Když jsme byli na road tripu po západě USA, měli jsme za sebou Bryce Canyon a před sebou HorseShoe Bend a Monument Valley. Hledal jsem něco zajímavého na přespání, co by nám rozumně pasovalo po cestě – a narazil jsem na Zion Glamping Adventures.
Glamping jsem nikdy v životě neabsolvoval. Ve stanu jsem sice spal, ale glamping? To bylo úplně poprvé. A musím říct, že celý zážitek – od děsivé cesty tam, přes táborák s cizími lidmi, až po ráno v kaňonu – byl jedním z nejsilnějších momentů celého výletu.
Cesta, která vypadala jako ze scény z hororu
Z Bryce Canyonu to bylo přes dvě hodiny jízdy. Na mapě to nevypadá tak daleko, ale poslední zhruba půlhodina až hodina byla... jiná. Jeli jsme přes Orderville směrem na Cane Beds a postupně jsme se ocitli v naprosté divočině.
Žádné domy, žádná civilizace, žádný signál na mobilu. Úplná tma, jenom hvězdy nad hlavou a silnice vedoucí přes Coral Pink Sand Dunes State Park – místo, kde se táhnou kilometry růžových písečných dun uprostřed hor. Místama nám přes cestu skákaly srnky a já si v duchu říkal, jestli vůbec jedeme správným směrem a jestli tam vůbec dojedeme.
Vzhledem k tomu, že jsem neměl hodně dlouho žádný signál, nedovolil jsem si vůbec sahat na Google Mapy a navigaci. Kdybych je totiž vypnul nebo restartoval, tak bez signálu nemám šanci trasu znovu načíst a jak bych tam trefil bez map, to jsem neměl tušení.
Trošku na punk, ale to tak při dobrodružství bývá.
Zpětně jsem se díval, že se tam dalo asi přijet i po dálnici vrchem, ale Google nám z Bryce Canyonu zvolil tuhle trasu – a zpětně jsem rád, protože ta cesta sama o sobě byla zážitek. Trochu creepy, ale krásný.
Trocha historie: Zion National Park
Než se dostanu k samotnému glampingu, stojí za to říct pár slov o místě, ve kterém se to celé odehrává. Zion National Park je nejstarší a nejnavštěvovanější národní park v Utahu – ročně sem zavítá kolem 4,5 milionu návštěvníků.
Park byl oficiálně založen v roce 1919 podpisem prezidenta Woodrowa Wilsona, ale chráněným územím byl už od roku 1909. Původně se jmenoval Mukuntuweap National Monument, podle názvu, který používali původní obyvatelé – indiáni kmene Paiute. Přejmenování na „Zion" prosadili mormonští osadníci, kteří sem přišli v 60. letech 19. století a byli tak ohromeni krásou zdejších kaňonů, že místo pojmenovali podle biblického Sionu. Slovo Zion je starohebrejský výraz pro útočiště nebo svatyni – a upřímně, když tam stojíte, chápete proč.
Samotný Zion Canyon je asi 24 kilometrů dlouhý a místy až 900 metrů hluboký. Řeka Virgin River ho vyřezávala miliony let do rudého navažského pískovce. A právě ta charakteristická červená a oranžová barva skal je to, co vás tady zasáhne ze všeho nejvíc.
Zajímavé je, že první stálý americký osadník, Isaac Behunin, si tu v roce 1861 postavil jednoduchou srubovou chalupu – zhruba v místě, kde dnes stojí Zion Lodge.
Příjezd za tmy
Na glamping jsme dorazili úplně za tmy, o dost později než jsme čekali. Naštěstí to měli celkem dobře označené, takže jsme zaparkovali bez problémů. Žádná recepce, žádný lobby – prostě vidíte bílé glampingové stany rozeseté po kopci a skalách, v dostatečné vzdálenosti od sebe, aby bylo zaručenou soukromí, a u příjezdové cesty velký billboard s nápisem, ať zavoláte na dané číslo.
