Po návštěvě Monument Valley jsme se vydali na místo, které zná snad každý filmový fanoušek – slavnou Forrest Gump Road. A přiznám se, že i když jsem věděl, co čekat, ten pohled na nekonečně rovnou silnici s kulisou monumentálních skalních útvarů v pozadí mě dostal víc, než jsem čekal.
Co je vlastně Forrest Gump Road?
Jedná se o úsek americké silnice US Route 163, konkrétně okolí mile markeru 13, na hranici Utahu a Arizony. Silnice vede přímo srdcem Monument Valley a prochází územím Navajo Nation – největší indiánské rezervace ve Spojených státech.
Právě tady, na tomto místě, se odehrála jedna z nejikoničtějších filmových scén všech dob. Ve filmu Forrest Gump z roku 1994 hlavní hrdina, kterého ztvárnil Tom Hanks, po více než třech letech nepřetržitého běhu napříč Amerikou náhle zastaví, otočí se ke svým následovníkům a řekne: „I'm pretty tired. I think I'll go home now." A prostě odejde domů.
Ten moment – ta dlouhá, rovná silnice mizící v dálce s majestátními buttes na obzoru – se stala jedním z nejrozpoznatelnějších filmových záběrů vůbec.
Pár slov o filmu, který tuto silnici proslavil
Forrest Gump je film z roku 1994 v režii Roberta Zemeckise. Vypráví příběh prostého muže z Alabamy s podprůměrným IQ, který se díky svému dobrému srdci a neuvěřitelné náhodě stane svědkem a účastníkem klíčových momentů americké historie druhé poloviny 20. století – od vietnamské války přes ping-pongovou diplomacii až po vznik společnosti Bubba Gump Shrimp.
Film získal šest Oscarů včetně ceny za nejlepší film a nejlepšího herce pro Toma Hankse. S rozpočtem 55 milionů dolarů se stal jedním z nejúspěšnějších filmů dekády. Zajímavé je, že Tom Hanks a režisér Zemeckis se vzdali svých honorářů výměnou za podíl na zisku – rozhodnutí, které se jim vyplatilo mnohonásobně.
A ještě jedna méně známá zajímavost: slavné běžecké scény ve filmu nenatáčel vždy samotný Tom Hanks. V řadě záběrů ho zastupoval jeho mladší bratr Jim Hanks, který byl jeho běžeckým dvojníkem. Natáčení běžeckých scén probíhalo napříč celou Amerikou – v Arizoně, Montaně, Vermontu, Maine, Severní Karolíně a samozřejmě právě v Monument Valley v Utahu. Celému tomuto štábu se přezdívalo „crusade unit" – speciální jednotka, která projela celou zemi, aby natočila těch pár minut, které nakonec ve filmu vidíme.
Jak daleko Forrest vlastně běžel?
Tohle je asi ta nejzajímavější otázka, kterou si fanoušci filmu pokládají. Podle filmu Forrest běžel přesně 3 roky, 2 měsíce, 14 dní a 16 hodin. Někdo si dal tu práci a jeho trasu zmapoval na Google Maps – a vyšlo z toho asi 19 000 mil, tedy přibližně 30 000 kilometrů. To odpovídá zhruba 16 mílím denně, tedy asi 26 kilometrům. Každý den. Tři roky v kuse.
Odborníci z oblasti sportu a medicíny se na to podívali podrobněji a překvapivě se shodli, že by takový výkon byl teoreticky proveditelný. Hlavní výhodou Forresta podle nich bylo, že neměl žádný konkrétní cíl – prostě běžel. Neřešil vzdálenosti, netrápil se tím, kolik toho má ještě před sebou. A právě tahle lehkost a absence tlaku je něco, co skuteční ultramaratónci považují za klíčové.
