Jedním z největších zážitků naší dovolené v Thajsku byl celodenní výlet na Cheow Lan Lake – obrovské smaragdové jezero ukryté v srdci národního parku Khao Sok, v provincii Surat Thani. Pokud jste ubytovaní v Khao Lak jako my, nebo kdekoliv v okolí Khao Sok, tohle je podle mě absolutní must go.
Co je vlastně Cheow Lan Lake?
Než se pustím do samotného vyprávění, rád bych trochu přiblížil, co to vlastně Cheow Lan Lake je – protože na první pohled vypadá jako něco, co tu bylo odjakživa, ale ve skutečnosti je to umělé jezero, které vzniklo teprve v roce 1987.
Celý příběh začal v 80. letech, kdy se Thajsko rozhodlo postavit přehradu na řece Khlong Saeng za účelem výroby elektřiny pro celý jižní region. Stavba Rajjaprabha Dam (česky se tomu říká přehrada Ratchaprapa) začala v únoru 1982 a trvala přes pět let. Když byla v září 1987 slavnostně otevřena, thajský král Bhumibol Adulyadej jí dal jméno Rajjaprabha, což v překladu znamená „Světlo království" – docela poetické na přehradu, že?
A teď k číslům, která mě osobně fascinovala. Přehrada je vysoká asi 95 metrů a dlouhá 761 metrů. Jezero za ní zabírá plochu přibližně 185 čtverečních kilometrů a pojme téměř 5,6 miliardy kubíků vody. Pro představu – to je víc než 2 200 násobek objemu Brněnské přehrady. Maximální hloubka dosahuje kolem 90 metrů. Elektrárna na přehradě má tři turbíny, každá o výkonu 80 MW, celkem tedy 240 MW – a dodává elektřinu nejen do provincie Surat Thani, ale i do okolních provincií na jihu Thajska.
Co je ale na celém příběhu trochu smutné – aby jezero mohlo vzniknout, muselo se zatopit obrovské území původního deštného pralesa. Pět vesnic muselo být přestěhováno, obyvatelé dostali finanční kompenzace a novou půdu. Před zaplavením proběhla záchranná operace, během které bylo odchyceno přes 1 300 zvířat ze 116 různých druhů. Bohužel, řada z nich přesun nepřežila a přibližně 52 druhů ryb se nedokázalo přizpůsobit novému, hlubšímu prostředí. I dnes je při plavbě na lodi občas vidět z vody trčící kmeny původních stromů – takový tichý připomínek toho, co tu kdysi bylo.
Na druhou stranu – okolní prales v Khao Sok je starý přes 160 milionů let, tedy starší než Amazonský prales i pralesy střední Afriky. Doba ledová totiž tuto oblast nikdy nezasáhla, takže ekosystém se tu vyvíjel nepřetržitě. Dnes se jezero a okolní lesy řadí mezi biologicky nejrozmanitější oblasti na světě – odhaduje se, že tu žije více než 5 % všech dosud identifikovaných druhů na Zemi. Vidět tu můžete gibony, nosorožčí ptáky (hornbilly), makaky, a pokud budete mít takové štěstí jako my – i divoké slony.
Mimochodem, Cheow Lan Lake se často přirovnává k čínským Guilinům nebo vietnamskému zálivu Ha Long Bay – díky dramatickým vápencovým útvarům, které tu vystupují přímo z hladiny jezera. Ale s tím rozdílem, že tu je zlomek turistů.
Z přístavu na jezero
Takže jsme si ráno v přístavu Ratchaprapa Pier přebrali s naším průvodcem loď – klasický thajský longtail boat – a s celou naší skupinou jsme vyrazili na jezero.
Hned od začátku bylo jasné, že tohle bude jiný zážitek. Voda byla neuvěřitelně tyrkysová, skoro až nereálně zbarvená do smaragdově zelené. Na obou stranách se tyčily strmé vápencové útesy porostlé hustou tropickou zelení. Udělali jsme si na přídi lodi nějaké fotky a prostě si to užívali – panoramata, klid, teplo.
Co mě samozřejmě zaujalo z trochu jiného úhlu, byly antény a BTS stanice usazené přímo ve skále. To je prostě klasika – já i na dovolené sleduji telekomunikační infrastrukturu.
Pak jsme projížděli různými průplavy mezi vápencovými ostrůvky, což bylo nádherné. Celkově bylo horko, krásně svítilo slunce, takže klobouk byl nutnost.
Khao Sam Kler – ikonické tři skály
Naší první velkou zastávkou byl Khao Sam Kler, což v překladu znamená „Hora tří přátel". Jsou to tři majestátní vápencové vrcholy, které stojí přímo uprostřed jezera vedle sebe a vystupují dramaticky z hladiny. Tyto útvary vznikaly miliony let působením deště a větru, který postupně erodoval vápenec do jejich dnešních výrazných tvarů.
Pokud jste někdy viděli -uvodní fotku Thajska nebo Cheow Lan Lake na internetu nebo v cestovním průvodci, tak s obrovskou pravděpodobností to byla právě fotka těchto tří skal. Je to zkrátka nejfotografovanější místo celého jezera a takový jeho neoficiální symbol. Lodě sem vozí turisty na zastávku, aby si udělali fotky, a musím říct – naživo je to ještě působivější než na jakékoliv fotografii.
Smaragdově zelená voda kolem krásně reflektuje ty mohutné skály porostlé vegetací a v pozadí se táhnou siluety dalších vápencových hor. Prostě paráda.
