Dnešní jihozápadní lékařská čtvrť zahrnuje čtyři velké nemocnice, soukromé kliniky a rehabilitační zařízení, jejichž počet je téměř nepřeberný. Dohromady tvoří provoz v hodnotě mnoha miliard dolarů, který pohání místní ekonomiku a slouží neustále rostoucímu obyvatelstvu Fort Worth. Ne vždy tomu tak bylo a ne vždy bylo město takto vybaveno prvotřídními zdravotnickými zařízeními.
V roce 1901 zajišťovaly nemocniční péči ve Fort Worth tři instituce: katolická nemocnice sv. Josefa, episkopální nemocnice All Saints a výuková nemocnice Lékařské školy Fort Worth, jež byla součástí tamní univerzity. Nemocnice sv. Josefa, spravovaná řádem Sester charity vtěleného Slova, byla nejstarší i největší. Otevřela své brány v roce 1885 na jižním konci ulice Main, leč záhy lehla popelem a v roce 1889 byla znovu postavena z cihel. Přijímala jak platící pacienty, tak i chudé bez ohledu na jejich původ. Nemocnice All Saints zahájila provoz v roce 1900 jako projekt episkopální církve Nejsvětější Trojice s cílem poskytovat lékařskou péči potřebným. Lékařská škola Fort Worth byla založena v roce 1891 jako součást místní univerzity skupinou lékařů, mezi nimiž figurovali Elias J. Beall, Bacon Saunders a William A. Duringer. Finanční podporu poskytli rovněž někteří z předních podnikatelů města, kteří v projektu spatřovali jak prospěšný záměr, tak příležitost k rozvoji města. Patřili mezi ně Julian T. Feild a Edgar D. Capps. V roce 1894 se škola přestěhovala do vlastní budovy na rohu ulic Seventh a Rusk. Lékařská škola disponovala klinikou s padesáti lůžky, která v rámci výukového programu sloužila převážně nemajetným pacientům.
Standardní sazba pro platící pacienty se pohybovala od jednoho do tří dolarů denně, za což pacient obdržel lůžko, základní ošetřovatelskou péči a veškeré potřebné léky. Převoz sanitkou nebo speciální ošetřovatelská péče se účtovaly zvlášť. Medicína tehdy nebyla tak výnosným oborem jako v pozdějších dobách. Lékaři ošetřovali výrazně méně pacientů, neboť většina lidí se zotavovala doma v péči rodiny, přičemž rodinný lékař docházel na návštěvy dle potřeby. Místa, kam někteří pacienti chodili na rekonvalescenci, byla obecně označována jako ošetřovny, kliniky nebo sanatoria. I mezi chudými pacienty převažovali běloši, a to jak proto, že běloši tvořili většinu obyvatelstva, tak i proto, že černošské obyvatelstvo do nemocnic dobrovolně nechodilo. O jejich zdravotní potřeby se starali pouze někteří černošští lékaři, kteří navštěvovali pacienty v jejich domovech nebo přijímali v soukromých ordinacích.
Samozřejmě není nic špatného na tom, když lékaři usilují o výdělek, a bohatí lidé také onemocní. Představa prémiové zdravotní péče se nijak nelišila od myšlenky prémiových hotelů nebo restaurací, byla určena výhradně pro vybranou klientelu. To byla skutečnost stojící za otevřením Protestantského sanatoria v roce 1901. Šlo čistě o soukromý podnik provozovaný za účelem zisku, jehož posláním bylo uspokojovat zdravotní potřeby movité klientely zvyklé na nadstandardní obsluhu. Označení „sanatorium" odlišovalo toto zařízení od běžné veřejné nemocnice. V tehdejší době nebyl tento výraz pouhým eufemismem pro psychiatrickou léčebnu, nýbrž vznešeným označením soukromé nemocnice nabízející individualizovanou péči a soukromé pokoje s lékaři a sestrami nepřetržitě k dispozici. Přívlastek „protestantské" pak odlišoval zařízení od nemocnice sv. Josefa a dodával mu určitý typicky americký nádech.
Budova sanatoria vznikla na jihozápadním rohu ulic Main a Railroad Avenue (dnešní Vickery) za 25 000 dolarů. Mezi investory figurovali lékaři Amos C. Walker a Edgar D. Capps, dále pak Winfield Scott, Sam Levy a John B. Slaughter. Všichni byli váženými osobnostmi a až na Levyho (který byl židovského původu) pocházeli z angloamerického protestantského prostředí. Ještě důležitější bylo, že je k tomuto záměru nepřiměl pouhý altruismus. Zámožní obyvatelé Fort Worth neměli zájem být léčeni na charitativních odděleních ani v prostředí, kde by se setkávali s přistěhovalci. Sanatorium bylo záměrně navrženo tak, aby nepůsobilo jako instituce po vzoru nemocnice sv. Josefa. Rozkládalo se ve dvou prostorných budovách na rozlehlém pozemku s výhledem na centrum města. Větší z budov měla průčelí o délce téměř 70 metrů s hlubokými verandami po celém obvodě a dělila se na chirurgické a rekonvalescentní křídlo. Pobyt v nemocnici za účelem zotavení byl v té době ještě novinkou, nicméně šťastní pacienti Protestantského sanatoria se těšili péči srovnatelné s lázeňskými pobyty, aniž by museli cestovat do míst jako Mineral Wells v Texasu nebo Hot Springs v Arkansasu. Administrativní budova stála odděleně, aby byly provozní a léčebné části zařízení odděleny. Areál byl pěkně upraven se stromy poskytujícími stín, keři, procházkovými cestami a fontánami.
