Obyčejní Lidé
Dějiny někdy formují velmi důležité osobnosti, jindy zase zcela obyčejní lidé. Mnoho dalších jen přihlíží velkým činům ostatních a fandí jim. Tato kapitola nemůže zachytit ani zmínit všechny, kdo přispěli k úspěchu Fort Worth Stockyards a to hned dvakrát. První úspěch přišel na počátku 20. století. Místní podnikatelé na něm pracovali tři desetiletí: přiváděli železnice, lákali masozpracující závody a pomáhali rozvíjet celé zařízení jatek. Svůj díl sehrály také chovatelské kluby Charlese Frenche a výstava hospodářských zvířat, pořádaná k přilákání rančerů s jejich nejlepšími kusy. Na počátku 20. století proudily do Spojených států tisíce přistěhovalců a rozvíjející se dobytčí průmysl jich mnoho přitáhl právě do Fort Worth. Fort Worth Stockyards se staly největším trhem v celém jihozápadě USA a po více než půl století se řadily na třetí až čtvrté místo v celostátním měřítku.
Druhý úspěch Fort Worth Stockyards – jejich proměna v kvetoucí turistickou atrakci – nastal díky tomu, že o to místní lidé stáli. Výrazně k tomu přispěla spolupráce Historické společnosti severního Fort Worth, Obchodní asociace severního Fort Worth (později přejmenované na Obchodní asociaci Fort Worth Stockyards) a samotného města Fort Worth. Jim Wright, tehdejší kongresman a pozdější předseda Sněmovny reprezentantů USA, pomohl získat federální dotace na zlepšení infrastruktury města a přilákání podnikatelů ochotných investovat do obnovy. Naštěstí se jich přihlásilo mnoho.
Tato kapitola představuje výběr lidí, jejichž životy se s Fort Worth Stockyards alespoň jednou setkaly – a některých, kteří tam trávili prakticky veškerý svůj čas.
První jméno, které si zaslouží poctu, nepatří člověku, ale je tu déle než kdokoli jiný. Molly se jmenuje bronzová socha longhorského býka, jehož hlava a rohy zdobí průčelí budovy Livestock Exchange Building. Vzhledem k významu Fort Worth Stockyards pro místní ekonomiku přijalo město longhorského býka jako svůj symbol, který se objevuje na hlavičkovém papíře, vozidlech a dalším městském majetku.
Tito chlapci a dívky představují přistěhovalce, kteří přicházeli do Fort Worth v Texasu především v prvním desetiletí 20. století. Tito mladí lidé byli členy Sokola, československé organizace, a předváděli v koloseu gymnastická cvičení. Mnoho přistěhovalců ze střední a východní Evropy přišlo do severní části Fort Worth, aby pracovali v masozpracujících závodech a na jatkách. Sokol byla vlastenecká organizace vzniklá ve staré vlasti s cílem udržovat mladé lidi fyzicky zdatné.
V počátcích bylo zapotřebí velkého množství pracovníků jatek, kteří vykládali zvířata z železničních vagonů, hnali je do ohrad, krmili je a napájeli, odváděli je k vážení, předávali novým majitelům po koupi a tak dále. Veškeré tyto činnosti probíhaly za každého počasí od úsvitu do soumraku – a někdy i o něco déle. Jeden pamětník to popsal slovy: „Pracovali jsme od té chvíle, kdy jste [viděli], až do té, kdy jste [neviděli]."
Společnosti Armour, Swift a samotní pracovníci jatek měli každý svůj baseballový tým. Členové baseballového týmu Fort Worth Stockyards na fotografii ze dne 13. července 1912 jsou zleva (první řada): neidentifikovaný hráč, Lester Thannisch, Lee Allen, Lou Watson, Bunk Thetford a Maurice Butz; (druhá řada): Johnnie Bolinger, Harry Fifer, Claude Richards a neidentifikovaný hráč; (třetí řada): Lefty Wright, Henry Klebold, Ward Farmer, Sammy Rogers, J. D. „Bus" Farmer, Raiford Ward, ? Taylor a správce železnice Katy Railroad Frank Ely.
Kapela Texas Agricultural and Mechanical College uspořádala venkovní koncert v roce 1917 nebo 1918 před budovou Livestock Exchange Building. Toto vystoupení se pravděpodobně konalo v rámci každoroční výstavy hospodářských zvířat.
Elvis Presley přijel do Fort Worth na podzim roku 1956 a vystoupil v North Side Coliseum. Tato fotografie hudebníka je součástí historického panoramatu fotografií v hale kolisea. Správce kolisea R. G. McElyea Elvise angažoval na začátku roku, ještě před jeho velkým proslulením, a přislíbil za vystoupení 500 dolarů. Když Presley se svou kapelou dorazil, vydání nové desky přimělo Presleyho management požadovat výrazně vyšší honorář – McElyea však Elvise přidržel u původních 500 dolarů. Elvis byl prý tak rozezlen, že po dobu 16 let odmítal ve Fort Worth vystupovat.
Ačkoli se nenacházel na jatkách – ty tehdy ještě neexistovaly – White Elephant byl skutečný saloon v centru Fort Worth v době honů na dobytek. V 70. letech 20. století otevřel Joe Dulle v areálu jatek stejnojmenný podnik, který je dnes oblíbeným nočním klubem.
Dne 8. února 1887 se v centru Fort Worth odehrála přestřelka mezi Jimem Courtrighttem a Lukem Shortem, zde znovu sehrána před salonem White Elephant. Na fotografii Mike Googins (vlevo) ztvárnil Courtrighttta a člen Historické společnosti severního Fort Worth a místní právník Quentin McGown (vpravo) převzal roli Luka Shorta. Short byl majitelem původního saloonu White Elephant.
Tento nápis stojí před salonem White Elephant, aby připomněl turistům termín příštího pouličního souboje. Při skutečné přestřelce Short zastřelil Courtrighttta, městského maršála Fort Worth. Oba jsou pohřbeni nedaleko od sebe na hřbitově Oakwood Cemetery, který leží severozápadně od centra města.
