Při cestě z Las Vegas do Los Angeles jsme se po zastávce v Calico Ghost Town, o kterém jsem psal v jiném článku, rozhodli zastavit v Hollywoodu na Chodníku slávy. Byl to takový mezičlánek, než jsme se přesunuli do Universal Studios parku.
A přiznám se rovnou – tenhle článek nebude úplně pozitivní.
Co je vlastně Hollywoodský Chodník slávy?


Než se pustím do svých dojmů, pojďme si říct něco o tom, co ten Chodník slávy vlastně je, jak funguje a kolik to celebrity stojí – protože to je samo o sobě docela zajímavý příběh.
Hollywoodský Chodník slávy (Hollywood Walk of Fame) je jeden z nejznámějších chodníků na světě. Táhne se v délce přibližně 2,1 kilometru po Hollywood Boulevard a dalších zhruba 650 metrů po Vine Street. K březnu 2026 na něm najdete přes 2 830 pěticípých hvězd z růžového terazza s mosazným lemováním, zapuštěných do tmavého chodníku v pravidelných rozestupech asi 1,8 metru.
Celý nápad vznikl už v roce 1953, kdy E. M. Stuart, tehdejší prezident Hollywoodské obchodní komory, přišel s myšlenkou zvěčnit hollywoodské hvězdy přímo v chodníku. Inspirací prý byly hvězdy na stropě jídelny slavného Hollywood Hotelu, pod kterými sedávali nejznámější hosté. První dočasné hvězdy byly odhaleny v roce 1958 a první trvalé hvězdy byly osazeny v únoru 1960 – rovnou jich bylo 1 558.
Jak se celebrita na Chodník slávy dostane a kolik to stojí?
Tohle mě osobně překvapilo asi nejvíc. Nominovat celebritu na hvězdu může totiž kdokoliv – i fanoušek. Stačí vyplnit oficiální přihlášku a zaplatit poplatek 275 dolarů. Ovšem je tu háček: celebrita musí s nominací písemně souhlasit. Tohle pravidlo vzniklo díky takzvané „Springsteenově klauzuli" – Bruce Springsteen byl kdysi nominován fanouškem, komise ho vybrala, ale on to odmítl. Od té doby musí každý nominovaný předem podepsat souhlas.
Výběrová komise se schází jednou ročně v červnu a ze zhruba 200 přihlášek vybere přibližně 24 až 30 jmen. Kritéria jsou profesní úspěch, minimálně pět let působení v daném oboru, přínos pro komunitu a závazek osobně se zúčastnit slavnostního odhalení.
A teď ta nejzajímavější část – cena. Pokud je celebrita vybrána, musí její sponzor (obvykle filmové studio, vydavatelství nebo manažer) zaplatit 85 000 dolarů. Za tuto částku se vytvoří a nainstaluje hvězda a zbytek jde na údržbu celého Chodníku slávy, který spravuje neziskový Hollywood Historic Trust. Celebrity si tedy hvězdu v podstatě kupují – respektive ji kupuje jejich sponzor. Když si uvědomíte, v jakém stavu ta ulice je (o tom za chvíli), tak nechápu, kam těch 85 tisíc dolarů jde.
Zajímavé je, že řada slavných hvězdu odmítla. Prince ji odmítl hned dvakrát, George Clooney, Leonardo DiCaprio nebo Julia Roberts ji také nikdy nepřijali. A pak je tu legendární případ Muhammada Aliho – ten souhlasil, ale odmítl mít své jméno na zemi, kde by po něm lidé šlapali. Jeho hvězda je proto jako jediná umístěná na zdi divadla Dolby Theatre, ne v chodníku.
Hvězdy se udělují v šesti kategoriích: film, televize, hudba, rozhlas, divadlo/živá vystoupení a od roku 2023 i sportovní zábava. Některé osobnosti mají hvězd víc – rekordmanem je Gene Autry s pěti hvězdami ve všech tehdejších kategoriích.




