Mezi třpytivými neony Las Vegas a hollywoodskými billboardy Los Angeles se rozprostírá nehostinná Mojave – poušť, kde byste v životě nečekali nic zajímavého. A přesně tam, uprostřed ničeho, se skrývá jedno z nejautentičtějších místeček amerického Divokého západu. Jmenuje se Calico Ghost Town a já tam jezdím pokaždé, když mám cestu mezi Vegas a LA. Byl jsem tam už třikrát – a pokaždé najdu něco nového.
Začátek cesty: snídaně u Denny's a obří Chevron
Ráno jsme vstali v hotelu MGM Grand, kde jsme byli ubytovaní, a vydali se na snídani do Denny's. Je to takový typický americký fast food, kde se rychle najíte – není to nic extra zdravého, spíš vůbec, ale já tam chodím rád. Dají se tam dát vajíčka, toasty, prostě klasická americká snídaně, která vás na cestu dobře zasytí.
Po snídani jsme nasedli do auta a vyrazili po Interstate 15 směrem na Los Angeles, protože tam nás čekala návštěva Universal Studios. Ale to je na jiný článek – tenhle patří tomu, co jsme potkali cestou.
Co mě pokaždé zaujme hned za Las Vegas, je obrovská benzínka Chevron. Zvenku to vypadá jako běžná čerpací stanice, ale uvnitř se otevře prostor připomínající menší nákupní centrum ve stylu Walmartu. Najdete tam úplně všechno – od jídla přes suvenýry až po hrací automaty. Je to zkrátka typicky americké – všechno velké, všeho hodně.
Praktický tip: Když budete na téhle Chevronce, natankujte do plna. Já to dělám vždycky, když jezdím pouští – jakmile mám třeba jen tři čtvrtě nádrže, zastavím a dotankuji. Nikdy totiž nevíte, kde budete benzínku potřebovat, a tenhle přístup se mi mnohokrát vyplatil. Směrem do pouště benzínek rapidně ubývá a signál na mobilu je velmi slabý, takže se na navigaci v telefonu nemůžete vždy stoprocentně spolehnout (když byste třeba hledali benzinku).
Po cestě z Vegas jsou zpočátku ještě vidět různá kasína a motely, ale čím víc se člověk dostává do pouště, tím víc to všechno končí. Kolem silnice se rozprostírá nekonečná krajina – písek, keře, hory v dálce a obrovská obloha. A právě tady, uprostřed téhle pustiny, jsem jednou poprvé zahlédl billboardy na Calico Ghost Town.
Jak jsem Calico objevil
Na Calico Ghost Town jsem přišel úplně náhodou. Bylo to při jedné z mých prvních cest z Las Vegas do Los Angeles. V té době jsem žil v Atlantě a často lítal na západ – mám dobrého známého v Napa Valley v Kalifornii, takže jsem si pravidelně kupoval levné letenky do Vegas, tam si půjčil auto a jel buď do LA, nebo nahoru přes San Francisco do Napa Valley. Mimochodem, pokud se někdy vydáte z Napa Valley přes Reno v Nevadě, projíždíte nádherné hory a je to jeden z nejkrásnějších road tripů, jaké jsem v Americe zažil – ale to jen tak na okraj.
Takže jednou jedu tou pouští, všude kolem nic, a najednou vidím billboardy: „Calico Ghost Town." Říkal jsem si – proč ne? Města duchů a tyhle opuštěné vesnice mě vždycky lákaly. Zadal jsem to do navigace (naštěstí jsem zrovna měl signál) a odbočil z hlavní silnice.
Kousek historie, o kterém většina lidí neví
Calico není žádná umělá atrakce postavená pro turisty. Je to skutečné historické město, které vzniklo v roce 1881, když čtveřice zlatokopů objevila v okolních horách bohaté žíly stříbra. Hory kolem měly pestrobarevné zbarvení – rudé, fialové, žluté a zelené odstíny minerálů připomínaly vzor „calico" látky, a tak takto pojmenovali i město.
