Když jsme doletěli a v New Yorku trávili první dny, popsal jsem výlet na Sochu Svobody a Ellis Island. Dnešní díl navazuje přesně tam, kde jsem tehdy skončil – na našem posledním dni ve městě. A ten jsme si nechali schválně na to, co chceme opravdu v klidu vychutnat: Central Park, Pátou avenue, kočár s koněm (nakonec dost neplánovaně), Louis Vuitton, Trump Tower a večeři v japonské restauraci Benihana.
Druhý den ráno už nás totiž čekal odlet na Floridu a já chtěl, aby poslední vzpomínka na New York byla tak trochu pohádková.
Hotel Park Lane a kousek do Central Parku
Bydleli jsme v hotelu Park Lane na Central Park South a tahle poloha se ukázala jako geniální tah. Central Park jsme měli doslova za rohem – stačilo projít jednou ulicí a už jsme v něm byli. Dostali jsme se sem po návratu z Liberty Islandu, kde jsme strávili dopoledne, takže jsme měli do večera ještě relativně dost času a nějakou tu energii.
U vstupu do Central parku, po obou stranách chodníků stojí takové ty typické newyorské stánky – žluto-modré slunečníky s nápisem Sabrett, který v Americe zná každý. Sabrett je newyorský hot-dogový standard už od roku 1926 a jejich vozíky jsou ikonou města podobně jako žluté taxíky. Tak jsme si u jednoho z nich dali hot dogy, protože co jiného by si člověk měl dát jako první věc v Central Parku.
Upřímně – nebyl úplně špatný, ale ani nejlepší. Hlavně nám ale zahnal hlad, takže jsme měli klidnou hlavu až do večeře. A stálo to za to už jenom pro ten moment, kdy jsme jedli pátek v rohlíku na rohu Central parku, za námi mrakodrapy a před námi jeden z nejslavnějších parků na světě.


Central Park: největší zelená oáza uprostřed Manhattanu
Teď si dovolím krátkou odbočku, protože o Central Parku se dá snadno napsat celý samostatný článek.
Tenhle park je gigantický – zabírá přibližně 341 hektarů (843 akrů) a táhne se mezi 59. a 110. ulicí, tedy skoro přes celou délku Manhattanu. Pro srovnání: Central Park je asi 20× větší než Wenceslasovo náměstí, celá by se do něj vešla pražská Stromovka dohromady ještě s Letnou a zbylo by stále místo. A když v parku stojíte, vůbec nevnímáte, že jste uprostřed nejdražšího realitního trhu na světě.
Byl otevřen v roce 1858 a jde o první uměle vytvořený veřejný park ve Spojených státech. Navrhli ho krajinní architekti Frederick Law Olmsted a Calvert Vaux, kteří vyhráli veřejnou designovou soutěž se svým „Greensward Plan". Málokdo ví, že před stavbou parku tu stály chudinské osady, farmy a jedna svobodná afroamerická komunita jménem Seneca Village. Kvůli parku muselo být vystěhováno asi 1 600 lidí.
Aby park ze skalnatého a močálovitého terénu vznikl, použili dělníci více střelného prachu než bylo vypáleno v bitvě u Gettysburgu a přesunuli přes tři miliony krychlových metrů zeminy. Vysadili přes 270 000 stromů a keřů. Dnes má park více než 18 000 stromů a je domovem přes 200 druhů ptáků, protože leží na tzv. Atlantické tažné cestě.
Co všechno se v Central Parku dá vidět a dělat:
-
Central Park Zoo – malá, ale oblíbená zoo u jihovýchodního rohu parku (proslavil ji mimo jiné animák Madagaskar)
-
Bethesda Terrace a Fountain – o té si povíme za chvíli víc
-
Strawberry Fields – mozaika „Imagine" věnovaná Johnu Lennonovi, který byl zavražděn naproti parku u budovy Dakota
-
Belvedere Castle – malý kamenný hrad na skále, z jehož vyhlídky je perfektní panorama
-
The Mall – slavná alej platanů, kterou jste viděli snad v každém druhém newyorském filmu
-
The Great Lawn, Sheep Meadow, Ramble – rozlehlé louky a lesíky, kde se v létě pořádají zdarma koncerty Filharmonie nebo legendární Shakespeare in the Park
-
Wollman Rink – zimní bruslení pod mrakodrapy (hned za chvíli)
Ročně sem zavítá přibližně 42 milionů lidí, což z Central Parku dělá nejnavštěvovanější městský park USA.
Kachny, preclíky a želvy jako z pohádky
Do parku jsme vešli od Páté avenue a první, co nás chytlo za srdce, byl pohled na jezírko The Pond a za ním vyrůstající mrakodrapy Billionaires' Row – těch nejštíhlejších a nejdražších obytných věží světa. Nejvyšší z nich, Central Park Tower, má 472 metrů a je druhou nejvyšší budovou v New Yorku hned po One World Trade Center.
U vody jsme narazili na kachny, které jsme krmili zbytky jídla a na pokračování jsme si u dalšího stánku koupili typické newyorské preclíky – hodně slané, křupavé a rovnou ze stánku teplé. Jedli jsme je cestou dál a vypadalo to, že kachny si nás oblíbily hodně rychle.
A pak přišlo něco, co jsem vůbec nečekal: na kameni uprostřed jezírka se vyhřívaly dvě želvy. Právě pro tyhle drobné momenty má Central Park kouzlo – uprostřed asfaltové džungle narazíte na volně žijící zvířata, úplně jako byste byli někde daleko za městem.











