Po návštěvě Desert View předchozí den, kde jsme si užili úžasný západ slunce, jsme se večer přesunuli do Grand Canyon Village, kde jsme měli zarezervovaný hotel. Přespali jsme a ráno vyrazili na jeden z nejkrásnějších trailů, které South Rim nabízí.
V Grand Canyon Village jsem byl úplně poprvé.
Přiznám se, že když člověk přijede z Desert View, kde je klid a relativně málo lidí, tak ho Grand Canyon Village trochu překvapí. Tady už je to úplně jiný svět – je to centrum veškerého turistického dění na South Rimu a tomu odpovídá i provoz na cestách a parkovištích.
Ranní Starbucks a start do dne
Než jsme se vydali na trail, zastavili jsme se na snídani. Dali jsme si Starbucks a kávičku – v Americe je to pro mě vlastně jediné místo, kde teď kafe piji. Starbucks najdete přímo v Grand Canyon Village v rámci jednoho z hotelových komplexů, takže si člověk může pohodlně dát ledovou kávu a vyrazit.
S kávou v ruce jsme naskočili do auta a zamířili na parkoviště poblíž trailheadu.
Fronta u brány a vstupné do parku
Než jsme se vůbec dostali k parkovišti, čekala nás docela dlouhá fronta. Čekali jsme zhruba 30 minut, než jsme projeli vstupní bránou, kde nás zkontrolovali a ověřili naši vstupenku.
Grand Canyon Village leží mimo samotný okraj kaňonu, což znamená, že pokaždé, když chcete jet na trail nebo k vyhlídce, musíte projet vstupní bránou a mít platnou vstupenku. My jsme si kupovali sedmidenní vstupenku (35 dolarů za auto), ale pokud plánujete navštívit vícero národních parků, rozhodně se vyplatí pořídit si America the Beautiful Annual Pass za 80 dolarů. Platí celý rok a pokrývá vstup do více než 2 000 federálních rekreačních oblastí po celých Spojených státech.
Mimochodem, prý dny předtím to bylo s frontou ještě horší, takže jsme to vlastně docela vychytali. Před začátkem hlavní sezóny jsou cesty kolem Grand Canyon Village opravdu frekventované a parkování bývá problém, takže doporučuji přijet co nejdříve ráno.
Důležitá informace pro české a evropské cestovatele: Od 1. ledna 2026 platí pro nerezidenty USA nový příplatek 100 dolarů na osobu (od 16 let) navíc ke standardnímu vstupnému. Tento poplatek se týká 11 nejnavštěvovanějších parků včetně Grand Canyonu. Alternativně si lze koupit nerezidentský roční pas za 250 dolarů, který pokrývá vstup do všech těchto parků. Tohle je bohužel nová realita cestování do amerických národních parků.
Co je vlastně Grand Canyon?
Než se pustím do popisu našeho trailu, rád bych zmínil pár věcí pro ty, kteří o Grand Canyonu zatím moc nevědí.
Grand Canyon je obrovská soutěska vyhloubená řekou Colorado v severní Arizoně. Je dlouhá přibližně 446 kilometrů, široká v některých místech až 29 kilometrů a hluboká přes 1 800 metrů. Skalní vrstvy, které jsou v kaňonu odkryté, sahají až 2 miliardy let do minulosti – to znamená, že když se díváte dolů z okraje, vidíte doslova třetinu celé historie naší planety.
Národní park byl vyhlášen v roce 1919, ale lidé zde žijí tisíce let. Oblast Grand Canyonu je tradiční domovinou minimálně 11 indiánských kmenů, mezi nimi Havasupai, Hopi, Hualapai a Navahové. Jejich přítomnost je dodnes patrná v petroglyfech, sýpkách a dalších kulturních památkách roztroušených po celém kaňonu.
Trail na Maricopa Point, Powell Point a Hopi Point
Po zaparkování jsme se vydali na trail, který nás vedl po Rim Trail – páteřní stezce podél jižního okraje kaňonu. Konkrétně šlo o trasu Maricopa Point, Powell Point a Hopi Point via Rim Trail.
