Když mě kamarádka Verča poprosila, jestli bych s ní nejel naložit hříbě do přepravníku, řekl jsem si – proč ne, to bude za chvilku. Nevěděl jsem, že nás čeká tříhodinový boj s tvrdohlavou klisničkou, kopání, stavění se na zadní a spousta improvizace. Tady je celý příběh a zároveň vše, co jsem se při té příležitosti naučil o přepravě koní v Česku.
Verča, Fifinka a hříbě jménem Fantazia
Verča je kamarádka, u které máme koně v Hostěnicích. Tam má svou kobylku Fifinku, kterou využívá hlavně pro ježdění s dětmi. Před třemi lety se Fifince narodilo hříbě – Fantazia, velšský kůň – a od té doby vyrůstala v Edenu, což je zařízení, kde se o mladé koně starají na rozlehlých výbězích a loukách.
Teď přišel čas Fantazii přivézt domů do Hostěnic a začít ji postupně obsedávat. Verča potřebovala někoho na pomoc s nakládáním, a tak padla volba na mě. Upřímně – vůbec jsem netušil, co nás čeká, ale bylo to super a užil jsem si to.
Příjezd do Edenu a první setkání
Když jsme dorazili do Edenu, šli jsme rovnou k výběhům. A musím říct, že tamní prostředí na mě udělalo dojem. Ve výbězích bylo několik mladých koní, mezi nimi i nádherný kladrubák – bylo vidět, že tam mají ustájené opravdu kvalitní zvířata.
Fantazia Verču znala a hned za ní přišla. Problém byl, že hříbě prakticky nebylo zvyklé chodit na vodítku, takže jsme si museli pomáhat pamlsky. Jenže pamlsky přilákaly i ostatní koně z výběhu, a najednou jsme měli kolem sebe celé stádo zvědavých hříbat. Bylo to náročnější, než jsem čekal, ale nakonec se nám podařilo Fantazii vyvést z výběhu a dojít s ní k přepravníku.
Tři hodiny, koště a kyblík ovsa
A tady to teprve začalo.
Přepravník – dvoukoňový Ifor Williams – jsme zaparkovali na parkovišti vedle stájí. Kolem byly výběhy s dalšími koňmi, což se ukázalo jako zásadní chyba. Fantazia neustále koukala na ostatní koně místo na rampu a nechtěla ani slyšet o tom, že by měla nastoupit.
Nebyla vyloženě vystrašená z přepravníku. Spíš prostě neměla žádný důvod tam lézt. Na rampu nechtěla vůbec vstoupit – ani jednou nohou.
Zkoušeli jsme opravdu všechno. Pamlsky a jídlo v kbelíku, lonžovací lano, koště zezadu. Přišel nám na pomoc pán ze stáje, pomáhaly nám stájnice – a nic. Fantazie začala vykopávat, několikrát se rozběhla na Verču, házela to na zadní. Bylo to občas docela nebezpečné a nejednou jsem uskakoval.
Důležitá věc, kterou jsem si při tom uvědomil a co mě Verča zase připomněla: s koněm to prostě nejde řešit hrubou silou. Prvně jsme to zkoušeli normálně, potom trochu přes sílu, ale výsledek byl vždycky stejný – jakmile jsme ji táhli za hlavu, okamžitě začala vzdorovat ještě víc. Koně jsou v tomhle úplně jiní než třeba psi. Musíte se s nimi domluvit mentálně, ne fyzicky.
Je to ostatně i jedna ze základních pouček profesionálních přepravců: násilné nakládání koně stresuje a zvyšuje riziko zranění – jak zvířete, tak lidí kolem. Statistiky říkají, že u koní, kteří mají negativní zkušenost s nakládáním, je riziko problémů při dalším transportu až trojnásobné.
Zlomový moment – paní provozní a štěrchání ovsem
Zlom přišel, když se na místě objevila paní provozní z Edenu. Fantazia ji znala, protože ta paní ji chodívala pravidelně krmit a vždycky u toho štěrchala ovsem v kbelíku. Ten zvuk pro hříbě znamenal jídlo a bezpečí.
My jsme mezitím přesunuli přepravník – zacouvali jsme ho přímo do haly. To byl druhý klíčový krok. V hale Fantazia neviděla žádné koně, neměla rozptýlení a hlavně neměla kam utéct. Žádná otevřená prostranství, žádné kamarádky ve výběhu – jenom hala, přepravník a kbelík s ovsem.
