Dnes je to přesně rok, co jsem v brněnské Oční klinice NeoVize absolvoval laserovou operaci očí, a chtěl bych se s vámi podělit o svou kompletní zkušenost.
Šel jsem na odstranění dioptrií metodou NeoSMILE Pro a rovnou na úvod prozradím, že to pro mě bylo jedno z nejlepších rozhodnutí poslední doby. Kdybych se měl rozhodovat znovu, ani vteřinu bych neváhal a šel bych do toho úplně stejně.
Operovala mě doc. MUDr. Šárka Skorkovská, CSc., která je od roku 2015 primářkou Oční kliniky NeoVize Brno a podle informací z jejich webu už za sebou má více než 30 tisíc očních operací. Když si o ní něco najdete, zjistíte, že patří mezi naprostou špičku v oboru – publikuje, přednáší a má za sebou zahraniční stáže ve Vídni, Mnichově i Tübingenu.
Proč jsem o operaci uvažoval
O laserové operaci jsem přemýšlel zhruba dva roky. Pořád jsem ale měl takové jakési obavy – ne přímo strach, ale spíše respekt. Jsem programátor a ajťák, takže pokud bych o zrak přišel, profesně by to byl docela zásadní problém. Říkal jsem si, co bych dělal v životě, kdyby se něco pokazilo.
Na druhou stranu mi pořád v hlavě byla i opačná logika – tisíce lidí už tuhle operaci podstoupily, je to zaběhnutý a běžný zákrok a pro většinu lidí dopadá výborně.
Přiznám se, že jsem u očního lékaře nebyl víc než deset, možná i patnáct let. Vždy, když jsem si kupoval nové brýle, nechal jsem si jen přeměřit zrak takovým tím přístrojem s balónem, kdy se díváte do dálky, a podle toho mi udělali nová skla. Klasické vyšetření u očaře jsem za tu dobu vůbec neabsolvoval.
A protože jsem stejně potřeboval nové brýle, řekl jsem si, že mě za necelé dva tisíce nezrujnuje zajít si na vstupní vyšetření v NeoVizi. I kdybych se nakonec pro operaci nerozhodl, alespoň budu mít kompletní diagnostiku a můžu jít s výsledky přímo do optiky.
Pro představu – měl jsem zhruba −4 dioptrie na každé oko (jedno o 0,25 více), bez astigmatismu. To znamená, že jsem na blízko viděl bez problémů, ale na dálku jsem byl prakticky slepý. Bez brýlí jsem nepřečetl ani velký nápis pár metrů přede mnou.
Vstupní vyšetření jsem absolvoval na konci března 2025. Termín samotné operace jsem ale schválně posunul až týden po návratu z naší třítýdenní cestě po USA, abych se po příletu vyhnul jet lagu. Operace tak nakonec proběhla 28. 4. 2025, zhruba týden po návratu.
Vstupní vyšetření v NeoVize – přístroje a co všechno měřili
Na úvod musím říct, že vstupní vyšetření na mě udělalo opravdu velký dojem. Profesionalita personálu, čistota prostředí, minimální čekání – všechno bylo prostě skvělé. Postupně mě měřili přibližně deseti přístroji, kde mi měřili snad všechno, co se na očích měřit dá. Pojďme si projít, co všechno tam vlastně dělají a proč:
-
Autorefraktometr a keratometr – to je právě ten přístroj „s balónkem", který znám i z optik. Změří přibližnou dioptrickou vadu a zakřivení rohovky.
-
Pentacam – moderní zobrazovací přístroj pro přední segment oka. Z 3D snímků dokáže přesně popsat tloušťku rohovky, její tvar, zakřivení, hloubku přední komory i případné zákalky čočky. Tohle je pro laserovou operaci jeden z nejdůležitějších přístrojů, protože z něj se rozhoduje, zda je vůbec rohovka pro operaci vhodná.