Podle aplikace AllTrails měl trail zabrat zhruba 1 hodinu 38 minut a měřit 4,3 míle (asi 6,9 km). My jsme to ale šli v pohodovém tempu, zastavovali jsme se na fotkách a u vyhlídek, takže nám to zabralo přibližně dvě hodiny a naměřili jsme 5,39 km.
Trail je hodnocený jako moderate (střední obtížnost), převýšení činí asi 125 metrů a jde o trasu out & back, tedy tam a zpět stejnou cestou. Traily jsou úplně perfektně značené, stezka je z velké části zpevněná a v podstatě přístupná pro každého, kdo zvládne běžnou procházku.
Maricopa Point – vyhlídka s důlní historií
Maricopa Point je první velká vyhlídka, na kterou narazíte, když se vydáte po Hermit Road směrem na západ z Grand Canyon Village. Název pochází od indiánů kmene Maricopa, kteří žili v jižní a střední Arizoně.
Výhled z tohoto místa je naprosto fenomenální – úzký skalní výběžek se táhne asi 30 metrů do kaňonu a nabízí panoramatický výhled přes 180 stupňů bez jakýchkoliv překážek. Při dobré viditelnosti je možné zahlédnout i řeku Colorado hluboko dole a kilometry dlouhé úseky Tonto Trail.
Co mě ale nejvíc zaujalo, je příběh Orphan Mine – opuštěného dolu, jehož pozůstatky jsou viditelné přímo z Maricopa Point. Tento důl byl založen v roce 1891 a původně se zde těžila měď a stříbro. V 50. letech 20. století se ale zjistilo, že skrývá obrovské zásoby uranu, a v letech 1956 až 1969 se stal nejbohatším zdrojem uranu v celých Spojených státech. Důl vyprodukoval přes 1,9 milionu kilogramů uranové rudy. V roce 1987 pozemek získal národní park a kvůli obavám z radioaktivní kontaminace byl areál uzavřen. Dodnes je část Rim Trail kolem dolu ohrazená a stezka vede objížďkou, ale z vyhlídky jsou stále vidět původní těžební stroje a opuštěné budovy na okraji kaňonu.
Po cestě z vyhlídky na vyhlídku
Celá krása tohoto trailu spočívá v tom, že každá vyhlídka nabízí úplně jiný pohled na Grand Canyon. Člověk jde po stezce, zastaví se, a najednou vidí kaňon z jiného úhlu – jiné skalní formace, jiné barvy, jiná hloubka. Některé části vypadají červeně, jiné žlutě, a s pohybem slunce se barvy neustále mění.
Všude kolem byly značky „Danger" – varování, aby se lidé nepřibližovali příliš k okraji. A upřímně, i já jsem se držel dál. Ta hloubka je opravdu působivá a člověk si uvědomí, jak malinký ve srovnání s tímhle místem je.
Po cestě jsme potkali úplně náhodného kluka, se kterým jsme se chvilku bavili. Nabídl se, že nás vyfotí – a upřímně, udělal nám tak pěkné fotky, že jsem nechápal, že to nafotil jenom na iPhone. Takže pokud jste na Grand Canyonu sami nebo ve dvou, nebojte se požádat někoho o fotku – lidi tam jsou přátelští a ochotní.
Bylo docela teplo a já jsem se tam bohužel spálil – měl jsem úplně spálený krk. Takže rada číslo jedna: opalovací krém s vysokým faktorem a klobouk. Na South Rimu je nadmořská výška kolem 2 100 metrů a sluneční záření je tam mnohem intenzivnější, než byste čekali.
Informační tabule a historie podél trailu
Po celé délce trailu jsou rozmístěné informační tabule, které popisují geologickou historii kaňonu, místní faunu i kulturní dědictví. Jedna z nejzajímavějších věcí, na které jsem narazil, byl Trail of Time – takzvaná „Stezka času". Je to unikátní geologická výstava přímo na Rim Trail, kde jeden metr stezky odpovídá jednomu milionu let historie Země. Celá stezka měří 4,56 km a pokrývá 4,56 miliardy let – od nejmladších hornin až po ty nejstarší. Podél stezky jsou umístěné vzorky hornin na podstavcích, pozorovací trubice a informační panely, které propojují to, co vidíte v kaňonu, s konkrétním místem na časové ose.
Bright Angel Trail – trail, který jsme nešli (ale příště musíme)
Po cestě jsme narazili na začátek Bright Angel Trail – jednoho z nejslavnějších a nejpopulárnějších trailů v celém Grand Canyonu.
Bright Angel Trail klesá z South Rimu celých 1 335 metrů dolů k řece Colorado. Celková délka je přibližně 15 km (jedním směrem) a jedná se o jeden z nejudržovanějších trailů v parku – pravidelně ho hlídají strážci a na trase jsou k dispozici odpočívadla s pitnou vodou.
Historie tohoto trailu sahá tisíce let do minulosti. Původně ho využívali indiáni kmene Havasupai, kteří jej vybudovali podél přirozené geologické pukliny ve skalách. V 80. letech 19. století ho prospektoři Pete Berry a bratři Cameronovi vylepšili, aby se dostali ke svým důlním nálezištím uvnitř kaňonu. Ralph Cameron, jeden z prvních podnikatelů na Grand Canyonu (a pozdější arizonský senátor), pak trail pojmenoval „Bright Angel" a začal za průchod vybírat mýtné 1 dolar. V roce 1928 převzala správu trailu Národní parková služba.
My jsme Bright Angel Trail tentokrát nešli, protože jsme měli s sebou dceru a na internetu všude psali, že je to docela náročná trasa – člověk musí sestoupit hluboko dolů a každý krok dolů pak musí vyšlapat zpátky nahoru. Pro rodiny s malými dětmi to není ideální varianta. Takže to si necháme na příště.
Mimochodem, na fotografii vstupní cedule je vidět i žlutá cedulka „Caution – Icy Trails, Crampons Recommended", což je upozornění, že v zimních měsících bývá horní část trailu pokrytá ledem. Trail je tak různorodý, že v létě se na jeho dně teploty šplhají přes 40 °C, zatímco nahoře na okraji může být sníh.
Grand Canyon Spring Water – čistá pramenitá voda zdarma
Na trase jsme narazili i na stanici s pramenitou vodou Grand Canyon Spring Water. Po celém parku jsou rozmístěné plnicí stanice, kde si můžete zdarma doplnit lahev čistou pramenitou vodou, která pochází z pramene Roaring Springs na severní straně kaňonu.
Park tímto způsobem bojuje proti plastovému odpadu – prodej jednorázových plastových lahví je v Grand Canyon National Park omezený, a místo toho návštěvníky motivují k používání vlastních lahví. Na ceduli u stanice stojí zajímavý fakt: průměrný Američan spotřebuje 167 plastových lahví ročně, což ročně stojí asi 334 dolarů. Takže lahev s sebou a plnit – je to zadarmo a voda je skvělá.
Mule Power – na mulách do kaňonu
Další věc, která mě na Grand Canyonu zaujala, je tradice jízdy na mulách (anglicky mules). U Bright Angel Trail jsme viděli informační tabuli „Mule Power", která krásně popisuje historii a význam těchto zvířat pro Grand Canyon.
Muly – kříženec koně a osla – jsou na Grand Canyonu doma už od roku 1887. Kombinují jistotu v nohách, jakou má osel, s velikostí a silou koně, což z nich dělá ideální dopravní prostředek pro strmé kaňonové stezky. Za více než 130 let se na mulách svezlo přes 600 000 návštěvníků.
Dnes jízdu na mulách provozuje společnost Xanterra a nabízí několik variant: dvouhodinovou vyjížďku po okraji kaňonu (Canyon Vistas Ride) nebo vícedenní výpravu dolů k řece Colorado s přenocováním ve slavném Phantom Ranch – rustikální ubytovně na dně kaňonu u řeky. Tato druhá varianta stojí kolem 1 200 dolarů za osobu a je zamluvená měsíce dopředu.
