Texasané mají rčení: "Driving across Texas isn't a trip; it's a damn career." (Cesta přes Texas není výlet; to je zatracená kariéra.)
Texas je velký, o tom není pochyb. Ale kdysi býval mnohem větší. Asi o čtvrtinu větší.
Když se Texas v roce 1845 připojil ke Spojeným státům, byly hranice Texasu (a jeho tvar) úplně jiné.
Severní hranice Texasu v té době sahala až do oblasti dnešního jižního Wyomingu. To je pravda. V té době nebylo nejsevernějším městem Texasu Dalhart, ale Rawlins. Myslíte si, že je to daleko z Brownsville do Dalhartu - těch 860 mil (1 384 km) - zkuste si představit 1400 mil (2 253 km) do Rawlins. V roce 1845 by se taková cesta měřila v ročních obdobích, ne ve dnech: "We'll leave in early spring and get there before winter sets in." (Vyrazíme brzy na jaře a dostanem se tam před začátkem zimy.)
Texas měl kdysi výběžek pro svůj dnešní Panhandle (který tehdy vlastně nebyl přesně výběžek, protože byl mnohem širší a zabíral polovinu území dnešního Nového Mexika). Výběžek Panhandlu procházel přes prvotřídní nemovitosti v Colorado Rockies (včetně Vailu) až do Wyomingu. Tomu říkali "stovepipe" (krbová roura), protože tak to vypadalo: dlouhá tenká krbová roura, vyčnívající severně a mírně západně nad texaskou "roof" (střechou) kousek severně od dnešních hranic Colorada a Kansasu. Stále můžete najít pozůstatky Texasu tam nahoře v té části Wyomingu; je tam potok, který se jmenuje Texas Creek.
Texas také zahrnoval území dnešního výběžku Oklahomy. Tato oblast nyní zahrnuje tři okresy - Cimarron, Beaver a Texas. Takže někteří Oklahomané stále žijí v Texasu - v okrese Texas, každopádně.
Jihozápadní cíp Kansasu byl také součástí Texasu. Dodge City bylo v Texasu. Rád to vím, protože Gunsmoke vždy působil jako texaský seriál. Postava šerifa Matta Dillona se narodila v San Antoniu, to víme. Jeho otec byl Texas Ranger. Všechno do sebe zapadá.
Nové Mexiko bylo asi poloviční oproti své současné velikosti, protože Santa Fe a Taos a celá východní část státu patřila Texasu. Texas byl v roce 1845 tak velký, že kdybyste na nejsevernější část nasadili kloub a převrátili jej severně, Brownsville by bylo v severní Kanadě vedle Hudsonova zálivu. Nemyslím si, že by se obyvatelům Brownsville líbilo vyměnit tropické podnebí za tundru, ale to by byl výsledek. Kdybyste Texas převrátili směrem na jih, lidé z Rawlins by se ocitli v Peru. Východo-západní hranice by byly blíže k dnešním. Přesto, převrátíte-li Texas východně, obyvatelé El Pasa by vyměnili své margarity za mint julepy v Georgii. Převrátíte-li jej západně, obyvatelé Beaumonta by surfovali s kalifornskými surfeři.
Co se tedy stalo s veškerým naším územím? Americká vláda ho v roce 1850 koupila. Za 10 milionů dolarů koupili naše nároky na Wyoming, Colorado, Nové Mexiko, Kansas a Oklahomu. Vyšlo to na 6,7 centů za akr. Zdá se, že jsme prodali lacino, ale tehdy jsme ty peníze zoufalě potřebovali. A pamatujte, že 10 milionů dolarů v roce 1850 je 300 milionů dolarů v dnešních penězích, což je téměř dost na koupi pěkného rekreačního domu ve Vailu.
Ale jak jsem řekl, ty peníze jsme skutečně potřebovali. Měli jsme stát, který bylo potřeba vybudovat, a jediná skutečná aktiva, která jsme v té době měli, byla půda - a tvrdí, otužilí lidé s nezlomným duchem. Takže jsme prodali půdu, splatili dluhy a získali mnohem atraktivnější tvar státu, tvar, který se hezky hodí na trička.
A i tak zmenšeni nejsme žádný malý stát, zejména při jízdě autem. Stále měříme vzdálenost časem. Stále máme pocit, že překračujeme obrovskou hranici, když jedeme po I-10 přes západní Texas nebo po I-69 k jižní hranici. A toto staré texaské rčení stále platí: "The sun has riz; the sun has set; and here I is in Texas yet." (Slunce vzešlo; slunce zapadlo; a já jsem pořád v Texasu.)