-
Měření nitroočního tlaku (tonometrie) – kontrola, zda nehrozí riziko zeleného zákalu (glaukomu).
-
Štěrbinová lampa – speciální mikroskop, kterým lékař prohlédne celé oko od víček, spojivky, rohovky, duhovky až po čočku.
-
Vyšetření sítnice a očního pozadí – kontrola, zda není někde defekt, který by se v budoucnu mohl projevit.
-
Subjektivní refrakce u optometristy – tedy klasické „je to tohle, nebo tamto?", kterým se přesně určí, jaké dioptrie nejlépe odpovídají vašemu vidění.
-
Schirmerův test – proužek papíru pod víčkem, který měří, ják moc vám tečou slzy. Klíčové pro posouzení rizika syndromu suchého oka po operaci.
-
Cykloplegie (rozkapání očí) – speciální kapky, které dočasně vyřadí akomodaci. Díky tomu lékař odhalí i tzv. skryté dioptrie, které by jinak při běžném vyšetření nemuseli být vidět.
Celé vstupní vyšetření trvalo asi hodinu a něco a v podstatě vám během něho najdou odpověď i na věci, o kterých jste vůbec netušili, že se vás týkají. Mě například paní primářka při konzultaci upozornila, že mám trochu ucpané meibomské žlázky ve víčkách (ty, které tvoří složku slzného filmu), a doporučila mi, abych si víčka pravidelně čistil ještě před operací.


Pamatujete si mě ještě s brýlemi?


Konzultace s paní primářkou Skorkovskou
Po vyšetření jsem šel na osobní konzultaci za paní docentkou Skorkovskou. Nikdy předtím jsem ji neviděl a neznal ji, dohledal jsem si ji na internetu až později. A musím říct – byla to neuvěřitelně příjemná, klidná a profesionální dáma. Přesně ten typ lékaře, u kterého máte hned od první vteřiny pocit, že přesně ví, co dělá.
Vysvětlila mi, že pro můj typ vady se jedná o jednu z nejjednodušších operací. Mám pouhou krátkozrakost, žádný astigmatismus, dostatečně silnou rohovku. Prostě ideální kandidát.
A pak mi velmi srozumitelně popsala, jaké dnes existují metody. Pokusím se je zjednodušeně shrnout, jak jsem si je zapamatoval:
Starší metoda – femtoLASIK (NeoLASIK HD). Při ní chirurg pomocí femtosekundového laseru nejprve vytvoří v rohovce tenkou lamelu (tzv. flap), kterou odklopí. Pod ní pak druhým, tzv. excimerovým laserem ošetří hlubší vrstvy rohovky a změní její zakřivení. Lamela se poté vrátí na své místo a sama přiroste. Metoda funguje výborně, ale lamela na rohovce zůstává po celý život a teoreticky existuje vyšší riziko syndromu suchého oka.
Novější metoda – NeoSMILE Pro (ReLEx SMILE). Tady už se rohovka vůbec neodklápí. Femtosekundový laser VISUMAX 800 od firmy Carl Zeiss vytvoří přímo uvnitř rohovky mikroskopickou „čočku" zvanou lentikula, kterou pak chirurg pomocí pinzety vyjme cca 2–3mm mikroskopickým řezem na okraji. Tím se změní zakřivení rohovky a tedy i dioptrie. Povrch rohovky zůstává prakticky neporušený, hojení je rychlejší a riziko suchých očí výrazně nižší.
Samotná práce laseru navíc trvá pod 10 sekund na jedno oko, což je opravdu úžasné.
Paní primářka mě svým klidným a odborným vystupováním zkrátka „nahlodala" natolik, že jsem na recepci hned objednal termín operace.
