Na Bryce Canyon jsem se těšil dlouho. Když jsem plánoval road trip z Las Vegas, bylo jasné, že tohle musí být jedna z prvních zastávek. A upřímně? Ani nejlepší fotky na internetu mě nepřipravily na to, co jsem tam viděl na vlastní oči.
Cesta z Las Vegas do Bryce Canyonu
Google mapy ukazovaly zhruba 3 hodiny a 46 minut, ale reálně nám cesta zabrala kolem 4–5 hodin. Jedete přes Arizonu do Utahu, po cestě míjíte cedule „Welcome to Utah" a další místa, kde prostě musíte zastavit a udělat fotku. Připočtěte k tomu tankování, záchod, občerstvení – a najednou jste o hodinu jinde, než jste plánovali.
Můj tip na tankování: Já mám při cestách po USA jedno jednoduché pravidlo – jakmile mi klesne nádrž pod tři čtvrtiny, tankuji do plna kdekoliv narazím na benzínku. Už se mi mockrát vyplatilo, že jsem měl plnou nádrž, protože na některých trasách prostě žádná pumpa není. A věřte mi, volat odtah někde uprostřed pouště, kde navíc ještě pořádně nechytnete signál, není žádná legrace. Takže pokud jedete do národních parků nebo kamkoliv mimo město – tankujte při každé příležitosti.
Počasí v Bryce Canyonu – buďte připraveni na překvapení
Tohle je věc, která mě osobně zaskočila. V Las Vegas bylo krásně, tak jsem si vzal kraťasy a lehké oblečení. Jenže Bryce Canyon leží v nadmořské výšce mezi 2 400 a 2 700 metry, což je výrazně více než Vegas. A to znamená, že tam je úplně jiné počasí.
My jsme byli na začátku dubna a moc teplo nebylo. Ještě když svítilo sluníčko, tak to šlo, ale jakmile začalo zapadat, přišla docela pořádná zima. Stál jsem tam v kraťasech a uvědomil si, že jsem to trochu nedomyslel.
Naštěstí hned u vstupu do parku byl gift shop, kde jsem si koupil lehkou bundu asi za 150 dolarů. A byla to jedna z nejlepších investic celé cesty – nosím ji dodneška, i tady v Česku, třeba když chodím ke koním. Je lehká, ale hřeje přesně tak, jak potřebuji a je vhodná i do teplot kolem nuly.
Tip: I když jedete z teplého Las Vegas, vždy si přibalte alespoň jednu teplejší vrstvu. Bryce Canyon je vysoko a počasí se mění rychle. Samozřejmě zejména na jaře,můžete tam narazit i na zbytky sněhu.
První pohled na Bryce Canyon – absolutní nádhera
Když jsme přijeli na parkoviště a vyrazili po přírodní cestě s oplocením směrem k okraji kaňonu, už z dálky jsem tušil, že to bude něco neskutečného. A bylo.
Ten první výhled, když se před vámi otevře obrovský amfiteátr plný tisíců kamenných věží v odstínech červené, oranžové a bílé – to se nedá popsat. Člověk vidí pod sebe, kolem sebe, a má pocit, že se ocitl na jiné planetě.
Hned z kraje byl takový stupínek, kde jsme se fotili s výhledem přímo dolů do kaňonu. Musím ale říct – buďte opatrní. Já jsem se postavil až na okraj, dal nohu skoro k hraně, a přitom je to opravdu velká výška. Spadnout tam je otázka jednoho špatného kroku. Takže foťte, ale s rozumem.
Historie Bryce Canyonu – jak to celé vzniklo
Bryce Canyon ve skutečnosti vůbec není kaňon v tradičním smyslu slova. Klasický kaňon vyhloubí řeka – třeba Grand Canyon vytvořila řeka Colorado. Bryce ale vznikl úplně jinak. Je to vlastně kolekce obrovských přírodních amfiteátrů, které se postupně „vykusovaly" z okraje náhorní plošiny zvané Paunsaugunt Plateau (v jazyce Paiutů to znamená „domov bobra").
Příběh Bryce Canyonu začíná asi před 50 miliony let, kdy oblast pokrývaly mělká jezera a říční nivy. Na jejich dně se usazovaly vrstvy bahna, písku a vápence, které se postupně zpevnily v sedimentární horninu známou jako Claron Formation. Železo a mangan v těchto usazeninách daly skálám jejich typické červené a růžové zbarvení.
Pak přišla tektonická činnost, která celou oblast zvedla do výšky kolem 2 400–2 700 metrů. A právě tahle nadmořská výška je klíčová – Bryce Canyon se nachází v jakési „zlaté zóně", kde teploty přes 200 dní v roce kolísají kolem bodu mrazu. Přes den sníh a déšť prosáknou do prasklin ve skále, v noci voda zamrzne a roztáhne se o zhruba 9 %. Tento proces, kterému se říká mrazové klínování, pomalu trhá skálu kousek po kousku.
