Když jsem byl poprvé v Atlantě, vzal mě kamarád – původem z Čech – na výlet do Stone Mountain Park, jednoho z nejnavštěvovanějších parků ve státě Georgia. Leží zhruba 20 kilometrů na východ od centra Atlanty a už samotná cesta tam napoví, že tohle místo bude něčím zvláštní.
Když člověk přijíždí ke Stone Mountain poprvé, snadno nabude dojmu, že tenhle obrovský kus skály sem vůbec nepatří. Uprostřed placaté, zelené krajiny Georgie najednou stojí osamocený žulový kolos, bez jakéhokoliv pohoří okolo. Působí to skoro tak, jako by sem kámen někdo shodil shora – nebo jako by sem přiletěl z jiné planety.
Ve skutečnosti ale Stone Mountain nespadl z nebe, jen se tak tváří. Je to pozůstatek dávných geologických procesů, které se odehrály před stovkami milionů let hluboko pod zemí. Obrovská masa žuly tehdy vznikla pod povrchem a po miliony let byla ukrytá pod vrstvami jiných hornin.
Čas, voda, vítr a eroze pak udělaly svou práci. Měkčí horniny kolem postupně zmizely a tvrdá žula zůstala stát – osamocená, odkrytá a dnes viditelná v celé své kráse. To, co dnes vidíme, je vlastně jen vršek obrovského kamenného tělesa, které sahá hluboko pod povrch země.
A právě proto Stone Mountain vypadá tak nepatřičně. Ne proto, že by spadl z nebe, ale proto, že všechno kolem něj časem zmizelo.
Celé jeho okolí je typická georgijská rovina. Široké lesy, minimum kopců a dlouhé horizonty. O to větší překvapení nastane ve chvíli, kdy se před vámi objeví obrovský žulový masiv. Stone Mountain na první pohled působí, jako by sem vůbec nepatřil – skoro jako kdyby spadl z nebe nebo byl do krajiny někým dodatečně „položen“.
Hora dala parku jméno a zároveň mu dominuje. Jde o jeden z největších odkrytých žulových masivů na světě, který se zvedá asi 250 metrů nad okolní krajinu. Její hladký, místy popraskaný povrch připomíná obrovskou kamennou desku, po které se dá doslova chodit.
Kolem hory se nachází tři jezera, která v teplejších měsících lákají rybáře. Rybaření – stejně jako lov – je v Georgii velmi oblíbenou místní zábavou, takže tu člověk snadno nasaje autentickou atmosféru amerického Jihu. Celý park je pojatý jako místo pro odpočinek, sport i rodinné výlety, a o víkendech tu bývá opravdu rušno.
U vstupu zaplatíte vstupné – buď jednorázově nebo si můžete zakoupit celoroční permanentku. Dostanete mapku a hned u vstupu vás přivítají cedule lákající do takzvaného městečka atrakcí. Prakticky pořád se tu něco děje. Při mé poslední návštěvě v listopadu už zde panovala vánoční atmosféra – santovské městečko, výzdoba a dokonce i sněhová dráha, po které se jezdí na nafukovacích gumových „torpédech“.
Městečko jsem tentokrát přenechal dětem a zamířil rovnou k parkovišti, odkud vede stezka na vrchol. Takzvaný Walk-Up Trail není klasická lesní cesta, ale spíš pozvolné stoupání po holé žule. Člověk má po celou dobu pocit, že kráčí po obrovské skále. Stezka je dobře značená a technicky nenáročná, zvládnou ji i rodiny s dětmi, jen je dobré dávat pozor za mokra – kámen může klouzat.
Nejprve ale trocha historie a něco o reliéfu ve skále: největší kamenný „pamětník“ Konfederace
Jednou z věcí, které si na Stone Mountain nejde nevšimnout, jsou obrovské rytiny přímo ve skále. Na první pohled vypadají trochu nenápadně – zvlášť z dálky nebo za horšího světla – ale jakmile se na ně člověk zadívá, dojde mu jejich skutečný rozměr. Jde o největší reliéf vytesaný do skály na světě.
