Úniková hra podle legendárního hororu Saw zní jako sen pro každého fanouška žánru. Když jsem se dozvěděl, že v Praze existuje místo, kde si můžete zahrát přímo ve světě Jigsawa, bylo jasné, že tam musíme vyrazit. A popravdě? Předčilo to moje očekávání.
Proč jsme vybrali právě Saw a firmu Endorfin
V Praze jsme se zúčastnili úplně skvělé únikové hry od firmy Endorfin. Jmenuje se to, nebo je to na způsob filmu Saw. A oni samozřejmě mají víc herních scénářů – Freddyho Kruegera, Star Wars a Titanic.
My jsme si vybrali Saw, protože Saw mám rád jako horor – to je prostě klasika. A jakmile padlo slovo „zahrajeme si hru“, bylo mi jasné, že to bude úplně super.
Malá vsuvka: co to vlastně úniková hra je?
Pokud jste nikdy žádnou únikovou hru nehráli, princip je jednoduchý: zavřou vás do místnosti (nebo celé série místností), stanoví časový limit – obvykle 60 minut – a vaším úkolem je postupně řešit logické hádanky, hledat skryté předměty, kombinovat indicie a nakonec se dostat ven.
Čím kvalitnější tvůrci, tím víc jsou úkoly propojené s příběhem a tím víc se skutečně cítíte „uvnitř“ dané hry. A přesně tohle Endorfin zvládá na úrovni, jakou jsem ještě neviděl.
Atmosférický příjezd – creepy už od parkoviště
Naše rezervace byla na 10.20, a tak jsme přijeli chviličku před desátou. A hned mě překvapilo, že creepy atmosféra začíná už venku. Parkování se nachází v takovém skrytém dvoře mezi budovami – úzký průjezd, staré domy, točité schodiště ze železa a celkově takový trochu industriální, zapomenutý pohled.
Kdybych měl jedno slovo, tak je to: creepy. Navíc dopoledne tam nebyla skoro žádná živá duše. Perfektní naladění do začátku.
Bar, který vypadá jako filmová kulisa
Jakmile nás vpustili dovnitř, bylo jasné, že si s prostorem dali velkou práci. Bar vypadá opravdu pěkně – betonové stěny, industriální žárovky, staré trojkolky nad barem, recyklované dřevo v barevných pruzích. Celé to působí velmi stylově.
Na chodbách už vidíte dveře do jednotlivých únikových her – železná vrata s kolem od ponorky a nápisem TITANIC, dveře polepené černobílými komiksovými tahy a neonem FREDDY. Star Wars dveře jsme teda neviděli, to nevím, kde měli, ale samotný pohled na ty „vstupenky do jiných světů“ vás naladí ještě víc.
Než hra začala, dali jsme si tam i dobré sodovky – já konkrétně Targa Tonica Ginger, sicilský tonic se zázvorem, který byl moc fajn. V takovém baru si dokáži představit i klidné posezení po hře, když vám adrenalin ještě bude proudit v žilách.
Malá exkurze do světa Saw – o co vlastně jde?
Aby dál dávalo smysl, o co v té místnosti šlo, zastavím se u samotných filmů. Série Saw vznikla v roce 2004 z pera režiséra Jamese Wana a scenáristy Leigha Whannella. Začalo to skromně – devítiminutový krátký film z roku 2003, který měl přesvědčit producenty, že má smysl pustit se do celovečerní verze. Vyšlo to, Lionsgate dalo tvůrcům rozpočet kolem 1,2 milionu dolarů a výsledek vydělal v kinech přes 100 milionů dolarů.
Celkem tak vzniklo deset filmů natočených mezi lety 2004 a 2023, od Saw: Hra o přežití až po Saw X, plus spin-off Spirála strachu: Saw pokračuje s Chrisem Rockem.
Hlavní postavou celé ságy je John Kramer – muž, který po autohavárii a diagnóze nevyléčitelného nádoru mozku úplně přehodnotil svůj pohled na svět. Začal si všímat lidí, kteří podle něj svůj život promarňovali – drogově závislí, podvodníci, nevěrníci, zkorumpovaní policisté – a vytvářel pro ně kruté „hry“, ve kterých si měli zvolit, jestli jsou ochotní projít bolestí, aby si uvědomili hodnotu života, nebo jestli zemřou. Sám nikoho nezabil – jeho pasti byly vždy řešitelné. Jen s cenou, která většinou nešla vrátit zpět.
Mediální přezdívka „Jigsaw“ (česky Skládačka) vznikla proto, že do obětí vyřezával kousky skládačky – symbol té chybějící součásti lidství, kterou podle něj postrádaly.
Jeho ikonická hláška zazní prakticky ve všech dílech:
„Nejsem vrah. Ti lidé se pro smrt rozhodli sami, protože si neváží života.“
A pak to legendární „Zahrajeme si hru.“ Přesně to vás čeká i u Endorfinu.
