Fort Worth byl odjakživa rasově rozdělený, ale ostré a nesmlouvavé hranice mezi lidmi vznikly s nástupem takzvaného Jima Crowa ke konci 19. století. Označení „Jim Crow" se používá pro celou změť zákonů a vyhlášek, jejichž cílem bylo oddělit jednotlivé rasy v každodenním životě, a to navzdory ústavním zárukám, které měly zajišťovat rovnost. Ukázalo se, že místní zvyklosti dokázaly udržet oddělená zařízení stejně účinně jako psané zákony. Třeba ve Fort Worth byl ve vznešenější čtvrti hostinec U bílého slona, zatímco ve čtvrti zvané Pekelný půlakr stál hostinec U černého slona, a jejich jména řekla vše potřebné.
Přísné rasové hranice byly vytyčeny na všech veřejných místech. V divadlech například nešlo o to, že by černoši směli sedět na balkoně nebo vzadu, oni nesměli dovnitř vůbec. V únoru 1911 propukly v divadle Dixie na třídě Main v bloku číslo 1100 nepokoje poté, co se majitel rozhodl začít obsluhovat černé zákazníky, když mu ubylo bílých návštěvníků. Dne 27. února 1911 se před divadlem shromáždil dav bílých mužů a chlapců, kterým se nový přístup nelíbil, aby dali najevo svou nespokojenost. Poté, co rozbili okna a zaměstnanci utíkali, aby si zachránili život, obrátili svou zlobu proti nedaleké černošské čtvrti soustředěné kolem ulice E. Ninth a celé hodiny tam řádili. Bílí policisté nezasáhli.
Černošská a bělošská divadla byla stále oddělená i ve dvacátých letech, kdy přišla vlna nových divadel nabízejících na programu jak varieté, tak němé filmy. Jedním z nejoblíbenějších názvů pro tato nová divadla bylo „Ritz", protože to jméno vyvolávalo dojem přepychu. Divadla Ritz se otevírala po celém Texasu, mimo jiné v Dallasu, Houstonu, Corpus Christi, Amarillu a San Angelu, abychom jmenovali ty nejvýznamnější.
Název Ritz se ve Fort Worth poprvé objevil v roce 1924 jako varietní scéna, jejímž zahajovacím představením od 3. do 6. září byla hudební představení v podání University Clubu. Po něm následovalo 7. září představení „Adam a Eva" v provedení souboru Ritz Stock Company, které se hrálo dva týdny. Divadlo stálo na rohu ulic Tenth a Commerce, což list Star-Telegram označil za „srdce městské divadelní čtvrti", protože v okruhu zhruba jednoho a půl bloku se nacházelo sedm varietních divadel a kin. Je až ironické, že právě tato oblast bývala dříve středem Pekelného půlakru a ještě i tehdy tvořila západní okraj čtvrti zvané „Malá Afrika".
Třípatrová budova byla postavena z cihel na ocelové konstrukci, stála 150 000 dolarů a pyšnila se tím, že je „nejmodernějším zábavním domem ve městě se vším pohodlím a vybavením, včetně píšťalových varhan". Byla také největší, s kapacitou 1 561 míst rozdělených mezi přízemí, rodinný okruh a balkon, přičemž mezi jednotlivými sedadly bylo prostorných deset palců. Ředitelem byl Sam Bullmann, kterého přetáhli z jednoho dallaského divadla, aby na nové místo přinesl své „bohaté zkušenosti". Byl zveřejněn program her na nadcházející sezónu, který zahrnoval jak broadwayské zájezdové soubory, tak oblíbené klasiky.
Všechno na tom místě bylo prvotřídní, což znamenalo, že černoši dovnitř nesměli. Jediným černochem v budově byl „černošský vrátný" Henry Bragg, který by navždy zůstal bezejmenný, kdyby nebyl těžce popálen při výbuchu v kotelně dva měsíce po otevření Ritzu. Škody byly nepatrné a představení pokračovalo o hodinu a půl později, ale Henry takové štěstí neměl. Protože sám neměl žádné pojištění a divadlo také nebylo pojištěné, přišel o práci.