Na pár pokusů se nám podařilo dostat Fantazii dvěma nohama na rampu. Paní provozní pořád štěrchala, Fantazia ji znala a důvěřovala jí, a pomaličku, krůček po krůčku, nakonec nastoupila celá.
Jakmile vlezla dovnitř, rychle jsme zavřeli zadní rampu i přepažení, aby nemohla couvat ven. A bylo to. Po téměř třech hodinách.
Proč jsme to nevzdali
Jedna věc, kterou jsem si z celého dne odnesl a která mi přijde zásadní: nesmíte to vzdát.
Když kůň zjistí, že mu odpor prochází – třeba že když couvne, tak ho pustíte – zapamatuje si to. Příště to udělá znovu, protože ví, že je to cesta k úniku. Fantazia to jednou zkusila, vycouvala a já ji nechytil, protože začala kopat. Hned zjistila, že jí to funguje a prochází, tak to zkoušela stále dokola.
Kdybychom ji tedy vrátili zpátky do ohrady a řekli si „dneska to nepůjde", příští nakládání by bylo ještě mnohem horší. Tohle platí obecně při práci se zvířaty – když po nich něco chci, opakuji to tak dlouho, dokud to neudělají. Stejný princip používám i při výcviku psa Bronka.
Cesta do Hostěnic a vyložení
Po cestě byla Fantazia naprosto v klidu. Jednou nebo dvakrát jsme zastavili a zkontrolovali ji – stála klidně, žádné kopání do stěn, žádný velký stres.
Při vyložení jsme zvolili chytrý postup: otevřeli jsme přepravník z boku, aby Fantazia mohla vyjít rovně dopředu a nemusela couvat. Koně mají s couvání v přepravníku často problém – nevidí za sebe, rampa je šikmá a celé je to pro ně nepříjemné. Když jdou dopředu, je to pro ně mnohem přirozenější.
Do deseti minut byla Fantazia venku a šla do svého nového boxu. Aklimatizace začala.
Sára Pánková – když to opravdu nejde
Během celého nakládání jsme byli v kontaktu se Sárou Pánkovou, která je podle mého názoru jedna z největších odborníků na přepravu koní v Česku. Sára nejenže koně profesionálně převáží, ale také školí majitele problémových koní v tom, jak zvládnout nakládání.
Mám s ní jen výborné zkušenosti, jednou nám zachránila koníka s kolikou.
Bohužel ten den byla na školení a nemohla přijet osobně. Kdybychom Fantazii nenaložili sami, určitě bychom ji oslovili. Pro každého, kdo řeší přepravu koně – zvláště toho problémového – je Sára člověk, na kterého se vyplatí obrátit.
Telefon na Sáru: +420 722 238 954
Co jsem se naučil: praktický průvodce přepravou koní
Celá tahle zkušenost mě přiměla zjistit si o přepravě koní víc. A zjistil jsem, že je to překvapivě komplexní téma – od legislativy přes techniku až po psychologii zvířete.
Legislativa v Česku a EU
Přeprava koní podléhá přísnějším pravidlům, než by člověk čekal. V Česku to upravuje zákon o ochraně zvířat, v rámci EU pak evropské nařízení o přepravě živých zvířat. Kůň nesmí být přepravován, pokud je vážně zraněný, v pokročilé březosti nebo krátce po porodu.
Zajímavé je rozlišení mezi komerční a nekomerční přepravou. Když si vezu vlastního koně vlastním přepravníkem a nikdo mi za to neplatí, jde o nekomerční převoz. Jakmile ale někdo nabízí přepravu za úplatu, potřebuje registraci u krajské veterinární správy a celou řadu dalších povolení.
U cest nad 65 kilometrů musí mít řidič osvědčení o odborné způsobilosti, které se získává jednodenním kurzem. U cest delších než osm hodin je potřeba podrobný plán trasy s vyznačenými zastávkami. A při mezinárodní přepravě – třeba do Německa nebo Rakouska – přibývá ještě veterinární osvědčení v systému TRACES, na jehož vyřízení je dobré počítat dva až tři týdny.
Kolik stojí přeprava koně
V Česku se cena za profesionální přepravu pohybuje zhruba mezi 16 a 25 korunami za kilometr, přičemž se účtuje cesta tam i zpět. Minimální výjezdné bývá 800 až 1 500 korun. U nočních výjezdů se připlácí kolem 30 %, u urgentních případů – třeba při kolice – až 50 %.