Wollman Rink: bruslení pod mrakodrapy
Další zastávkou byl při procházce parkem pohled na něco, co vypadalo jako stadion na bruslení. A byla to pravda – šlo o Wollman Rink, venkovní kluziště otevřené od roku 1949. Právě sem chodí Newyorčané v zimě bruslit s panoramatem Midtownu v zádech a je to jeden z nejznámějších motivů zimního Manhattanu. V létě se pak plocha mění na lunapark Flipper's Roller Boogie Palace.
V době naší návštěvy bylo kluziště zrovna ve fázi přípravy, takže jsme si ho jen prohlédli z dálky, ale atmosféra už byla cítit.

Projížďka v kočáru: dvě hodiny, které si budu pamatovat
Všude kolem jižního okraje Central Parku stojí bílé kočáry tažené koňmi. Jezdí tu už od 19. století – ještě před tím, než park oficiálně otevřel, pořádala se tu tzv. Carriage Parade, každodenní průvod zámožných Newyorčanů v kočárech. A právě tahle tradice tu v oslabené podobě přežívá dodnes, i když dnes je to hlavně turistická záležitost.
Před odchodem jsme se rozhodli, že takovou jízdu si nenecháme utéct. Přesnou cenu si už přesně nepamatuji, ale myslím, že to vyšlo zhruba na 50 dolarů (ceny se pohybují podle délky trasy a sezony zhruba od 60 do 160 dolarů).
A musím říct – stálo to za každý cent. Kočí nás vozil skoro dvě hodiny po nejznámějších místech parku a u každého výrazného bodu zastavil, nechal nás chvíli si všechno prohlédnout a často doplnil, co se tam točilo za filmy. A že je toho opravdu hodně. V Central Parku se natáčely například:
-
Sám doma 2: Ztracen v New Yorku – Kevin utíká mimo jiné přes Bethesda Terrace
-
Spider-Man – scéna s Mary Jane
-
Enchanted (Začarovaná) – slavný taneční výstup u fontány
-
When Harry Met Sally, Avengers, John Wick, Elf, Ghostbusters…
Kočí nám postupně ukazoval, kde se co z toho odehrávalo. Projeli jsme okolo slavného podchodu (arkády) s pestrobarevným stropem z dlaždic a prosluněných alejí a viděli jsme New York z nové perspektivy - z výšky kočáru a bez jakékoliv dopravy kolem.


