Pohádky
← codedtrip.com

O čarodějnici, která si objednala čtvrtek

4–9 let6 minutveselá, kouzelná a hravá
Ilustrace k pohádce O čarodějnici, která si objednala čtvrtek
00:0006:54

Číst pohádku

Spustit video
Zvuky při čtení

Zapněte zvuky a tučná slova ožijí. Každý zvuk zazní během čtení jen jednou.

Čarodějnice Běta bydlela v domku s komínem nakřivo a měla narozeniny v pátek. Jenže bylo teprve pondělí. Běta seděla před kalendářem, houpala nohama a mračila se na úterý. „Ty jsi tam úplně zbytečně,“ řekla mu. Úterý nic neodpovědělo. Bylo vytištěné a mělo jiné starosti.

Naštěstí Běta vlastnila katalog kouzelného zásilkového obchodu U Devíti uzlů. Prodávali tam náhradní ozvěny, samomíchací vařečky a déšť v sáčku. Na poslední stránce našla nabídku: ČTVRTEK NAVÍC. Čerstvý, málo použitý, s vůní blížícího se víkendu. „Výborně! Za čtvrtkem přijde pátek a s pátkem můj dort!“ zajásala.

Objednávku napsala na březový list a poslala po větru. Za deset minut zaklepal pošťák Vojta. Pod paží nesl krabici, která potichu tikala. „Tady se podepište. A opatrně, cestou mi z toho vykoukla půl třetí,“ povídal. Běta se podepsala tak rychle, že jejímu jménu ulétla čárka.

Na víku stálo: OTEVÍRAT POUZE MEZI STŘEDOU A PÁTKEM. Pod tím bylo drobným písmem: Zatoulaný den lze přilákat na událost, kterou ještě nikdy nezažil. Jenže Běta už tahala za provázek. Krabice poskočila, víko se odklopilo a ven vyrazil dlouhý zlatavý pruh, samý třpyt a šustění kalendářů.

Prosmýkl se oknem a rozvinul se nad vesnicí. Kohout na plotě zakokrhal. Potom se zarazil a zakokrhal znovu. „Podruhé už za příplatek!“ rozčiloval se. U pekaře nakynuly housky ještě před zaděláním těsta a školní zvonek zazvonil na konec hodiny, která teprve hledala svůj začátek.

Nejhorší to bylo s obědy. Pondělní bramboračka se hnala ze dveří hospody, protože jí čtvrteční knedlíky zabraly stůl. „My jsme na řadě!“ volaly knedlíky. „Ale já už jsem horká!“ bublala polévka. Lidé pobíhali s talíři a snažili se chytit alespoň něco, co právě neutíkalo.

Pošťák Vojta mezitím potkal u pumpy sám sebe na kole. Oba zabrzdili. „Kam jedeš?“ zeptal se první. „Doručit čtvrteční poštu,“ odpověděl druhý. „A ty?“ „Pondělní.“ Chvíli na sebe hleděli. Pak si vyměnili brašny, protože každý měl dojem, že ten druhý vypadá odpočatěji.

K Bětě přiběhla sousedovic Maruška v jedné bačkoře a jedné holínce. „U nás je v kuchyni pondělí a v předsíni čtvrtek! Maminka mi třikrát řekla, že už jsem měla mít uklizeno.“ Běta schovala prázdnou krabici za záda. Krabice hlasitě škytla. „Tak dobře,“ přiznala čarodějnice. „Trošičku jsem si objednala den.“

Maruška si přečetla víko. „Musíme mu připravit něco, co ještě nikdy nezažil.“ Běta navrhla palačinkový déšť. Zlatavý čtvrtek za oknem jen líně zavlnil okrajem. Zjevně už někdy pršely palačinky. Nepomohl ani zpívající čajník. Čtvrtek mu dokonce zabroukal druhý hlas.