Tak vznikají slavné hoodoos – ty štíhlé, vysoké skalní sloupy, které můžou mít výšku od pár metrů až po více než 60 metrů. Některé mají na vrcholu tvrdší „čepičku" z odolnějšího kamene (často dolomitu), která chrání měkčí horninu pod sebou. Proto vypadají jako obrovské hřiby nebo sochy.
Zajímavé je, že stejné síly, které hoodoos vytvářejí, je nakonec i zničí. Eroze postupuje rychlostí asi 60 centimetrů až 1,2 metru za sto let. Takže krajina, kterou vidíte dnes, bude za pár tisíciletí vypadat úplně jinak. Geologové odhadují, že za asi 3 miliony let kaňon zmizí úplně.
A ještě jedna věc, která mě fascinovala: Bryce Canyon je součástí takzvaného Grand Staircase – obrovského geologického „schodiště" z vrstev hornin, které se táhne od Grand Canyonu přes Zion National Park až sem. V Grand Canyonu vidíte nejstarší vrstvy, v Zionu střední, a tady v Bryce Canyonu ty nejmladší. Je to jako listovat v obrovské učebnici geologie.
Pár dalších zajímavostí, které stojí za zmínku:
-
Bryce Canyon má největší koncentraci hoodoos na světě – nikde jinde na planetě jich není tolik pohromadě.
-
Park je technicky nejmenší národní park v Utahu a jeden z nejmenších v celých USA – pokrývá asi 145 km².
-
V noci je tady vidět přes 7 500 hvězd (ve většině venkovských oblastí USA jen kolem 2 500), park má status International Dark Sky Park.
-
Horniny v Bryce Canyonu jsou staré minimálně 65 milionů let, ale paradoxně jsou nejmladší na celé Colorado Plateau.
Legenda o „Lidech z legend"
Místní domorodí Paiuté měli o hoodoos svůj vlastní příběh. Věřili, že skalní sloupy jsou vlastně „Legend People" – bytosti, které proměnil v kámen trickster Kojot jako trest za jejich špatné chování. Starší Paiut jménem Indian Dick vyprávěl v roce 1936 správci parku, že jeho lid nazýval hoodoos „Anka-ku-was-a-wits", což v paiutštině znamená „červeně pomalované tváře". Prý když se člověk podívá pozorně na červené skály, může v nich zahlédnout obličeje těch, kdo byli proměněni v kámen.
A jméno samotného kaňonu? To pochází od skotského přistěhovalce Ebenezera Bryce, kterého sem v roce 1874 vyslala Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, aby využil svých tesařských dovedností. Bryce tu pásl dobytek, a když se mu jednou krávy zatoulaly do labyrintu skalních věží, pronesl legendární větu, která se zapsala do historie: „It's a hell of a place to lose a cow!" – tedy volně přeloženo „To je peklo na ztracení krávy." Místní pak začali říkat „Bryce's Canyon" a jméno zůstalo dodnes.
Bryce Amphitheater and Beyond – naše túra
My jsme šli po trailu kolem Bryce Amphitheater, což je ten hlavní a největší amfiteátr v parku – je dlouhý asi 19 kilometrů, široký 5 kilometrů a hluboký kolem 240 metrů. Je to absolutně nejfotogeničtější část celého parku.
Dále jsme navštívili Inspiration point, který je poblíž.
Od parkoviště jsme vyrazili doprava po trailu a šli jsme až dozadu, kde byla krásná vyhlídka. Cestou jsme procházeli kolem neuvěřitelných formací a na některých místech ležel ještě sníh, přestože byl duben. Všechno bylo perfektně značené, tudíž žádné bloudění.
Dostali jsme se na Bryce Point a ten výhled – to bylo něco. Vidíte celý amfiteátr pod sebou, tisíce hoodoos v různých odstínech, a v dálce až městečko Tropic. Za mě jednoznačně doporučuji.
Co se mi ještě moc líbilo – po cestě zpátky byly všude takové krásné suché stromy a ten panoramatický výhled se z každé strany měnil. Každých pár metrů to vypadalo trošku jinak, takže určitě doporučuji obejít to celé, protože opravdu za to stojí.
Pak jsme z parkoviště šli vlevo, a tam byly zajímavé věci jako Wall Street – úzká soutěska, kde se cítíte jako ve slot canyonu. Také tam byly informace o Legend People a hlavně – dalo se sejít přímo dolů do kaňonu, mezi hoodoos. A to je úplně jiný zážitek než je pozorovat shora. Zezdola na vás ty skalní věže doslova doléhají a člověk si připadá maličký.
Nejlepší traily v Bryce Canyonu – kam se vydat
Pokud plánujete návštěvu, tady je přehled nejzajímavějších tras, které stojí za to:
Navajo Loop Trail – To je asi nejslavnější trail v celém parku. Začíná u Sunset Pointu a vede dolů do amfiteátru přes slavný Wall Street – úzkou soutěsku s vysokými stěnami, kde rostou obrovské douglasky. Cestou míjíte ikonický Thor's Hammer, obrovský hoodoo ve tvaru kladiva. Trail má asi 2,2 km a střední obtížnost, ale počítejte s dost strmým stoupáním zpátky nahoru. Pokud máte čas jen na jeden trail, tohle je ten pravý.
