Gymnastika odjakživa stojí na tom, že výkon posuzují zkušení lidé u stolku vedle nářadí. Brzy to ale může vypadat jinak. Mezinárodní gymnastická federace (FIG) vede pokročilá jednání o tom, že by na olympijských hrách v Los Angeles v roce 2028 pomáhala rozhodčím umělá inteligence. Její prezident Morinari Watanabe má i další cíle. Rád by se jednou dočkal závodů, kde známky nebude dávat člověk, ale počítač.
„Naším snem je nemít žádné rozhodčí, jen počítače a umělou inteligenci, které udělují známky,“ řekl Watanabe v rozhovoru pro americký server The Athletic. „Musíme být spravedliví ke všem. Nechci chyby ani špatná rozhodnutí.“
Kamery u závodů
Generální zkouškou se stalo mistrovství světa ve sportovní gymnastice v nizozemském Rotterdamu. Rozhodčí tam měli poprvé u všech deseti disciplín k dispozici systém JSS od japonské technologické firmy Fujitsu. Kamery snímají celou sestavu a software z nich poskládá trojrozměrný model pohybu gymnasty. Umí rozpoznat jednotlivé prvky, změřit úhly v kloubech a vysvětlit, jak vznikla hodnota obtížnosti. Celý rozbor má hotový za deset až patnáct sekund.
U většiny nářadí stačí čtyři kamery, prostná jich potřebují osm, protože se závodnice a závodníci pohybují po mnohem větší ploše. Jak to funguje v praxi, ukázala předvedená sestava americké gymnastky Skye Blakelyové. Vedle záznamu jejího výkonu běžel prostorový model, který šlo kdykoli zastavit, otočit a prohlédnout si z jakéhokoli úhlu.
Zatím jde jen o pomocníka. Oficiální známku pořád dávají lidé a systém jim slouží jako kontrola, ke které se mohou obrátit u sporných prvků. Watanabe, kterému je 67 let a který zasedá i v Mezinárodním olympijském výboru a v komisi pro přípravu her v Los Angeles, se přitom snažil podobnou technologii prosadit už pro olympiády v Tokiu a v Paříži.
Proč federace sahá po AI
Za Watanabeho snahou stojí především série skandálů, které gymnastiku pronásledují celé roky. Na olympiádě v Athénách v roce 2004 dostal Jihokorejec Jang Tche-jong na bradlech špatnou výchozí hodnotu sestavy. Chyba ovlivnila pořadí medailistů ve víceboji a debaty o ní se táhly ještě dlouho po skončení her.
O dvacet let později se v Paříži strhl spor kvůli Američance Jordan Chilesové. Šlo o to, zda její trenéři podali protest proti známce z prostných včas. Případ skončil dlouhou právní bitvou o bronzovou medaili. Podle Watanabeho takové kauzy zanechaly v celém sportu hlubokou ránu a přesné, stále stejné hodnocení počítačem je cestou, jak jim předejít.
Šéf federace mluví i o divácích. „Gymnastika je nádherný sport. Když ale diváci vidí známku, ne vždy chápou, jak k ní rozhodčí došli. A to je velký problém,“ uvedl. Prostorová rekonstrukce sestavy by podle něj mohla v přímém přenosu ukázat, proč jeden výkon dostal více bodů než druhý. Přenosy by tak byly atraktivnější a závody by se mohly zkrátit.
Systém má i další výhody. Měří stále stejně, takže by se zmenšily rozdíly mezi jednotlivými sbory rozhodčích. Watanabe doufá, že časem pomůže i trenérům najít slabá místa jejich svěřenců a gymnastům nabídne kvalitnější vedení při tréninku bez ohledu na to, kde žijí a kolik peněz mají.
Kde může umělá inteligence selhat
Větší přesnost ale automaticky nezmená lepší hodnocení. Willem Standaert, docent z belgické univerzity v Lutychu a spoluautor studie o hodnocení gymnastiky s pomocí umělé inteligence, varuje, že algoritmy mohou při řešení starých potíží vytvořit nové. Rozhodčí třeba uzná nohu jako propnutou, zatímco počítač naměří 179 stupňů. Taková přesnost podle něj nemusí odpovídat tomu, jak lidé výkon skutečně vnímají.
Potíž může nastat i u prvků, které systém nezná, protože se na nich neučil. Standaert upozorňuje ještě na jednu věc. Pokud by stroje rozhodčí úplně nahradily, oslabila by se cesta, po které zkušení rozhodčí vychovávají své nástupce. Rakouská rozhodčí Johanna Grattová, která byla u rotterdamského testu, souhlasí, že systém dokáže pomoci u složitých rozhodnutí. Podle ní ho ale ještě čeká ladění a občas ho musí opravit člověk.
Otázky visí i nad samotnou přesností. Nedávné srovnání s laboratorním snímáním pohybu ukázalo, že systém od Fujitsu naměřil u rozštěpových skoků devíti univerzitních gymnastek maximální úhel rozštěpu v průměru o 1,1 stupně vyšší. Firma tvrdí, že její výpočty se drží platných gymnastických pravidel a že data, na kterých se systém učil, zahrnují sportovce s různou postavou, barvou pleti i různými dresy. Výzkumníci přesto varují, že algoritmus může hodnotit jinak těla, která se od těch v jeho tréninkových datech liší.
Zbývá umělecká stránka sportu. Ženská prostná oceňují vedle techniky i choreografii, práci s hudbou a výraz. Počítač snadno odhalí pokrčené koleno, s posouzením, zda sestava diváky opravdu chytila za srdce, má však mnohem větší potíže.
Watanabe si je vědom, že jeho plán nevzbudí u rozhodčích nadšení. S nadsázkou poznamenal, že kdyby je odstranil, nejspíš by ho zabili. Připustil také, že lidé budou i v budoucnu potřeba, aby určovali pravidla a řešili výjimečné situace, na které stroj nestačí.
Zdroje: nytimes.com a essentiallysports.com
