Felix Rieseberg vede v Anthropicu vývoj aplikací Claude.ai, Cowork a Claude Code Desktop. Tento měsíc udělal krok, nad kterým se mnoho zkušených vývojářů zamračí. Přestal uchazečům o práci zadávat klasické programovací úlohy. Podle něj už nic nevypovídají, protože Claude je zvládne lépe než většina lidí. Malý úkol v Reactu tak dnes podle něj nemá větší smysl než zkoušet kandidáty z assembleru.
Z toho by se dalo vyvodit, že začínající programátoři to mají spočítané. Rieseberg ale tvrdí opak. Když sledoval, jak s umělou inteligencí pracují lidé na začátku kariéry, viděl, jak nováčci předhánějí kolegy, kteří programují nejspíš lépe a ve firmě jsou mnohem déle. Výsledky už tolik nezávisí na tom, kolik let člověk strávil učením frameworků a knihoven.
Nováček vidí, co ostatní přestali vnímat
Výhodou nových lidí je podle Rieseberga čerstvý pohled. Připomíná, jak při nástupu do Stripe vyzýval zakladatel Patrick Collison nováčky, aby si všímali všeho, co jim připadá divné. Starousedlíci totiž dávno přestali vidět problémy i příležitosti, které nový člověk odhalí hned.
Sám to zažil v Notionu. U jednoho z pohovorů dostal za úkol navrhnout režim, ve kterém by aplikace fungovala bez internetu. Až později zjistil, že šlo o chyták, protože to všichni považovali za nemožné. Datový model byl opravdu složitý, ale tvrzení, že by šéf firmy Ivan Zhao takové řešení nikdy nedovolil, se ukázalo jako mýtus. Nikdo si ho prostě neověřil.
Druhý příběh je k Riesebergovi méně lichotivý. Krátce po nástupu chtěl týmům pořídit velké televize s živými přehledy dat. Narazil na firemní překážky a vzdal to. O rok později přišel nový kolega Ji Pei se stejným nápadem. Rieseberg mu radil, ať se neobtěžuje, jenže ten se mezitím prostě zeptal a televize stály v kanceláři hned další den. Rieseberg se z nováčka během roku stal tím, kdo říká, že to nejde.
Nikdo vás neposlouchá, tak to postavte
Háček je v tom, že názor nováčka obvykle nikoho nezajímá. Firmy stojí na vrstvách managementu, kde Silicon Valley několik lidí schvaluje nebo zastavuje nápady. Dokud byl vývoj drahý, musel si člověk nejdřív vybudovat postavení, než mu firma dala prostor. Jenže vývoj už drahý není.
Rieseberg proto začínajícím inženýrům radí, aby se nejdřív pořádně podívali, čeho chce firma nebo jejich oddělení dosáhnout. Dobrým vodítkem jsou cíle, které řeší nadřízený jejich nadřízeného. Pak mají přijít s odvážným nápadem, který by firmě k těmto cílům výrazně pomohl, a postavit funkční prototyp třeba za jeden víkend. Místo psaní dokumentů, shánění podpory a čekání na designéry tak mohou rovnou ukázat hotovou věc.
Varuje ale před jednou častou chybou. Mladí vývojáři rádi nacpou do jednoho prototypu spoustu nápadů a tři skvělé pak zapadnou mezi dvaceti slabými. Prototyp má jediný úkol, a to ukázat vedení příležitost tak jasně, aby hned pochopilo i to, kdo ji má dotáhnout.
Grafická aplikace z jednoho víkendu
Že to funguje, dokládá Rieseberg přímo na Anthropicu. Lidé ve firmě si tak zvykli ovládat Claude Code přes příkazovou řádku, že nikoho nenapadlo vytvořit grafické rozhraní. Až dva relativně noví inženýři, Anthony Morris a Alice Zhao, za jediný víkend sestavili funkční prototyp. První veřejná verze vyšla zhruba o osm dní později a z aplikace se stal velmi oblíbený produkt.
Jak přesně dnes vybírat nové lidi, ale zatím Rieseberg neví. Při procházení životopisů a portfolií teď hledá hlavně malé prototypy, ze kterých je poznat vkus, schopnost vcítit se do uživatelů a promyšlený přístup.
Zdroj: felixrieseberg.com