Den operace – Lexaurin, čekárna a sál
Před operací jsem měl několika týdenní hygienickou přípravu – doma jsem si pravidelně čistil oči (kvůli těm meibomským žlázkám) a poprvé v životě jsem se naučil kapat si oční kapky. To je mimochodem věc, kterou jsem do té doby naprosto nezvládal. Když jsem si chtěl poprvé kápnout, ležel jsem na gauči asi 20 minut, než jsem to zvládl. Pak už to ale šlo samo a dnes je to pro mě úplná rutina – proč to bylo tak důležité, pochopíte za chvíli.
V den zákroku jsem dorazil na kliniku, paní primářka zkontrolovala, že mám oči v pořádku a vše čisté, a zavedli mě do čekárny vedle operačního sálu. Tam se mnou seděl ještě jeden pán, který byl docela nervózní, a já jsem si oproti němu připadal překvapivě úplně v klidu.
Sestřičky nám každému ještě před výkonem podaly Lexaurin (benzodiazepin na zklidnění). Musím říct, že to byl velmi příjemný doplněk. Nervozita šla okamžitě stranou a člověk byl prostě v takovém příjemném klidu.
Z čekárny si lidi volají postupně – přede mnou byla jedna mladá slečna, po mně další pán. Je vidět, že to tady běží jak na běžícím pásu. Operace jdou jedna za druhou, ale ne v nějakém šíleném rytmu – pořád to vypadalo, že na pacienta mají dostatek času.
Před vstupem na sál mi v ještě v menší místnosti znovu změřili oči, zkontrolovali rohovku a pak jsme šli na operaci. Ještě v čekárně mi sestřičky rozkapaly oči anestetickými kapkami, takže jsem oči vůbec necítil, a do oří mi taktéž vložily speciální držák, který mi je udržel otevřené.
Samotný zákrok – 10 sekund jedno oko
Lehl jsem si na lehátko, paní doktorka mi vše průběžně vysvětlovala a uklidňovala mě. Nad oko mi spustila celou “mašinu” laseru VISUMAX 800. Vždy mi zakryla jedno oko a u toho druhého jsem měl jediný úkol: dívat se do zeleného laserového bodu / takové zelené tečky.
Bod blikal, lehce mi „uhýbal" do stran, ale stačilo ho sledovat. A bylo to. Práce laseru na jednom oku trvala – odhadem – maximálně deset sekund. Pak mi oko vypláchli, zakryli a stejný postup proběhl s druhým okem.
Celkem jsem na operačním sále strávil doslova pět minut. Když jsem ze sálu odcházel, vyfotili jsme se na památku – tu fotku si nechám asi navždy.
Ještě těsně po operaci mě paní primářka znovu zkontrolovala – jakýmsi zrcátkem se podívala do oka a potvrdila, že je všechno v pořádku. Dostal jsem termín první kontroly za 24 hodin, druhé po měsíci a třetí po půl roce.

Hned po operaci – první „aha moment"
Hned po výkonu jsem byl trochu mimo. Cítil jsem se unaveně, oči jsem měl zvláštní – ne bolavé, ale takové „divné". Musel jsem si nasadit sluneční brýle, protože světlo bylo dost intenzivní.
Když jsem ale vyšel z polikliniky na ulici, stalo se něco, na co nikdy nezapomenu. Podíval jsem se přes ulici, kde stál Z-Box od Zásilkovny, a najednou jsem úplně jasně přečetl nápis „Zásilkovna".
Doslova 15 minut po operaci jsem na dálku přečetl text, který jsem celý život viděl jen jako rozmazanou skvrnu. Říkal jsem si: „Tak tohle je úplně neskutečné."
Paní primářka mě upozornila, že se to bude ještě postupně ladit – mozek si na nový stav musí zvyknout a hojení rohovky probíhá v řádu několika týdnů, ale plně se zrak stabilizuje řekněme za měsíc, dva, někdy i tři.
Domů jsem jel Uberem – po operaci nesmíte řídit – a doma jsem si šel rovnou lehnout a spal jsem asi dvě hodiny, nedíval se pak zbytek dne do žádné obrazovky, ani na telefon.