Pravidla, losování – a já jsem prohrál
Vysvětlili nám pravidla a následovala klasika: „Kdo je nejodvážnější?“ Nakonec to padlo na mě. A dopadlo to přesně tak, jak si dokážete představit – dali mi přes ramena nějakou konstrukci, spoutali mě řetězy a potmě mě odvedli do první místnosti.
Tady musím složit poklonu Endorfinu: vůbec vám neřeknou, co vás čeká. Hra opravdu začíná od nuly.
V místnosti: přesně jak z filmu
Úplně nebudu zacházet do detailů, nechci vám kazit zážitek. Ale abych naznačil, o co jde: opravdu jste jako v tom filmu. Jeden z nás byl zavřený v kleci, další přivázaný na židli v jakési peci, další uvězněný na dalším zařízení. Každý má svůj vlastní menší „problém“, který je potřeba vyřešit – a bez ostatních to prostě nepůjde.
V jednu chvíli se vám zapne televize a začne k vám z ní mluvit Jigsaw. To ikonické „Nevážíte si života, a tak jsme vám připravili hru…“ je přesně ten moment, kdy vám dojde, že ti lidé, co tu únikovku stavěli, tenhle film skutečně milují.
A abych řekl jednu zásadní věc bez spoilerů: jednoho či vícero z vás můžete (ale nemusíte) obětovat. Podle toho, jak se rozhodnete, hra skončí různě tak, jak si v průběhu vyberete. Možností konce je víc a na vaší volbě opravdu záleží. To je mimochodem jedna z nejsilnějších věcí – celý ten morální rozměr série Saw je tam přenesený úplně přesně.
Obtížnost? Oficiálně těžká, za mě spíš středně těžká
Endorfin značí Saw jako hard, za mě je to spíš rozumně střední. Dá se na to přijít, pokud opravdu přemýšlíte nad indiciemi, a nesmíte zapomenout prohledávat prostor kolem sebe. Všechno má logiku.
Plus – a to je další skvělý nápad – Jigsaw vám přes televizi občas napoví. Když splníte nějaký dílčí úkol nebo se dlouho zaseknete, ozve se a nadhodí vám indicii. Není to rušivé, je to naopak další vrstva atmosféry.
Celkově musím říct: technicky, atmosférou, příběhem i logikou úkolů je to mimořádně dobře udělané. Samozřejmě si pořád uvědomujete, že vás tam reálně nic nezabije, ale spoustu věcí, co musíte udělat, vypadá, jako byste někoho opravdu ranili nebo se chystali zabít, abyste přežili. A právě tohle dělá celý zážitek “creepy” tím správným způsobem.
Verdikt: určitě ano, a láká mě i zbytek
Endorfin určitě doporučuji. A určitě bych zkusil i Freddyho Kruegera a Star Wars – ta mě z brandových únikovek láká asi nejvíc. Když si představím, že bych si mohl zahrát ve světě Star Wars, zní to skoro jako splněný klukovský sen.
Oběd hned vedle: Royal Lumbini, indicko-nepálská restaurace
Protože jsme byli po hře pořádně hladoví, dali jsme si tip a vyrazili jsme kousek od Endorfinu do indické a nepálské restaurace Royal Lumbini na Praze 10 ve Vršovicích. Prostředí je jednoduché, ale moc pěkné – tibetské modlitební vlajky nad barem, sošky Buddhy a Ganéši, vlajka Nepálu.
Majitelé nás mile přivítali a menu má opravdu solidní rozsah – od pakor, sams a polévek, přes klasická kari (Butter Chicken, Masala, Madras, Palak, Garlic) až po vegetariánské speciality.
Dali jsme si tomatovou polévku jako úvod, ke které přinesli i chuťovky v podobě onion bhaji (cibulové kroužky) se třemi chutney – sladké tamarindové, mátovou a pikantní pálivou. Jako hlavní jsme ochutnali klasické Butter Chicken s česnekovým naanem a jasmínovou rýží.
Upřímně, moji nejoblíbenější indickou v Brně Jomsom to sice nepředčilo, ale pochutnali jsme si naprosto bezchybně. Porce jsou velké, jídlo poctivé a atmosféra příjemná. Za cestu z Endorfinu určitě stojí.
Den jako stvořený pro výlet z Brna
Cestu do Prahy a zpátky jsme zhruba za dvě hodiny - každou stranu - sjeli úplně bez problémů. Takže i když jsme kvůli únikovce a obědu strávili v Praze jen pár hodin, byl to moc pěkně strávený den.
Pokud tedy máte rádi horor Saw nebo si prostě chcete vyzkoušet, jaké to je ocitnout se uprostřed promyšlené smrtící hry, Endorfin vás nezklame. Celý koncept – od atmosférického parkování, přes bar, pravidla i samotnou realizaci místností – mají fakt extrémně dobře vymyšlené. Opravdu si připadáte, jako byste byli uvnitř toho filmu.
A pak si jako bonus dáte curry. Lepší kombinace pro sobotní dopoledne asi neexistuje.
