Pod povrchem v Brně: Úniková hra od Ztraceni v domě, která mě úplně pohltila a hned po první návštěvě jsem se vrátil

Únikových her jsme s kamarády za poslední dobu pár absolvovali. Jsou nějakou dobu mým oblíbeným způsobem, jak vypnout od práce, zapojit hlavu jinak než nad počítačem a strávit pár hodin v úplně jiné realitě. A musím se přiznat, že jsem dlouho nezažil únikovku, která by mě tak pohltila jako Pod povrchem od Ztraceni v domě v Brně.

Tahle hra mě dostala natolik, že jsme se za dva týdny po první (nedokončené) návštěvě vrátili znovu, abychom dohráli to, co jsme prvně nestihli. A i napodruhé jsme se zasekli na úplně stejné hádance jako poprvé. Ale vše hezky popořádku.

Než se pustím do hry samotné: pár slov o únikovkách obecně

Než se rozepíši o tom, jak to celé probíhalo, dovolím si malou odbočku. Únikové hry jsou jako fenomén poměrně mladé, ale rozšířily se po světě raketovým tempem.

Úplně první moderní úniková místnost vznikla v roce 2007 v japonském Kjótu. Stál za ní tehdy 35letý Takao Kato a jeho společnost SCRAP. Inspirace přitom přišla z počítačových her – konkrétně z žánru takzvaných „escape the room" adventur, které vznikaly už od konce 80. let minulého století (textová adventura Behind Closed Doors z roku 1988 je obecně považována za první hru, kde je hrdina uvězněn v místnosti a snaží se z ní uniknout).

Do Evropy se únikové hry dostaly o čtyři roky později, v roce 2011, díky Maďarovi Attilovi Gyurkovicsovi a jeho Paraparku. Zajímavé na tom je, že o japonském boomu vůbec nevěděl – jen hledal nový nápad pro teambuilding. V České republice se únikovky rozjely chvíli poté a dnes jich u nás v některých metropolích najdete desítky až stovky. Sám jsem jich pár už hrál, a proto si troufám tvrdit, že Pod povrchem patří k tomu úplně nejlepšímu, co se tady dá zažít.

A teď zpět k Brnu.

Ztraceni v domě: tři únikovky, dva domy, jeden geniální tvůrce

Provozovatel Ztraceni v domě má v Brně celkem tři únikové hry rozmístěné do dvou domů:

• Pod povrchem – ta, na které jsme byli (a o které tento článek je)

• Nezvěstná – sídlí ve stejném domě ve sklepě jako Pod povrchem

• Izolace – v druhém domě, údajně nejtěžší ze všech

Z toho, co jsem si načetl a zjistil, je Nezvěstná ta nejjednodušší (i když „jednoduchá" je zde relativní pojem), zatímco Izolace je ta nejnáročnější. Trvá rovnou 140 minut a obtížnost má 9/10 – a pokud bude po vzoru té “Pod povrchem”, patří určitě k vůbec nejtěžším únikovkám, jaké jsem kdy v České republice viděl.

Přiznám se, že původně jsme chtěli začít právě Izolací. Naštěstí jsme zvolili „mírnější" Pod povrchem, takže jsme měli šanci se s rukopisem autora seznámit a teprve pak vyrazit na největší kalibr. Izolaci máme objednanou a moc se na ni těšíme. Budu o ní určitě psát samostatný článek.

Příjezd k domu: atmosféra začíná už zvenku

Dorazíte k naprosto obyčejnému brněnskému domu, na kterém je nápis „Úniková hra – Ztraceni v domě". Už zvenku je vidět, že dům není normálně obývaný. Před domem je vysoká tráva, omítka místy oprýskaná, okna občas zatlučená překližkou. Začíná to být docela creepy ještě dřív, než zazvoníte.

Jakmile vás pustí dovnitř, ocitnete se v takovém nádvoříčku s lavičkou a stolem. Tam si v klidu sednete, dostanete úvod do pravidel hry a paní (nebo slečny – jsou tam nesmírně příjemné) vám vysvětlí, co vás čeká.

A teď k tomu, co dělá Pod povrchem zcela výjimečnou hrou.

Hra probíhá v naprosté tmě, jen s baterkami

Tohle je první podstatný rozdíl oproti většině klasických únikovek. Hra se odehrává v naprosté tmě, ve které si vystačíte pouze s baterkou a vlastním důvtipem.

K tomu se přidává strašidelná, atmosférická hudba, kvalitní zvukové efekty a kulisy, které jsou vyrobeny opravdu do nejmenších detailů – pavučiny, staré dopisy, dřevěné mechanismy. Atmosféra je úplně brutální. Jakmile vlezete dovnitř, úplně se vžijete a vůbec nevíte, co všechno vás čeká.

A že je toho opravdu hodně. Byl jsem překvapený, kolik místností tam je. Několikrát během hry jsme měli pocit, že už jsme blízko konce – a pak se otevřely další dveře a další prostor.

