Neil Rimer spoluzaložil investiční firmu Index Ventures, jednu z nejúspěšnějších rizikových investičních společností za poslední tři dekády. Firma od svého vzniku vybrala od externích investorů zhruba patnáct miliard dolarů a jen loni jí prodeje podílů ve firmách, mezi nimi vstup Figmy na burzu a nákup kyberbezpečnostní firmy Wiz Googlem, vynesly podle médií kolem devíti miliard dolarů.
Z každodenního investování odstoupil v roce 2021 a většinu času tráví v Athénách, odkud pochází jeho žena a kde jeho děti hrdě nosí řecké pasy. Na rozhovor dorazil v pomačkané košili a džínách, ne v drahém svetru, jaký nosí většina lidí z jeho branže.
Rimer a jeho výroky o AI a penězích
Na jednom novém technologickém festivalu v Athénách koncem května Rimer prohlásil, že má silný pocit, že přijde nějaká forma přerozdělení bohatství, které se hromadí kolem umělé inteligence. A dodal, že se to stane, ať už dobrovolně nebo nedobrovolně, a že sám doufá v tu dobrovolnou variantu. Podle něj mají technologičtí lídři možnost v tomhle procesu udávat směr.
Kdyby něco takového řekl kdokoliv jiný, znělo by to jako běžný populismus. Jenže z úst člověka, který desítky let patří ke špičce investičního světa, to má úplně jinou váhu.
Rimer si nemyslí, že bohatství z AI navždy zůstane u těch, kdo teď staví modely a vlastní infrastrukturu. Naopak čeká, že se peníze rozlijou k většímu okruhu firem, k vývojářům softwaru a podnikům, které umělou inteligenci reálně nasazují do provozu. A to i přesto, že startupy kolem AI dnes hltají obrovský díl veškerých investic do začínajících firem, podle dostupných čísel víc než dvě pětiny.
Právě tahle nerovnováha ho trápí. Nejcennější firmy k sobě táhnou obří kapitál, zatímco se čím dál víc řeší, kdo vlastně jednou shrábne výnosy, když modely, čipy i cloudovou infrastrukturu ovládá jen malá skupina společností.
Doba, kdy bohatí přestávají dávat
Jeho slova padla ve zvláštní chvíli pro štědrost. Giving Pledge, slib, který v roce 2010 rozjeli Warren Buffett a Bill Gates a kterým se miliardáři zavazovali věnovat půlku majetku na dobročinné účely, pomalu ztrácí smysl. V prvních pěti letech se přidalo sto třináct rodin, pak sedmdesát dvě, potom čtyřicet tři, a za celý rok 2024 už jen čtyři. Elon Musk, nejbohatší člověk světa, o svých firmách prohlásil, že ony samy jsou dobročinnost.
Ochlazení vidí Rimer i ve vlastním portfoliu. Index totiž mimo jiné vlastní podíl v Anthropicu. Když se Business Insider zeptal finančního poradce Alexe Caswella, jestli jeho čerstvě zbohatlí klienti, z nichž řada pracuje v Anthropicu, plánují rozdat větší část majetku, odpověď byla jasná. Firma sice zaměstnancům dorovnává dary až do výše čtvrtiny jejich podílu a někteří toho využili, ale většina o dobročinnosti při plánování vůbec neuvažuje. Místo toho chtějí sami investovat do startupů nebo rozjet vlastní firmu.
Rozměr celého jevu je těžké pobrat. Musk se letos po vstupu SpaceX na burzu na chvíli stal vůbec prvním člověkem, jehož majetek přesáhl bilion dolarů, jenže po propadu akcií firmy spadl zpátky pod tuhle hranici. Forbes napočítal jen ve svém letošním žebříčku pětačtyřicet nových miliardářů z oblasti AI se společným jměním kolem 2,9 bilionu dolarů, a to ještě ani Anthropic, ani OpenAI nevstoupily na burzu.
Když se peníze takhle nakupí u pár lidí, historie ukazuje, že to dlouhodobě nevydrží. Buď se přebytek začne dělit sám, nebo tlak zespoda dřív či později přiměje politiky, aby ho rozdělili za vás. Přesně proto Rimer mluví o dvou cestách, snadné a těžké, a doufá, že si bohatí vyberou tu snadnou dřív, než rozhodne někdo jiný.
Ozývá se i debata mezi státem a firmami
Že dobrovolné dárcovství vázne, otvírá dveře nápadům, jak přerozdělení prosadit shora. Jeden z nich vzešel od OpenAI, která prý zvažovala, že by americké vládě předala pětiprocentní podíl ve firmě. Šéf OpenAI Sam Altman to prezentuje jako způsob, jak se o zisky z umělé inteligence podělit s veřejností, kritici v tom ale vidí spíš snahu koupit si politický klid.
Silicon Valley totiž stát mezi svými akcionáři nikdy nadšeně nevítalo. Investor Roelof Botha ze Sequoie loni vtipkoval, že mezi nejnebezpečnější věty na světě patří ta, kdy vám někdo řekne, že je z vlády a přišel pomoct. Rimerova pointa je jiná. Radši by viděl, aby se lidé jako on rozhodli část peněz vrátit sami, než aby na ně někdo sáhl zvenčí.
Nic z tohohle pro Rimera není novinka, celý život se pohybuje v technologiích. Mnohem víc ho zajímá něco, co nazývá morálním jádrem technologických firem. Zájem se u něj probudil v roce 1984, kdy studoval na Stanfordu a Apple tehdy nabídl první Macintosh studentům se slevou. Steve Jobs a další zakladatelé Applu byli pro něj tehdy hrdinové, protože stavěli něco, co považoval za opravdu prospěšné pro svět.
Dnes ho znepokojuje něco jiného. Slyší totiž vlastní děti mluvit o některých technologických firmách stejným tónem, jakým dřívější generace mluvila o zbrojařích nebo výrobcích cigaret.
Kritici můžou namítnout, že Rimer jako investor v Anthropicu a dalších technologických firmách sám patří k těm, kdo z celého boomu profitují, a peníze, o jejichž rozdělení mluví, tak plynou i k němu. On sám by ale radši viděl, aby se lidé jako on rozhodli část peněz vrátit dobrovolně, než aby to za ně jednoho dne udělal někdo jiný.
Zdroje: mangodeveloper.com a techcrunch.com
