Poslední dobou se mi při práci znovu potvrzuje, jak důležité je věci dokončovat. A pokud možno co nejdříve. Člověk může mít spoustu dobrých nápadů, přemýšlet nad nimi a neustále je vylepšovat, ale dokud je nedostane mezi lidi, pořád vlastně neví, jestli o ně někdo stojí.
Se společníkem Štěpánem teď stavíme novou aplikaci UpTier, o které jsem už na blogu psal. Během vývoje jsme toho poměrně hodně změnili, některé věci předělali od základu a zároveň začali jinak přistupovat k samotné práci. Když dnes vidím, jaký rozdíl to udělalo v naší produktivitě, mám z toho upřímně obrovskou radost.
A právě proto píši tento článek. Protože možností, jak dnes něco vytvořit, zrychlit nebo rozjet vlastní projekt, je podle mě neuvěřitelné množství. Byla by škoda strávit další rok jen přemýšlením, jestli do toho jít.
Postavil jsem prototyp. Pak jsme část aplikace předělali
Na začátku jsem postavil funkční prototyp podle svých představ. Věděl jsem, co od aplikace chci, jaké funkce by měla mít a jak bych ji sám používal. Jenže když jsme to následně začali se Štěpánem společně procházet, shodli jsme se, že některé věci potřebují trochu jiný směr.
Do detailů teď zacházet nechci, ale hlavní problém byl poměrně jednoduchý. Některé funkce dávaly smysl lidem, kteří se pohybují v SEO a vědí, co dělají. Pro úplného laika už tak srozumitelné nebyly. A my chceme, aby aplikaci dokázali používat i lidé, kteří se v tomto oboru neorientují.
To jsem při prvním vývoji úplně nedomyslel. Když se v něčem dlouho pohybujete, snadno začnete považovat některé věci za samozřejmé. Jenže člověk, který aplikaci otevře poprvé, nemá v hlavě všechny souvislosti jako vy. Potřebuje pochopit, co má udělat a k čemu mu to bude.
Takže jsme část aplikace předělali, některé věci znovu prototypovali a hledali jednodušší způsob, jak je uživatelům nabídnout. A ano, u něčeho jsme se zasekli v přílišném přemýšlení. Zpětně vidím, že jsme si některé věci zbytečně komplikovali.
S výsledkem jsem ale opravdu spokojený. Podařilo se nám aplikaci výrazně posunout a do budoucna s ní máme ještě spoustu plánů. Zároveň mi to připomnělo, jak užitečné je mít co nejdříve něco funkčního, nad čím se můžete konkrétně bavit. Dokud máte všechno jen v hlavě, spousta podobných problémů vás vůbec nenapadne.
Čekat dva až tři měsíce na jednu funkci bylo příliš
Vedle nové aplikace jsme řešili produktivitu také u našeho Editee.com. Některé věci se vyvíjely na náš vkus strašně dlouho a dotáhnout je do konce bylo náročné. Občas se na jednu funkci čekalo dva nebo tři měsíce.
Přitom jsme měli špičkové programátory. Přesto se vývoj táhl a my jsme cítili, že potřebujeme změnit způsob, jakým pracujeme. V prostředí, kde se technologie posouvají tak rychle, jsou dva nebo tři měsíce dlouhá doba.
Samozřejmě chápu, že vývoj není vždy jednoduchý. Také AI dělá chyby, její výstupy je potřeba kontrolovat a člověk musí rozumět tomu, co vytváří. Funkční ukázka ještě sama o sobě neznamená, že máte všechno připravené pro skutečné uživatele.
Jenže i s tímhle vším dokáže AI podle mé zkušenosti vývoj zrychlit neuvěřitelným způsobem. Když vidím, co dnes zvládneme, těžko se mi smiřuje s tím, že bychom dál pracovali stejným tempem jako dříve.
Proto jsme začali měnit procesy, způsob spolupráce i to, jak využíváme dostupné nástroje.
Se Štěpánem si voláme každý den a navzájem se trochu kopeme do zadku
Jednou ze změn jsou pravidelné každodenní hovory se Štěpánem. Průběžně si říkáme, co se posunulo, co potřebujeme dořešit a na co navázat. Máme tak lepší přehled a navzájem se trochu kopeme do zadku, aby věci nezůstávaly zbytečně rozpracované.
Může to znít obyčejně, ale právě takové věci umějí udělat velký rozdíl. Když se k úkolům společně vracíte každý den, mnohem snáze udržíte pozornost na tom, co je potřeba skutečně dokončit.