Protože šlo o ziskový podnik, bylo nezbytné jej inzerovat a nestačilo jen čekat, až zákazníci přijdou sami od sebe. Reklama slibovala „nejmodernější vědeckou praxi v oblasti medicíny, chirurgie a gynekologie", přičemž gynekologie patřila tehdy k nejprogresivnějším lékařským oborům a nahrazovala péči dříve zajišťovanou porodními bábami a praktickými lékaři. V dalších inzerátech se sanatorium chlubilo tím, že disponuje „nejlepšími odborníky ve všech oblastech praxe" a těší se „výraznému uznání odborné veřejnosti v celém jihozápadním regionu". Ačkoli lékaři pravidelně prováděli vizity, každodenní chod zařízení byl v rukou „způsobilé správkyně" s pomocí „týmu školených sester".
Lékaři patřili zároveň mezi hlavní investory a řadili se k nejváženějším odborníkům ve městě. V čele stál doktor Walker, profesionálně vzdělaný chirurg, který přišel do Fort Worth po více než pětadvaceti letech lékařské praxe v Texasu. Jeho společník, doktor Capps, byl „specialistou na duševní a nervové poruchy", což stavělo Protestantské sanatorium do přímé konkurence s Arlingtonheightským sanatoriem na západním okraji města. Mezi nezdravotnické investory patřili rančeři Winfield Scott a John Slaughter a obchodník Sam Levy. Takoví muži vždy hledali výhodné investice, ať už šlo o nemovitosti nebo nové obchodní podniky. Společně tito muži a jejich přátelé vložili do Protestantského sanatoria 50 000 dolarů počátečního kapitálu. Ustavující schůze dne 25. května 1901 se zúčastnilo sedmnáct mužů, kteří se záhy všichni stali vedoucími pracovníky nebo členy správní rady.
Zámožným pacientům sanatoria bylo umožněno aktivně se podílet na průběhu léčby a přijímat rozhodnutí o svém zdravotním stavu společně s poradci a rodinnými příslušníky, což odpovídalo spíše tradičnímu obchodnímu modelu než ryze lékařskému přístupu. Zakladatelé sanatoria měli naprostou pravdu v tom, že Fort Worth takové zařízení potřebuje. V prvních letech se podnik ukázal jako velmi výnosný. Pak přišel květen 1903 a dobré jméno sanatoria se dostalo na stránky novin ve stylu senzačního bulváru. Jedním z pacientů byl Oran Hoskins, žijící s matkou na adrese 901 E. Belknap. Oran nepatřil k běžné movité klientele sanatoria, přesto se tam nakonec ocitl poté, co tvrdil, že ho srazil vlak společnosti Frisco Railroad a on pozbyl vědomí. Oranova matka podala žalobu na železniční společnost a nechala syna přijmout do sanatoria k pozorování. Po třech týdnech jako platící pacient byl Oran připraven k podstoupení explorativní operace mozku prováděné doktorem Walkerem. Lze se jen dohadovat, zda lékař skutečně hodlal operovat, nebo hrál svou vlastní hru. Téměř doslova na prahu operačního sálu Oran prožil zázračné uzdravení a protestoval proti operaci. Následně přiznal podvod policii, která obvinila jak jeho, tak jeho matku. Oba skončili ve vězení a doktor Walker ujistil novináře, že podvod podezříval od samého počátku. Alternativní vysvětlení, totiž že vznešení lékaři sanatoria byli zcela oklamáni podvodníkem, by pro sanatorium a jeho lékaře nepředstavovalo dobrou reklamu.
Protestantské sanatorium se opět ocitlo na stránkách novin, tentokrát z zcela jiného důvodu. V dubnu 1909 zuřil katastrofální požár na jižní straně města, jenž zničil dvacet bloků obchodů, kostelů a soukromých domů a způsobil škody odpovídající dnešním 44 milionům dolarů. Šlo o nejničivější požár v historii Fort Worth a Protestantské sanatorium mu neušlo. Osobní ztráty doktora Walkera dosáhly 53 000 dolarů, k čemuž se přidaly odhadované škody na budovách a vybavení ve výši 25 000 dolarů.
Protestantské sanatorium se již nikdy neobnovilo. Předpokládané dlouhodobé zisky nestačily k pokrytí obrovských finančních ztrát způsobených požárem. To ovšem neznamenalo, že by nejvyšší vrstva obyvatel města přišla o přístup k nejlepší lékařské péči. Na místo sanatoria nastoupily jiné nemocnice, veřejné i soukromé, které dnes tvoří lékařskou čtvrť. Původní jihozápadní lékařská čtvrť, jež málem lehla popelem, povstala z ruin jako bájný fénix. Doktors Walker, Capps a ostatní lékaři z řad vlastníků pokračovali v praxi ve Fort Worth ještě mnoho let, než odešli do důchodu. Doktor Walker je pohřben na hřbitově Oakwood. Ostatní investoři z řad nelékařů pak nalezli jiné příležitosti, jak výhodně zhodnotit své prostředky.