Pokud muly na trailu potkáte, pamatujte si pravidlo: muly mají vždy přednost. Ustupte na vnitřní stranu stezky a počkejte, až projdou – jsou vycvičené, ale potřebují prostor.
Srnky, které se vůbec nebály
Na zpáteční cestě do Grand Canyon Village jsme zažili krásný moment – potkali jsme srnky (přesněji jeleny ušaté, mule deer), kteří se v lese kolem stezky volně pohybovali.
To, co mě překvapilo, bylo, jak vůbec se nebáli. Zastavil jsem se a byl jsem od jednoho opravdu na metr. Jen na mě koukal, v klidu, a pokračoval dál v pastvě. Bylo to moc takové klidné podívání – jeden z těch momentů, které si člověk pamatuje.
Jeleni ušatí jsou na South Rimu poměrně běžní a díky ochraně v rámci národního parku si na přítomnost lidí zvykli. Přesto platí pravidlo: nedotýkat se jich a nekrmit je. Jsou to divoká zvířata a i když působí přátelsky, mohou být nepředvídatelní.
Večeře v Grand Canyon Village a západ slunce u Bright Angel Trail
Po trailu jsme se vrátili zpět a pak do Grand Canyon Village, kde jsme si dali večeři. A pak jsme se vydali zpátky k začátku Bright Angel Trail, abychom si tam počkali na západ slunce.
Akorát jsme měli trochu komplikaci – ztratil jsem klíče od auta. Mám z toho docela vtipné video, jak bezradně chodím kolem auta a nemůžu ty klíče vůbec najít. Ale stihli jsme i tak západ slunce.
Západ slunce od Bright Angel Trail byl pěkný, ale za mě ten na Desert View byl lepší. U Bright Angel Trail byl výhled z parkoviště sice hezký, ale trochu omezený – byla tam nějaká chata a stromy, které ten výhled částečně blokovaly. Na Desert View je výhled mnohem otevřenější a panoramatičtější, takže pokud si chcete vychutnat západ slunce na Grand Canyonu, osobně doporučuji právě tam.
Tipy na traily z Grand Canyon Village
Grand Canyon Village je výchozím bodem pro desítky trailů. Tady je pár doporučení, pokud plánujete návštěvu:
Rim Trail – páteřní stezka podél okraje kaňonu, celkem měří asi 21 km od Hermit's Rest po South Kaibab Trailhead. Je z velké části zpevněná a přístupná i pro rodiny s kočárky. Nemusíte ji jít celou – stačí si vybrat úsek mezi dvěma vyhlídkami.
Bright Angel Trail – nejpopulárnější trail do kaňonu. I krátká procházka prvních pár set metrů dolů stojí za to a nabídne úplně jinou perspektivu než pohled shora. Jen pamatujte, že cesta zpátky nahoru zabere dvakrát déle.
South Kaibab Trail – alternativní trasa dolů do kaňonu, která vede po hřebeni a nabízí otevřenější výhledy než Bright Angel. Je ale strmější a nemá žádné zdroje vody.
Hermit Road (Hermit's Rest Route) – po této cestě jezdí bezplatný červený shuttle bus, který zastavuje u devíti vyhlídek. Mezi nejkrásnější patří Hopi Point (skvělé pro západ slunce), Mohave Point a The Abyss.
Pokud jdete s dětmi nebo nechcete nic náročného, Rim Trail mezi Grand Canyon Village a Maricopa Point je ideální volba – je to rovná, zpevněná stezka s úžasnými výhledy a zvládne ji opravdu každý.
Co dodat závěrem
Grand Canyon Village a okolní traily jsou zkrátka něco, co musíte zažít na vlastní oči. Fotky to nikdy neodpovídají – ta obrovská hloubka, barvy skal, ticho přerušované jen větrem a zvuky přírody. Byl jsem tu úplně poprvé a vím jistě, že se sem vrátím. Příště chci určitě sejít dolů po Bright Angel Trail, třeba až bude dcera o kousek starší.
A pokud jste zvědaví, jak vypadal náš předchozí den na Desert View a ten úžasný západ slunce, mrkněte na článek o Desert View.