Během několika málo let se z Calica stalo jedno z nejrušnějších těžařských měst v celé Kalifornii. Ve svém největším rozkvětu v polovině 80. let 19. století tu fungovalo přes 500 dolů a žilo kolem 1 200 stálých obyvatel – a v roce 1890 dokonce až 3 500 lidí nejrůznějších národností: Američané, Číňané, Angličané, Irové, Řekové, Francouzi i Holanďané.
Město mělo všechno, co k životu patřilo – tři hotely, pět obchodů se smíšeným zbožím, řeznictví, bary, nevěstince, tři restaurace s ubytovnami, školu, poštu, telegraf, kancelář Wells Fargo, dva advokáty, dva lékaře, smírčího soudce a vlastní noviny s názvem „The Calico Print." Ve zdejších dolech se za celou dobu jejich provozu vytěžilo stříbro v hodnotě přibližně 20 milionů dolarů a k tomu minerály boraxu za dalších 9 milionů.
Jenže pak přišel rok 1890 a s ním Silver Purchase Act – zákon, který srazil cenu stříbra na kolena. Do roku 1896 klesla hodnota stříbra na pouhých 57 centů za trojskou unci a těžba se přestala vyplácet. Horníci zabalili své věci, naložili muly a odešli. Pošta zavřela v roce 1898, krátce poté i škola, a na přelomu století bylo Calico prakticky opuštěné. Mnoho původních budov bylo rozebráno a převezeno do okolních měst Barstow, Daggett a Yermo.
Město by nejspíš zmizelo nadobro, nebýt Waltera Knotta – ano, toho Knotta, zakladatele slavného zábavního parku Knott's Berry Farm. Knott měl k Calicu osobní vazbu: jeho strýc John C. King byl jedním z prvních prospektorů, kteří tu objevili stříbro, a po něm byl dokonce pojmenován nejbohatší důl – Silver King Mine. V roce 1951 Knott celé město koupil od těžařské společnosti Zenda Mining Company a pustil se do jeho obnovy podle starých fotografií z 80. let 19. století. Zachoval pět původních budov a ostatní pečlivě zrekonstruoval tak, aby vypadaly jako za starých časů. V roce 1966 pak celé Calico daroval okresu San Bernardino.
A to není vše – v roce 2005 tehdejší guvernér Arnold Schwarzenegger oficiálně prohlásil Calico za „California's Silver Rush Ghost Town" – tedy oficiální město duchů stříbrné horečky státu Kalifornie. Calico tak získalo historickou značku California Historical Landmark číslo 782.
Příjezd do Calico Ghost Town
Když přijedete, nejdříve zastavíte u pokladní budky na parkovišti. Vstupné (v roce 2025, kdy jsem si vyfotil ceduli) bylo 8 dolarů za dospělého a 5 dolarů za dítě; děti do tří let zadarmo. Už z parkoviště je nádherný výhled na okolní kopce a na velký nápis „CALICO GHOST TOWN " na svahu hory – přesně jako ten slavný hollywoodský nápis, jen ve westernovém provedení.
A pak vystoupáte nahoru a otevře se vám celé městečko. A v tu chvíli máte pocit, jako byste opravdu vstoupili do westernu.
Co v Calico uvidíte a zažijete
Calico Ghost Town není muzeum za sklem – je to místo, kterým se procházíte, kde vstupujete do budov a kde cítíte toho ducha starého Západu na každém kroku.
Hned na začátku vás přivítá dřevěný chodník lemovaný starými budovami s verandami, přesně tak, jak to znáte z westernových filmů. Na budovách vlají americké vlajky a všechno je udržované v dobovém stylu.
Lane's General Store – jeden z původních obchodů, kde dnes najdete suvenýry, sladkosti a tabák, ale hlavně autentickou atmosféru starého koloniálního krámku. Na jeho průčelí jsou stále původní nápisy „Groceries" a „Meats."
