Když chtěl módní návrhář Prabal Gurung, Američan nepálského původu, na své přehlídce během newyorského týdne módy v roce 2018 vyjádřit něco o americké totožnosti a o tom, že do ní patří každý, spojil se s dallaským výrobcem obuvi Miron Crosby. Společně připravili kolekci kovbojských holínek ušitých třeba ze zrcadlově lesklé kůže v barvě růžového zlata a poslali je po molu na nohou modelek a modelů nejrůznějšího původu. Stalo se to zhruba tři týdny poté, co písnička Old Town Road od hudebníka Lila Nase X, který kovbojské boty sám nosí, zakončila rekordních devatenáct týdnů v čele americké hitparády. Stala se i nepsanou hymnou takzvané yeehaw agendy, tedy proudu v populární kultuře, který připomíná dějiny a vzhled černošských kovbojů.
Kovbojské boty si jinými slovy drží místo na výsluní, i když se svět kolem nich mění. Dnes existují nové obuvnické firmy financované rizikovým kapitálem, například austinská značka Tecovas, jejíž zakladatel vyrostl v Dallasu a ze severovýchodu země se vrátil do Texasu, aby do konzervativního řemesla přinesl prodej přes internet. Trh s kovbojskou obuví přitom vstupoval do dvacátých let s očekáváním, že během pěti let vyroste o polovinu.
Texasanům samozřejmě nikdo připomínat sílu kovbojské boty nemusí. Patří k dědictví státu stejně jako dobytek a ropa. To, že se boty objevují na nových a módních místech, je ale připomínkou toho, že nepatří jen drsňákům z cigaretových plakátů. A přestože by kovbojská bota v dnešní podobě bez vlivu Texasanů nejspíš nevznikla, nemá jediného tvůrce ani jediné rodiště, které by si mohlo oprávněně nárokovat její vynález. Vždycky byla směsí více kultur.
Jezdci na koních si už od nepaměti z čistě praktických důvodů oblíbili pevnou obuv s vysokou holení. Kožené boty nosil Čingischán i jeho plenící mongolské vojsko, nosili je středověcí Maurové, uherští husaři i vaqueros, tedy pastevci ve Španělsku i v jeho zámořských državách. Němečtí vojáci v osmnáctém století chodili v elegantních hessenských holínkách z telecí kůže se střapci a s výřezem ve tvaru písmene V v přední horní části holeně. Arthur Wellesley, první vévoda z Wellingtonu, tyto parádní ozdoby zavrhl a proslavil holínky, které dodnes nesou jeho jméno. Wellingtonky přežívají dál, v ohradách u dobytka i cestou na nákup.
To, čemu dnes říkáme kovbojská bota, je svébytným výhonkem všech těchto stylů a kultur. Zrodila se na vrcholu velkých honů dobytka v letech 1866 až 1890, kdy kovbojové začali po ševcích chtít boty se štíhlejším tvarem, vyšším podpatkem, kulatější špičkou a pevnějším nártem, než jaké se tehdy daly sehnat. Vyšší podpatek, často mírně zkosený dopředu, lépe držel ve třmenu. Kulatá špička poskytla noze více místa. A pevnější nárt udělal z celé boty odolnější kus obuvi. Jeden obuvník v kansaském Coffeyville, nedaleko konce Chisholmovy stezky, začal takové boty texaským kovbojům dodávat už v sedmdesátých letech devatenáctého století. Zajímavé je, že až čtvrtinu tehdejších pracujících kovbojů tvořili černoši, většinou bývalí otroci. A Richard King zaměstnával takzvané kineños, tedy „Kingovy lidi“, celé rodiny pastevců, které přivedl z Mexika, aby se staraly o stáda jeho rozlehlého panství na jihu Texasu.
Ve stejné době obouvali texaské kovboje také H. J. Justin, kterému se říkalo Velký táta Joe a který si v roce 1879 otevřel dílnu ve Spanish Fortu v okrese Montague přímo u Chisholmovy stezky, a Sam Lucchese, jenž v roce 1883 založil v San Antoniu firmu Lucchese. V dalších desetiletích vznikly po celém státě další věhlasné obuvnické podniky: Tony Lama Boots v El Pasu v roce 1911, Little's Boot Company v San Antoniu v roce 1915, M. L. Leddy's v Brady v roce 1922 a Nocona Boot Company, kterou v Noconě v roce 1925 založila Justinova dcera Enid Justinová.
Od časů velkých honů dobytka se Texas proměnil od základů, a to téměř ve všech myslitelných ohledech. Počet obyvatel narostl více než čtyřicetkrát a bezmála devadesát procent Texasanů žije v obřích a pestrých městech, nikoli v otevřené krajině. Jedna věc se ale za celou tu dobu příliš nezměnila: samotná podstata kovbojské boty. A to i přesto, že další a další pokolení ševců její tvar stále vylepšují a dělají z ní plátno pro vlastní umění. Obuv, která sehrála nedílnou roli při utváření Texasu, toho skutečného i toho bájného, zůstává i po všech těch letech součástí barevné mozaiky tohoto státu. Jestliže jsou kovbojské boty úřední obuví Texasu, jak je v roce 2007 samo texaské zákonodárné sbor oficiálně pojmenoval, pak patří všem Texasanům. Navzdory svému názvu nejsou vázány na žádné pohlaví ani na žádné řemeslo, vrstvu či původ. Kovbojské boty jsou naše.
