Když jsem žil v Georgii, konkrétně v Atlantě, několikrát jsem se vypravil na takzvaný Little Grand Canyon. Oficiálně se to místo jmenuje Providence Canyon State Park a patří mezi takzvaných sedm přírodních divů Georgie.
Vypadá to opravdu jako takový malý Grand Canyon – pochopitelně, pokud jste byli v tom skutečném v Arizoně, není to úplně srovnatelné, ale jako výlet z Atlanty to vždy stálo za to. Hezké červené, oranžové i bílé skály, klidná příroda a v okolí prakticky nic – ideální místo na den strávený mimo město.
A protože je za tímto místem překvapivý příběh, který spousta turistů ani netuší, rozhodl jsem se mu věnovat samostatný článek.
Kde Providence Canyon vlastně leží
Park najdete poblíž městečka Lumpkin ve státě Georgia, zhruba 240 kilometrů (150 mil) jihozápadně od Atlanty. Cesta autem zabere přibližně 2,5 až 3 hodiny a vede převážně venkovskou krajinou, kde minete jen pár menších měst.
Sami uvidíte, že Providence Canyon je v podstatě uprostřed ničeho. Není to typická turistická destinace plná hotelů a restaurací – je to spíš místo, kam si zajedete na výlet, projdete se a zase odjedete. A přesně proto je tu klid.
Není to skutečný kaňon. Vznikl kvůli farmaření
Tohle je asi nejzajímavější fakt, který jsem se o Providence Canyon dozvěděl – a pravděpodobně vás překvapí stejně jako mě.
Providence Canyon není přírodní zázrak v tom smyslu, jak ho známe u Grand Canyonu v Arizoně. Skutečný Grand Canyon vznikal miliony let erozí řekou Colorado. Ten v Georgii? Vznikl za pouhých pár desítek let kvůli špatným zemědělským praktikám.
Konkrétně to bylo takto:
V roce 1830 se na tomto území začalo intenzivně farmařit – pěstovala se hlavně bavlna. Místní farmáři ale neměli ponětí o moderních technikách ochrany půdy. Orali kolmo po svahu, nestřídali plodiny a kácení stromů odstranilo kořenový systém, který by půdu držel pohromadě.
Výsledek? Už po dvaceti letech, kolem roku 1850, byly v zemi rýhy hluboké 1,2 až 1,5 metru. Voda z dešťů a odtoku je dál a dál prohlubovala, až z nich během několika dalších desítek let vznikly kaňony hluboké až 45 metrů (150 stop) a široké přes 90 metrů.
Jinými slovy – to, na co dnes turisté koukají s otevřenými ústy, je v podstatě památník toho, jak rychle dokáže člověk změnit krajinu, když dělá věci nesprávně. Ke 30. letům 20. století už se Providence Canyon začalo říkat „Georgia's Little Grand Canyon" a uvažovalo se dokonce o vyhlášení národním parkem. To se ale nakonec nestalo – právě kvůli jeho neobvyklému, lidským zásahem způsobenému vzniku.
Státním parkem se Providence Canyon stalo až v roce 1971, za éry Jimmyho Cartera coby guvernéra Georgie.
Co všechno tam můžete vidět
Park má rozlohu zhruba 1 000 akrů (asi 405 hektarů) a najdete v něm několik zajímavých věcí.
Barevné vrstvy písku a sedimentů
Stěny kaňonu odkrývají sedimenty staré 59 až 74 milionů let – tedy z doby, kdy bylo území Georgie zatopené dávným oceánem. Podle průvodců se v kaňonu nachází až 43 různých odstínů písku a hlíny – od oranžové, červené, růžové, přes okrovou, bílou, žlutou až po nafialovělou.
Když projdete po Canyon Loop Trail (asi 4 km dlouhá okružní stezka), uvidíte celý park z různých úhlů – nejdříve shora z vyhlídek, pak sejdete dolů na samotné dno kaňonu a procházíte se mezi těmi vysokými barevnými stěnami.