Ritz nikdy nesplnil očekávání kvůli klesajícímu zájmu o varieté a vysokým nákladům na udržování stálého souboru herců, k čemuž se navíc přidávalo angažování velkých zájezdových představení. Necelé dva roky po otevření Ritzu to Sam Bullmann i soubor Ritz Players ve Fort Worth vzdali a zamířili do Dallasu, kde se jejich cesty rozešly. Soubor Ritz Players našel útočiště v divadle Circle Theater a Bullmann si našel jiného zaměstnavatele, nikoli však New Ritz Theater, které se v říjnu 1928 otevřelo jako kino s repríznými filmy na ulici Elm St.
Ve Fort Worth si název „Ritz" v roce 1926 nakrátko přivlastnila Obchodní komora pro svůj sál, než opět upadl v zapomnění. Mezitím zůstávala ulice Tenth St. mezi třídami Main a Commerce oblíbeným místem pro divadla, mezi která patřilo i divadlo Pantages (102 E. Tenth), jež se otevřelo v roce 1921 a po zbytek desetiletí uvádělo jak varieté, tak filmy. V roce 1929 koupila řetězec divadel nesoucích jméno Pantages společnost RKO a divadlo Pantages ve Fort Worth bylo přejmenováno na New Liberty Theater. Jak upadala oblast kolem něj, upadala i divadla v okolí, což se shodovalo se změnou návštěvníků směrem k lidem, kteří nebyli vítáni ve vznešených kinech v lepší části města.
Z bezvýznamnosti byl název „Ritz" zachráněn v roce 1940 pro černošské kino na adrese 911 Calhoun. Z právního hlediska to nebyl problém, protože si nikdo název nechránil autorským právem a divadla Ritz nikdy netvořila řetězec, šlo jen o oblíbený název pro divadla. Změnila se okolní čtvrť. To, co bývalo dříve „srdcem divadelní čtvrti", bylo nyní srdcem černošské obchodní čtvrti města. Bílí lidé se už do této oblasti příliš neodvažovali. Hned vedle nového Ritzu na adrese 915 Calhoun stála budova Gilton Building, pojmenovaná po svém majiteli Robertu Giltonovi, černošském zubaři. Zatímco bílí diváci chodili do trojice divadel s premiérovými filmy na ulici Seventh St., totiž do divadel Hollywood, Worth nebo Palace, aby viděli hollywoodské trháky jako Jih proti Severu, černoši chodili do divadla Ritz na nízkorozpočtové černošské filmy jako Marching On, Hi De Ho a Stormy Weather. A pokud bílé děti nechtěly chodit do centra do jednoho ze tří velkých kin, mohly zajít do některého ze čtvrťových divadel, jako byly Tower, Parkway nebo Isis. Černoši z Fort Worth takovou možnost neměli. Ritz na ulici Calhoun St. neinzeroval ani v jednom ze dvou městských deníků. Držel se novin čtvrti Como a předávání zpráv mezi lidmi. Toto druhé divadlo Ritz se zavřelo v roce 1968, aby se během následujících let znovu otevřelo jako pornografické kino Finne Arts Theater, které kvůli své nabídce filmů těžících z lidské nahoty a kvůli pochybnému umístění nikdy nepřilákalo větší publikum.
Neoficiálně mohli černošští návštěvníci kin sedět nahoře v divadlech Hollywood, Worth, Palace a Majestic, ale ani tam ve skutečnosti nebyli vítáni. Divadlo Majestic (na rohu ulic Tenth a Commerce), poslední slušné místo ve staré čtvrti, bylo v roce 1958 v tak zuboženém stavu, že vedení pronajalo celý prostor pro vystoupení Martina Luthera Kinga mladšího (jeho jediná návštěva ve Fort Worth). V polovině sedmdesátých let byla všechna divadla v centru zavřená. Je až ironické, že to poslední, které zavřelo, totiž Hollywood, se v posledních letech udrželo jen díky tomu, že se zaměřilo na černošské publikum a promítalo takzvané „blaxploitation" filmy jako Blacula, Super Fly nebo Foxy Brown.
Proměna názvu „Ritz" ze jména slibujícího prvotřídní zábavu na jméno, které se stalo synonymem laciných filmů, prostého publika a zchátrajícího okolí, byla Jimem Crowem v kostce. Ve své první podobě Ritz nepouštěl černochy dovnitř. Ve své druhé podobě se mu běloši vyhýbali jako moru. Jméno na poutači se nezměnilo, změnil se jen jeho význam.
