Jednou z nejvýznamnějších událostí v dějinách Fort Worth byla návštěva prezidenta Theodora Roosevelta v roce 1905. Ačkoli lze jakýkoli okamžik zpětně označit za "historický", obyvatelé Fort Worth si tehdy uvědomovali výjimečnost této chvíle. Každý, kdo vlastnil fotoaparát, ho popadl a vyrazil prezidenta přivítat. Na pořízené snímky pak lidé vzpomínali s láskou, a právě proto se z této události dochovalo více fotografií než z jakékoli jiné z dob raného Fort Worth.
V té době bylo Fort Worth jako samostatné město sotva třicet let staré (od roku 1873) a žádná jiná návštěva nevzbudila takový zájem. Roosevelt byl vůbec prvním úřadujícím i bývalým prezidentem, který sem zavítal. V roce 1889 město pozvalo prezidenta Benjamina Harrisona na slavnostní otevření Texaského jarního paláce, ten však pozvání nepřekvapivě odmítl. Jaký politický přínos by pro prezidenta Spojených států měla cesta do texaských plání, zvláště byl li dotyčný prezident republikán?
Pro Roosevelta to nebylo ani zdaleka první setkání s Texasem. Navštívil ho již dvakrát předtím, poprvé v dubnu 1892 při lovecké výpravě na ranči W. T. "Toma" Waggonerova. O čtyři roky později se vrátil, tentokrát do San Antonia, kde cvičil své "Rough Riders" před španělsko americkou válkou. Nyní přijel znovu, v roce 1905, a opět nešlo o politiku. Chystal se na další hon. Dva jeho přátelé, Burk Burnett a Tom Waggoner, oba z Fort Worth, ho pozvali na lov vlků na Indiánském území, a při té příležitosti mělo dojít i k jednáním o prodloužení pastevních nájmů bílých farmářů na indiánských rezervacích. Místní organizaci zajistil Quanah Parker, což byl další důvod, proč ho texaští rančeři měli tak rádi.
Výlet byl naplánován tak, aby se shodoval se sjezdem Rooseveltových Rough Riders v San Antoniu. Prezident své bývalé spolubojovníky od roku 1898 neviděl, a tak mohl jednou ranou zabít dvě mouchy. Hodlal strávit mimo Washington téměř dva měsíce. Přestože cesta nebyla politicky motivovaná, vlakový přejezd Texasem měl jasně podobu tradiční předvolební okružní jízdy. První zastávka byla 5. dubna v Denisonu, pak přijelo vlakové kompo do Shermanu, kde čekalo 30 000 lidí, a poté do Dallasu, kde byl dav ještě početnější. Roosevelt rovněž stručně promluvil z zadní plošiny vlaku v Hillsboru, Wacu, Templu, Austinu, San Marcosi a New Braunfelsu, než 7. dubna dorazil do San Antonia. Byl to opravdu vyčerpávající program, avšak právě takový Roosevelt miloval. Ani v San Antoniu neodpočíval, večer slavil se starými kamarády a o půlnoci již seděl ve vlaku mířícím zpět na sever.
Do Fort Worth dorazil v sobotu 8. dubna v 9:45 ráno, po několika hodinách spánku stráveného na cestě. Město se připravilo na uvítání vůbec prvního prezidenta, který kdy Fort Worth navštívil. Fort Worth Telegram sledoval každý krok prezidentovy cesty od chvíle, kdy opustil Washington, a pečlivě mapoval přípravy na velkolepé přijetí. Radnice byla odhodlána zajistit, aby uvítání ve Fort Worth předčilo všechny ostatní zastávky. Ačkoli politika státu byla pevně demokratická, Fort Worth nebylo vůči republikánům příliš nepřátelsky naladěno. Právě zde vznikl první republikánský politický klub v celém státě, v roce 1905 čítající 250 členů a pojmenovaný příhodně Centrální Rooseveltův klub na počest prezidenta. Odborové svazy byly také vyzvány, aby se co nejhojněji zúčastnily prezidentského průvodu. Sdružení chovatelů dobytka považovalo Roosevelta za jednoho ze svých (před lety sám hospodařil na rančí v Dakotě) a přes Main Street natáhlo velký transparent s prezidentovou fotografií a nápisem: "Sdružení chovatelů dobytka Texasu vítá prezidenta, přítele rančerů." Roosevelt pod ním musel projet při jízdě do centra.
Uvítání na nádraží Texas a Pacific bylo bouřlivé. Odhaduje se, že se sešlo více než 20 000 lidí. Zaplnili nástupiště a přelili se až na koleje: muži v oblecích a kravatách, ženy v šatech a kloboucích, děti sedící na otcových ramenou a nemálo přítomných bylo ve vojenských uniformách. Uvítací výbor složený z předních osobností Fort Worth ho oficálně přivítal a doprovodil na pódium postavené před nádražní budovou. Dav zaplnil celou ulici, lidé stáli na pomníku v trojúhelníku Al Hayne, vyklánění z oken a seděli na střeše nákladního depa Texas a Pacific. Podél celé Front Street (dnes Lancaster) se tísnili všichni, kdo doufali, že prezidenta aspoň zahlédnou, i kdyby ho neslyšeli. Mávali americkými i konfederačními vlajkami, což Roosevelta nijak nerušilo. Rád říkával, že jeho rodiče pocházejí z obou stran linie Mason Dixon, a on sám hájil myšlenku sjednocené země. Uvítací výbor vyzdobil jak osobní nádraží, tak nákladní depo červenobílomodrými girlandami. Mezi fotografy zachycujícími dění byl místní fotograf Charles Swartz i prezidentský fotograf H. A. Stohmeyer.
Roosevelta představil starosta T. J. Powell a prezident svým hlučným hlasem poděkoval davu za srdečné přijetí. Poté, vědom si omezeného času, nastoupil do čekajícího kočáru spolu se svým tajemníkem Williamem Loebem, starostou Powellem a Samem Davidsonem zastupujícím Sdružení chovatelů dobytka a Obchodní komoru. Otevřený kočár byl tím nejlepším, co Fort Worth mohlo nabídnout, tažený spřežením dokonale sladěných bílých klusáků, s koly ozdobenými květinami a s prezidentským znakem a iniciálami "T.R." po bocích. Na zadní části kočáru téměř až k zemi vlála americká vlajka. Původní trasa průvodu vedla po Main Street ke krajskému soudu, odtud na západ po Weatherford Street, pak na Houston Street a jižně na Devátou ulici s odbočkou kolem radnice a federální budovy, zpět přes Jedenáctou na Houston a odtud zpět na nádraží. Protože však v ten den připadl Den stromů a Roosevelt byl velkým milovníkem přírody, trasa byla upravena tak, aby zahrnovala zastávku u Carnegie Library, kde se měl konat obřad sázení stromu. Čas byl vzácný, neboť plán počítal s tím, že Roosevelt stráví ve Fort Worth sotva hodinu. Nová trasa vedla po Jennings kolem federální budovy a radnice na Devátou ulici, kde se měl strom zasadit, pak přes Houston Street ke krajskému soudu a zpět na nádraží přes Main Street. Na trojúhelníku Petera Smithe (kde se stýkaly Jennings a Throckmorton) bylo postaveno speciální tribunu pro nejvyšší představitele města a jejich rodiny. Bílé školní děti se shromáždily u krajského soudu, aby přivítaly prezidenta při průjezdu, zatímco skupina 600 černošských školáků ho čekala před radnicí, mávala americkými vlajkami a zpívala "Star Spangled Banner". To bylo politicky důležité, neboť Roosevelt stál za tzv. "Aliancí černých a šedých" usilující o mobilizaci voličů obou skupin pro republikánskou stranu. Byl tak dojat, že přikázal kočáru zastavit, aby mohl zamávat kloboukem a přijmout kytici karafiátů od jedné malé dívky.
Průvod tvořila dechová kapela, jezdci ze šerifova oddělení a několik státních vojenských jednotek z celého severního Texasu, včetně Fort Worth Fencibles, dohromady až 500 mužů, a veteráni mexické, občanské a španělsko americké války, tedy všichni, kdo se ještě dokázali vmáčknout do svých uniforem a pochodovat. Všichni účastníci byli požádáni, aby se seřadili na Front Street nejpozději v 8:30 ráno. Dav lemující trasu průvodu se odhadoval na 30 000 osob, přičemž mnozí přišli přímo z nádraží a pak pospíchali do centra, aby si zajistili místo podél trasy. Přestože byla sobota, okna každé kanceláře byla plná lidí mávajících vlajkami a volajících na oslavu. Ne všichni byli obyvatelé Fort Worth. Delegace 336 lidí dorazila speciálně z Weatherfordu. Tísnili se v otevřených oknech, stáli na markýzách a střechách a zaplňovali chodníky. Fotografové si hledali vyvýšená místa pro snímkování. Několik dochovaných fotografií bylo pořízeno ze střechy budovy Flatiron na rohu Deváté a Houston, naproti knihovně. Roosevelt byl davem nadšen natolik, že stál po celou dobu průvodu a zdravil přihlížející kloboukem z obou stran kočáru.
Sázení stromu bylo vesměs divadelním gestem. Za místo byl vybrán východní trávník před knihovnou, který předběhl Hyde Park naproti a předzahrádku radnice. Jáma byla vykopána předem a malý jilmový stromek čekal zasazený v balíku s kořeny. Nikdo neočekával, že by prezident skutečně pracoval. Roosevelt se pustil do díla, aniž by si sundal klobouk nebo kabát, přehodil několik lopat hlíny do jámy, zatímco hodnostáři stromek přidržovali. Elegantně oblečení boháči a prostí lidé ve všedním oblečení se tísnili bok po boku. Knihovnice přihlížely z oken s uctivou zdrženlivostí. Kvůli nedostatku času Roosevelt nepronesl žádný projev. Ten přišel jindy a jinde, při jiném Dni stromů o několik let později, kdy pronesl slova: "Lid bez dětí nemá před sebou žádnou budoucnost; země bez stromů je na tom téměř stejně."
