Na Raymonda Hamiltona si dnes už nikdo nevzpomene, zatímco jeho společníky, Bonnie Parkerovou a Clydea Barrowa, zná skoro každý. Dvouletá série zločinů v letech 1932 až 1934, která se táhla přes několik států, je dostala na seznam nejhledanějších osob amerického Federálního vyšetřovacího úřadu (FBI). Bonnie a Clyde byli osudově zamilovaná dvojice, která si o sobě myslela, že jsou novodobí zbojníci v duchu Robina Hooda. Na jejich pomocníkovi Rayi Hamiltonovi však nebylo nic romantického ani přitažlivého. Byl hubený jako lunt, měl ostré rysy a řídké světlé vlasy. Snadno vybuchoval, jednal zbrkle a byl to uzlíček nervů.
Hamiltonova zločinecká dráha začala docela skromně. Jako mladistvý pašoval kořalku ve Wichita Falls v Texasu a v červenci 1931 se v Dallasu propracoval ke krádežím aut. Dallaská policie ho chytila a dostal tříletý podmíněný trest. Když ho znovu zatkli za stejný čin ve městě McKinney a hrozilo mu dlouhé vězení, v lednu 1932 si propiloval mříže cely a pod rouškou tmy utekl.
Krátce nato se dal dohromady s Bonnie a Clydem. Bylo mu teprve devatenáct let, když se společně pustili do série loupeží a krádeží vozů. Raymondovou úlohou v Barrowově bandě bylo právě kradení aut. Šlo mu to skvěle. Dokázal vybrat vhodný vůz k útěku a během několika vteřin ho nastartovat bez klíčků. Za volant pak usedal Clyde. V čem Ray naopak nevynikal, bylo zacházení se zbraněmi a zachování chladné hlavy ve vypjatých chvílích. Velký zločin přišel v dubnu, kdy Clyde s Rayem přepadli malý rodinný obchod u texaského Hillsboro a Raymond zastřelil jeho majitele. Nešlo o chladnokrevnou vraždu, jen mu nervozitou cuklo v prstu na spoušti, jenže John Bucher byl mrtvý tak jako tak. Nějaký čas byla trojice prakticky nerozlučná, ale podle jednoho zdroje je rozdělilo napětí v milostných vztazích. Ray totiž spal jak s Bonnie, tak s Clydem, a takový trojúhelník nemohl dlouho vydržet.
V srpnu se Clyde a Ray dostali do přestřelky s oklahomskými strážci zákona, při níž byl šerif těžce raněn a jeho zástupce zahynul. Oba si tehdy slíbili, že se nikdy nenechají chytit živí. Ray se v zimě vydal do Michiganu za svým otcem, tam ho však zatkli a převezli zpět do Texasu, kde měl stanout před soudem za Bucherovu vraždu. V květnu ho přesunuli do texaského LaGrange kvůli soudu za bankovní loupež z listopadu 1932. Byl shledán vinným a odsouzen na doživotí. V červnu pak proběhl soud za vraždu Buchera a přibylo další doživotí. Texaské úřady ho poslaly odpykat si trest do vězeňské farmy Eastham. Patnáctého ledna 1934 se Clyde se svým pomocníkem, Hamiltonem a dalšími čtyřmi trestanci osvobodil z vězení, mezi nimi i Joea Palmera, který seděl za vyloupení banky. Palmer a Hamilton pak byli nesourodými členy Barrowovy bandy, protože se navzájem nemohli vystát. Jediné, co kdy měli společného, byl pobyt v Easthamu a to, že je Clyde Barrow osvobodil při krvavém útěku roku 1934, což bylo vzhledem k jejich konečnému osudu dosti ironické.
Znovu sjednocená banda vyloupila koncem února 1934 banku v Lancasteru, ale brzy nato se rozpadla kvůli hádce o dělení kořisti. Raymond se svou přítelkyní Mary O'Dareovou šel vlastní cestou a zamířili do New Orleansu, aby se ztratili z dohledu a utráceli lup. Když Clyde s dalším komplicem zastřelil dva oklahomské strážce zákona, poslal Ray svému dallaskému právníkovi dopis, v němž popřel jakoukoli účast na nejnovějších vraždách Barrowovy bandy. Ray a Mary se vrátili do Texasu a koncem března vyloupil banku ve městě West v Texasu. Pak si Ray našel nového společníka a v dubnu spolu přepadli banku v Lewisville v okrese Denton, asi čtyřicet kilometrů severně od Dallasu. Jejich útěk však netrval dlouho, policie je dostihla u Shermanu. Vzdali se bez boje a Ray policistům řekl: „Nestřílejte, hoši. Došly mi zbraně, náboje, kořalka i ženské." A znovu skončil za mřížemi.