Town Hall – radnice, která slouží i jako malé muzeum s dobovými artefakty, fotografiemi a dokumenty z doby rozkvětu města.
Fire Department – hasičská stanice, ve které je k vidění nádherný starý hasičský vůz s velkými červenými koly a parní stříkačkou. Tohle je jeden z těch exponátů, u kterých se zastavíte a prostě zíráte – je perfektně zachovalý a dýchá z něj historie.
Kovárna – kompletně vybavená kovářská dílna s kovadlinou, měchem, nástrojím a dřevěnou bečkou na kalení. Všechno vypadá, jako by kovář právě odešel na oběd.
Holičství – můžete se podívat, jak vypadal střih a holení v 19. století. Na stěně visí ceník: obyčejný střih za 50 centů, holení se střihem za 75 centů, zastřižení vousů a knírů za 25 centů a koupel za 50 centů. To jsou ceny, za které si dnes nekoupíte ani žvýkačku.
Lil's Saloon – saloon s olejomalbami westernových legend na zdech, kde si můžete dát pití a odpočinout si ve stínu.
Uprostřed městečka najdete i obchod s fosíliemi a minerály, „leatherworks" (kožené výrobky), cukrárnu se zmrzlinou a další obchůdky. Děti si můžou vyzkoušet rýžování zlata – i když ve skutečnosti najdou pouze „fool's gold" (pyrit), zážitek je to autentický a jako rodič mohu potvrdit, že děti to nadchne.
Na několika místech jsou rozvěšeny vtipné dobové „inzeráty" na dřevěných tabulích – hledá se šerif (hlaste se v base), prodává se hornická chata za 10 dolarů měsíčně (trochu táhne a chce to opravit), nabízejí se osli vhodní na práci v dolech, prodává se kočár za 25 dolarů (čerstvě natřený), a můj oblíbený: „WANTED – manželka utekla s nejlepším kamarádem a psem. Pokud je uvidíte, pošlete psa domů. Podepsán: Lonesome." Přesně tohle je ten humor, který vás v Calicu na každém rohu pobaví.
Co dcerku samozřejmě nadchlo, byla ukázka s chřestýšem – sice umělým, ale realisticky chřestícím a pohybujícím se. Na děti to udělá dojem.
Důl Maggie Mine: sestup pod zem
Úplně na konci městečka, na svahu kopce, se nachází vstup do dolu Maggie Mine – a právě tady se historie Calica dostává pod kůži doslova.
Důl Maggie Mine byl v provozu od 80. let 19. století a jeho jméno má zajímavý příběh. Pojmenoval ho John Mulcahy podle tehdy populární písničky. Johnova ovdovělá matka se do Calica přistěhovala se šesti dalšími sourozenci v roce 1884 a bratři Mulcahyovi v tomto dolu pracovali a žili téměř dvacet let.
Dnes je Maggie Mine jediným dolem v celém Calicu, který je bezpečný pro návštěvníky. Prohlídka je samoobslužná a vede asi 300 metrů (1 000 stop) do nitra hory. Hned na začátku vás čeká displej s UV osvětlením, kde si můžete prohlédnout minerály v místních horninách – svítí v neuvěřitelných barvách. Pak pokračujete chodbou, která je asi metr a půl široká a dva metry vysoká – přesně tak, jak ji kdysi vyrubali horníci. Žádný zbytečný prostor, jen tolik, aby se tam vešel člověk a vozík na rudu.
Uvnitř se dozvíte o slavném „Glory Hole" – místě, odkud bylo vytěženo stříbro v hodnotě 65 000 dolarů, což bylo na tehdejší dobu jmění. Také uvidíte expozici o zpracování stříbrné rudy, repliku úřadovny pro ověřování kovů a ukázky drtičů, které se při těžbě používaly.