Do práce jsme také mnohem více zapojili AI, včetně multiagentních systémů. Zjednodušeně jde o více AI agentů, mezi které lze rozdělit práci. Vytvořili jsme si i vlastní orchestrace, tedy způsob, jak jejich činnost koordinovat a propojit.
Spojení těchto změn nám zvedlo produktivitu opravdu brutálně. Dnes, kdy tento článek píši, jsem z toho obzvlášť nadšený. Když se podívám na množství práce, kterou se mi podařilo za dnešek udělat, dovolím si tvrdit, že jsem zvládl více než tým programátorů za měsíc.
Právě při takových dnech mi dochází, jak obrovská změna to je. Kolik věcí najednou dokážete zautomatizovat, zjednodušit a dotáhnout. A kolik času vám díky tomu zbude na další nápady.
Proč se práce tak snadno natahuje
Zajímavé je, že podobný problém lidé popisovali dávno před vznikem dnešních technologií. Už v roce 1955 napsal Cyril Northcote Parkinson pro časopis The Economist satirický esej, ze kterého pochází známý Parkinsonův zákon. Jeho myšlenku lze shrnout tak, že práce má tendenci zabrat všechen čas, který jí přidělíme. Ilustroval to i na obyčejném odeslání pohlednice. Činnost, kterou zaneprázdněný člověk zvládne během několika minut, dokáže někomu jinému vyplnit podstatnou část dne: hledá pohlednici, vybírá formulaci, shání adresu a přemýšlí, kdy půjde na poštu. Více o Parkinsonově zákonu.
Při vývoji aplikace se podle mě snadno dostanete do něčeho podobného. Když na první verzi necháte neomezeně času, pořád se objeví další funkce, další úprava a další nápad, který by bylo dobré ještě přidat. A termín spuštění se pomalu vzdaluje.
Proto mi dává smysl určit si co nejdříve, co přesně má první verze umět a kdy ji chceme dokončit. Další nápady si můžeme poznamenat a vrátit se k nim později. Jinak hrozí, že z poměrně jednoduchého projektu uděláme něco, co budeme vyvíjet ještě příští rok.
Dva roky vývoje a osm milionů za něco, co nikdo nechce
Nedávno jsem na TikToku viděl video, ve kterém jeden podnikatel vyprávěl, že do vývoje softwaru dal přibližně osm milionů. Po dvou nebo třech letech pak podle svých slov zjistil, že o něj nikdo nemá zájem.
Tohle je přesně scénář, kterému bych se chtěl vyhnout. Dlouho do něčeho investujete čas, energii a peníze, ale zásadní otázku, jestli to vůbec někdo chce, si ověříte až na konci. Mezitím se navíc může změnit trh, přijít konkurence nebo technologie, která původní nápad výrazně oslabí.
Proto za mě dává mnohem větší smysl co nejrychleji vytvořit prototyp a následně MVP, tedy minimální životaschopnou verzi produktu. Takovou, na které si dokážete ověřit základní předpoklad: že řešíte problém, který lidi skutečně zajímá.
Ani tento přístup nevznikl až s AI. Výrazně ho zpopularizoval Eric Ries knihou The Lean Startup, která vyšla v roce 2011. Součástí této metodiky je postup vytvořit, změřit a poučit se: připravit co nejjednodušší ověření nápadu, sledovat reakce zákazníků a podle zjištění rozhodnout o dalším směru. Principy Lean Startup.
Na tom mi přijde důležité hlavně to poslední. Díky první verzi se něco dozvíte. Zjistíte, jestli lidé rozumějí tomu, co nabízíte, jestli jim to pomáhá a zda jsou ochotni za to zaplatit. Podle toho můžete pokračovat, změnit směr nebo některé plány rovnou opustit.
Dnes máme k dispozici nástroje, se kterými můžeme řadu podobných ověření připravit mnohem rychleji. O to menší smysl mi dává zavřít se na několik let k vývoji a doufat, že na konci všichni pochopí, jak skvělou věc jsme vytvořili.
Zákazníci vám řeknou víc než další měsíc přemýšlení
U našich produktů dostáváme zpětnou vazbu průběžně. Lidé nám říkají, co se jim líbí, co jim vadí, co jim chybí nebo čemu nerozumějí. A podle toho aplikace dál upravujeme.
Právě to je podle mě obrovská výhoda chvíle, kdy už produkt někdo používá. Můžete se ptát konkrétních lidí a sledovat jejich skutečnou zkušenost. Často pak zjistíte, že něco, co vám připadalo zásadní, uživatelé skoro neřeší. Naopak je může brzdit věc, které jste při vývoji nevěnovali dost pozornosti.