Důležité upozornění: nejlevnější nabídka často znamená chybějící pojištění nebo nedostatečné vybavení přepravníku. Vždycky si vyžádejte kompletní kalkulaci a nebojte se zeptat na pojistku.
Na co si dát pozor u přepravníku
Specializovaný koňský přepravník se zásadně liší od běžného vleku. Musí mít protiskluzovou podlahu, dostatečnou vnitřní výšku (minimálně 160 centimetrů), kvalitní ventilaci a osvětlení.
Moderní přepravníky od značek jako Böckmann nebo Ifor Williams – se kterým jsme převáželi Fantazii – nabízejí mnohdy i kamery pro sledování koně za jízdy, teploměry a hydraulické rampy. Kamerový systém podle výrobců snižuje stres koně během přepravy až o 40 %, protože řidič může průběžně reagovat na chování zvířete a přizpůsobit jízdu.
Příprava koně na cestu
Většinu problémů s nakládáním předejdete přípravou jeden až dva dny předem. S veterinářem je dobré řešit očkování a odčervení. Poslední větší krmení by mělo proběhnout čtyři až šest hodin před cestou.
A co jsem se naučil z vlastní zkušenosti: klíčové je prostředí. Pokud to jde, nakládejte v klidném, uzavřeném prostoru, kde kůň nemá rozptýlení. My jsme udělali chybu, že jsme začínali na otevřeném parkovišti s výhledem na výběhy plné koní. Jakmile jsme přesunuli přepravník do haly, šlo všechno mnohem líp.
Signály stresu během přepravy
Během jízdy je důležité sledovat, jak se kůň chová. Silné pocení, kopání do stěn přepravníku nebo nepřirozené postoje signalizují stres a vyžadují okamžitou reakci – ideálně zastavení a kontrolu. Optimální teplota uvnitř přepravníku je 10 až 25 °C a kůň by měl mít přístup k vodě minimálně každé tři až čtyři hodiny.
Zajímavosti o přepravě koní, které mě překvapily
Při zjišťování informací o přepravě koní jsem narazil na několik faktů, které mě zaujaly. Koně na přívěsu přirozeně preferují jízdu otočení šikmo nebo dokonce pozadu – tedy ocasem ve směru jízdy. Výzkumy ukazují, že v této pozici lépe udržují rovnováhu při brzdění a mají nižší hladinu stresových hormonů. Většina evropských přepravníků ale koně veze čelem dopředu, protože je to praktičtější z hlediska nakládání a prostoru.
Dalším překvapením pro mě bylo, jak moc záleží na stylu jízdy řidiče. Prudké brzdění nebo rychlé průjezdy zatáčkami mohou u koně způsobit svalové křeče a vyčerpání, protože celou cestu balancuje na čtyřech nohách na pohyblivé podlaze. Profesionální přepravci proto jezdí výrazně plynuleji, než by jezdili bez nákladu.
A ještě jeden fakt: nejčastějším důvodem profesionální přepravy koní v Česku jsou závody – tvoří přibližně 60 % všech zakázek. Na druhém místě jsou urgentní převoz do kliniky, typicky při kolice, a až poté stěhování mezi stájemi.
Co říci závěrem k tomuto zážitku?
Ten den s Fantazií byl fyzicky i psychicky náročný. Tři hodiny přesvědčování tvrdohlavého hříběte, které vykopávalo, stavělo se na zadní a zkoušelo všechny možné únikové strategie – to je zkušenost, na kterou jen tak nezapomenu.
Ale zároveň to byla cenná lekce. Zopakoval jsem si, že se s koněm nedá pracovat hrubou silou. Že prostředí a důvěra jsou důležitější než jakýkoliv trik s pamlsky. A že když to nevzdáte, kůň se nakonec rozhodne spolupracovat – hlavně když mu dáte pocit, že nemá důvod se bát.
Pokud plánujete přepravu koně a není to úplně rutinní záležitost, rozhodně doporučuji obrátit se na profesionála. A pokud se rozhodnete to zvládnout sami, připravte se na to, že to může trvat. Trpělivost, klidné prostředí a člověk, kterému kůň důvěřuje – to jsou tři věci, které vám pomůžou víc než cokoliv jiného.
Fantazia je teď v klidu ve svém boxu v Hostěnicích a pomalu si zvyká na nové prostředí. A já vím, že příště už budu na vše připravenější.