Co by ale podle odborníků rozhodně nedopadlo dobře, je Forrestovo oblečení. Khaki kalhoty a bavlněná košile na běh napříč pouští? To je recept na puchýře, odřeniny a přehřátí. Jeho kšiltovka Bubba Gump a červená větrovka ale prý byly docela dobrá volba. A ty rané Nike? Minimalistická obuv s nulovým převýšením mezi patou a špičkou – podle běžeckých expertů vlastně solidní rozhodnutí pro svou dobu. Problém je, že při průměrné životnosti běžecké boty kolem 500 kilometrů by Forrest za celou dobu potřeboval přes 60 párů bot. Ve filmu to ale nikdo neřeší.
Jak to vypadá na Forrest Gump Point v reálu
Když jsme na místo dorazili, první, co mě překvapilo, byla cedule u silnice. Respektive to, co z ní zbylo – byla kompletně polepená samolepkami od turistů z celého světa. Taková neoficiální kniha návštěv, jen trochu chaotičtější.
Samotný výhled je ale naprosto famózní. Stojíte na mírném kopečku a před vámi se táhne dokonale rovná silnice, která mizí někam do nekonečna. Na obzoru se tyčí ikonické skalní útvary Monument Valley – buttes, mesas a věže z červeného pískovce, které tu eroze formovala stovky milionů let. Celá oblast totiž byla kdysi dnem mělkého moře a ty monumentální skály jsou pozůstatky dávných sedimentárních vrstev.
Na fotkách to vypadá, jako byste tam byli úplně sami uprostřed prázdné pouštní silnice. Realita je ale trochu jiná. Na kopečku za vámi, odkud se fotí ten slavný záběr směrem k Monument Valley, stála docela fronta lidí. Střídali se a postupně chodili na silnici – někdo běžel, někdo pózoval, někdo se prostě jen fotil. My jsme si to samozřejmě taky neodpustili a proběhli se po té silnici přesně tak, jak to dělal Forrest.
Je ale fér říct, že kromě toho úžasného výhledu tam nic jiného k vidění není. Žádné muzeum, žádný obchod se suvenýry (alespoň když jsme tam byli my), prostě jen silnice a krajina. Ale právě ta jednoduchost je na tom ta krásná.
Praktické tipy pro návštěvu
Forrest Gump Point se nachází na mile markeru 13 na US Route 163, přibližně 20 kilometrů severně od vstupu do Monument Valley Navajo Tribal Park. GPS souřadnice jsou 37.101445, -109.990812. Vstup je zdarma – silnice je veřejná.
Počítejte s tím, že US-163 je aktivní silnice, po které jezdí auta. Vím, že je lákavé stát uprostřed silnice a fotit se, ale buďte opatrní. Kvůli nepozorným turistům tu bohužel už došlo k několika nehodám. Na obou stranách silnice jsou malé štěrkové výjezdy, kde můžete bezpečně zaparkovat.
Co se týče nejlepšího času na fotografování – ideální je takzvaná golden hour, tedy chvíle krátce po východu nebo před západem slunce, kdy je světlo měkké a teplé. Uprostřed dne je světlo poměrně drsné a fotky nemají takovou atmosféru. My tam byli v poledne a bylo vedro k padnutí, ale i tak ten výhled stál za to.
Celá silnice US-163 je mimochodem dlouhá asi 103 kilometrů a je označena jako National Scenic Byway. Pokud máte čas, projíždějte ji pomalu a stavte se na různých místech – výhledy jsou úchvatné prakticky po celé délce.
Stojí to za návštěvu?
Jednoznačně ano – zejména pokud se pohybujete v okolí Monument Valley, což byste při cestě po americkém jihozápadě rozhodně měli. Je to zastávka na 15–20 minut, ale je to přesně ten druh místa, na které budete vzpomínat. A pokud vás ten film oslovil tak jako mě, bude to pro vás malá osobní pouť.
Jak by řekl Forrest: „I just felt like running." A upřímně – když stojíte na té silnici a díváte se do dálky, trochu tomu rozumíte.