Bethesda Terrace a Fontána andělů – srdce Central Parku
Jedním z míst, které nás kočí upozornil zmínil jako „opravdu významné", byla Bethesda Terrace a Bethesda Fountain. Upřímně – v tu chvíli jsem si přesně nezapamatoval, proč je tak důležitá, ale po návratu domů jsem si to dohledal a je to vážně parádní příběh.
Uprostřed fontány stojí bronzová socha Angel of the Waters (Anděl vod), kterou v roce 1868 navrhla sochařka Emma Stebbins a v Central Parku byla odhalena v roce 1873. A právě Emma Stebbins se stala první ženou v historii, která dostala v New Yorku zakázku na velké veřejné umělecké dílo.
Fontána má ještě jednu silnou symboliku. Oslavuje otevření Crotonského akvaduktu v roce 1842, který New Yorku konečně přinesl pitnou vodu. Před tím tu totiž lidé pili vodu z kontaminovaných studní a město pravidelně kosily epidemie cholery – v jednom období zabila cholera během dvou měsíců 3 500 Newyorčanů. Anděl v ruce drží lilii jako symbol čistoty a u podstavce jsou čtyři cherubové představující Mír, Zdraví, Čistotu a Střídmost. Pro sochu se Emma Stebbins inspirovala biblickým příběhem z Evangelia podle Jana, kde anděl udělí vodám v jeruzalémském rybníku Bethesda léčivou moc.
Pokud vám tahle fontána přijde povědomá i z obrazovky, nepletete se. Objevila se v nespočtu filmů: kromě už zmíněného Sám doma 2 se točila třeba v Elf, Enchanted, Avengers, John Wick nebo legendárním Angels in America. Dá se bez nadsázky říct, že patří k nejofotografovanějším a nejfilmovanějším místům Manhattanu.
Pod terasou je ještě jedna perla, kterou bych nechtěl vynechat: pasáž Bethesda Arcade s Minton dlaždicemi na stropě – přes 15 000 ručně vyrobených keramických dlaždic ve viktoriánském stylu, jediný takový strop na světě. V roce 2007 prošla pasáž velkou rekonstrukcí a teď v ní často hrají pouliční muzikanti. Akustika je tam famózní.





Pátá avenue, obří kufr Louis Vuitton a Trump Tower
Po parku jsme zamířili na Pátou avenue (Fifth Avenue) – nejznámější nákupní třídu v New Yorku a jednu z nejdražších ulic světa. Já jsem tam chtěl vidět hlavně jednu věc: budovu Louis Vuitton, která vypadala jako obří naskládané kufry.
A tahle „krabice" má svůj příběh. Flagship Louis Vuitton na rohu 57. ulice a 5. avenue (1 East 57th Street) totiž prochází obří přestavbou – na místě současné budovy má podle plánů vyrůst nová 25patrová věž, která má zdvojnásobit plochu obchodu. Lešení kolem stavby ale Louis Vuitton nezakryl obyčejnou plachtou. Místo toho nechal pro rok 2024 vyrobit gigantickou fasádu v podobě šesti naskládaných LV kufrů v historickém odstínu Trianon Grey – úplně stejném, jaký značka používá na svých kufrech od 19. století. A je to opravdu pořádný kus – jen jedno z „uch" na fasádě váží přes 2 tuny (5 000 liber). Podobné „trikové fasády" použil Louis Vuitton už dřív v Paříži na Champs-Élysées, kde z toho tehdy mimochodem vznikla poměrně horká diskuse o tom, jestli jde o reklamu nebo umění (nakonec vyhrálo umění).
O kousek dál pak stojí Trump Tower – 58patrový (marketingově 68patrový) mrakodrap z roku 1983, který nechal postavit tehdy ještě „jen" developer Donald Trump. Uvnitř je pětipatrové atrium obložené růžovým mramorem a s umělým vodopádem, které je přístupné veřejnosti. Trump tady měl (a stále má) luxusní trojpodlažní penthouse úplně nahoře, kde žil před nastoupením do funkce prezidenta v roce 2017. Ať už si o současné politice myslí kdo co chce, architektonicky jde o jednu z těch budov, které k newyorskému Midtownu prostě patří.
Jen kolem ní rychle procházíme, protože slunce se už sklání k obzoru a my chceme někam na večeři.