Clyde mu do dallaské věznice poslal posměšný vzkaz, že je s Bonnie mrzí zpráva o jeho dopadení, ale nemají s ním žádný soucit, protože „nekladl žádný odpor". Dopis uzavřel tím, že ho nazval „vychloubačným spratkem". Z Dallasu byl Hamilton převezen do věznice v Dentonu, aby se zodpovídal z loupeže v Lewisville.
Zatímco Hamilton seděl ve vězení, skončila hrůzovláda Bonnie a Clydea. Třiadvacátého května 1934 padli do léčky u Arcadie v Louisianě. Novináři vyzpovídali Raye v jeho cele v Dentonu a ptali se, co na tu zprávu říká. Oplakával smrt svého „dobrého přítele" a popíral, že by mezi nimi kdy byly nějaké rozepře.
Ray byl vrácen do texaské vězeňské soustavy, kde mu tresty v součtu činily 462 let. Když byl v Huntsville, další porota ho odsoudila k smrti za zabití easthamského dozorce při útěku z vězení. Navíc proti němu byla vedena obvinění na celostátní úrovni za vloupání do zbrojnic Národní gardy a krádeže těžkých zbraní. Jestli se však Hamilton od svého někdejšího kamaráda něčemu naučil, pak tomu, že z texaských věznic se odhodlaný muž dokáže dostat poměrně snadno. Dvaadvacátého července 1934 se s pěti spoluvězni prostřílel z cely smrti pomocí zbraní, které jim dovnitř propašovali přátelé zvenčí. Byl to jeho čtvrtý útěk z vězení a „nejsenzačnější útěk" v dějinách huntsvilleské věznice. Na čas se vrátil do Dallasu, kde se skrýval v domě svého bratra Floyda, dokud to policie nezjistila a nepřipravila další léčku po vzoru té, která osm měsíců předtím skoncovala s Bonnie a Clydem. Oba bratři však z pasti unikli za zuřivé střelby a z Dallasu uprchli. Raymond zamířil do Mississippi, kde v březnu 1935 pokračoval ve svém zločineckém řádění. Přepadl banku, vzal rukojmí a odzbrojil ozbrojenou skupinu pronásledovatelů. Podařilo se mu vyhnout policejním zátarasům, přibral dva společníky a vklouzl zpět do Texasu v naději, že se ztratí z dohledu. FBI a úřady několika států teď pátraly po muži přezdívaném „světlovlasý lupič ze západního Dallasu".
Noviny, které takové věci sledovaly, o něm psaly jako o mistru útěků a „patrně nejodvážnějším bankovním lupiči, jakého kdy stát zplodil", jako by se v takových věcech pořádaly soutěže. List Star-Telegram ho pasoval na nástupce Clydea Barrowa coby „nejhledanějšího texaského zločince", zatímco jiní novináři ho korunovali titulem „nepřítel státu číslo jedna". J. Edgar Hoover, který původně tento seznam vytvořil, aby získal pro FBI pozornost veřejnosti, tento titul třiadvacetiletého zločince z povolání ani nepotvrdil, ani nevyvrátil.
Do Dallasu se vrátit nemohl, protože tam po něm pásl každý, kdo nosil odznak a zbraň. Byl teď uprchlíkem na útěku a kromě nejbližší rodiny měl jen málo přátel. Časy, kdy s Bonnie a Clydem brázdili zemi v kradených fordech a vybírali banky a čerpací stanice v malých městech, byly pryč. Do Fort Worthu přijel 4. dubna nákladním vlakem z Oklahoma City a seskočil na vlakovém nádraží. Doprovázeli ho dva společníci, negramotný mladík z Mississippi jménem Nolan Allred a starší muž Glen Allen, kterého sebrali v Illinois. Kdysi vyšňořený zločinec měl teď na sobě umaštěné montérky a odřené boty. Ve Fort Worthu se zdržovat nechtěl, potřeboval však peníze na cestu a nové šaty. Pro ty si musel poslat k rodině do Dallasu.