Když projdete dolem a vyjdete na druhé straně, čeká vás odměna – nádherný panoramatický výhled na celé městečko a okolní poušť. Stojíte na svahu nad dřevěnými střechami a díváte se na kilometry otevřené krajiny. Není tam žádný stín, takže v létě to chce mít s sebou vodu a klobouk, ale ten výhled stojí za to.
Z oblasti dolů jezdí i úzkorozchodná železnice Calico & Odessa Railroad – vláček, který vás proveze okolím a během jízdy uslyšíte vyprávění o historii města a těžby.
Zajímavosti, které vás možná překvapí
Město s poštovním psem: Calico mělo ve svých nejlepších letech vlastního poštovního psa jménem Dorsey, který doručoval zásilky mezi městem a okolními osadami. Ano, skutečný pes nosící poštu v poušti.
Přes 30 kilometrů tunelů: Pod barevnými kopci kolem Calica se nacházelo přes 30 mil (48 km) tunelů, které horníci vyrazili a vykopali při hledání stříbrných žil.
Dům z lahví: V městečku stojí dům postavený Walterem Knottem z 5 419 lahví. Není jisté, jestli takový dům v původním Calicu skutečně existoval, ale v jiných těžařských městech byly lahvové domy běžné – horníci prostě stavěli z toho, co měli po ruce, a po lahvích od whiskey nebyla nouze.
Spojení s Knott's Berry Farm: Walter Knott nejprve postavil fiktivní město duchů ve svém zábavním parku Knott's Berry Farm a teprve pak se rozhodl zrekonstruovat skutečné Calico. Zkušenosti z parku mu pomohly při autentické obnově.
Mystery Shack: V městečku je i záhadná chata, kde se zdá, že gravitace nefunguje – voda teče do kopce, koště stojí samo a člověk se naklání, aniž by padal. Je to zábava pro děti i dospělé.
Peggy Sue's 50's Diner – retro zastávka, kterou nesmíte minout
Když opustíte Calico a vrátíte se na Interstate 15, doporučuji se zastavit v Peggy Sue's 50's Diner. Je to legendární restaurace ve stylu amerických 50. let, která stojí přímo u sjezdu Ghost Town Road v městečku Yermo – takže je doslova po cestě.
Restaurace vznikla v roce 1954 a původně měla jen devět barových stoliček a tři boxy. Postavena byla z pražců a malty z nedaleké železniční stanice Union Pacific. V 80. letech ji převzali Peggy Sue s manželem Champem, kteří dříve pracovali v hollywoodském filmovém průmyslu a v zábavním parku Knott's Berry Farm. Restauraci zaplnili svou obrovskou sbírkou filmových a televizních memorabilií – na každé stěně visí plakáty, fotky a rekvizity z klasických amerických filmů.
Vstup do restaurace je přes obří „jukebox" dveře, u vchodu vás vítá socha Betty Boop a servírky nosí uniformy v retro stylu. Vzadu za restaurací je zahrada s obřími kovovými dinosaury – „Diner-Saur Park" – což zejména pro děti představuje skvělou zastávku.
Vyplatí se Calico Ghost Town navštívit?
Calico Ghost Town je pro mě pokaždé výjimečný zážitek. Byl jsem tam třikrát a pokaždé objevím něco nového – nějaký detail, příběh nebo kout, který jsem předtím přehlédl. Naposledy jsem tam byl s dcerkou a kamarádkou Verčou, které jsem chtěl tohle místo ukázat, a obě byly nadšené.
Je to ideální zastávka na cestě z Las Vegas do Los Angeles (nebo naopak) – zabere vám to dvě až tři hodiny, protáhnete se po dlouhém sezení v autě, nadechnete se atmosférou starého Divokého západu a děti si to upřímně užijí víc než lecjaký zábavní park.
Takže pokud budete mít cestu po Interstate 15 mezi Vegas a LA, určitě odbočte na Ghost Town Road. Vyplatí se to – a ten výhled z kopce nad městem na nekonečnou poušť vám zůstane v paměti ještě dlouho.