Večeře v Benihana: kuchař, který vaří přímo před vámi
Poslední tečkou za New Yorkem byla návštěva japonské restaurace Benihana. A ta si zaslouží trochu víc kontextu, protože pokud jste o ní ještě neslyšeli, jde doslova o jeden z nejdůležitějších restauračních konceptů 20. století v USA.
Benihana vznikla v New Yorku v roce 1964. Založil ji Hiroaki „Rocky" Aoki – japonský zápasník, který přijel do USA na stipendium, ve dne studoval, v noci si vydělával prodejem zmrzliny z dodávky v Harlemu. Za ušetřených 10 000 dolarů si otevřel úplně první restauraci se čtyřmi stoly na 56. ulici na Manhattanu a přivezl do Ameriky koncept teppanyaki – vaření na rozpálené ocelové plotně přímo před hosty.
Teppanyaki mimochodem není tradiční japonská kuchyně v pravém slova smyslu. Pochází z poválečného Japonska – konkrétně z roku 1945 z Kobe, kde kuchař Shigeji Fujioka v restauraci Misono začal tímto stylem vařit pro americké vojáky. Je to tedy americký nápad uvařený v Japonsku a přivezený zpátky do Ameriky – přesně to, co Rocky Aoki uchopil a udělal z něj show.
Jméno Benihana („červený květ" – safflower) mimochodem vymyslel jeho otec Yunosuke, když po bombardování Tokia v roce 1945 procházel sutí a všimnul si jedné jediné živé rudé květiny prorůstající zpod trosek. Rocky svého otce pak přemluvil, aby název použil i pro americkou restauraci.
První půlrok Rocky údajně spal na podlaze v koupelně vlastního podniku, protože na bydlení neměl peníze. Zlom přišel s nadšenou recenzí v New York Herald Tribune – a pak si už z Benihany udělali stálici Muhammad Ali, Sean Connery, the Beatles a desítky dalších celebrit. Dnes má síť přes 80 restaurací po celém světě a servírováno v nich bylo už více než 100 milionů jídel. Rocky Aoki zemřel v roce 2008, ale jeho rodina pokračuje jeho cestou – mimochodem jeho syn Steve Aoki je dnes jedním z nejznámějších světových DJs a dcera Devon modelka a herečka.
A teď k samotnému zážitku. Posadili nás ke společnému stolu ve tvaru U, uprostřed kterého je zabudovaná obrovská rozpálená teppanyaki plotna. Kuchař přišel s vozíkem plným masa, zeleniny, ryb a vajec – a začala show. Krájel, přehazoval, triky s nožem, hořící cibulová sopka, chytání vajec čepicí, házení krevet hostům rovnou do úst – všechno to přesně podle klasického Benihana scénáře, ale pořád úžasné i pro člověka, který to vidí poprvé.
Jedli jsme hovězí, kuřecí, krevety, zeleninu, grilovanou rýži a doporučenou miso polévku na začátek. Leia z toho byly úplně unešená – zvlášť z té cibulové sopky – a i já jsem si to extrémně užil. Jídlo je sice mírně nadsazené co se týče ceny (běžně se za osobu dostanete snadno nad 60–80 dolarů), ale tady si platíte hlavně zážitek. A to ten zážitek rozhodně stojí.








Den končí, za okny New York, před námi Florida
Po večeři jsme ještě prošli pár bloků zpátky směrem k hotelu. Už byla tma, ulice svítily typicky po newyorsku a v hlavě mi doznívalo, jak příjemně jsme poslední den ve městě strávili.
New York je město, které vás nepřestane překvapovat, ať tu jste poprvé, potřetí nebo podesáté. Já jsem z něj odjížděl s pocitem, že mi pár dní sice stačilo na další seznámení, ale zdaleka ne na všechno. A to je asi to nejlepší, co se dá o destinaci říct.
Druhý den ráno jsme balili kufry – čekala nás Florida, slunce a úplně jiná kapitola naší cesty. O té ale zase někdy příště.








