Evropská komise spustila výběrové řízení na výstavbu až sedmi takzvaných AI gigafactories, tedy rozsáhlých výpočetních komplexů určených pro trénování nejpokročilejších modelů umělé inteligence. Do projektu má z unijních a národních veřejných zdrojů putovat až deset miliard eur. Komise počítá s tím, že tato částka přitáhne nejméně dvacet miliard eur od soukromých investorů. Celkový objem investic by se tak vyšplhal nad třicet miliard eur. Přihlášky se sbírají do 12. listopadu, vítěze chce unie vybrat na začátku roku 2027.
Slovo „gigatovárna“ může mírně mást. Nejde o továrnu v běžném průmyslovém smyslu, ale o obrovské datové centrum vybavené specializovanými čipy pro umělou inteligenci. K nim se přidávají cloudové technologie, výkonný software, vysokorychlostní datové spoje a energeticky úsporné budovy. Přesně takové zázemí dnes potřebuje každý, kdo chce trénovat velké jazykové modely, protože ty při výuce propočítávají biliony datových bodů.
Nápad vznikl v Paříži
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová plán představila v únoru 2025 na summitu k umělé inteligenci v Paříži. Tuto ambici tehdy přirovnala k ženevskému CERNu, tedy k výzkumné infrastruktuře, na kterou by jednotlivé státy samy nedosáhly, ale společně ji dokážou financovat.
Zájem průmyslu předčil očekávání, když záměr podat předběžně projekt vyjádřilo šestasedmdesát možných konsorcií. Komise proto rozšířila původní plán ze čtyř či pěti zařízení na sedm. Chce tak mimo jiné zajistit, aby se výpočetní kapacity rozprostřely po Evropě rovnoměrněji a neskončily jen v několika málo zemích.
Komise si však vysloužila kritiku za to, jak dlouho jí příprava trvala. Brusel sice roky opakoval, že Evropa musí dohnat Spojené státy a Čínu, samotné vypsání soutěže se ale odkládalo. Mezitím v Americe i v Asii vyrostla obří datová centra, na která budou tyto unijní projekty teprve reagovat.
Finance z Bruselu
Komise původně mluvila o fondu ve výši dvaceti miliard eur určeném přímo na gigatovárny, postupně však tuto částku snižovala. Veřejný podíl nakonec klesl zhruba na třetinu celkové investice, zbývající dvě třetiny mají dodat firmy. Z oné veřejné části zaplatí polovinu evropský rozpočet a zbytek doplatí členské státy, které projekty podpoří.
V praxi to znamená pět miliard eur z Bruselu, dalších zhruba pět miliard od národních vlád a dvacet miliard od soukromých investorů. Problém je v tom, že ze současného rozpočtu dokáže Komise okamžitě uvolnit jen jednu miliardu. Zbytek závisí na příštím víceletém rozpočtu Unie, o kterém členské země teprve jednají. Vysoce postavený úředník Komise uvedl, že Brusel nemůže předjímat budoucí rozpočtová rozhodnutí, a nabídl pouze odhad, kolik peněz bude pro druhou fázi k dispozici.
Výměnou za veřejné prostředky získajá Evropská unie a zúčastněné státy odpovídající podíl na výpočetní kapacitě. Ten pak podle vlastního uvážení rozdělí mezi veřejné projekty, výzkumná pracoviště a laboratoře. Provozní náklady ponesou soukromé firmy, které musí centra uživit komerčními službami. Bruselští úředníci to považují za reálné, protože přístup k tomuto výkonu je dnes vzácným a drahým zbožím.
Dvě kategorie projektů
Soutěž řídí společný evropský podnik EuroHPC JU a je rozdělená na dvě části, z nichž každá má dvě navazující fáze rozvoje. V první části může uspět až čtveřice projektů. Každý z nich má nárok na sto milionů eur z unijních peněz v úvodní fázi a na dalších až čtyři sta milionů ve fázi druhé. Druhý část míří na tři ještě rozsáhlejší cíle, kde může jeden projekt dostat až dvě stě milionů eur v první fázi a dalších až osm set milionů ve druhé.
