Nedávno jsme se zúčastnili únikové hry Bunkr 13 od Atomiq Games v Brně a musím říct, že to byl hodně zajímavý zážitek. Já jsem na únikovkách dlouho nebyl, ale jakmile jsem se k nim před časem vrátil, začalo mě to extrémně bavit a od té doby chodíme celkem pravidelně.
Tentokrát byla záminka jednoduchá – můj kamarád Dušan měl narozeniny, dostal poukaz a pozval partu přátel, že si společně zahrajeme. Takové věci mám rád, takže jsem neváhal a jel s nimi.
Co to vlastně úniková hra je (a proč je jich najednou všude tolik)
Pro ty, kdo jsou na únikovkách poprvé nebo o nich neslyšeli – jde o hru, při které se se svým týmem zamknete v tématicky zařízené místnosti a máte zpravidla 60 až 75 minut na to, abyste vyluštili sérii hádanek, šifer, kódů a mechanických úloh a dostali se ven. Není to o síle ani rychlosti, ale o spolupráci, logice a postřehu.
Málokdo ví, že úniková hra v dnešní podobě se objevila až v roce 2007 v Japonsku, kde ji vymyslel Takao Kato se svým týmem SCRAP pod názvem Real Escape Game. Inspirací byly point-and-click počítačové hry typu „escape the room“ z přelomu tisíciletí. Z Asie se tenhle formát začal během pár let šířit do Evropy a kolem roku 2013 se objevily i první únikovky v Česku – tehdy spíše v Praze. Dnes jich u nás máme přes stovku po celé republice a Brno patří mezi města s nejbohatší nabídkou.
Hodně mě baví, že se tu objevují projekty, které ten formát posouvají dál – a Bunkr 13 je přesně takový případ.
Kde Bunkr 13 najdete a jak to tam vypadá
Celá hra se odehrává v poměrně nenápadném paneláku na sídlišti. Zvenku byste vůbec nepoznali, že uvnitř na vás čeká postapokalyptický bunkr. Působí to skoro jako byste šli k někomu do sklepa – ale jakmile se dostanete dovnitř, překvapí vás, jak perfektně propracované celé prostředí je. Každý detail sedí, žádné amatérské kulisy, žádné provizorium. Je vidět, že si s tím tvůrci dali opravdu záležet.
Když nás na místě přivítala paní z provozu, v klidu nám vysvětlila všechna pravidla – co dělat, co nedělat, že nemáme nic přesouvat, odsouvat stoly ani rozebírat věci silou. Všechno v té hře má jít jednoduše, a pokud by vám něco „nešlo“, je to signál, že jdete špatnou cestou. Tohle je mimochodem dobré pravidlo pro jakoukoli únikovku – když musíte použít sílu, pravděpodobně luštíte špatně.
Příběh: radiace uniká a čas běží
Zápletka je skvěle vystavěná a hned vás vtáhne do děje. Svět, jak ho znáte, už neexistuje. Soustava bunkrů se stala novým domovem přeživších – a Bunkr 13 se nedávno odmlčel. Vás a váš tým vyšlou zjistit, co se stalo. Jenže jakmile vstoupíte, venkovní dveře se zabouchnou, řídicí systém hlásí poruchu, dozimetr začíná nepříjemně rychle tikat a vy zjistíte, že se zevnitř někde valí radiace.
Vaším úkolem je projít postupně celým bunkrem, sesbírat rozmístěné panely (desky plošných spojů) a zapojit je do hlavního rozvaděče tak, abyste odblokovali dveře, zastavili únik radiace a dostali se ven. Zní to jednoduše, ale dostat se k těm panelům a přijít na to, kde jaký najdete, vám dá pořádně zabrat.
První místnost a jak jsme se rozkoukávali
Po úvodním briefingu za námi paní zavřela dveře – a najednou jsme stáli v celkem prostorné místnosti plné různých zařízení, ukazatelů a detailů. Já si nejdřív říkal: „Kolik úkolů tu asi může být – čtyři, pět?“ Naivní představa.
Ve chvíli, kdy jsme začali rozklíčovávat první indicie, se ukázalo, že toho je tam mnohem víc, než se na první pohled zdá. A hlavně – díky vyřešeným hádankám se postupně otevíraly další místnosti, o kterých jsme na začátku neměli ani tušení. A to je vše, co k příběhu prozradím, protože jakékoli další info by vám jen pokazilo překvapení.