Reliéf zobrazuje tři významné osobnosti Konfederace z dob americké občanské války: prezidenta Konfederovaných států Jefferson Davis, generála Robert E. Lee a legendárního velitele přezdívaného „Stonewall“ Thomas J. Jackson. Všichni tři jsou zobrazeni na koních a celý výjev je vytesaný přímo do masivní žulové stěny.
Rozměry jsou opravdu ohromující – reliéf je zhruba 27 metrů vysoký a 58 metrů široký. Pro představu: vytesané postavy jsou větší než sochy na Mount Rushmore. Zblízka je vidět, kolik detailů do kamene sochaři dostali, a člověk si jen těžko představuje, jak náročná musela být práce v takovém měřítku.
První pokusy o vytvoření reliéfu začaly už v roce 1915, ale projekt se v průběhu let několikrát zastavil – kvůli nedostatku peněz, technickým problémům i změnám nálad ve společnosti. Definitivně byl reliéf dokončen až v roce 1972. I proto dnes působí trochu jako relikt jiné doby.
A právě tady se dostáváme k citlivější stránce Stone Mountain. Reliéf i samotná hora jsou dlouhodobě spojovány s Konfederací a později také, jak jsem psal, s Ku Klux Klanem, který zde symbolicky obnovil svou činnost. Pro jedny je to historický památník, pro druhé kontroverzní symbol. Park se dnes snaží prezentovat spíš jako rekreační oblast a místo pro rodiny, ale tahle kapitola historie je tu stále jasně patrná – doslova vytesaná do kamene.
Osobně mi přišlo zajímavé právě tohle napětí mezi přírodou a historií. Na jedné straně klidné lesy, výhledy a místo pro odpočinek, na straně druhé silný a ne úplně jednoduchý příběh amerického Jihu. Stone Mountain tak není jen hezký výletní cíl, ale i místo, které nutí se na chvíli zamyslet.
Jak se dostat nahoru na vrchol?
A teď zpět k cestě nahoru na Stone Mountain
Je to sám o sobě zážitek. Nejde o klasickou horskou stezku v lese, ale spíš o pozvolné stoupání po holé žule, která je místy hladká a místy popraskaná od stáří. Člověk má celou dobu pocit, že kráčí po obrovské kamenné desce. S každým dalším krokem se krajina kolem postupně otevírá a stromy zůstávají níž a níž pod vámi.
Stezka je dobře značená a technicky nenáročná, zvládnou ji i rodiny s dětmi, jen je potřeba počítat s tím, že za deště nebo po ránu může být povrch kluzký. Místy se dá zastavit, vydýchat se a jen se rozhlížet kolem sebe. A právě tady si člověk začne uvědomovat, jak neuvěřitelně zelená Georgia je. Lesy se táhnou do všech stran a působí skoro nekonečně.
Čím jste výš, tím víc se otevírají výhledy. A pak přijde ten moment nahoře – odměna za výšlap. Při dobré viditelnosti se před vámi objeví panorama downtownu Atlanty, mrakodrapy na obzoru vypadají skoro jako vystřižené z jiného světa. Město je vzdálené, ale přesto jasně čitelné, což krásně kontrastuje s přírodou všude kolem.
Pohled dolů do zeleného moře stromů je taktéž nádherný. Georgia je opravdu „zelený stát“ a tady to platí dvojnásob. Žádné dramatické hory, žádné ostré štíty – jen klidná krajina, lesy a nekonečný horizont. Není divu, že si tu spousta lidí jen sedne na skálu, vytáhne svačinu a mlčky kouká do dálky.
Nahoře panuje zvláštní klid, i když je kolem dost lidí. Každý si tu najde svůj kout – někdo fotí, někdo odpočívá, někdo jen sedí a užívá si výhled. A právě tohle je na Stone Mountain možná to nejhezčí. Není to jen „turistická atrakce“, ale místo, kde se dá na chvíli zastavit a jen být.
A ještě pár fotek na záver :).
