Desert View Point. Tohle místo má pro mě zvláštní význam, protože je to úplně první bod Grand Canyonu, na kterém jsem kdy stál – před pár lety, když jsem Grand Canyon navštívil poprvé.
Od té doby jsem se sem vrátil několikrát a pokaždé mě to místo dostane úplně stejně jako poprvé. Tentokrát jsem tu chtěl být s dcerkou, ukázat jí to a prožít si ten zážitek i spolu. A za mě je Desert View jednoznačně nejlepší starting point, než se vydáte objevovat zbytek Grand Canyonu.
Pár slov o Grand Canyonu, než se do toho pustíme
Pokud jste o Grand Canyonu nikdy neslyšeli (což pochybuji), tak ve zkratce – jedná se o obrovský kaňon v severozápadním Arizoně, který vytvořila řeka Colorado za miliony let neustálé eroze. Kaňon je dlouhý přes 446 kilometrů, široký až 29 kilometrů a hluboký přes 1 800 metrů. Číslice, které si člověk neumí vůbec představit, dokud tam nestojí osobně.
Co mě na Grand Canyonu fascinuje asi nejvíc, je to, že vrstvy hornin, které vidíte ve stěnách kaňonu, sahají až téměř dvě miliardy let do minulosti. Úplně dole, u řeky, jsou takzvané Vishnu Schist – jedny z nejstarších odkrytých hornin na planetě. Nahoře, na okraji, kde stojíte, je vápenec Kaibab starý asi 270 milionů let. Celý kaňon je vlastně taková otevřená učebnice geologie, kde každá vrstva vypráví jiný příběh o tom, jak vypadala Země v různých obdobích – od prastarých moří přes pouště až po sopečnou činnost.
Samotný kaňon, jak ho známe dnes, začal vznikat zhruba před pěti až šesti miliony let, kdy řeka Colorado začala prořezávat náhorní plošinu Colorado Plateau. Zajímavé ale je, že některé části západního kaňonu mohou být staré až 70 milionů let – geologové o přesném stáří dodnes vedou debaty.
Grand Canyon má tři hlavní oblasti, které můžete navštívit, a každá nabízí úplně jiný zážitek.
South Rim je zdaleka nejnavštěvovanější a nejpřístupnější část. Je otevřený celoročně a najdete tu Grand Canyon Village s veškerým zázemím – hotely, restaurace, visitor centra, shuttle busy a desítky vyhlídek podél okraje. Většina turistů (asi 90 %) navštíví právě South Rim a právě tady se nachází i Desert View, o kterém píši v tomhle článku.
North Rim leží na opačné straně kaňonu. I když vzdušnou čarou dělí oba okraje jen asi 16 kilometrů, autem je to přes 350 kilometrů objížďky. North Rim je výrazně klidnější, méně turistický a leží o něco výš, takže je tam chladněji a zeleněji. Nevýhoda? V zimě je zavřený kvůli sněhu a přístupová silnice bývá neprůjezdná.
West Rim (Grand Canyon West) spadá pod rezervaci kmene Hualapai a je známý především díky slavnému Skywalk – prosklenému mostku, který trčí 21 metrů nad propastí ve výšce asi 1 200 metrů nad dnem kaňonu. West Rim nespadá pod národní park a vstupné je výrazně dražší, ale pokud jedete z Las Vegas (asi dvě hodiny), je to nejbližší varianta.
Příjezd do Grand Canyon National Park
Když přijíždíte po Route 64 z východu (od Flagstaffu přes Cameron), Desert View je úplně první zastávka, na kterou narazíte. A právě tahle trasa je za mě ta nejhezčí, protože celou cestu jedete pouštní krajinou a najednou – bum – stojíte na okraji jednoho z největších přírodních divů světa.
Na pomezí parku nás přivítala klasická hnědá cedule s nápisem Grand Canyon National Park. Samozřejmě jsme zastavili a vyfotili se – to je taková povinnost. Ta cedule je prostě ikonická a fotka u ní patří ke každé návštěvě.
Vstup do parku stojí 35 dolarů za auto (platí 7 dní) a s America the Beautiful Pass, který stojí cca 80 dolarů na rok, máte vstup do všech národních parků v USA zdarma. Pokud plánujete navštívit víc parků, ten pass se vyplatí si koupit.
Desert View – parkoviště a první kroky
Po pár minutách jízdy parkem jsme dorazili na parkoviště Desert View. Hned u vjezdu je kamenná cedule Desert View – Grand Canyon National Park, kde jsme se opět vyfotili.
Z parkoviště je to jen krátká procházka (asi čtvrt míle) kolem záchodů, General Store a Trading Postu až k samotné vyhlídce. Mimochodem – co mě na amerických národních parcích vždycky potěší, jsou toalety. Jsou prakticky všude, čisté a udržované. Tohle je taková americká klasika, na kterou si člověk z Evropy rychle zvykne a pak mu chybí.
Desert View Watchtower – kamenná věž s příběhem
Hned vedle Trading Postu se tyčí dominanta celého místa – Desert View Watchtower, 21 metrů vysoká kamenná věž, která vypadá, jako by tu stála odnepaměti.
Ve skutečnosti je ale překvapivě „mladá" – postavila ji v roce 1932 architektka Mary Colter, která pracovala pro společnost Fred Harvey Company. Colter byla fascinovaná kulturou původních obyvatel amerického jihozápadu a navrhla řadu ikonických staveb v oblasti Grand Canyonu, včetně Hermit's Rest nebo Lookout Studia.
Než se pustila do návrhu věže, strávila šest měsíců studiem archeologických předloh. Prozkoumala ruiny starověkých pueblanských věží v Mesa Verde, Hovenweep a Chaco Canyon, stavěla hliněné modely a dokonce si nechala postavit 21metrovou plošinu, aby mohla posoudit výhledy z navrhované výšky. Výsledkem je stavba, která se tak dokonale začleňuje do okolní krajiny, že je na první pohled těžké rozeznat, kde končí přírodní skála a kde začíná lidské dílo.
Uvnitř věže najdete nástěnné malby hopijského umělce Freda Kabotieho, které vyprávějí příběhy a legendy kmene Hopi – včetně slavné legendy o hadím klanu, kde mladý muž plave po řece Colorado v dutém kmeni stromu. Na stěnách jsou také kopie petroglyfů z různých míst amerického jihozápadu, které mohou být jejich jediným dochovaným záznamem, protože originály byly od té doby zničeny.
Zajímavý detail – v přízemí věže je místnost zvaná Kiva Room, pojmenovaná podle tradičních ceremoniálních prostor původních obyvatel. Má unikátní krb, nad kterým je místo komínu velké panoramatické okno s výhledem na kaňon. Kouř je odváděn skrytým bočním komínem – geniální řešení, které Colter navrhla, aby nic nebránilo výhledu.
Věž má 85 schodů a čtyři patra. Nejvyšší patro Colter záměrně ponechala bez výzdoby, aby interiér neodváděl pozornost od panoramatického výhledu na kaňon. Z vrcholu vidíte řeku Colorado, Painted Desert táhnoucí se k horizontu směrem k navažským a hopijským územím a za jasného dne dohlédnete i přes 150 kilometrů daleko.
V dnešní době se ve věži konají na jaře, v létě a na podzim kulturní demonstrace, kdy přímo před návštěvníky tvoří umělci z kmenů tradičně spjatých s Grand Canyonem.
Vyhlídky a ten výhled
Z parkoviště jsme se vydali nejdřív doprava, kde byla upravená vyhlídka se zábradlím a dalekohledem (coin-operated, klasika).
Výhled odtud je naprosto dechberoucí. Vidíte vrstvené stěny kaňonu ve všech odstínech červené, oranžové a hnědé, a hluboko dole se vine řeka Colorado – ta samá řeka, která tohle všechno za miliony let vytvořila. Byly tam i informační cedule popisující geologické vrstvy a některé historické události včetně tragédií, které se tu odehrály.
Pak jsme se vydali víc doleva a tady to začalo být opravdu dobrodružné. Došli jsme na místo, kde zpevněná cesta končí a začíná přírodní skalní okraj – žádné zábradlí, žádné ploty, jen holá skála a pod vámi stovky metrů volného pádu do kaňonu.
Obešli jsme celý areál včetně věže a nakonec si sedli na samý okraj skály. Pod nohama jsme měli celé to obrovské údolí Grand Canyonu. A tady jsme čekali na západ slunce.
Západ slunce, který se nedá popsat
Tenhle západ slunce je hlavní důvod, proč sem jezdím.
S dcerkou jsme seděli na kraji skály a pozorovali, jak se slunce pomalu snáší k horizontu. Celý kaňon postupně měnil barvy – z ostrých červených a oranžových tónů přes měkké růžové až po hluboké fialové. Stíny se prodlužovaly, vrstvy hornin postupně zhasínaly jedna po druhé a celá ta obrovská propast se pomalu ponořovala do šera.
Je to jeden z těch momentů, kdy člověk prostě mlčí, protože žádná slova by to stejně nevystihla.
Na co si dát pozor: oblečení a teploty
Jedna věc, která mě překvapila hned při první návštěvě a překvapí asi každého – teplotní rozdíl před a po západu slunce. Desert View leží v nadmořské výšce přes 2 260 metrů, což je výrazně víc, než byste čekali u místa v arizonské poušti.
My jsme byli v dubnu a přes den bylo příjemné počasí na kraťasy a mikinu. Ale jakmile slunce zapadlo, teplota spadla tak rychle, že jsem byl rád za každou vrstvu oblečení. Při jedné z předchozích návštěv v létě tam přes den panovalo pořádné vedro, ale po západu slunce bylo tak chladno, že jsem se musel schovat do auta a zatopit si. Takže pokud plánujete západ (nebo východ) slunce na Desert View, vezměte si s sebou bundu – i v létě.
Pro kontext: na South Rim spadají noční teploty v dubnu běžně k nule a dokonce i v létě se v noci pohybují kolem 5–10 °C. Přes den může být klidně přes 25 °C, takže ten teplotní skok je opravdu citelný.
Praktické tipy pro návštěvu Desert View
Desert View je vzdálený asi 40 kilometrů (cca 35 minut jízdy) východně od Grand Canyon Village. Na místě najdete bezplatné parkoviště (ale při východu a západu slunce se rychle zaplní), toalety, General Store s potravinami a suvenýry, Trading Post se zmrzlinou a kávou, a dokonce i jedinou čerpací stanici Chevron v celém parku. V sezóně tu funguje i kemp s 50 místy.
Co tu naopak nenajdete, jsou turistické stezky vedoucí do kaňonu. Nejbližší trailhead (Tanner Trail) je asi 5 kilometrů západně u Lipan Point a jedná se o velmi náročnou cestu až k řece – rozhodně nic pro nezkušené.
Proč začít právě tady
Určitě bych všem doporučil dát si Desert View jako první zastávku, než pokračujete na Grand Canyon Village a South Rim, zejména pokud jedete jak my ze strany od HorseShoe Bend a města Page. Je to ideální úvod do toho, co vás čeká – klidnější, méně přeplněný a s jedním z nejlepších výhledů, které Grand Canyon nabízí.
My jsme po západu slunce nasedli do auta a pokračovali směrem na západ do Grand Canyon Village, odkud jsme další den prozkoumávali South Rim a vydali se na některé traily. Ale to už je zase téma na další článek.
Jestli vás Grand Canyon láká a nevíte, kde začít – začněte tady. Na Desert View. A hlavně – zůstaňte na západ slunce. Nebudete litovat.
PS: Ještě krátké storyčko :)