Gigatovárna může stát v jediné členské zemi, případně na několika místech zároveň, a povolené jsou i přeshraniční projekty postavené na rozložené výpočetní infrastruktuře. Uchazeči musí splnit minimální požadavky na počet a výkon instalovaných procesorů, ve druhé fázi pak kapacitu ještě výrazně navýšit.
Evropská na amerických čipech
Opakovaně zaznívá i námitka, že projekt má sice budovat evropskou soběstačnost, ale stojí na komponentech od zámořských dodavatelů. Komise podepsala dohody o záměru s výrobci čipů Nvidia, AMD a Qualcomm, aby konsorciím zajistila přístup k potřebnému hardwaru. Mezi hodnoticími kritérii je proto i to, jak projekty ošetří riziko závislosti na jediném dodavateli. Jeden z vysoce postavených unijních představitelů to shrnul tak, že Evropa chce budovat vlastní kapacity, současně však potřebuje rozvíjet umělou inteligenci ihned, a jde tedy o hledání rovnováhy.
Konsorcia mohou nakupovat techniku od evropských i partnerských dodavatelů. Část zakázek lze přitom vyčlenit pro evropské startupy a rozvíjející se podniky, čímž chce unie podpořit domácí dodavatelský řetězec v oblasti polovodičů.
Česko se hlásí o svou gigatovárnu
Česká republika patří mezi osmnáct zemí, které s EuroHPC JU podepsaly dohodu o společném nákupu výpočetních kapacit. Patří sem například Francie, Německo, Itálie, Španělsko, Polsko, Finsko, Švédsko, Slovensko nebo Maďarsko.
Tuzemský projekt zaštiťuje konsorcium vedené Českými Radiokomunikacemi. Přihlásí se do první části výzvy, která počítá s výpočetní kapacitou zhruba na úrovni pětadvaceti tisíc akcelerátorů NVIDIA H100 a má z ní vzejít až čtveřice vítězů. Do spolupráce se zapojí přední technologické firmy, akademická pracoviště a investoři. Záměr navazuje na připravované datové centrum v Jílovišti, kde již skončily terénní práce a brzy začne výstavba samotných budov.
Vláda českou přihlášku podpořila a schválila uzavření dohody o společném zadávání veřejných zakázek mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu a EuroHPC JU. Finanční model počítá s tím, že výstavbu zaplatí soukromý sektor, zatímco stát se v případě úspěchu zaváže k odběru části výpočetní kapacity za zvýhodněných podmínek. Vznikne tak předvídatelná poptávka a české univerzity, úřady i firmy získají výkon, ke kterému by jinak měly obtížný přístup.
Kdo všechno chce gigatovárnu
Zájem hostit některá ze zařízení dosud oznámilo deset států, a to Německo, Itálie, Francie, Polsko, Česko, Dánsko, Finsko, Řecko, Portugalsko a Španělsko. Možná jsou jak konsorcia v rámci jednoho trhu, tak spojení více zemí. Paříž již dala najevo, že chce v soutěži vystupovat samostatně, a francouzskou nabídku podpořila skupina domácích firem od energetiky přes telekomunikace až po poradenství.
Právě to je bod, na který kritici opakovaně upozorňují. Rozsáhlé infrastrukturní programy tohoto typu v minulosti nahrávaly ekonomicky nejsilnějším státům, protože bez výrazného národního spolufinancování a velkých domácích firem se konsorcium sestavuje obtížně. Evropské AI gigafactories mají navázat na síť devatenácti menších center, která již v členských zemích vznikají. Fyzická výstavba vybraných projektů by měla odstartovat na začátku roku 2027 s cílem spustit provoz do poloviny roku 2028.
Zdroje: politico.eu, reuters.com, ec.europa.eu a businessinfo.cz