Procházka po dně kaňonu
Pro mě byl zážitek z dna kaňonu asi nejsilnější. Když stojíte mezi těmi 30–45 metrů vysokými stěnami v různých odstínech červené a bílé, působí to skoro až jako na jiné planetě.
Po dešti je to ale poměrně mokré a špinavé – ta typická červenooranžová bahnitá voda vám vleze prakticky všude. Doporučuji proto starší nebo nepromokavé boty, ne čisté tenisky.
Opuštěná auta v lese
Asi nejneobvyklejší věc, na kterou v parku narazíte, jsou opuštěná stará auta ze 40. a 50. let, která tam zůstala po původních farmářích a osadnících. Stojí prakticky uprostřed lesa, pomalu rezivějí a zarůstají do okolní vegetace.
Jsou to taková tichá svědectví toho, jak tu kdysi lidé žili – a jak se rychle příroda dokáže vzpamatovat, jakmile lidé odejdou.
Vyhlídky shora
Park má několik vyhlídkových bodů, ze kterých vidíte celý systém kaňonů shora. Tyhle pohledy jsou asi tím, co si lidé z Providence Canyon nejvíc pamatují – ten kontrast mezi sytě zelenými borovicemi a syrově červenými a bílými skalami je opravdu výjimečný.
Vzácné rostliny
Ještě jedna zajímavost, kterou jsem objevil až později: v parku roste vzácná Plumleaf Azalea (Rhododendron prunifolium), která kvete v červenci a srpnu. Providence Canyon je jedním z mála míst na světě, kde tato rostlina přirozeně roste.
Praktické tipy z mých návštěv
Pokud byste se chystali, pár věcí, které stojí za zmínku:
-
Vstupné je velmi symbolické – řádově pár dolarů na auto. Park provozuje státní správa Georgie.
-
Nejlepší období na návštěvu je jaro (březen–květen) a podzim (říjen–listopad). Léto v Georgii je extrémně horké a vlhké, a na dně kaňonu je to ještě výraznější. Já jsem tam byl v různých ročních obdobích a podzim měl rozhodně nejhezčí barvy.
-
Berte si vodu a svačinu. V parku není restaurace a v okolí toho moc není.
-
Boty, které se můžou ušpinit. Vážně. Ta červenooranžová hlína se chytá všeho.
-
Nelezte na stěny kaňonu. Park to zakazuje, ale ne kvůli pádu – každý takový pohyb zrychluje erozi a kaňon se tak rychleji rozšiřuje. Když chceme, aby tu tohle místo zůstalo i pro další návštěvníky, je třeba se držet vyznačených stezek.
-
Pejskové jsou vítáni, ale na vodítku.
Co mě tam vždycky znovu překvapilo
Když jsem na Providence Canyon přijel poprvé, čekal jsem prostě hezkou přírodní vyhlídku. Až později jsem si uvědomil, jak nezvyklý ten příběh za vznikem celého parku vlastně je.
Je to vlastně paradox – místo, které dnes lidé obdivují jako přírodní krásu, vzniklo jako ekologická katastrofa. Ukazuje to, jak rychle se dokáže krajina změnit, když s ní zacházíme špatně. Ale zároveň také to, jak si příroda dokáže najít cestu zpět a postupně se „vrátit" – dnes je park porostlý lesem, žijí v něm chráněné druhy rostlin a celá oblast působí klidně a vyrovnaně.
Co dodat závěrem?
Jestli někdy budete v Georgii a budete chtít vidět něco netradičního, Providence Canyon vřele doporučuji. Není to tak monumentální jako Grand Canyon v Arizoně, ale má v sobě určité kouzlo – ten kontrast barev, klid v okolí a hlavně ta neobvyklá historie, která se za vznikem skrývá.
Jako výlet z Atlanty je to ideální celodenní program a dětem se tu bude taktéž líbit. Pohyb venku, dobrodružství v kaňonu, opuštěná auta, vyhlídky – něco pro každého.
A pokud se vám líbí takové „skryté" zajímavosti, které nejsou v každém turistickém průvodci, Providence Canyon přesně do téhle kategorie patří. Místo, které vzniklo omylem, ale dnes patří mezi to nejhezčí, co Georgia nabízí.
