetně střešního baru Darling na 47. patře, který je údajně jediným rooftop barem na celé Central Park South.
Náš pokoj byl prostorný, se dvěma velkými postelemi, a hlavně – s naprosto úžasným výhledem přímo na Central Park. Když jsem ráno odtáhl závěsy, viděl jsem celý park v podzimních barvách, od zlaté přes oranžovou až po tmavě zelenou, a za ním siluety budov na Upper East Side i Upper West Side. Počasí sice nebylo nic moc, bylo deštivo a docela chladno na říjen, ale ten výhled to bohatě vynahradil.
Hotel Park Lane stojí doslova pár kroků od dalšího slavného hotelu – The Plaza –, ale o tom až později.
O Central Parku samotném budu psát v dalším článku, protože si to zaslouží vlastní prostor.
Metro v New Yorku – historie, chaos a bezdomovci
Po ubytování jsme vyrazili na průzkum města. A hlavním dopravním prostředkem se pro nás stalo metro.
Newyorské metro je jedním z nejstarších systémů hromadné dopravy na světě – první linka byla otevřena 27. října 1904. Pro srovnání – londýnské metro je ještě starší (1863) a bostonské bylo prvním v USA (1897), ale newyorský subway se rychle stal největším americkým systémem. Dnes má 472 stanic, což je nejvíce ze všech metrových systémů na světě, a provozuje se 24 hodin denně, 7 dní v týdnu – to je unikát i ve světovém měřítku. Denně ho využije přes 3 miliony lidí.
A jak to metro vypadá v praxi? Upřímně – má to své kouzlo, ale taky svou stinnou stránku. Některé stanice jsou opravdu špinavé, potkáte tam bezdomovce a celkově to místy působí dost zanedbaně. Zvlášť když člověk přijede z moderního letiště a najednou stojí na oprýskané stanici s rozbitými dlaždicemi, tak je ten kontrast docela silný.
Na druhou stranu – metro je v New Yorku naprosto nejpraktičtější způsob dopravy. Taxíky a Ubery v Manhattanu stojí v zácpách, ale metrem se dostanete kamkoliv za pár minut. Takže jsme ho využívali neustále a zvykli jsme si na něj velmi rychle.
Zajímavostí je, že mozaikové nápisy na stanicích, jako třeba ten na Fifth Avenue, jsou originální dekorace z počátku 20. století. Jejich návrhy vycházely z inspirace pařížským metrem a každá stanice měla mít unikátní vizuální identitu – což většina z nich dodnes má.
Times Square – křižovatka světa
Ten den, co jsme přiletěli, jsme se vydali na Times Square. A i přes únavu z letu to stálo za to.
Times Square je místo, které člověk zná z filmů a fotografií, ale když tam stojí poprvé, je to přesto ohromující. Celé náměstí – které vlastně vůbec není náměstí, ale spíš křižovatka ve tvaru motýlka, kde se Broadway kříží se Sedmou Avenue mezi 42. a 47. ulicí – je doslova zavalené obrovskými svítícími reklamními panely.
Trochu historie: místo se původně jmenovalo Longacre Square. V roce 1904 sem přesídlil deník The New York Times do tehdy nově postaveného mrakodrapu One Times Square a oblast byla na jeho počest přejmenována. Vtipné je, že noviny se o pouhých devět let později přestěhovaly do vedlejší budovy, ale název Times Square už zůstal.
Dnes tudy denně projde přibližně 330 000 až 400 000 lidí, v nejrušnějších dnech i přes 450 000. Ročně Times Square navštíví kolem 50 milionů lidí, což z něj dělá jednu z nejnavštěvovanějších turistických atrakcí na světě.
A to, co Times Square dělá opravdu nezaměnitelným, jsou právě ty reklamy. Svítící billboardy jsou tu od začátku 20. století – první elektrizovaná reklama se zde objevila jen tři týdny po přejmenování náměstí v roce 1904. Dnes je tu zákonem dokonce stanoveno, že každá budova na Times Square musí mít minimální množství osvětlení – proto to místo září tak intenzivně, že je viditelné i z Mezinárodní vesmírné stanice ISS.
Kolik stojí reklama na Times Square? Ceny se pohybují v obrovském rozpětí. Základní digitální spot na menší obrazovce může stát od 300 dolarů za den. Střední billboardy vyjdou na 5 000 až 50 000 dolarů denně. A ty největší a nejprestižnější LED panely, třeba na budově One Times Square nebo na Nasdaq Tower? Ty stojí 1,1 až 4 miliony dolarů ročně. Největší billboard na Times Square může vyjít až na 3 miliony dolarů měsíčně. Inzerují tu firmy jako Google, Samsung, Coca-Cola nebo Apple.
Mimochodem – zajímavý fakt: průměrný billboard na Times Square má větší plochu než průměrný newyorský byt.
Times Square je také místem slavného silvestrovského odpočítávání – od roku 1907 se zde každý rok 31. prosince spouští křišťálový míč z vrcholu budovy One Times Square. Na Silvestra se tu shromáždí kolem milionu lidí a další miliardy to sledují online a v televizi po celém světě.
Byli jsme se na Times Square i najíst v jedné z místních restaurací a celkově ta atmosféra – zvlášť k večeru, když všechny ty reklamy září naplno – byla opravdu nezapomenutelná. Potkali jsme tam i policejní vůz NYPD, což je vlastně taková klasika – newyorská policie je na Times Square přítomná prakticky nepřetržitě.
Hotel The Plaza a po stopách filmu Sám doma
Po večeři na Times Square jsme se metrem vrátili směrem k našemu hotelu. A cestou zpátky jsme nemohli vynechat zastávku, která byla zvlášť důležitá pro naši dcerku – hotel The Plaza.
The Plaza stojí přímo vedle Park Lane, na rohu Páté Avenue a Central Park South, u Grand Army Plaza. Je to jeden z nejikoničtějších hotelů na světě. Otevřen byl v roce 1907, navrhl ho architekt Henry Janeway Hardenbergh ve stylu francouzské renesance a od roku 2018 ho vlastní katarská firma Katara Hospitality. Budova je národní historickou památkou USA.
Ale pro nás – a hlavně pro dcerku – byl The Plaza důležitý z úplně jiného důvodu. Právě tady se totiž natáčel film Sám doma 2: Ztracen v New Yorku (Home Alone 2: Lost in New York) z roku 1992, ve kterém si malý Kevin McCallister (Macaulay Culkin) zarezervuje pokoj na tatínkovu kreditní kartu a užívá si luxusu pětihvězdičkového hotelu.
Exteriérové záběry byly skutečně natočeny přímo u hotelu The Plaza. Lobby je dodnes přístupné veřejnosti a vypadá téměř identicky jako ve filmu. Zajímavostí je, že v době natáčení hotel vlastnil Donald Trump, který si údajně vyžádal krátké cameo ve filmu výměnou za povolení natáčet v interiérech hotelu – a skutečně se ve filmu objevuje ve scéně, kdy Kevinovi ukazuje cestu k recepci.
Film Sám doma 2 se natáčel na řadě dalších newyorských lokací – v Central Parku (Gapstow Bridge, Bethesda Terrace, kluziště Wollman Rink), u Rockefellerova centra, na Páté Avenue nebo u Carnegie Hall. Některé „newyorské" interiéry byly ale ve skutečnosti natočeny v Chicagu – třeba luxusní hotelový apartmán na konci filmu byl natočen v Chicago Hilton and Towers. Celkem se natáčení odehrálo na asi osmi potvrzených reálných lokacích v Manhattanu.
Dnes hotel The Plaza nabízí speciální „Home Alone" balíček pro hosty – zahrnuje čtyřhodinovou jízdu limuzínou po filmových lokacích, velkou sýrovou pizzu (jako si Kevin objednal v limuzíně), zmrzlinový pohár do postele a samozřejmě pokoj s „extra velkou postelí" a miniledničkou „na klíček", přesně jak to Kevin popisoval ve filmu. Cena za noc se přirozeně pohybuje v řádu stovek dolarů, ale pro fanoušky filmu je to zážitek k nezaplacení.
My jsme se s dcerkou vyfotili před hlavním vchodem hotelu a musím říct, že ten pocit – stát na místě, které znáte z filmu, který jste jako dítě viděli stokrát – je opravdu zvláštní a krásný. Takže pokud jedete do New Yorku s dětmi a máte rádi Sám doma, rozhodně se k The Plaza zastavte.
Takový byl náš první den v New Yorku. Přiletěli jsme, ubytovali se v hotelu s jedním z nejlepších výhledů, jaký jsem kdy měl, projeli jsme se metrem, zažili jsme energii Times Square a prošli se po stopách Kevina McCallistera. A to bylo teprve začátek – v dalších článcích se podíváme na Central Park, Brooklynský most, Sochu Svobody a další místa, která jsme během našeho pobytu v New Yorku navštívili.
