Na největším knižním obchodu světa se dá dnes koupit životopis skoro kohokoli. Problém je, že spoustu z nich nenapsal člověk a fakta v nich často nesedí. Internetové obchody jako Amazon zaplavily knihy vyrobené umělou inteligencí. Vydávají se za biografie, pracovní sešity nebo shrnutí a schválně nesou názvy podobné skutečným titulům, aby zmátly kupujícího. Autoři, jejichž jména a tváře se na obálkách objevují, o tom většinou nemají tušení.
Napodobeniny obcházejí zákon
Tvůrci těchto knih se pohybují v šedé zóně autorského práva. Zákon chrání konkrétní tvůrčí vyjádření od chvíle, kdy ho autor sepíše. Zároveň ale povoluje takzvané volné užití pro účely komentáře nebo vzdělávání. Sem spadají studijní příručky, výkladové sešity nebo rozbory témat slavného díla.
A přesně toho výrobci napodobenin využívají. Knihu označí jako "biografii" nebo "shrnutí", převezmou hlavní část názvu originálu a doufají, že si čtenář koupí náhražku v domnění, že drží pravou věc. Při bližším pohledu na popis se ukáže, že jde o cizí produkt. Jenže kdo čte popisky do detailu?
Autoři nacházejí knihy, které nenapsali
Novinářka Talia Lavin si napodobeniny své knihy koupila v tištěné podobě, aby zjistila, co si vlastně lidé pod jejím jménem odnášejí. Výsledek ji střídavě bavil a děsil. Některé svazky byly krátké a působily, jako by je někdo poskládal z její stránky na Wikipedii. Jiné obsahovaly úplné nesmysly, třeba tvrzení, že pracuje jako učitelka. Jeden text vypadal, jako by ho někdo přeložil do cizího jazyka a pak zase zpátky do angličtiny.
Lavin na knize pracovala tři roky a mluvila při tom se stovkou lidí o nejhorším týrání, jaké v dětství zažili. Napodobeniny popsala tvrdě. Označila je za tichou formu násilí. "Kradete mi práci, kradete mi tvář. Kradete mi život a píšete o něm lži," řekla.
Podobný zážitek má za sebou autorka a poradkyně Jane Friedman. Pozorný čtenář si u ní koupil falešný titul a upozornil ji na něj. Knihy měly názvy blízké tématům, o kterých běžně píše, a text napodoboval její styl. Friedman blogovala léta a měla online spoustu volně dostupného obsahu, takže napodobit ji nedalo velkou práci.
Nejznámější případ se týká vlivné technologické novinářky Kary Swisher. Když jí v roce 2024 vyšla vzpomínková kniha Burn Book, začaly se na Amazonu objevovat její falešné životopisy s obálkami nápadně podobnými originálu. Swisher se nemazala s korespondencí a napsala přímo šéfovi Amazonu Andymu Jassymu, že mu to jde na jeho účet a připravuje ji o peníze. Knihy zmizely. Většina autorů ale s ředitelem Amazonu emaily nesdílí.
AI toho vygeneruje opravdu hodně
Rozsah problému nejlépe ukazují čísla o vydaných elektronických knihách. Ještě před příchodem chatbotů se pohybovaly kolem sta tisíc ročně. Před začátkem roku 2026 jich bylo přes tři sta tisíc. Jeden vydavatel poháněný umělou inteligencí zvládne vychrlit kolem padesáti titulů měsíčně, rozeseje je do příbuzných kategorií, dokoupí pár recenzí a vytvoří dost šumu na to, aby poctivé knihy spadly níž ve výsledcích hledání.
I když se takového titulu se moc neprodá, dohromady to reálné autory tlačí ke dnu. Lidé, kteří na Amazonu a podobných platformách postavili živobytí, dnes soupeří spíš s výrobní linkou než s knižním trhem.
Ne vždy jde přitom o skryté podvodníky. Autorka romancí, která si říká Coral Hart, loni vyrobila přes dvě stě románů napříč žánry od temných příběhů až po romantiku pro teenagery. Žádný trhák to nebyl, dohromady se ale prodalo kolem padesáti tisíc kusů a vyneslo jí to šestimístnou částku.
Pravidla a boj proti jejich obcházení
Amazon už dřív zavedl pravidlo, podle kterého musí autoři v jeho samovydavatelské službě Kindle předem hlásit, jestli jejich dílo obsahuje text od umělé inteligence. Veřejné upozornění na obálce nebo v knize ale nevyžaduje. Detektory umělé inteligence se navíc dají obejít a časem to podle lidí z oboru bude nemožné rozlišit.
Mluvčí Amazonu na dotazy odpovídá, že společnost má obsahová pravidla, která určují, jaké knihy smí na platformu, a že tituly porušující pravidla nebo autorská práva odstraňuje. Autoři ovšem namítají, že mazání běží pomalu a firma by měla investovat víc do softwaru a kontroly, které by napodobeniny odchytávaly dřív, než uškodí čtenářům i pisatelům.
Spisovatelská organizace Authors Guild na nebezpečí upozorňuje dlouhodobě. Její ředitelka Mary Rasenbergerová varuje, že umělá inteligence se používá k nahrazování autorů. Bere jejich práci bez svolení, vstřebá ji do svých modelů a pak tyto modely nabízí veřejnosti i firmám, aby jimi pisatele nahradily.
Sami autoři přitom vědí, že proti tempu strojů toho zvládnou málo. Řada z nich už falešné knihy bere jako profesní riziko, se kterým bude muset počítat každý, kdo chce svoje texty sdílet se světem. Talia Lavin se nepovažuje se za mstitelku bojující proti velké křivdě. Když se ale všechny ty napodobeniny sečtou, jde o největší knižní obchod na planetě. A ten se nechá takhle snadno pokřivit.
Zdroje: rollingstone.com a nytimes.com