První dny: kapky, suché oči a režim
První dva, tři dny byly o tom, že jsem měl oči dost namáhané a byly hodně suché. A teď konečně k tomu, proč bylo nezbytné se naučit kapat oční kapky – musel jsem je totiž používat opravdu hodně často.
Dostal jsem dva typy kapek:
-
Tobradex (kombinace antibiotika tobramycinu a kortikoidu dexamethasonu) – proti zánětu a bakteriální infekci, kapal jsem zhruba týden.
-
Protectum Sensitive (umělé slzy s hyaluronátem sodným) – proti suchosti. Zkoušel jsem různé značky a Protectum Sensitive se mi zdají úplně nejšetrnější a nejpříjemnější. Kapu si je do dneška, i když už jen ráno a večer a to spíše jen proto,že jsou příjemné a dělají očím dobře.
První dny jsem si kapal každých 30 minut, později pětkrát až šestkrát denně. V práci v kanceláři, kde celý den koukáte do monitoru, je to opravdu hodně, ale pomáhalo mi to.
První týden jsem také:
-
nesměl do bazénu, do moře ani do rybníka (kvůli chloru a bakteriím),
-
mohl normálně do sprchy, jen jsem si dával pozor, aby mi voda nestříkala přímo do očí,
-
se snažil omezit obrazovku – první den jsem se na ni vůbec nedíval, druhý den jsem už pracoval, ale po hodině práce jsem musel dát alespoň 20 minut pauzu.
První dva, tři dny jsem také špatně viděl nablízko – paní primářka mě dopředu upozornila, že je to běžné a že se to za týden, čtrnáct dnů srovná. A přesně tak to i bylo.
Jediná zvláštnost, která mi vydržela asi 3–4 týdny, bylo to, že na opravdu velkou dálku (třeba billboard) jsem viděl text lehce dvojmo. Mozek si totiž potřebuje zvyknout na to, že najednou „čte" obraz z rohovky, která má jiné optické vlastnosti, než byl celé roky zvyklý. Po asi měsíci to bylo úplně pryč.


Kontroly a postupné hojení
Kontrola po 24 hodinách dopadla skvěle – žádný zánět, rohovka se hojila perfektně.
Měsíční kontrola byla pro mě klíčová, protože jsem se chystal letět na Miami. Paní primářka mi řekla, že rohovka je tak krásně srostlá, že už ani není znát, že byla operovaná, a že se klidně můžu koupat v moři.
Kontrola po půl roce potvrdila, že je všechno v naprostém pořádku.
Kompletní pocit „suchých očí" mi zmizel postupně, kde nejhorších bylo právě prvních 3–4 měsíců. Pak už jsem po kapkách sahal jen výjimečně - většinou jen ráno a večer, mám to už takový rituál.
Mimochodem – k počítači jsem si pořídil i brýle s blokací modrého světla, abych očím co nejvíce odlehčil. Není to nutnost, ale po celodenním programování si oči odpočinou víc než bez nich.
Rok poté – výsledek a co mě překvapilo
A teď to nejlepší. Dnes je to přesně rok od operace a já vidím úplně dokonale. Bez brýlí, bez kapek, bez ničeho.
Co je možná nejzajímavější: kontrola ukázala, že mám zrak o 0,25 dioptrie lepší, než je „ideální" stav (0). To znamená, že vidím ostřeji, než průměrný zdravý zrak. V praxi to popíše jednoduchá historka – v únoru jsme byli s mým parťákem Štěpánem na Miami a jednou jsme se dívali na něco v dálce. Já jsem to viděl snad lépe než on bez dioptrií 🙂. Tohle bych ještě před rokem nepovažoval ani za teoreticky možné. Navíc musím říct ještě jedno zajímavost a to tu, že i s brýlemi jsme předtím neviděl tak dobře jak teď po operaci.