„Co půlnoční snídaně?“ napadlo Marušku. Pruh za oknem se maličko přiblížil. „Na kterou se chodí pozpátku,“ dodala. Čtvrtek zvědavě zašustil. Běta vyskočila. „A dárky dostane dort!“ Vtom se zlatý cíp protáhl až ke dveřím. Jen na okamžik, ale obě ho viděly.

Pustily se do příprav. Běta zadělala těsto a Maruška přinesla jahodovou marmeládu. Dort vyrostl v troubě do tří pater a po upečení dostal na vrcholek šlehačkovou čepici. Když ho postavily na tác, spokojeně se zatřásl. „Doufám, že nemá narozeniny taky v pátek,“ pošeptala Maruška.

Potřebovaly ještě půlnoc. Do opravdové zbývala spousta času, a tak Běta otevřela skříň s kouzelným prádlem. Vytáhla ubrus černý jako tma, posetý drobnými hvězdami. „Půlnoční ubrus. Používám ho, když dostanu chuť na noční svačinu už odpoledne.“ Jakmile jej rozprostřela, nad stolem vyšel maličký měsíc.

Prázdnou krabici položily pod stůl a nechaly ji dokořán. Běta začarovala ubrus tak, aby každý, kdo se přiblíží k dortu, musel nejprve projít krabicí. Sama se v tom kouzle dvakrát zamotala a jednou vylezla ze zásuvky na lžíce. Maruška jí pomohla a potom roznesla sousedům pozvánky.

Brzy se u domku shromáždili hosté. Všichni vstupovali pozpátku a Maruška hlídala práh, aby nikdo nezakopl. Pekař přinesl dortu pletené návleky na svíčky. Paní hostinská mu darovala stříbrnou lžičku. Pošťák Vojta dorazil dvakrát, ale podruhé ho poslali domů odpočívat.

Běta přinesla snídani: kakao, rohlíky a máslo vykrojené do hvězdiček. Pod ubrusovým nebem odbilo dvanáct. Hosté si popřáli dobré ráno a dort dostal další dárek, malý slaměný klobouk. Šlehačková čepice pod ním vypadala velice slavnostně.

Za oknem se ozvalo nedočkavé šustění. Čtvrtek se stočil do zlatého klubíčka, protáhl se klíčovou dírkou a zamířil pod stůl. Chtěl vidět dort, který rozbaluje dárky. Jeden konec čtvrtka vklouzl do krabice. Potom druhý. Jen dlouhá třpytivá smyčka zůstala venku.

Maruška zvedla maličký balíček. „A ještě kapesník, kdyby dort dostal rýmu!“ Čtvrtek ze zvědavosti natáhl celý dovnitř. Běta přiklopila víko. Klap! Z krabice se ozvalo tlumené zachichotání a pak pravidelné tikání. Maruška ji rychle převázala provázkem na tři pořádné mašle.

Venku se všechno srovnalo. Knedlíky odhopkaly zpátky do čtvrtka, bramboračka se nechala sníst a druhý pošťák zmizel i s kolem. Kohout si oddechl. „Další kokrhání až zítra,“ oznámil a strčil hlavu pod křídlo.

Běta nalepila na krabici adresu kouzelného obchodu. Připsala: Den je v pořádku, jen se nevejde do pondělí. Potom rozkrojila dort. Klobouk si vzala Maruška a návleky na svíčky dostal čajník, aby ho nezáblo u hubičky.

Když konečně přišel pátek, měl pošťák pro Bětu narozeninové přání. Bylo celé zlaté a tiše šustilo. Stálo na něm: Děkuji za snídani. Byla neobyčejná. Tvůj čtvrtek. A dole drobným písmem: Příště prosím pozvěte i středu. Ta zná výborné vtipy.

Podívat se na pohádku

Video s ilustracemi — pro chvíle, kdy oči ještě nechtějí spát.

Otevřít video na YouTube

Zazvonil zvonec…