Thistle Hill, poslední z velkých sídel texaských magnátů v oblasti dobytčího průmyslu ve Fort Worth (1509 Pennsylvania Ave.), nechal postavit W. T. "Tom" Waggoner jako svatební dar pro svou dceru Electru a jejího manžela Alberta Buckmana Whartona. Tento velkorysý dar však přicházel s podmínkami: tatínek chtěl mít svou dcerušku co nejblíže u sebe. Manželé uzavřeli sňatek 10. června 1902 a zatímco byli na líbánkách, Tom zakoupil pozemek na vyvýšenině jižně od města a zahájil stavbu. Albert s Electrou se do nového domova nastěhovali v roce 1904. Electra byla v té době považována za ozdobu Fort Worth díky své kráse a půvabu, zatímco Albert pocházel z filadelfské honorace a bez problémů zapadl do místní společnosti. V roce 1903 otevřel ve městě první autosalon, čímž si přivydělával, a zároveň si dopřával svoji vášeň pro automobily. Jenže mnohem více času trávil projížďkami ve svém vlastním Wintonu, než aby se staral o jeho prodej. Spolu se svým přítelem Royem Kampem se toho roku vydali na dobrodružnou cestou napříč zemí z Denveru do Fort Worth v jednom z těchto vrtkavých strojů. Ve Fort Worth však nebyl o to, co bylo v podstatě jen drahé hračky, velký zájem, ale hezky vyhlížejícímu playboyi to příliš nevadilo. Albert a Electra představovali aristokracii Fort Worthu. V pozdější době by je bezpochyby počítali mezi takzvané "krásné lidi".
Electra snadno přijala roli "první dámy Thistle Hill" a pořádala honosné večírky, přičemž dohlížela na početný personál zahrnující zahradníka, podkoního, chůvu pro jejich syna narozeného v roce 1903 a vlastní osobní komornou Mabel Palmerovou. Mabel, která stejně jako Albert pocházela z Filadelfie, nebyla pouhou zaměstnankyní, spíše se stala Electřinou osobní přítelkyní. Paní domu Thistle Hill sice byla bohatá a privilegovaná, ale ke svým osobním sloužícím se chovala jako k členům rodiny a nechávala je dokonce fotografovat při rodinných dovolených. Neuznávala ani obvyklé společenské bariéry vůči jiným ženám z dělnické třídy. Obdarovávala drobnými dárky prodavačky, manikérky i další ženy, které ji pravidelně obsluhovaly. Kdykoli některá z jejích oblíbených dívek upadla vyčerpáním z práce, pozvala ji Electra k sobě domů na odpočinek a občerstvení. Nejedna dělnice se mohla pochlubit, že navštívila Thistle Hill a popila čaj s jeho paní!
Thistle Hill se ale pro rodinu Whartonových ukázal jako dům bez štěstí. V roce 1905 zde Electra porodila druhé dítě, dívku, která zemřela takřka ihned po narození. Poté se sice ze společenského života nestáhla úplně, ale stala se více uzavřenou. Právě doma ji zastihla tragédie jiného druhu ve středu 19. prosince 1906. Předchozí večer navštívil pár sváteční večírek, na nějž se Electra oblékla do nádherných šatů a přibrala k nim své nejkrásnější šperky. Když se vrátili domů, místo aby šperky uložila do trezoru, strčila je do kožené krabičky a schovala do zásuvky komody. Albert k nim přihodil svůj prsten s diamantem a smaragdem, zlaté knoflíky ke košili, kapesní hodinky a cigaretové pouzdro. V onom středečním odpoledni požádala Electra Mabel, aby šperky přinesla, jelikož je chtěla uložit do trezoru. O chvíli pozdějí se komorná vrátila s tím, že v zásuvce nic není. Electra se zpočátku neznepokojila, protože si myslela, že Albert ráno při odchodu uložil své věci a vzal i její šperky, aby je dal vyčistit. Zavolala mu do kanceláře, ale nebyl tam. Když jí o pár hodin později zavolal zpátky, oznámil jí, že šperky nevzal. Teprve tehdy propukla panika. Spěšně se vrátil domů a společně s Mabel a ostatními sloužícími prohledali celý dům. Teprve v tu chvíli, v pozdním středečním odpoledni, přivolal policii. Protože šlo o Whartonovy, dorazila policie ihned v čele s náčelníkem Jamesem Maddoxem, veteránem s dvacetiletou praxí. Náčelník a jeho detektivové prohlásili, že jde o dílo "zasvěcených profesionálů". Co je k tomu vedlo? Šperky se nacházely nahoře v zásuvce komody, nic jiného nebylo odcizeno, paní domu a sloužící byly po celý den doma a odlehlá poloha sídla znemožňovala, aby se tam nějaký pouliční zloděj dostal z města a odešel nepozorovaně. Zkušenosti navíc napovídaly, že lupiči specializovaní na šperky se zpravidla snaží ukořistěné věci co nejrychleji zastavit, avšak v místních zastavárnách se nic neobjevilo.
Policie vyslechla všechny čtyři sloužící, kteří v ten den pracovali, ale odcházela bez jediné stopy. Případ se stal titulkovou novinkou deníků ve Fort Worth i Dallasu. Ve čtvrtek odpoledne pisatel z Fort Worth psal, že policie "beznadějně tápe". Neměla ani jedinou "stopu" ani žádného vhodného podezřelého. Odcizené šperky zahrnovaly mimo jiné několik prstenů, z nichž jeden byl oceněn na 1 000 dolarů, dále spony a brože. Celková hodnota odcizených věcí nebyla jasná: v různých zprávách se uvádělo 3 000, 6 000 i 7 250 dolarů, přičemž různé hodnoty se objevovaly dokonce ve stejném vydání novin! Šperky zřejmě ani nebyly pojištěny. Ať už byla skutečná hodnota jakákoli, zloděj či zlodějové provedli velice výnosnou krádež. Albert vypsal odměnu 500 dolarů za navrácení šperků a dopadení a odsouzení pachatelů.
Policie se pod tlakem kritiky rozhodla v pátek zatknout dvě osoby: komornou Mabel Palmerovou a černošského komorníka Sama Dunna. Výslech odhalil, že Mabel pracovala jako domácí pod několika různými jmény a měla záznam v rejstříku trestů ve Filadelfii. Komorníka propustili a Mabel vyslýchali nepřetržitě až do neděle. Při prohlídce jejího příbytku byly nalezeny některé předměty patřící Whartonovým, nikoli však šperky. Za jejich odcizení jí bylo vzneseno obvinění z "krádeže přesahující 50 dolarů". Policie zašla do slepé uličky a chystala se ji předat krajskému vězení, kde měla být souzena za prokázaný trestný čin. Mabel, která se v soudním systému pohybovala jako doma, si mezitím najala obhájce a odmítla jakékoli další výpovědi.
Nakonec ji dny a dny intenzivních výslechů (jinak řečeno "třetí stupeň") zlomily a přiznala se, přinejmenším formálně, za přítomnosti náčelníka Maddoxe, městského detektiva, Alberta Whartona a Toma Waggonerova. Přítomnost obou posledních jmenovaných jen dokazovala, jaká důležitost byla případu přikládána. Mabel také zmínila "mužského spolupachatele", který měl šperky v držení a nacházel se ve Filadelfii. Úřady ve Fort Worth kontaktovaly filadelfskou policii a nařídily předběžné slyšení na úterní ráno 1. ledna. Zdálo se, že policie ve Fort Worth se dočká přeci jen šťastného Nového roku.
Mabel byla obviněna pod jmény "slečna Rosa Devoeová, alias Rosa Doranová, alias Mabel Palmerová". Soudce nejnižšího stupně soudu Hugh Bratton vznesl obvinění z "krádeže přesahující 50 dolarů" a kauci stanovil na 10 000 dolarů. Poté byla vrácena do cely krajského vězení, kde čekala na rozhodnutí velké poroty. Úřady a pochopitelně i Whartonovi chtěli, aby byla bez možnosti kauce, slabost důkazů a relativní bezvýznamnost obvinění to však znemožňovaly.
Filadelfská policie zaslala výpis z rejstříku trestů a fotografii Mabel, kterou znali jako "Rose Palmerovou". (Tato fotografie, tak laskavě poskytnutá filadelfskými policisty, se bohužel do místních novin nikdy nedostala.) Filadelfie na ni měla pouze dvě obvinění z krádeže, obě vyřešená mimosoudně. Filadelfská Rose nebyla světice, ale ani zlodějka šperků. Protože však byla jediným podezřelým, jímž orgány ve Fort Worth disponovaly, pátraly dál po spolupachateli. I místní noviny jej označovaly pouze jako jejího "údajného spolupachatele". Intenzitu vyšetřování poháněla především společenská prominentnost okradených. Někdo prostě musel zaplatit.
O měsíc později přibyl do hry nový hráč: Mabelin manžel. Elegantně oblečený cizinec vstoupil do kanceláře šerifa Toma Wooda a představil se jako její manžel, čerstvě přijíždějící ze St. Louis. Vysvětlil, že jsou již nějakou dobu odloučeni, a proto se teprve nyní dozvěděl o jejím neštěstí. Požádal o setkání s ní. Šerif Wood mu umožnil si s ní promluvit v cele a poté ho odkázal k jejímu advokátovi. Do té doby se Mabel o svém manželovi ani o tom, že má manžela ve St. Louis, vůbec nezmínila, a jak poznamenal Fort Worth Telegram: "Tato skutečnost přidává k historii vězeňkyně na zajímavosti."
Mabel seděla ve vězení více než dva měsíce, zatímco se její případ vlekl bez pokroku. Detektivové nedokázali identifikovat spolupachatele, přestože byli přesvědčeni, že existuje, a šperky Whartonových stále chyběly. Případ proti obviněné byl slabý jako voda. Zkušený obhájce by ji bez větších problémů zprostil viny nebo dosáhl tak mírného trestu, že by postrádal smysl. Ani jedna z těchto vyhlídek se rodině Whartonových ani Waggonerových příliš nelíbila.
Nakonec se v dubnu 1907 státní zastupitelství pohnulo, avšak zcela nečekaným směrem. Místo trestního obvinění požádal krajský prokurátor krajský soud o prohlášení Mabel za duševně nemocnou, přičemž právě takové případy spadaly do jeho pravomoci. Laťka pro odsouzení z důvodu nepříčetnosti nebyla tak vysoká, stačilo svědectví jednoho nebo dvou způsobilých lékařů a pár svědků, kteří by dosvědčili její podivné chování. Porota by přitom samozřejmě sestávala výhradně z mužů. Mabeliny dozorkyně ochotně svědčily, že celé "dlouhé doby odmítala jídlo" a někdy "na sobě trhala šaty". Bylo jasné, že není při smyslech. Prokurátor předložil jako důkaz rovněž výroky, které učinila při výslechu a jež bylo možné "vykládat jako přiznání". Mabel možná skutečně nebyla zcela příčetná a její takzvané přiznání mohlo i nemuselo být vynucené, nicméně prokuratůra zoufale potřebovala odsouzení, aby uspokojila společnost ve Fort Worth, a Mabel byla vším, co měla k dispozici.
Pouhý týden po vynesení rozsudku o "duševní nezpůsobilosti" byla Mabel přemístěna do Státní nemocnice Terrell, a to překvapivě rychle, jen aby se zbavili velkého problému. Normálně čekání na volné lůžko v Terrelu trvalo měsíce, ba i více než dva roky. Zdálo se, že úřadům záleží pouze na tom, aby Mabel odeslaly co nejdál od Fort Worth. Vynucené odsouzení z nepříčetnosti se však ukázalo jako nedostatečné řešení. Pouhých pět měsíců po převozu do Terrelu ji tamní lékaři prohlásili za "vyléčenou" a čekali pouze na pokyny od úřadů ve Fort Worth. Krajský prokurátor oznámil, že nemá v úmyslu dále zahájit trestní stíhání a vydal toto prohlášení: "Mabel Palmerová již není státem vyšetřována v souvislosti s loupeží diamantů ani v žádném jiném případě. Po propuštění je zcela svobodná jít, kam se jí zachce." Star-Telegram dodal: "V úředních kruzích panuje přesvědčení, že je tato žena v případu loupeže diamantů nevinná."