Co stojí za zmínku – ne každého operují
Něco, co jsem si u NeoVize hodně ocenil, je jejich přístup k vyhodnocení rizika. Paní primářka Skorkovská otevřeně říká, že operaci nedoporučují každému. Pokud při vstupním vyšetření zjistí, že má pacient třeba příliš tenkou nebo nepravidelně zakřivenou rohovku, vysokou vadu nebo jinou kontraindikaci, na operaci ho prostě nepustí. V takovém případě umějí nabídnout jiné řešení, například implantaci nitrooční fakické čočky ICL.
Nepřipadá mi to ani trochu jako negativum – právě naopak. Je to známka toho, že v NeoVizi nejsou „prodejci operací", ale lékaři, kteří nesou odpovědnost. A pokud byste šli ke klinice, která vám slíbí operaci hned i přes zvýšená rizika, měli byste zbystřit.
Taktéž k operaci dostanete celoživotní záruku, pokud se časem nedejbože zrak zhorší, zadarmo Vám jej zase opraví.
Kvalita technologií – malý zajímavý detail
Než jsem se rozhodl, sdílel jsem na Facebooku, že zvažuji NeoVize Brno. Ozvalo se mi neskutečné množství lidí 10+, kteří mají operaci za sebou klidně i 10 let zpátky a všichni shodně potvrzovali, jak jsou spokojení. Dokonce u některých jsem ani nevěděl, že někdy brýle nosili.
Jeden známý, který se v oboru pohybuje a dodává klinikám technologie, mi řekl, že NeoVize patří v Česku k těm pracovištím s vůbec nejlepším laserovým vybavením. Konkrétně laser Carl Zeiss VISUMAX 800, na kterém se NeoSMILE Pro provádí, je jedním z nejmodernějších femtosekundových laserů na světě.
Dále mi přišlo zajímavé, že NeoVize Brno je akreditované pracoviště Ministerstva zdravotnictví ČR pro vzdělávání lékařů, je hrdým držitelem certifikace ISO 9001:2015 a od roku 2014 je referenčním centrem firmy Alcon. Není to obyčejná klinika – tady se školí budoucí oftalmologové.
Závěrem – šel bych do toho znovu, bez váhání
Když to mám shrnout: šel bych do toho znovu, bez váhání, kdykoli. Cena (zhruba 50–60 tisíc) se mi vrátila během několika měsíců jen tím, kolik jsem ušetřil za nervy s brýlemi. A pocit, že se ráno probudíte a prostě vidíte, je naprosto nezaplatitelný. U sportu jako lyžování ani nemluvím.
Co bych vyzdvihl:
-
Profesionalita personálu – od recepce, přes sestřičky, optometristy až po samotnou paní primářku.
-
Špičkové technické vybavení – Carl Zeiss VISUMAX 800, Pentacam, OCT.
-
Lidský přístup paní primářky Skorkovské – tahle paní je opravdu kapacita, navíc se s ní neuvěřitelně dobře komunikuje. Jedna známá, která pracuje ve Fakultní nemocnici u sv. Anny, mi navíc řekla, že paní docentka patří k nejvíce přednášejícím a oceňovaným odborníkům v oboru.
-
Pooperační péče – kontroly v jasných intervalech, kdykoli můžete zavolat, vše je vysvětleno.
-
Poctivost – ne každého operují, vyhodnotí riziko a v případě potřeby nabídnou jiné řešení.
Pokud o laserové operaci očí přemýšlíte a hledáte kliniku v Brně, NeoVize Brno a paní docentku Skorkovskou vám doporučuji na 100 %. Je to investice, které jsem ani jednou za uplynulý rok nelitoval.
A jestli máte jakékoliv konkrétní dotazy ohledně operace, klidně se mi ozvěte – rád se podělím o detaily, na které jsem v tomto článku třeba zapomněl.
PS: Video, které jsem natočil 3 dny po operaci.