Byl jsem tam dvakrát – a dvakrát jsem odcházel zklamaný
Na Chodníku slávy jsem byl poprvé někdy v roce 2018 a podruhé v dubnu 2025. A v podstatě se nic nezměnilo.
Vždycky jsem si myslel, že Hollywood je takový fancy, elegantní, nablýskaný. A možná někde v Beverly Hills nebo v uzavřených rezidencích celebrit to tak skutečně je. Ale Chodník slávy? To je úplně jiný svět.
Celá ta ulice, přes kterou Chodník slávy vede, je v podstatě špinavá, plná pochybných butiků, podivných obchůdků a levných suvenýrů. Místy mi to upřímně připomínalo třetí svět, ne centrum světového zábavního průmyslu.
Poprvé jsem tam byl přes den, takže to nebylo tak výrazné. Ale v tom dubnu 2025 jsme tam dorazili až k večeru, když se stmívalo – a to byl teprve zážitek. Upřímně, bylo to poprvé v mém životě, kdy jsem na ulici viděl někoho, kdo si píchá heroin. Přímo na chodníku, mezi hvězdami slavných osobností. Lidé tam byli extrémně podivní, očividně pod vlivem drog, a celkově tam vládla atmosféra, ve které jsem se necítil úplně bezpečně.
Dokonce za námi jeden člověk chodil a úplně zfetovaný mi opakoval, ať si hlídám svoji „holčičku" – tedy moji dcerku. To už bylo na hraně a nebylo to příjemné.
Těch pochybných existencí a lidí pod vlivem návykových látek tam bylo na každém kroku nespočet. Za mě je tohle jedna z nejhorších částí Ameriky, jakou jsem osobně viděl. Samozřejmě jsem nenavštívil třeba Detroit nebo některé další problémové části, kde to asi také nebude žádná hitparáda, ale Chodník slávy mě zklamal na celé čáře.




Hvězdy, které jsem našel
I přes všechno to zklamání z okolí jsem se samozřejmě prošel a hledal hvězdy známých jmen. Našel jsem například Jima Parsonse, Jennifer Lopez, Johnnyho Cashe nebo Jennifer Aniston. Některá jména jsem znal, jiná mi nic neříkala. Na Chodníku slávy je přes 2 800 hvězd, takže se není čemu divit – spousta z nich patří osobnostem z dob dávno minulých, které dnešní generace vůbec nezná.
Mimochodem, zajímavý detail – hvězdy jsou orientovány tak, aby je chodci vždy viděli správně, ať jdou jakýmkoliv směrem. Na Hollywood Boulevard směřují na východ a západ, na Vine Street na sever a jih.





Street food jako světlý bod večera
Co ten večer naopak stálo za to, bylo pouliční jídlo. Na Chodníku slávy a v jeho okolí stálo několik street food stánků a food trucků. Dali jsme si mexický street food – tacos, carne asada na grilu, čerstvá salsa – a bylo to výborné. Autentické, chutné a za rozumné peníze. Tohle byl jednoznačně ten nejlepší zážitek z celé návštěvy Chodníku slávy.




Celkový dojem z LA
Celkově mi Los Angeles jako město nesedí. Hollywood a Chodník slávy jsou toho docela dobrým příkladem – obrovská značka, za kterou se skrývá dost nevzhledná realita. Město je plné bezdomovců, lidí závislých na drogách a pochybných existencí. Pokud se nepohybujete v Beverly Hills nebo podobných „bublinách", kde je všechno fancy a drahé, je to prostě nepříjemné a upřímně až odporné.
Co je v LA naopak fajn, je Universal Studios – i když na Floridě je park větší, hezčí a má toho víc. Pokud jste ale na západním pobřeží, tak je to samozřejmě jediná volba. A pak Griffith Observatory, odkud je krásný výhled na nápis Hollywood a na celé město – ale o tom budu psát v jiném článku.
Závěrem: Stojí Chodník slávy za návštěvu?
Pokud jste v LA a chcete to vidět, tak se tam určitě podívejte – alespoň jednou. Je to vlastně docela dobré vidět i tu stinnou stránku Ameriky, protože to není všechno jenom to, co ukazují v televizi nebo na internetu. Ale nečekejte žádný wow zážitek.
Za mě jsou v Kalifornii místa, která stojí za návštěvu víc než LA, a rozhodně jsou i mnohem hezčí. Chodník slávy je taková povinná turistická zastávka, kterou odškrtnete ze seznamu, ale podruhé tam už jet nepotřebujete. Já tam byl dvakrát a podruhé jsem se jen utvrdil v tom, že tam opravdu není absolutně o co stát.
Pokud plánujete návštěvu, doporučuji jít přes den – večer to tam není úplně příjemné, zvlášť s dětmi.