Mabel byla pod dozorem eskortována zpět do Fort Worth a opět zavřena v krajském vězení, avšak bez trestního obvinění ji úřady nemohly zadržovat. O čtyři dny později podal její advokát u Šedesátého sedmého obvodního soudu návrh na habeas corpus. Soudce W. T. "Tom" Simmons uspořádal formální slyšení, při němž Mabel vypovídala. Stát se stavěl proti jejímu propuštění, ale ani přísný křížový výslech prokurátora nedokázal otřást její výpovědí; tvrdošíjně trvala na své nevině, stejně jako předtím. Bez nových důkazů neměl soudce Simmons jinou možnost než ji propustit. Mabel okamžitě zmizela a ve Fort Worth ji již nikdo nikdy nespatřil. Policii ve Fort Worth se však její jméno vrylo do paměti. O několik let poději si totiž jiná "Mabel Palmerová" otevřela v místní čtvrti Acre nevěstinec. Zastavení veškerých obvinění vůči původní Mabel Palmerové bylo přínosem i zklamáním zároveň. Na jedné straně případ zmizel z titulních stránek, na druhé straně se tím znovu připomnělo, že policie ve Fort Worth se ani za deset měsíců od loupeže na Thistle Hill neposunula k jejímu řešení ani o krok blíže. Po jejím propuštění Star-Telegram sepsal shrnutí celé historii případu pro své čtenáře.
Případ se ale odmítal ukončit. Několik dní po Mabelině propuštění přinesl Telegram zprávu o záhadném jevu zachyceném na výročním skupinovém snímku policejního sboru Fort Worth (FWPD), pořízeném na schodech radnice. Nad obličejem detektiva J. D. Allgooda se objevil přízračný kruh. Někteří to označili za projev "spiritistické fotografie", jak se nazývaly nevysvětlitelné věci zachycené na snímcích, které údajně odhalovaly svět těch, kdo "přešli na onen svět". V případě detektiva Allgooda věřící tvrdili, že v kruhu nad jeho tváří lze rozpoznat detaily osazení šperku, a spatřovali v tom záhrobní poselství od... koho vlastně? Nebylo jasné, kdo promlouvá ze záhrobí, ale noviny krutě štípaly policii otázkou, zda budou "Whartonovy diamanty" kdy nalezeny. Odpověď zněla ne.
Loupež u Whartonových měla skončit jako nevyřešený případ a časem upadnout v zapomnění, k velké úlevě FWPD. Je to učebnicový příklad špatně vedeného kriminálního vyšetřování. Teorie náčelníka Jamese Maddoxe, že šlo o práci zasvěcených, mohla být správná, ale zaměřila se na špatného podezřelého. Zřejmě nikdy nevzal v úvahu, že by do krádeže mohl být zapojen jeden nebo oba manželé Whartonovi. Nikdo sice ani Alberta, ani Electru nikdy neobvinil, avšak ve prospěch jejich možného zapojení hovoří skutečnost, že rok před loupeží měl Albert nedoplatek na dani z nemovitosti ve výši 2 124,50 dolaru, a ačkoli jeho čistá hodnota majetku nebyla zanedbatelná, rozhodně ještě nebyl milionářem. Podal odvolání s argumentem, že v době vyměření daně z části majetku nebyl rezidentem Fort Worth, a dále že část majetku "nepodléhá dani". Odvolání prohrál a musel doplatit veškeré nedoplatky, což ho uvrhlo do citelné finanční tísně. Je nepochybné, že Electřiny šperky prodané na černém trhu by jeho finanční situaci výrazně zlepšily. Oba manželé byli zvyklí na přepychový život a omezení výdajů by pro ně bylo velmi nesnadné. (Electra by sice mohla odejít zpátky k tatínkovi, ale to by bylo pro ni stejně ponižující.) V té době byl Albert viceprezidentem Waggoner Bank and Trust, což bylo mnohem stabilnější a výnosnější postavení než prodej automobilů.
Policie ve Fort Worth dostala příležitost napravit svou pověst koncem roku 1914, kdy došlo k podobné loupěži šperků v domě manželů C. H. Benciniových. Diamanty v hodnotě asi 14 000 dolarů zmizely přibližně ve stejnou dobu jako záhadný požár. Lena Benciniová ukrývala šperky ve skříni, kdykoli je nenosila. Stejně jako po loupeži u Whartonových policie nejprve podezřívala starého černošského sluhu, ačkoli tomu paní Benciniová odmítala věřit. Více než rok poté detektivové vystopovali diamanty k několika černošským mužům a obvinili je z žhářství a loupeže. Na rozdíl od případu Whartonových se jim navíc podařilo část diamantů získat zpět. Detektivové zdůraznili, že obvinění jsou "pozoruhodně chytří černoši". Výsledky práce Fort Worth Police Department v případech loupeží šperků se staly předmětem volební kampaně v roce 1915 při volbách policejního komisaře. Kandidát Mordecai Hurdleston obvinil úřadujícího komisaře Roberta M. Davise z toho, že nebyl schopen podobné případy uzavřít, a v dubnu 1915 volby vyhrál.
Kvůli tragédiím spojeným s jejich vysněným domovem a pravděpodobně i kvůli vzájemnému odcizení se Albert a Electra rozhodli Thistle Hill v únoru 1911 prodat. Jejich rozchod uspíšila, ne-li přímo zapříčinila mrtvice, kterou Albert prodělal v září 1909 při pracovní cestě do Colorada. Byl speciálním vlakem převezen domů, kde se na Thistle Hill zotavoval z "ochrnutí". Mrtvice mohla, ale také nemusela zasáhnout i jeho rozum. Takovéto věci se do novin nedostávaly, avšak o rok pozdějí ho jedna ze sloužících v Thistle Hill zažalovala za "fyzické a duševní týrání". Čtyřiadvacetiletá Margaret Butlerová, která u rodiny pracovala méně než měsíc, tvrdila, že ji Albert zbil tak krutě, že nemohla pracovat a musela vyhledat lékařskou pomoc. Žádala 10 000 dolarů jako skutečnou náhradu škody a dalších 10 000 jako exemplární odškodnění. Soud by byl pro Electru velkou ostudou, neboť by byla pravděpodobně povolána k výpovědi. Případ byl nakonec vyřešen mimosoudně.
Pohádkový život Whartonových se proměnil v noční můru. Sídlo prodali Winfieldovi Scottovi, příteli W. T. "Toma" Waggonerova z řad chovatelů dobytka, za 90 000 dolarů a rozešli se. Albert se přestěhoval do hotelu Westbrook a Electra se nakonec usadila v Dallasu. Manželství definitivně skončilo rozvodem 12. ledna 1921. Electra získala štědré finanční vyrovnání a péči o obě děti, o Alberta juniora (jedenáct let) a Toma (sedmnáct let).
Electra začala nový život jako "barvitá, zámožná rozvedená žena" a stala se ozdobou dallaské společnosti místo té ve Fort Worth. Na drahocenných špercích nikdy nechybělo, jen je teď, kdykoli je neměla na sobě, ukládala do trezoru. Albertovi mezitím štěstí ve věci šperků ani po rozchodu nepřálo. V lednu 1911 přišel do jeho apartmá v hotelu Westbrook holič, aby ho oholil. Při odchodu si vzal s sebou jehlici do kravaty zdobenou perlou a diamantem v hodnotě 350 dolarů. Policie zloděje dopadla ještě tentýž den při odchodu z práce, přičemž měl jehlici zapnutou na kravatě.
A tak skončil příběh Velké loupeže na Thistle Hill. Manželé Whartonovi se rozešli, Mabel Palmerová, ať už se jmenovala jakkoli, zmizela, šperky nikdy nebyly nalezeny a Thistle Hill získal nového majitele. Vše dohromady tvoří nevyřešenou záhadu a nevyřešený případ pro policii Fort Worth.