Naše předělávání nové aplikace pro laiky mi v tomhle dává dobré poučení. Když ji navrhuji jen podle sebe, snadno přehlédnu něco, co bude pro jejího budoucího uživatele důležité. Čím dříve podobné věci zjistíme, tím dříve je můžeme upravit.
Proto bych s první použitelnou verzí zbytečně nečekal. Dejte ji lidem vyzkoušet, získejte první zákazníky, požádejte je o názor a pokračujte ve vývoji za běhu. I zjištění, že jste se v něčem spletli, vám může ušetřit spoustu další práce.
Když vidím, co jde dnes, nedovedu si představit, co bude za rok
Z AI a z technologií obecně jsem teď opravdu nadšený. Když vidím, co všechno už jde dělat, jak lze práci propojit a automatizovat, těžko si představuji, kam se dostaneme za další rok. Tak rychlé mi to celé připadá.
Těším se i na to, co tento vývoj přinese do dalších oblastí, od výzkumu a medicíny až po úplně běžné činnosti. Ten potenciál mi připadá obrovský a jsem upřímně rád, že u toho můžeme být.
O to méně rozumím tomu, když někdo podniká na internetu, vytváří obsah, vyvíjí software nebo se jinak pohybuje v online světě a AI úplně ignoruje. Za mě si tím vytváří zbytečný konkurenční problém. Pokud se s ní nechcete učit pracovat, připravujete se o možnosti, které už dnes mohou vaši práci výrazně usnadnit.
Nechci tady opakovat všechny známé marketingové slogany o tom, kdo komu vezme práci. Stačí mi vlastní zkušenost s tím, co dokážeme udělat a jak rychle.
Mimochodem, u těch sloganů se občas musím usmívat. Některé formulace, které Štěpán používal v našich reklamách, dnes vídám i v reklamách dalších firem. Někdy je ta podobnost opravdu úsměvná. Zároveň to beru jako určité uznání toho, jak dobrý v marketingu je.
Pro mě je ale nejzajímavější sledovat, jak se využití AI promítá do konkrétních výsledků. Rychlost podle mé zkušenosti už v řadě případů nemusí znamenat nižší kvalitu. Když umíte nástroje použít a výsledek zkontrolovat, můžete se posunout výrazně rychleji než dříve.
Příležitostí je tolik, že nestíháme všechny nápady
Se Štěpánem máme tolik nápadů na věci, které chceme vytvořit nebo implementovat, že je jednoduše nestíháme všechny realizovat. Vidíme spoustu možností, které by podle nás mohly fungovat a vydělávat peníze. A právě proto je tak důležité vybírat si, čemu se budeme věnovat, a postupně to dokončovat.
Rozpracovat deset projektů je snadné. Každý nový nápad člověka nadchne. Jenže pozornost, kterou věnujete dalšímu začátku, pak může chybět u projektu, který už by šlo dostat mezi zákazníky. Dokončením první verze si otevřete cestu k reálné zkušenosti, prvním příjmům i dalšímu rozhodování.
Chápu, že někdo s počítačem téměř neumí a vstup do tohoto světa pro něj může být náročný. Ale pokud se na počítači alespoň trochu orientujete a máte chuť se učit, podle mě dnes máte před sebou neuvěřitelné možnosti. Můžete vytvářet obsah, nabízet služby, automatizovat práci, stavět vlastní projekty a oslovovat lidi prakticky odkudkoliv.
Právě tahle svoboda mě na online podnikání baví. Můžete cestovat, pracovat z různých míst a vytvářet něco, co používají lidé, které byste jinak nikdy nepotkali.
Někdy mám pocit, že ty dolary opravdu leží všude kolem nás na zemi. Jen se je musíme naučit zvedat: všimnout si příležitosti, něco se naučit a odvést práci potřebnou k tomu, aby z nápadu vzniklo něco užitečného.
Takže pokud o něčem už dlouho přemýšlíte, vyberte si jeden konkrétní nápad. Určete, co musí umět jeho první verze, a začněte ji tvořit. Dokončete ji, ukažte ji lidem a podle jejich reakcí pokračujte dál.
Zvedněte zadek a běžte něco vytvořit. Byla by škoda všechny ty možnosti jen sledovat a pořád si říkat, proč to nejde.
Hodně štěstí. A napište mi do komentářů, co jste vytvořili nebo na čem právě pracujete. Opravdu mě to zajímá.