Queen's Garden Trail – Nejlehčí cesta pod okraj kaňonu. Začíná u Sunrise Pointu a vede mezi formacemi, které připomínají královské zahrady – uvidíte Queen Victoria, Gulliver's Castle a další. Má asi 3 km a dá se krásně zkombinovat s Navajo Loop do „osmičky".
Peek-a-Boo Loop Trail – Náročnější okruh (asi 9 km), ale odměnou jsou panoramatické výhledy a formace jako Wall of Windows a Silent City. Je tu výrazně méně lidí než na Navajo Loop, takže pokud hledáte trochu klidu, tohle je sázka na jistotu. Na trail můžete narazit i na koně – mají přednost.
Fairyland Loop Trail – Mnoho návštěvníků říká, že je to nejkrásnější trail v celém parku. Je to delší okruh (asi 13 km), ale výhledy na China Wall, Tower Bridge a nekonečné moře hoodoos stojí za každý krok. Trail je překvapivě klidný, protože většina turistů zůstává u hlavního amfiteátru.
Rim Trail – Pokud nechcete chodit dolů do kaňonu, tahle cesta vede podél okraje a spojuje všechny hlavní vyhlídky od Fairyland Pointu po Bryce Point. Celkem má asi 18 km, ale můžete si vybrat jen úsek. Část mezi Sunrise a Sunset Pointem (asi 800 metrů) je dokonce zpevněná a bezbariérová.
Bristlecone Loop – Krátký okruh (1,6 km) na jižním konci parku u Rainbow Pointu, kde rostou borovice osinaté – nejstarší druh stromů na světě. Některé exempláře mají přes tisíc let. Je to nejvýš položený trail v parku (2 778 m), takže počítejte s chladnějším počasím.
Mossy Cave – Kratičký trail (1,3 km) mimo hlavní oblast parku, ale stojí za zastávku. Vede k mechové jeskyni a malému vodopádu. Ideální pro rodiny s dětmi.
Východ a západ slunce – kdy přijet
Tohle je důležité, protože východ slunce v Bryce Canyonu je úplně magický. Amfiteátr je orientovaný na východ, takže první ranní paprsky dopadají přímo na hoodoos a doslova je rozsvítí – z šedých siluet se během pár minut stanou zářivě oranžové a červené sloupy. Je to jako by někdo zapnul obrovský reflektor.
Nejpopulárnější místo pro sledování východu slunce je Sunrise Point, ale upřímně – překvapivě ještě lepší výhled nabízí Sunset Point (název je trochu zavádějící a pochází z dob raného marketingu parku). Odtud vidíte přímo na Thor's Hammer a Silent City.
Bryce Point je skvělý pro ty, kdo nechtějí davy – je tu méně lidí a výhledy na hoodoos zezdola jsou fantastické.
Inspiration Point nabízí širší panoramatický záběr na celý amfiteátr.
Co se týče západu slunce – tady je to trochu jiné. Protože všechny vyhlídky směřují na východ, slunce zapadá za vašimi zády. Nevidíte tedy klasický západ za horizont, ale sledujete, jak se stíny pomalu plazí přes amfiteátr a hoodoos postupně temní. Je to krásné jiným způsobem – klidnější, meditativnější.
Praktické tipy:
-
Doražte alespoň 45 minut před východem slunce – nejkrásnější barvy jsou často 20 minut před samotným východem.
-
Oblečte se ve vrstvách – ráno bývá v Bryce Canyonu opravdu mrazivé, i v létě.
-
Po východu slunce neodcházejte hned – dalších 30–60 minut hoodoos doslova září v ranním světle. Jeden uživatel jménem Dick na TripAdvisoru to krásně popsal – hoodoos se rozsvítí „jako svíčky".
-
A pokud zůstanete až do noci – Bryce Canyon je jeden z nejlepších parků na pozorování hvězd v celých Státech. Mléčnou dráhu tu uvidíte pouhým okem.
Závěrem – Bryce Canyon je must go
Bryce Canyon za mě jednoznačně patří mezi místa, která musíte vidět, pokud jedete na road trip po jihozápadě USA. Je to relativně blízko od Las Vegas, dá se to stihnout i jako jednodenní výlet (i když doporučuji zůstat přes noc – ať už v kempu, nebo glampingu, o kterém napíšu v dalším článku).
Ten pocit, když stojíte na okraji a díváte se dolů na tisíce skalních věží, které příroda vytvářela miliony let – to se nedá popsat. To musíte zažít.
My jsme si to tam opravdu užili. A jestli mám dát jedno doporučení – pokud můžete, přijeďte na východ slunce. Ten zážitek stojí za to vstát o půl páté ráno.
Bryce Canyon je absolutní pecka a rozhodně stojí za návštěvu.