Mimochodem, oficiální informace na webu mluví o 90 m² herní plochy a několika místnostech. To už je opravdu úctyhodný rozsah. A jak hlásá motto hry: „Nikdy nevíte, které dveře jsou ty poslední."

Příběh: rok 1914, důlní město Minetown a tajemství pod povrchem

Celý příběh hry je zasazen do roku 1914 do fiktivního důlního města Minetown. Tehdy se skupiny horníků jako každý den vydaly na šichtu do dolu. Žádný z nich však netušil, že hluboko pod zemským povrchem objeví něco, co změní jejich životy navždy.

O 100 let později se nešťastnou náhodou ocitáte v domě jednoho z havířů – a jediná cesta na povrch vede skrze dům plný nástrah.

To je celkový rámec. A je velmi dobře zpracovaný. Postupně rozplétáte celý příběh, místnost po místnosti odkrýváte záhadu, která se zde stala, a snažíte se přijít na to, co se vlastně horníkům pod zemí přihodilo.

Klíč ke hře: čtěte, čtěte a ještě jednou čtěte

Pokud bych měl dát jednu jedinou radu všem, kdo se chystají do Pod povrchem (a vlastně i na další hry od Ztraceni v domě), tak je to tato: opravdu si pečlivě čtěte všechny texty. Každou větu, každé slovo.

V domě jsou rozmístěné takové červené knížky, ve kterých najdete různé indicie. A tady je ten zásadní rozdíl proti jiným únikovkám: každá věta tam má smysl. Nic tam není jen tak ze srandy. Všechno má svůj důvod, proč je to tam napsáno.

My jsme tuto chybu udělali hned dvakrát. Poprvé jsme si některé pasáže pořádně nepřečetli a u jednoho úkolu jsme se zasekli tak hodně, že nám prostě později vypršel čas. Dostali jsme se zhruba na 50–60 % hry – a přitom kdybychom si pročetli všechny texty pořádně, nejspíš bychom byli mnohem dál.

A když jsme tam napodruhé naběhli s elánem a přesvědčením, že „první půlku zvládneme levou zadní" – sekli jsme se u stejného úkolu jako předtím a pak ještě ve druhé polovině hry u dalšího úkolu a to úplně ze stejného důvodu. V jedné knížce jsme něco totálně přehlédli, protože jsme si mysleli, že už jsme s ní hotoví. Přitom v ní byla ještě jedna informace, která by nás okamžitě nakopla dál.

Takže opakuji: čtěte. Pak ještě jednou čtěte. A pak nad tím důkladně přemýšlejte.

První návštěva: 50–60 % a vypršený čas

Když jsem po první návštěvě odcházel, byl jsem trochu zklamaný. Ne proto, že jsme to nedohráli – to k únikovkám prostě patří. Ale strašně mě mrzelo, že jsem nezjistil, jak ten příběh pokračuje dál a co nás vlastně ještě čeká. Protože jak jsem psal, vše je tak důmyslně zpracované, že chcete vědět, co se stalo a prostě hru dokončit chcete.

Prostě mi to nedalo. Asi za dva týdny jsme se tam vydali znovu a celou dobu, než se tak stalo, jsem nad tím přemýšlel a těšil se, až půjdeme znovu, nemám rád nedokončené věci.

Druhá návštěva: sedmiletá dcera v hlavní roli

Po druhé tam jeden kamarád nešel, protože nemohl, takže jsme nebyli ve čtyřech jako před tím. Aby nás dohromady bylo víc, vzal jsem s sebou svou sedmiletou dcerku Leiu.

Nejprve to rozmýšlela, jestli tam opravdu jít a jestli to pro ni nebude moc strašidelné, ale nakonec se rozhodla, že půjde.

A musím říct, že to zvládla úplně v pohodě. Ze začátku se mě sice trochu držela a měla strach z té tmy a strašidelné atmosféry, ale po dvou místnostech se rozkoukala a začala nám aktivně pomáhat. Některé úkoly jsem jí samozřejmě postupně vysvětloval, snažil jsem se ji popostrčit, aby na řešení přišla taky.

Pro děti tak do dvanácti let je hra podle mě obtížná. Oficiálně je doporučená pro hráče od 12 let v doprovodu dospělého, takže se sedmiletou jsme byli mírně mimo doporučený věkový limit. Ale když má rodič trpělivost a dítě se nebojí tmy, dá se to bez problémů zvládnout, ba naopak má skvělý zážitek a byla moc spokojená, že se přidala.

Ostatně mě pak napadla jedna taková „sranda". V jedné místnosti byla na zemi taková deka a já se k ní sklonil a udělal rychlý pohyb nahoru a uskočil jsem, jako bych se něčeho lekl. Leia a kamarádova přítelkyně Andrejka se lekly a poskočily taky. Smáli jsme se tomu pak ještě při cestě domů, že to vůbec nečekaly. Atmosféra je tak silná, že na něco takového lidé hned skočí.

A pozor – oficiálně tam žádné lekací momenty nejsou. Hra je atmosférická, tajemná, ale ne lekací. Takže pokud máte z lekaček strach, můžete ji v klidu absolvovat.

