Tým z Šen-čenské univerzity postavil model umělé inteligence, který podle snímků mozku devatenáctiletých odhaduje, u koho se během následujících čtyř let objeví depresivní příznaky. Pracuje s jediným typem podnětu, a to s lidským obličejem. Práci vedl Lu Chan ze Školy umělé inteligence a výsledky vyšly tento měsíc v časopise Science Advances.
Depresivní porucha patří mezi nejrozšířenější duševní onemocnění na světě. Podle údajů Světové zdravotnické organizace s ní žije zhruba 330 milionů lidí a asi u třetiny z nich léčba nezabírá tak, jak by měla. Jen v Číně se počet nemocných odhaduje na 95 milionů, vyplývá z celostátního průzkumu duševního zdraví, o kterém informoval list National Business Daily.
Data z Evropy
Číňané sáhli po evropském souboru IMAGEN, dlouhodobém výzkumu dospívajících, do kterého se zapojily nemocnice a univerzity v několika zemích Evropy. Účastníci procházeli opakovanými vyšetřeními v šestnácti, devatenácti a třiadvaceti letech. Pokaždé je čekalo snímkování mozku magnetickou rezonancí, odběr krve a dotazníky, které měly ukázat, jestli se u nich rozvíjí deprese.
Výzkumníci si vybrali záměrně vybrali dospívající lidi. Přechod mezi pubertou a ranou dospělostí je období, kdy depresivní příznaky umí rychle naskočit. Čím dřív se riziko podchytí, tím větší je šance s ním něco udělat, vysvětlil Lu Chan pro Global Times.
Rozlišování projevů v obličeji
Ve věku devatenácti let účastníci absolvovali úlohu s emočními výrazy tváře přímo v přístroji pro zaznamenávání aktivity mozku. Vedle toho vyplnili dotazníky o svém emočním rozpoložení a laboratoř zpracovala jejich genetické údaje z krve. O čtyři roky později se celý proces opakoval.
Lidé bez deprese podle Lu Chana rozeznávají změny ve výrazu tváře snadno a přiměřeně na ně reagují. Na úsměv odpovídají vstřícností. Nemocní to nedokážou a mnohem častěji se domnívají, že se na ně druhý zlobí. Psychologové tento jev nazývají sklonem k negativnímu zpracování informací. Člověk ohrožený depresí si spíše všimne nepříjemného signálu, hůře si ho vyloží a déle si ho pamatuje.
Tým se proto zaměřil právě na hněv. Rozzlobený výraz nese jasné sdělení o ohrožení a odmítnutí, tedy přesně o tom, s čím mají lidé s depresí ve vztazích největší potíže. Na těchto základech vědci postavili neuronovou síť, kterou sladili se způsobem, jakým lidský mozek zpracovává obraz. Cílem bylo popsat, jak mozek převádí konkrétní tvář na abstraktní pojem hněvu.
Výsledek ukázal poměrně zřetelnou dělicí čáru. Devatenáctiletí účastníci, jejichž mozek hůře odlišoval jednotlivé emoce a měl tendenci vidět ve tvářích okolí zlost, se ve třiadvaceti letech výrazně častěji potýkali s depresí a úzkostí. Lidé, u nichž se reakce na výrazy tváře skláněla k negativním emocím a vzpomínkám, dopadli nejhůře. Z těchto dat pak tým odvodil ukazatel, který dokáže varovné signály zachytit u konkrétního člověka. Předpovědi si tým následně ověřil na samostatném souboru pacientů s diagnostikovanou depresí.
Určitý vliv genů
Překvapení přišlo při porovnání s genetickými údaji. Vypočítaný ukazatel se vázal na variantu rs11123030, kterou dřívější studie spojily s depresí, a také na souhrnné genetické riziko onemocnění. Vrozené dispozice tedy podle všeho ovlivňují i způsob, jakým člověk čte emoce druhých.
Model přitom přinesl nové informace navíc k tomu, co se dalo odhadnout z rodinného stresu a sociálního zázemí. Tyto faktory nenahrazuje, ale doplňuje. Deprese tak podle autorů nevzniká čistě z genů ani z psychiky, ale ze souhry vrozených dispozic, vývoje mozku, způsobu zpracování emocí a životních zkušeností.
Význam pro AI
Lu Chan vidí přínos také mimo medicínu. Umělá inteligence, která se sladí s reálnou činností mozku a nechá se testovat drobnými zásahy do svých parametrů, dokáže nejen předpovídat, ale i vysvětlit vznik daného zkreslení. Z toho plyne doporučení pro vývoj systémů určených k práci s emocemi. Podle autorů by se neměly spokojit s rozdělováním výrazů do několika pevně daných kategorií. Měly by si všímat jemných detailů a hlídat, aby jejich vlastní očekávání neovlivnilo to, co právě vidí. Přesně v tomto bodě se totiž rodí chyby, které známe i u lidí.
Autoři upozorňují, že výsledky zatím platí výhradně pro evropskou mládež. Než se z modelu stane nástroj pro praxi, musí projít ověřením u lidí středního i vyššího věku a u dalších etnických skupin.
Zdroj: scmp.com
