Dneska jsme si užili úplně skvělou výjížďku. Jednu z těch, co se vám vryjí do paměti – nová trasa, krásné počasí, trocha akce s koňmi a parádní parta. Přesně ten druh jezdeckého dne, kvůli kterému mám Hostěnice a zdejší kraj tak rád.
A protože si letos dávám za cíl hledat nové traily a cesty, kudy jsem ještě nikdy nejezdil, zapadla tahle vyjížďka dokonale.
Kde vlastně jezdíme a proč jsou Hostěnice pro výjížďky ideální
Pár slov o místě, kde se náš ranč nachází. Hostěnice jsou malá obec v okrese Brno-venkov, necelých dvacet kilometrů severovýchodně od Brna. Leží na rozhraní Drahanské vrchoviny a Moravského krasu, což znamená jedinou věc – hluboké zejména bukové lesy, rozlehlé louky, pastviny s dobytkem a desítky polních i lesních cest, kudy se dá vyrazit.
První písemné zmínky o obci pocházejí už ze 14. století a Hostěnice si i dnes zachovávají klidný, venkovský charakter. Pro koně je to přesně ta krajina, po jaké kůň touží – měkké lesní pěšiny, minimum aut, žádný shon a spousta prostoru. Právě proto sem jezdím za klidem a do přírody, jak jen to jde.
Příprava koní – než se vůbec vyráží do lesa
Ráno jsme se sešli s holkama od nás z ranče a hned začaly obvyklé přípravy. Přivedli jsme si koně z výběhu do boxů, tam jsme je vyčistili, odbahnili, udělali kopyta a nasedlali. U nás se na tuto část nikdy nešetří časem – dobře vyhřebelcovaný kůň a řádně zkontrolované sedlo jsou základem pohodové jízdy.
Sestava vypadala následovně:
-
Já jsem jel na Frosty, mé Quarter kobylce
-
Klárka vyrazila na Bullerce
-
K partě se přidala ještě Fifinka
-
A nemohl chybět Matýsek, trošku přerostlý poník
Začátek, který sliboval – Bullerka se vzpírá hned za vraty ranče
Celé to začalo zajímavě. Hned kousek za ranchem Bullerka uviděla zřejmě nějaké kameny, větve a podobně, zastavila se a odmítla pokračovat dál. Takže jsme ještě ani pořádně nevyrazili a už řešili první drobnost. Kdo jezdí na koních, ví, jak to chodí – kůň má svůj vlastní názor a občas vám ho dá dost jasně najevo.
Naštěstí po chvilce přemlouvání vyrazila dál a my jsme se mohli konečně vydat na naši novou trasu.
Loukami kolem Angusů – krásný úsek hned po výjezdu
První úsek vedl loukami kolem pastviny s Anguským dobytkem. U lesa má jeden soused chov plemene Aberdeen Angus – což je mimochodem jedno z nejznámějších masných plemen na světě, pocházející původně ze Skotska, konkrétně z hrabství Aberdeenshire a Angus. Poznáte je snadno – jsou to ti typicky celočerní (nebo sytě červenohnědí) statní býci bez rohů, protože plemeno je přirozeně bezrohé.
Pohled na ně z koňského hřbetu přes kvetoucí sady je mimochodem jedna z hezčích věcí, co se dá v okolí Hostěnic zažít. A navíc – byl takový ten den, kdy začíná být opravdu hezky. Teplota vystoupala dopoledne na sedmnáct stupňů, i když předpověď na odpoledne slibovala pořádnou bouřku. Proto jsme vyrazili už dopoledne, abychom všem nečasům utekli, a vyplatilo se – odpoledne pak byla kolem Brna opravdu pořádná bouřka.
Klus, cval a hledání neznámé cesty
Ze známých tras jsme tentokrát stočili směrem, kudy jsme ještě nikdy nejeli – až dozadu za tzv. “Lavičku” a odtamtud dále směrem na Pod Hádkem, a nakonec kolem Ochozu u Brna. Cesta vedla hlavně bukovými lesy, kde mezi kmeny probleskovalo jarní slunce a pod nohama šustilo loňské listí.
Trasa nabídla krásné cvalové i klusové úseky. A právě tohle by měla mít každá dobrá výjížďka – střídání tempa, volbu cesty podle terénu a ten krásný rytmus, kdy se vy i kůň naladíte na stejnou vlnu.
Bažina, která nás pořádně prověřila
Uprostřed jízdy jsme narazili na místo s vodou / kaluží přes celou cestu, byla to vlastně skoro až bažina. A právě tam začala ta zajímavější část dne.
Bullerka začala couvat, a jak byla neklidná, splašila ostatní koně. Frosty se pode mnou otočila, pořádně sebou trhla a skočila stranou. V takovou chvíli jde o sekundy – musíte zůstat v sedle, udržet klidnou ruku a koně postupně znovu uklidnit. Naštěstí se to povedlo a po chvilce jsme mohli pokračovat.
Tyhle momenty jsou na výjížďkách zároveň to, co z nich dělá pořádný zážitek. Nejde o kolotoč v lunaparku – koně jsou živá, cítící zvířata, která reagují na prostředí a občas musíte prostě improvizovat.
A aby toho nebylo málo – splašený Matýsek
Když už se situace zklidnila, rozhodl se akci oživit i Matýsek. Náš přerostlý poník si to prostě usmyslel a při klusání začal cválat a byl k nezastavení, asi potřeboval jet nutně rovnou domů. Byla to menší akce navíc, ale bez toho by to přece nebylo ono – s koňmi nikdy nevíte, co vás čeká, a právě proto je každá výjížďka malé dobrodružství.
Po výjezdu – sprcha, válení v blátě a spokojené kobyly
Zpátky na ranč jsme dorazili s najetými přes osmi kilometry a skoro dvěma hodinami v sedle. První, co koně po takové jízdě potřebují, když jsou zpocení a svítí sluníčko, je pořádné opláchnutí vodou – zbavit se potu, ochladit svaly a nechat je pak v klidu oschnout.
A co myslíte, že Frosty udělala hned poté, co jsem ji pustil zpátky do výběhu?
Vyválela se v blátě. Přesněji řečeno v hlíně. Takže během pěti minut vypadala přesně tak, jak ji pamatuji z rána. Klasika. Ale je vidět, že si to užila, a to je hlavní.
Osm kilometrů, skoro dvě hodiny v sedle a plán na celý rok
Výjížďka nám celkem trvala bezmála dvě hodiny a najeli jsme přes osm kilometrů. Kobyly si to evidentně užily, my jsme si krásně popovídali a hlavně jsme se všichni dostali do nové části terénu, kudy jsme dosud nejezdili.
Právě tohle se pro letošek stává mým cílem, tak jako u houbaření – hledat nové cesty, traily a úseky, kam se dá vyrazit. Jezdit pořád ty samé okruhy časem omrzí, jak koně, tak i nás. Nové prostředí, nové kopce, nové pachy – kůň díky tomu víc pracuje, je soustředěnější a vy objevujete místa, která byste jinak nikdy nepotkali.
A dnešní vyjížďka byla přesně o tom. Nová cesta, pár splašených momentů, dvě hodiny v sedle, spokojené kobyly a parta, se kterou je i ten chaos u “bažiny” vlastně zábava. Těžko bych si představil lepší začátek jezdecké sezóny.
Takže se těšte – nových tras, nových zážitků a nových vyjížděk bude letos určitě ještě spousta.
A tady je ještě krátký sestřih celé vyjížďky:
