Letošní Silvestr hodnotím jednoznačně jako nejvíc lazy za posledních deset let.
Každoročně k nám 31. 12. chodí posedět pár přátel, ale letos se to tak nějak samo rozpadlo. Jeden kamarád vyrazil pařit jinam a Dušík s Andrejkou (můj nejlepší kamarád od dětství s přítelkyní) nakonec na můj popud zůstali doma a dopřáli si klid a odpočinek. A vlastně to vůbec nebylo špatné rozhodnutí.
Tři týdny před Vánocemi mě totiž skolila nějaká potvora. Čtyři dny v horečkách, zaražená rýma, a pak bolest v krku taková, že jsem několik dní skoro nepromluvil. Moje obvoďačka měla zrovna dovolenou, takže mě – protože mi fakt nebylo dobře – vzala kamarádka na CRP test do jejich ordinace v Brně.
Odcházel jsem s třídenními antibiotiky, které překvapivě zabraly skoro okamžitě. Už během prvních 24 hodin se mi znatelně ulevilo. I tak ale… den zpátky to byly přesně tři týdny, co jsem poprvé padl do postele. Tak dlouho jsem nemocný snad ještě nikdy nebyl, ale letos se to šíří úplně všude.
A aby toho nebylo málo – předevčírem jsem byl u koní na vyjížďce v lese a pěkně jsem promrzl. Na Silvestra mě proto celé dopoledne bolelo v krku, a tak jsem si řekl, že nebude od věci trochu ubrat. Přeci jen nechci začínat rok 2026 zase v posteli a rozjíždět to nanovo.
Původně jsem chtěl vzít holky na Nový rok na Dolní Moravu lyžovat. Dcerka Leia tam měla domluvenou lyžařskou školu a hrozně se těšila. Jenže děti spaly až do půl dvanácté, takže jsem nakonec zavolal na Dolní Moravu a všechno přerezervoval na další den.
A tak jsme se vydali – jako ostatně skoro každý rok – ke koním.
Přes noc napadlo na naše poměry docela dost sněhu, takže jsme přibalili boby, sáňky a vyrazili do Hostěnic, kde máme ustájené dva koně. Pole bylo krásně bílé, ticho, klid… přesně ten typ novoroční atmosféry, kterou má člověk uloženou někde hluboko v hlavě.
Bizonka (poník) s Frosty se chvíli pásly – samozřejmě jsem to trochu korigoval, zmrzlá tráva pro ně není ideální, ale hřebelky to většinou moc neřeší.
Nakonec Nový rok dopadl skvěle. Užili jsme si sníh, pohyb, smích i koně a teď už sedím doma u krbu, piju horký čaj a těším se na zítřek. Po několika letech si konečně zase zalyžuji a večer nás čeká sáňkování.
Ale o tom zase příště.
Všem přeji ten nejkrásnější rok 2026 – ať je ještě lepší než ten předchozí. 🍀