Zavolal jsem, paní mi po telefonu vysvětlila, kde máme hledat svůj stan, a během chvilky jsme ho našli. Musím podotknout, že byla docela zima – podobně jako v Bryce Canyonu, tady to bylo možná ještě o trochu horší, hlavně večer. Naštěstí měli stany vyhřívané přímotopy, takže uvnitř bylo příjemně. Jediné, co trochu vadilo, bylo hučení – v noci to různě hučelo a dělalo zajímavý zvuky, ale vůbec nám to nevadilo.
Uvnitř stanu byly dvě velké postele s matracemi, takže se tam v pohodě vyspí až čtyři lidi. Venku před stanem stál stoleček a lavičky na posezení a snídani. Záchod a koupelna tam byly taky – společné pro všechny ubytované, nic fancy, ale pro dobrodružství v přírodě naprosto dostačující.
Zion Glamping Adventures se nachází v městečku Hildale v Utahu, na adrese 1545 N Water Canyon Road, nedaleko arizonské hranice. Od hlavního vstupu do Zion National Parku je to zhruba 45 minut jízdy autem. Ceny začínají na 99 dolarech za noc, check-in je ve 15:00 a check-out v 11:00. Stany mají klimatizaci i vytápění, takže se tam dá přespat v podstatě celoročně.
Táborák s cizími lidmi
Dcerka usnula během chviličky – ta byla po celém dni hotová. Tak jsme se s kamarádkou, která s námi cestovala, vydali ven. U hlavního táboráku zrovna seděla skupinka mladých lidí – vypadalo to na nějakou školní výpravu nebo partu tramperů – a opékali si marshmallows a povídali si.
Zeptali jsme se, jestli se k nim můžeme přidat, a bez problémů nás vzali mezi sebe. Dali jsme si nealko pivo, pokecali, poslouchali jejich příběhy, pak jsme si povídali mezi sebou. Nad hlavou krásně svítily hvězdy – tím, že kolem nebyla žádná města, žádné světelné znečištění, žádný městský šum, byl ten noční pohled úplně neskutečný.
Tohle je mimochodem jedna z věcí, pro kterou sem lidi jezdí – noční obloha v okolí Zionu patří k nejlepším v celých Spojených státech.
Ráno, které všechno změnilo
Po táboráku jsme šli spát a ráno, když jsem vylezl ze stanu – otevřelo se přede mnou úplně nádherné údolí. Bylo to zajímavé, jako bychom spali uprostřed kaňonu. Všude kolem červené a oranžové skály, mezi nimi rozeseté bílé glampingové stany, stromy, keře a ta typická hnědočervená půda, jakou znáte z Bryce Canyonu.
Čistá, nedotčená příroda. Širokodaleko nic. Žádný hotel, žádná silnice, prostě divočina.
Starlink uprostřed ničeho
Jedna věc mě příjemně překvapila. Mobilní signál tam samozřejmě žádný nebyl – ale měli tam Wi-Fi přes Starlink. A bylo to extrémně rychlé. Upřímně, neočekával bych to tam, ale internet díky Starlinku fungoval bez problémů celou dobu, co jsme tam byli. Takže pokud potřebujete být online i v divočině, tady to jde. Ostatně Starlink mám už 3 roky i doma a nikdy jsem s ním neměl jediný problém, skvělé řešení.
Snídaně s výhledem
Dole pod stany bylo vybudované malé venkovní občerstvení – takový dřevěný bar s přístřeškem. Na snídani tam chystali palačinky (pancakes), byla tam kávička a pár dalších věcí. Nic honosného, ale prostě milé a příjemné. Atmosféra perfektní.
Přirovnal bych to zhruba k Motel 66 – nic luxusního, ale přesně to, co od takového místa čekáte. A ten pán, co snídani připravoval – pravděpodobně někdo z managementu nebo zaměstnanec – byl neuvěřitelně příjemný a vstřícný. Z recenzí ostatních hostů vím, že jeho domácí palačinky jsou jedním z hlavních highlightů celého pobytu.
