Po cestě domů z Cheow Lan (Ratchaprapa) jsme se zastavili na místě, které jsem vůbec neplánoval navštívit – a nakonec to byl jeden z nejsilnějších zážitků celé dovolené. Buddhistický chrám Wat Kongka Phimuk, známý také jednoduše jako Kongka Temple, leží v klidném městečku Takua Pa v provincii Phang Nga, zhruba hodinu jízdy od Khao Laku.
Co je Wat Kongka Phimuk zač
Wat Kongka Phimuk patří mezi nejstarší chrámy v celé oblasti Takua Pa. Byl založen v roce 1762 ještě v dobách éry Ayutthaya, tedy v období, kdy Thajsko bylo jednou z nejmocnějších říší jihovýchodní Asie. Původně se chrám jmenoval jednoduše Wat Kong Ka. Oblast kolem něj bývala záplavovou nížinou, která pravidelně trpěla povodněmi. Později se okolí chrámu podařilo upravit a vylepšit a v rámci toho se změnil i název na Wat Kongka Phimuk, aby lépe odrážel posvátnost a důležitost tohoto místa pro místní komunitu.
Důležitý mezník přišel v roce 1996, kdy thajský Úřad výtvarných umění (Fine Arts Department) oficiálně zaregistroval chrám jako archeologickou památku. Uvnitř areálu najdete takzvaný Ubosot – hlavní modlitební síň – postavený v jiho-thajském architektonickém stylu, který byl krásně zrekonstruován do plné slávy.
Jednou z největších dominant celého areálu je Phra That Takola – ohromující zlatá pagoda čtvercového tvaru. Byla postavena na počest zesnulého krále Rámy IX. a ukrývá v sobě Buddhovy relikvie, tedy ostatky připisované samotnému Buddhovi, což z ní dělá místo mimořádného duchovního významu. Vedle pagody se nachází i ordinační síň stará přes 100 let, ve které je uchovávána prastarý posvátná socha Buddhy, kterou místní nazývají Pho Than Chaofa.
Když vypadá, že je zavřeno, ale vlastně není
Přijeli jsme a upřímně – první dojem byl, že je chrám zavřený. Nikde nikdo, žádný viditelný vchod. Nakonec jsme ale zjistili, že se do areálu dostanete okolo stánků, kde místní paní prodávaly různé suvenýry, náboženské předměty a drobnosti. Hned nám řekly, že holky musí mít zakrytá kolena – žádné kraťasy, jenom sukně nebo dlouhé kalhoty. To je v thajských chrámech standard a platí to opravdu striktně. Měli tam půjčovny takových látkových sukní, takže se dalo náležitě obléknout přímo na místě.
Dovnitř přes vonné tyčinky a svíčky
Když jsme vstoupili do areálu, první, co nám nabídli, bylo zapálení vonných tyčinek a svíček. V buddhistické tradici má tohle hluboký symbolický význam – zapálení svíčky představuje světlo moudrosti, které rozptyluje temnotu nevědomosti. Vonné tyčinky (incense) pak symbolizují čistotu a oddanost. Jejich vůně stoupající vzhůru má připomínat, že dobrá karma a ctnostné skutky se šíří všude kolem, podobně jako se vůně šíří prostorem. Celý rituál je způsob, jak vzdát úctu Buddhovi a zároveň si připomenout jeho učení.
Vedle stánků bylo jakési pódium s křesly, zřejmě určené pro meditaci nebo ceremonii – vypadalo to trochu jako prostory, kde mniši přijímají návštěvníky a udílí požehnání. Ze stropu visely mušle a různé ozdoby, na stěnách byly tradiční buddhistické malby.
Zlatý chrám, který vyráží dech
A pak jsme vešli dovnitř do hlavního chrámového areálu. Ten chrám byl naprosto nádherný. Celý vypadal, jako by byl ze zlata – ve skutečnosti jde nejspíš o pozlacený nátěr, případně zlatý lístek nanášený na povrch, což je v thajských chrámech běžná technika. Ryzí zlato by to při těch rozměrech stálo majlant, ale výsledný efekt je stejně ohromující. Mimochodem, některé významné thajské chrámy skutečně používají pravé zlato – třeba slavný Wat Phra Kaew v Bangkoku – takže u těch nejposvátnějších míst se i tady nedá úplně vyloučit, že něco z pravého zlata přece jen je.
Vystoupal jsem po schodech nahoru do hlavního chrámu. Po stranách vchodu stáli strážci – pozlacené sochy mýtických bytostí zvaných yaksha, kteří v buddhistické tradici chrání posvátná místa před zlými duchy. Uvnitř to bylo ještě krásnější než zvenku.
Co znamenají ty sochy Buddhy
V jedné místnosti byla nádherná sestava soch Buddhy obklopená květinami. Uprostřed seděla socha zesnulého opata chrámu, kolem ní zlaté sochy Buddhy v různých pozicích. V buddhistické tradici každá póza (takzvaná mudra) něco znamená:
Sedící Buddha s rukama v klíně – to je takzvaná meditační póza (Dhyana mudra), symbolizuje hlubokou meditaci a vnitřní klid. Pravá ruka položená dlaní nahoru v levé dlani reprezentuje jednotu mysli.
Buddha s rukou dotýkající se země – tohle je asi nejznámější gesto, Bhumisparsha mudra. Představuje moment, kdy Buddha dosáhl osvícení a „volal zemi jako svědka" svého probuzení.
Buddha s rukou zvednutou dlaní dopředu – gesto ochrany a nebojácnosti (Abhaya mudra), které symbolizuje odvahu a rozptýlení strachu.