Hon na Raymonda Hamiltona skončil na tomtéž nádraží hned druhý den. Po Allredovi poslal své sestře do Dallasu několik vzkazů s prosbou o pomoc. Při druhé cestě Allreda chytil dallaský zástupce šerifa Bill Decker, který sestřin dům hlídal. Při výslechu Allred Hamiltona prozradil. Hamilton a Allen se ukrývali na seřaďovacím nádraží společnosti Rock Island kousek východně od středu města. Zástupce šerifa Decker a šerif R. A. „Smoot" Schmid sehnali další tři zástupce a zavolali úřadům ve Fort Worthu, aby požádali o pomoc. Pak odjeli do Fort Worthu, kde se k nim připojil fortworthský detektiv Chester Reagan a zástupce šerifa okresu Tarrant Carl Harmon. Na nádraží vstoupili poblíž mostu v ulici Belknap, zatímco jiní policisté postavili zátarasy na obou koncích mostu. Poté začali s tasenými zbraněmi pročesávat kolejiště směrem na jih od mostu a kontrolovali prázdné vagóny a tábořiště tuláků. Hamiltona s Allenem našli asi patnáct metrů severně od nadjezdu ve Východní První ulici, jak „leží rozvalení na kolejích" a od „šesti či sedmi dalších pobudů" poblíž k nerozeznání, nebýt dvou pistolí ráže 45, které měl Hamilton u sebe, a kufru plného zbrusu nových šatů. Bill Decker k němu přistoupil, namířil na něj pistoli a řekl: „Ruce vzhůru, Rayi, než tě rozpůlím." Aspoň tak to později vyprávěl. Hamiltonovi rozhodování usnadnilo to, že byl obklíčen policisty s tasenými zbraněmi. Pokorně se vzdal. Když se ho později ptali, proč neodešel ze světa ve slávě jako Bonnie a Clyde, odpověděl, že věděl, že s ním Decker bude jednat „na rovinu". Ostatní policisté se rychle stáhli kolem něj se zbraněmi v rukou. Nasadili mu pouta, naložili ho do vozu a uháněli do Dallasu. Druhý den ráno titulek listu Dallas Morning News připsal Hamiltonovo dopadení „dallaské skupině". Snímky v listu Star-Telegram však vyprávěly jiný příběh. Zachycovaly zkroušeného uprchlíka, jak pokorně stojí mezi fortworthským detektivem Reaganem a dallaským šerifem Schmidem bezprostředně po zatčení, což naznačovalo, že zásluhy si měli rozdělit.
Pozdější vyšetřování ukázalo, že se Hamilton na nádraží skrýval asi čtyřiadvacet hodin. Když detektivové obcházeli okolí s jeho fotografií, zjistili, že se najedl v jídelně Round House Café v Diamantové ulici číslo 507 a dal si pár piv u stánku s grilovaným masem Choate's Famous BBQ v Broskvové ulici číslo 1415. Ani majitelé, ani stálí hosté si drobného nově příchozího nijak nevšímali, protože dělníci i tuláci byli v té čtvrti běžní. Spal zřejmě v boudě na nářadí pod nadjezdem ve Východní První ulici. Předák nádraží si všiml, že se v okolí potlouká, ale neobtěžoval ho. „Byl velmi zdvořilý," vzpomínal Tom Stanfield. Jiní zaměstnanci si mysleli, že Hamilton je „jen další tulák" z mnoha, kteří se přes nádraží přesouvali na nákladních vlacích nebo hledali práci. (Po Hamiltonových dvou společnících na cestách se policie zjevně vůbec nesháněla.) Jedním z mužů, kteří se na Hamiltonově konci podíleli, byl dallaský zástupce šerifa Ted Hinton, který byl předtím i u léčky, jež skoncovala s Bonnie a Clydem.
Ačkoli se nemohl rovnat jiným proslulým zločincům své doby, jako byli John Dillinger nebo Pretty Boy Floyd, byl Ray Hamilton největším „nepřítelem státu", jaký byl kdy dopaden v oblasti měst Fort Worth a Dallas. Byl slavnou osobností v době, která měla ráda své zločince větší než život sám. Když ho odvezli zpět do Dallasu, přilákala jeho přítomnost k budově soudu přes pět set zvědavců doufajících, že ho zahlédnou. Psalo se, že „rodiče přinášeli i nemluvňata v náručí a mládež se tlačila vedle žen ve slavnostních šatech a mužů v montérkách". Šerifova kancelář mezitím přijímala telefonáty až z New Yorku od lidí, kteří si chtěli ověřit zprávu o jeho dopadení, jež se rozletěla po telegrafu.
Po pravdě řečeno, Raymond Hamilton nebyl žádný tvrdý zločinec dillingerovského ražení, který by se smrti vysmíval do tváře. Tento nevýrazný strůjce vlastní vlny zločinu hrál vždycky jen druhé housle po boku Clydea Barrowa. Snahy tisku nafouknout jeho zločineckou minulost nemohly zakrýt skutečnost, že to byl podřadný lump, nikoli odvážný psanec. S Joem Palmerem ho čekalo společné setkání s elektrickým křeslem 10. května 1935 těsně po půlnoci. Když ta chvíle nadešla, Hamiltonovi povolily nervy a přemluvil Palmera, kterého vždy považoval za měkkotu a nikdy ho neměl rád, aby šel první. Než přišla řada na Raye, stačil se natolik vzpamatovat, že do popravčí místnosti vešel pevným krokem, a než ho připoutali ke křeslu, dokonce promluvil s vězeňským kaplanem.
Zdroj: en.wikipedia.org