Co navštívit v okolí
Pokud v okolí strávíte více času, rozhodně se nebudete nudit. Tady je pár tipů, co se dá v oblasti podniknout:
Zion National Park – Samotný park nabízí desítky turistických tras pro všechny úrovně zdatnosti. Mezi nejpopulárnější patří Angels Landing – strmý a na některých místech docela adrenalinový trail, kde se místy držíte řetězů nad propastí. Odměnou jsou dechberoucí výhledy na celý kaňon. Od roku 2022 je na tento trail potřeba permit (povolení), o které se žádá v loterii předem. Další ikonická trasa je The Narrows – výjimečná v tom, že většinu času kráčíte přímo korytem řeky Virgin River mezi stovky metrů vysokými stěnami kaňonu. Pokud hledáte něco jednoduššího, zkuste Riverside Walk nebo Canyon Overlook Trail – obě trasy jsou krátké, snadné a nabízejí úžasné výhledy.
Coral Pink Sand Dunes State Park – Tímhle místem jsme projížděli cestou na glamping a je to opravdu unikát. Růžové písečné duny uprostřed hor, vzniklé erozí okolního navažského pískovce za posledních 10 000 až 15 000 let. Dá se tu jezdit na ATV, sandboardovat, nebo prostě jenom chodit po dunách. Zajímavost: žije tu endemický brouk Coral Pink tiger beetle, kterého nenajdete nikde jinde na světě. Park se nachází asi 20 minut od Kanabu.
Water Canyon – Přímo u Hildale, kde glamping leží, se nachází krásný malý kaňon Water Canyon, který připomíná miniaturní verzi slavné Subway v Zionu. Dá se tu pěkně projít a je to ideální pro ty, kdo nechtějí řešit permity a davy v hlavním parku.
Kanab – Nejbližší větší městečko, které si říká „Little Hollywood", protože se tu natáčelo mnoho westernů. Najdete tu restaurace, obchody a zázemí pro výlety do okolí, včetně Coral Pink Sand Dunes a slavného Best Friends Animal Sanctuary.
Praktické tipy
Dojeďte za světla, pokud můžete. My jsme přijeli za tmy a trochu jsme tápali. Pokud dorazíte ještě za světla, budete mít lepší orientaci a hned uvidíte tu nádhernou krajinu kolem.
Vezměte si teplé oblečení. I když přes den může být v Utahu horko, večer a v noci teploty v téhle oblasti klesají docela výrazně. Přímotopy ve stanech pomohou, ale na cestu k táboráku nebo k záchodu se vám bude hodit bunda nebo alespoň mikina.
Přivezte si vlastní jídlo na večeři. V bezprostředním okolí glampingu nejsou žádné restaurace ani obchody. Snídaně je součástí pobytu, ale na večeři si musíte přivézt vlastní zásoby. Můžete využít gril, který je k dispozici nebo rozdělat táborák.
Počítejte s omezeným signálem. Mobilní signál v oblasti prakticky neexistuje. Wi-Fi přes Starlink funguje skvěle, ale pokud potřebujete volat nebo navigovat, stáhněte si offline mapy předem.
Rezervujte přímo přes jejich stránky. Při přímé rezervaci přes zionglampingadventures.com máte garantovanou nejlepší cenu. Storno podmínky jsou rozumné – při zrušení víc než 30 dní předem bez poplatku.
Co víc dodat? Stálo to za to?
Přespávali jsme tam jenom jednu noc a pokračovali jsme na Horseshoe Bend a do Monument Valley, které bylo ještě úplně jiný level. Ale tahle jedna noc na glampingu v divočině u Zionu? Jeden z nejnevšednějších zážitků, které jsem kdy měl.
Není to žádný luxusní resort. Není to ani klasický kemp. Je to něco mezi – a právě v tom je to kouzlo. Spíte v panenské přírodě, ale na pořádné matraci. Nemáte signál, ale máte hvězdy. Kolem sebe nemáte nic, ale máte všechno, co potřebujete.
Ten počáteční creepy pocit z cesty tam? Patří k tomu. Ta divočina, ta tma, ty hvězdy, ten klid – to všechno dohromady vytváří atmosféru, kterou si z žádného hotelu neodvezete.
Kdokoliv pojedete přes Zion nebo budete kolem Bryce Canyonu a Monument Valley, stavte se tam a přespěte. Stojí to za to a budete mít zážitek, na který jen tak nezapomenete.