Praiwan Raft House – oběd na vodě
Po zastávce u Khao Sam Kler jsme lodí pokračovali na Praiwan Raft House – plovoucí vesničku přímo na hladině jezera. A tady musím říct, že to bylo opravdu super.
Praiwan Raft House je jeden z plovoucích resortů na Cheow Lan Lake, kde se dá nejen naobědvat, ale i přenocovat. Domečky jsou postavené z přírodního bambusu s doškovou střechou – působí to rustikálně, ale zároveň velmi autenticky a v souladu s okolní přírodou. Celý resort je ekologicky zaměřený, snaží se minimalizovat dopad na životní prostředí – střechy jsou z přírodních materiálů, které se snadno rozloží, a hosté jsou vyzýváni, aby nenosili plastové obaly do džungle.
Zajímavost je, že na Cheow Lan Lake funguje přes dvanáct podobných plovoucích resortů a licence na jejich provozování jsou striktně regulovány správou národního parku Khao Sok. Licence mohou získat pouze potomci původních rodin z vesnice Cheow Lan, která byla zatopena při stavbě přehrady, nebo zaměstnanci národního parku. Takže to není tak, že by si tam kdokoliv mohl postavit bungalov.
Co se týká vybavení – v Praiwan Raft House prakticky nefunguje internet ani telefon (pouze občas signál AIS), elektřina je k dispozici jen pár hodin denně. A víte co? Je to osvobozující. Člověk se prostě odpojí.
My jsme tu měli vynikající oběd – thajská kuchyně z čerstvých místních surovin, ryby přímo z jezera. Jídla bylo opravdu hodně a bylo výborné. Během čekání na oběd jsme pokecali s několika Evropany – potkali jsme lidi z Finska, z Dánska – a povídali jsme si o Bangkoku a podobně.
Samozřejmě jsem v místním obchůdku nakoupil občerstvení – nějaké limonády, které byly výborné – a hlavně jsme koupili krmivo pro ryby (stálo to 30 bahtů, dvojnásobek co na pevnině). Rybiček tam bylo opravdu hodně a děti si krmení naprosto užily. Kukuřici tam prodávali všude, jak v přístavu, tak přímo v Praiwan Raft House.
Původně jsme měli v plánu se ještě stavit v džungli na průzkum jeskyní (pravděpodobně Coral Cave, která je od Praiwan Raft House jen pár minut lodí), ale z toho nakonec sešlo – a důvod byl docela specifický. V oblasti byli zpozorováni divocí sloni, a kvůli bezpečnosti byl vstup do džungle zakázán. V tu chvíli jsme byli trochu zklamaní, ale jak se ukázalo, tahle „smůla" se nám vrátila stonásobně.
Koupání v jezeře
Po obědě jsme se ještě šli vykoupat. Moje mamka, která má cestovní kancelář Grand Travel a byla v Thajsku přibližně tři týdny před námi, nás trochu varovala – prý její manžel Michal po koupání chytil nějakou vyrážku. Ale i přesto jsme to s dětmi riskli a skočili do vody.
A bylo to super – nic jsme nechytli a krásně jsme si zaplavali v tom smaragdovém jezeře, obklopení vápencovými útesy a džunglí. Prostě nezapomenutelný moment, než jsme nastoupili zpět na loď a vydali se na cestu zpátky.
Divocí sloni – obrovské štěstí
A teď to nejlepší na konec.
Když jsme jeli lodí zpátky do přístavu, stalo se něco, na co budu vzpomínat ještě hodně dlouho. Náš kapitán zpozoroval u břehu divoké slony, jak se koupou a popíjejí vodu. Okamžitě tam s lodí zamířil, abychom si je mohli zblízka prohlédnout a vyfotit.
Byli tam minimálně dva dospělí jedinci a jedno mládě, všichni pokrytí blátem z břehu. Stáli u okraje vody, v klidu se koupali a jedli vegetaci. Bylo to absolutně magické – vidět tyhle obrovské zvířata v jejich přirozeném prostředí, ne v nějaké zoo nebo na farmě, ale skutečně divoké.
Náš průvodce nám řekl, že mít na ně takovéhle štěstí je opravdu vzácné – sloni tu sice žijí, ale ukazují se jen občas a rozhodně ne na každém výletě. Takže jsme byli nadšení a byl to perfektní závěr celého dne.
Mimochodem, Khao Sok je domovem řady velkých savců včetně divokých slonů, levhartů, tapírů, gaur a dokonce i tygrů – i když ty spatřit je extrémně vzácné. Oblast kolem Cheow Lan Lake společně se sousedními rezervacemi tvoří největší chráněný lesní celek v celém jižním Thajsku.
Doporučil bych výlet na Cheow Lan Lake?
Jednoznačně ano. Pokud jste ubytovaní u Khao Sok nebo u Khao Lak jako my, tohle je podle mě absolutní základ, kam se vydat. Moje mamka mi sice trochu říkala, že tam „není extra moc co vidět", ale za mě to byl jeden z nejhezčích výletů celé dovolené.
Samotná přehrada Rajjaprabha Dam, plavba po smaragdovém jezeře, ikonické tři skály Khao Sam Kler, plovoucí vesnice, koupání uprostřed džungle a na závěr divocí sloni – to je zážitek, který se jen tak nezapomíná. Panoramata jsou nádherná, krajina unikátní a celkově to byl prostě moc fajn den.
Takže pokud se chystáte do Thajska a budete kdekoliv v okolí, zajeďte si tam. Stojí to za to.