Co dělá hru tak výjimečnou

Po několika únikovkách, které jsem hrál, vám můžu říct, že Pod povrchem se řadí mezi to úplně nejlepší, co v Česku najdete. A je to dáno především těmito věcmi:

Originální dřevěné mechanismy. Herní prvky jsou vyrobeny doslova na míru jednotlivým hádankám. Žádné stereotypní zámky s klasickými kódy – tady jsou hádanky často spojeny s pohyblivými dřevěnými mechanismy, které musíte správně poskládat a “uvést v život”.

Vysoká, ale fér obtížnost. Hra je sice oficiálně 8/10, ale obtížnost neplyne z přemíry rébusů, ale z kombinace přemýšlení, čtení, spolupráce a pozornosti. Žádné zákeřnosti, žádné slepé uličky, kde byste nevěděli, co po vás hra chce. Všechno má svůj důvod a logiku.

Atmosféra do posledního detailu. Tma, hudba, zvuky, dřevěné kulisy, pavučiny, staré dopisy, kožené knihy, rozbité panenky – všechno do sebe zapadá a vy se opravdu začnete cítit jako horník v roce 1914.

Příběh, který vás táhne dál. Není to jen řešení hádanek. Je to skutečný příběh, který se postupně rozplétá. A vy chcete vědět, jak to dopadne.

Praktické info: čas, věk, počet hráčů, cena

Pro úplnost shrnuji základní parametry hry, jak je uvádí oficiální web:

• Délka hry: 101 minut

• Počet hráčů: 2–5 (ideálně 4–5; v 6 lidech jen po předchozí domluvě)

• Obtížnost: 8/10

• Doporučený věk: od 12 let v doprovodu dospělého

• Plocha: cca 90 m²

• Lekací momenty: ne (atmosférická hra)

• Topení: ano, místnosti jsou během hry vytápěny, k dispozici jsou i hřejivé vesty

• Platba: v hotovosti, QR kódem na provozovně

Slečny u obsluhy vám rády během hry pomůžou přes vysílačku, kdyby vás něco zaseklo. Ale chci říct: nápovědy berte spíš jako konfirmaci toho, že jste na správné stopě. Není to o tom, že vám napoví řešení – jsou tam právě proto, abyste se ujistili, že se ubíráte správným směrem. Pokud někde uděláte chybu, můžete pak narazit na další problémy v dalších krocích.

Moje největší doporučení: rezervujte si rovnou dva časy za sebou

Tohle vám řeknu rovnou. Pokud nejste ostřílení profesionálové na únikovky, doporučuji rezervovat si rovnou dva časy za sebou.

Ano, vím, že to stojí víc peněz. Ale za mě to za to stojí ze dvou důvodů:

1. Máte dostatek času, abyste hru opravdu vyřešili a nemuseli odejít s pocitem, že vám něco uteklo.

2. Takhle skvěle udělanou únikovku si zaslouží podpořit – aby tvůrce mohl dál vymýšlet a vylepšovat své hry.

Paní nám říkala, že 20 až 30 % týmů hru nestihne dohrát. To je docela vysoké číslo a ukazuje, jak je hra náročná. Pro nás to bylo opravdu dost těžké – ale v tom dobrém slova smyslu. Žádné frustrace z absurdně postavených hádanek, jen radost z toho, když přijdete na řešení.

Já sám se na Izolaci chystám rovnou na dva časy po sobě, protože ta je oficiálně ještě těžší. A nevěřím tomu, že bychom to po vzoru Pod povrchem dali napoprvé.

Závěrem: vyplatí se zajet i přes půl republiky

Tahle hra je opravdu fenomenálně zpracovaná. Žádná z únikovek, na kterých jsem byl, neměla tak důmyslné hádanky, takovou atmosféru a tak skvěle propojený příběh. Je opravdu vidět, že si tvůrce dal s každou maličkostí obrovskou práci – a výsledek je úplně jinde, než kde se pohybuje běžná konkurence.

Hodina a půl (přesněji 101 minut) tam uteče jako lusknutí prstu. Nezastavíte se, řešíte úkol za úkolem a v tom příběhu prostě žijete.

Pokud máte rádi únikovky a chcete zažít opravdu creepy, atmosférickou hru bez lekaček, tak Pod povrchem v Brně je naprostá jistota. A i kdybyste nebyli z Brna nebo okolí – klidně přijeďte přes půl republiky. Já bych pro takovou kvalitu jel kamkoliv a doporučuji ji opravdu každému, kdo má nějakou zkušenost s únikovkami nebo si jen chce vyzkoušet něco nového a výjimečného.

A já se teď chystám na Izolaci. Až ji absolvujeme, určitě o ní napíši samostatný článek.

Užitečné odkazy:

• Oficiální web: ztracenivdome.cz/pod-povrchem

• Rezervace: přímo přes web nebo systém Reservanto

• Facebook: facebook.com/ztracenivdome