Hádanky, které vás potrápí (a to je dobře)
Úkoly jsou opravdu důmyslně vymyšlené. Nečekejte žádné banální „najdi klíč pod vázou“. Je tam kombinace logických úloh, fyzikálních principů, práce se zvukem, světlem, čísly i prostředím jako takovým. U některých věcí se celkem zapotíte – a občas budete mít pocit, že vám mozek prostě tuhne. Ale když na to nakonec přijdete, je to skvělý pocit.
Oficiálně je hra vedená jako těžká obtížnost a provozovatelé uvádějí, že jen 15 % týmů hru dokončí bez nápovědy. Což dává smysl – je to trochu vyšší liga než běžné rodinné únikovky.
Nápovědní systém je ale příjemně řešený. U každého úkolu najdete zavěšenou destičku s malým otazníčkem, který můžete otočit, a na druhé straně je drobná nápověda. Pokud vám ani to nepomůže, můžete kdykoli zavolat paní přes vysílačku, která vás sleduje přes kamery a dá vám konkrétnější radu. My jsme to zvládli jen s těmi malými nápovědami, žádné volání na supervizi jsme nějak extra nepotřebovali, i když to bylo občas náročné, což mi udělalo radost.
Dramatický finiš s třemi vteřinami na časomíře
A teď to nejlepší – poslední úkol jsme dořešili a zapojili poslední tištěný spoj přibližně tři vteřiny před vypršením časového limitu. Vážně, bez přehánění. Když zapadla poslední „destička“ na správné místo a systém pípl, že radiace je zastavena, stihli jsme se na sebe jen podívat s tím typickým výrazem „vážně jsme to fakt dali?“ – a na časomíře v tu chvíli už dobíhaly poslední sekundy.
Tohle je přesně ten typ zakončení, kvůli kterému se na únikovky chodí. Srdce vám buší ještě dlouho poté, co opustíte místnost, a v autě cestou domů si pořád dokola přeříkáváte, co se dělo v jaké části hry a kdo kde přišel na co. Hodina a půl, ale adrenalinu jako za půl dne.
Pro koho je Bunkr 13 vhodný (a pro koho ne)
Upřímně – není to úniková hra pro malé děti. Jednak je doporučený minimální věk 14 let, jednak je tam přítmí, některé prostory mohou působit stísněně a součástí jsou i schody a žebřík (takže hra není bezbariérová). A hlavně – úkoly jsou na přemýšlení a pro menší děti by spíš byly frustrující než zábavné.
Naopak pro partu kamarádů, firemní teambuilding, (post) narozeninovou oslavu (jako v našem případě) nebo pro pár, který má rád hlavolamy, je to trefa do černého. Kapacita je 3 až 8 hráčů, což je příjemně široké rozmezí, my jsme byli ve 4řech a za mě to byl ideální počet.
Základní parametry a cena
-
Obtížnost: těžká (bez nápovědy hru zvládne jen asi 15 % týmů)
-
Počet hráčů: 3–8
-
Délka hry: 75 minut
-
Doporučený minimální věk: 14 let
-
Cena (může se lišit): 1 690 Kč za tým o 3–5 hráčích, 1 990 Kč za tým o 6–8 hráčích
-
Platba: hotově nebo kartou na místě
-
Poznámka: hra není bezbariérová, obsahuje schodiště a žebřík
Závěrem – stojí Bunkr 13 za to?
Jednoznačně ano. Pokud máte v Brně chuť zažít kvalitní, napínavou a opravdu propracovanou únikovku, Bunkr 13 od Atomiq Games vřele doporučuji. Za mě je to jedna z nejlepších únikových her, na které jsem v Brně byl.
Oceňuji hlavně skvělý přístup provozovatelů – všechno bez problémů, všechno jasně domluvené, všechno fungovalo přesně tak, jak mělo. Hra je technicky perfektně zvládnutá, příběh drží pohromadě a úkoly jsou kreativní. Zapotíte se, občas vás to pořádně potrápí – a přesně to od dobré únikovky chcete.
Pokud jste fanoušci únikovek jako já, Bunkr 13 si nenechte ujít. A pokud jste v únikovkách úplní nováčci – no, budete mít laťku nastavenou pěkně vysoko, ale dá se to v pohodě zvládnout. 😄