Strop jedné z místností byl pokrytý třpytivou mozaikou ze zrcátek – typický prvek jiho-thajské chrámové architektury, který má navodit dojem nekonečného prostoru a nebeské sféry. Mezi zelenými sloupy zdobenými dalšími zrcátky byly rozmístěné buddhistické obrazy zachycující výjevy z Buddhova života.
Výhled z druhého patra a nádvoří plné soch
Z horního patra chrámu se naskytl naprosto nádherný výhled na celé nádvoří. Dole byly rozlehlé chodníky lemované dalšími sochami – včetně velké sochy ležícího Buddhy.
Ležící Buddha (Reclining Buddha) je jedním z nejikoničtějších zobrazení v celém buddhismu. Představuje Buddhu v jeho posledních okamžicích na zemi, těsně před vstupem do parinirvány – tedy konečného osvobození z koloběhu zrození a smrti. Buddha leží na pravém boku, hlavu si podpírá rukou a výraz v obličeji je naprosto klidný a vyrovnaný. Nejde o spánek – jde o duchovní odpočinek, symbol úplného odpoutání od materiálního světa. Ta socha tady v Kongka Phimuk ležela na podstavci z lotosových květů, což je další silný buddhistický symbol čistoty a osvícení.
Na nádvoří stály i velké zlaté sochy kohoutů, reliéf slona a další zvířecí motivy – to vše odkazuje na thajské lidové příběhy a buddhistickou kosmologii, kde zvířata často symbolizují různé ctnosti.
Ordinace mnichů – ceremonie, kterou jsme zažili naživo
Uvnitř areálu zrovna probíhala nějaká ceremonie. Jak jsme zjistili, šlo s největší pravděpodobností o ordinaci nových mnichů – jeden z nejvýznamnějších rituálů v thajském buddhismu.
V Thajsku se očekává, že každý muž by měl alespoň jednou v životě vstoupit do kláštera a strávit určitou dobu jako mnich. Říká se tomu Buat Phra a většina Thajců to považuje za zásadní přechodový rituál. Není to celoživotní závazek – naopak, dočasná ordinace je naprosto běžná a může trvat od několika dní po tři měsíce (typicky během buddhistického půstu v období dešťů, zvaného Phansa). Někteří muži zůstávají mnichy déle, ale velká většina se po čase vrací do běžného života.
Thajci tomu říkají tak, že muž, který ještě nebyl ordinován, je „nezralý" – a teprve po ordinaci se stává plnohodnotným dospělým. Muž, který prošel mnišstvím, získává titul „thit". Pro rodinu je to obrovská událost, protože se věří, že syn svou ordinací přináší obrovskou karmu (dobré zásluhy) celé rodině, hlavně rodičům – zejména matce.
Samotná ceremonie má několik fází. Před ordinací se budoucí mnich stává takzvaným „Nak" (od slova Naga – mytický had, který podle legendy chtěl být mnichem, ale jako had nemohl, a tak požádal Buddhu, aby se každý kandidát na mnišství nazýval jeho jménem). Nak si nechá oholit hlavu i obočí, což symbolizuje odpoutání od marností světského života. Pak je slavnostně nesen v průvodu k chrámu, kde se oblékne do šafránového roucha a před shromážděním mnichů přísahá dodržování 227 pravidel mnišského řádu (Patimokkha).
A hned vedle probíhající ceremonie tam byl hrozný rachot z nějaké přilehlé restaurace nebo “hospody” - nevím přesně – protože ordinace je v Thajsku zároveň velká oslava. Rodina nového mnicha pořádá hostinu pro celou komunitu, hraje hlasitá hudba, jí se, pije se – prostě thajský styl, kde se posvátné mísí s radostným veselým.
Celou dobu naboso
Celou dobu jsme po areálu chodili bosí – v thajských chrámech je povinnost zout se před vstupem do jakéhokoli posvátného prostoru. Boty, klobouky i sluneční brýle musí dolů. Je to projev úcty a pokory před Buddhou.
Můj osobní pohled na buddhismus
Za mě osobně – buddhismus je jedno z mála náboženství, které mi vyloženě sedí a se kterým rezonuji. Nebudu to nějak extra rozvádět, ale když se podívám na historii různých náboženství, křížové výpravy, náboženské války a všechno, co kolem toho bylo, tak to pro mě často vypadá pouze jako honba za mocí a penězi.
Buddhismus mi ale přijde jiný. Vychází ze srdce, z meditace, z hledání vnitřního klidu – takový ten „peace of mind". Žádné dobývání, žádné obrácení na víru mečem. A tady v tom chrámu, uprostřed thajské přírody s výhledem na hory, jsem měl pocit, že to ti lidé myslí upřímně. Že to není žádná přetvářka, žádné divadlo pro turisty. Prostě tiché, krásné místo, kde se člověk na chvíli zastaví a zamyslí se.
Praktické informace
-
Název: Wat Kongka Phimuk (วัดคงคาภิมุข), též Wat Kongka nebo Kongka Temple
-
Poloha: Takua Pa, provincie Phang Nga, cca 1 hodina jízdy od Khao Laku
-
Vstupné: Zdarma (dobrovolné příspěvky vítány)
-
Dress code: Zakrytá kolena a ramena, boty se zouvají. Sukně k zapůjčení na místě
-
Tip: Chrám bývá méně navštěvovaný turisty, takže si ho užijete v klidu. Pokud máte štěstí, můžete narazit na živou ceremonii – my ji zažili a byl to nezapomenutelný zážitek
-
Zajímavost: Chrám je součástí oblíbeného výletu „Temple + Tsunami Museum + Old Town", který se dá objednat z Khao Laku a jezdí se typicky v neděli