Prezident se vrátil na nádraží včas, aby pronesl svůj projev stoje u pódia ozdobeného vlajkami a bez poznámek. Jeho asistenti novinářům sdělili, že to byl "nejlepší projev celé jeho cesty". (Pravděpodobně to říkali na každé zastávce.) V 11:00 dopoledne byl Roosevelt zpět ve vlaku připraven k odjezdu. Když stál na zadní plošině, dav se tísnil blízko. Jeden starý voják v šedé uniformě vyšplhal na vůz, aby si s prezidentem potřásl rukou. Celkem strávil Roosevelt ve Fort Worth pouhých pětasedmdesát minut, během nichž však pronesl dva projevy a zasadil strom. Šlo bezesporu o nejpamátnějších pětasedmdesát minut v historii Fort Worth. Tak velké množství lidí se ve městě nesešlo ani při příjezdu železnice v roce 1876, ani při konání Texaského jarního paláce v letech 1889 a 1890.
Návštěva Roosevelta natolik hluboce zasáhla, že o ní napsal domů, v dopisech svým dvěma nejstarším synům Theodorovi ml. a Kermitovi. I když nadšeněji psal o následném lovu vlků, přesto se s chválou zmínil o srdečném přijetí ve Fort Worth.
Prezidentský vlak opustil Fort Worth po kolejích Fort Worth a Denver směrem na Vernon v texaském Panhandle. Tam lovecká skupina vystoupila a přes řeku Red River zamířila lovit vlky s Rooseveltovými přáteli W. T. "Tomem" Waggonem a Burkem Burnettem. Prezident zanechal většinu svého doprovodu ve Fort Worth, včetně osobního tajemníka Williama Loeba a čtrnácti dalších, kteří čekali na jeho návrat. Jak upozorňoval Fort Worth Telegram, telegrafní linka z Kingoly v Oklahomském území do Fort Worth byla jediným spojením prezidenta s vnějším světem i s vlastní vládou.
Rooseveltova návštěva ve Fort Worth byla velkým úspěchem, se stromem to však tak slavné nebylo. Fort Worth Telegram vtipně poznamenal, že doufá, že strom vyroste ve "velký klacek", narážeje na Rooseveltovu proslulou zahraniční politiku "velkého klacku" vůči latinskoamerickým sousedům. William Loeb zase prohlásil, že pokud strom uhyne, osobně se vrátí a zasadí nový. Ze začátku se zdálo, že se stromku daří. Telegram 23. dubna s optimismem oznámil, že stromek vyrašil listí a pupeny. Správce knihovny pověřený péčí o strom předpovídal, že vyroste do "úctyhodných rozměrů". Když městská rada o měsíc později oznámila záměr prorazit průchod zadní částí pozemku knihovny, přislíbila, že strom zůstane nedotčen, a správní rada knihovny odhlasovala 30 dolarů na osazení kovaného plotu kolem něj. Všechna tato opatření a sliby se však ukázala jako zbytečná. Na podzim byl prezidentův jilm mrtvý. Když byl Roosevelt o jeho skonu informován na recepci v Bílém domě, řekl: "Je mi to velmi líto," a dodal, že se věcí bude muset zabývat. Skutečně poslal náhradu, tentokrát čínskou třešeň, která také uhynula, k velké ostudě města. Příběh malého jilmu, který nepřežil, se proměnil v epickou ságu člověka proti přírodě.
Legenda o prezidentově stromě se ukázala být trvanlivější než strom samotný. Poté, co byla Carnegie Library v roce 1938 zbořena, aby uvolnila místo nové veřejné knihovně, někdo rozšířil příběh, že mezitím vzrostlý jilm byl úspěšně přesazen na pozemek Memoriálního auditoriu Willa Rogerse. Tato historka byla vyvrácena až o mnoho let později, když městský lesní správce prohlásil, že na pozemku auditoriu nemůže identifikovat žádný strom, který by byl dostatečně starý, aby mohl být Rooseveltovým jilmem. Morálka příběhu připomíná variaci na slavnou větu z filmu Muž, který zastřelil Liberty Valance: Když strom zahyne, zasaď fámu.
V roce 1911 Theodore Roosevelt navštívil Fort Worth znovu, tentokrát jako bývalý prezident. Stejně jako tehdy přišlo pozvání od "starých a váženích přátel rančerů". Sám to nazval "přátelskou návštěvou" a strávil ve městě jediný den, který začal snídaní pouze pro zvané hosty v hotelu Westbrook. Pak navštívil výstavu tučného dobytka a novinářům se vyjádřil o "překvapivém růstu vašeho města" od své poslední návštěvy.
Fort Worth k Rooseveltovi choval hlubokou náklonnost. Po jeho smrti v roce 1919 byl navržen jiný typ památníku věnovaného 26. prezidentovi, kamenný monument, jenž měl být postaven na dosud neurčeném místě. Někteří místní obyvatelé přispěli do typické fort worthské sbírky na tento účel, avšak z celého záměru nakonec sešlo. Mezi dárci byli mimo jiné hráči fort worthského "barevného" baseballového týmu.
