Pohádky
← codedtrip.com

Štědré ráno pro maminku

3–8 let5 minuthřejivá, vánoční, laskavě veselá
Ilustrace k pohádce Štědré ráno pro maminku
00:0005:07

Číst pohádku

Spustit video
Zvuky při čtení

Zapněte zvuky a tučná slova ožijí. Každý zvuk zazní během čtení jen jednou.

Na Štědrý den voněl byt vanilkou a jehličím. Anička rovnala pod stromečkem dárky podle velikosti a její mladší bráška Kuba je třídil jinak: na ty, které chrastí, a na ty, které zatím chrastit nechtějí. Venku pomalu padal sníh.

Maminka si v předsíni zapínala kabát. Vedle rukavic měla položenou pracovní tašku. „Dnes večer budu řídit tramvaj,“ připomněla dětem. „Lidé se potřebují dostat k rodinám a potom zase domů.“ Kuba přestal obracet malý balíček. „A na večeři přijdeš?“

Maminka si k němu dřepla. „Vrátím se až v noci, broučku. To už budeš spát.“ Anička sklopila oči ke stromečku. Najednou se jí zdálo, že pod ním něco chybí, přestože tam všechny balíčky pořád ležely.

Když maminka odešla, Kuba se přitiskl k oknu. „Tak ona nebude mít Vánoce?“ Tatínek ho zvedl, aby viděl přes parapet. „Bude je mít trochu jiné.“ Anička chvíli přemýšlela. Potom tatínka zatahala za rukáv. „A co kdyby měla Štědré ráno?“

Tatínek se usmál. „Povídej.“ Anička navrhla slavnostní snídani, cukroví na nejhezčím talíři a ozdobený stůl. Kuba chtěl přidat zvoneček. „A necháme jeden dárek nerozbalený,“ rozhodla Anička. „Ten velký, pro nás všechny. Rozbalíme ho až s maminkou.“

Po obědě vytáhli barevné papíry. Anička stříhala proužky, Kuba je natíral lepidlem a tatínek spojoval jeden kroužek s druhým. Řetěz měl vést od dveří až ke stolu. „Aby maminka nezabloudila ke koši na prádlo,“ vysvětlil Kuba vážně.

Práce jim šla pěkně, jen Kuba měl víc lepidla na prstech než na papíře. Kdykoli položil natřený proužek a zvedl ruku, proužek se zvedl s ní. Anička se smála tak, že ustřihla jeden proužek nakřivo. Ten dali doprostřed. Vypadal jako malá zatáčka.

Odpoledne maminka zavolala. Měla přestávku na konečné a chtěla vědět, jak se děti mají. „My pro tebe děláme pře…“ vyhrkl Kuba. Anička prudce zamávala rukama. Kuba zmlkl a vykulil oči na tatínka.

„Přece hezký den!“ dokončil rychle. „A zítra bude sní… sníh! Možná!“ Z telefonu se ozvalo pobavené odkašlání. „Tak to se těším,“ řekla maminka. Anička si zakryla pusu, aby nebylo slyšet její chichotání. Kuba pro jistotu předal telefon tatínkovi.

Večer si dali slavnostní večeři. Mamince schovali její porci do lednice. Pak zazvonil zvoneček a děti běžely ke stromečku. Kuba našel stavebnici, Anička knížku o lese. Největší balík ale nechali na místě, převázaný širokou zelenou stuhou.

Než šli spát, chtěli řetěz odnést na skříň, aby se nepomačkal. Anička držela jeden konec a Kuba druhý. Jenže uprostřed pokoje zahlédl Kuba pod stolem zapomenutý bonbon. Ohnul se pro něj, zatáhl — a řetěz rup!

Barevné kroužky se sesypaly na koberec. Kuba zůstal stát s kouskem papíru v ruce. Bradička se mu zachvěla. „Teď už maminka netrefí.“ Aničku píchlo za očima. Tolik kroužků slepili! A lepidlo už skoro došlo.

Tatínek si sedl k nim na zem. „Řetěz dneska asi nebude. Co jiného by mohlo ukazovat cestu?“ Anička prohrábla odstřižky. Jeden žlutý kousek měl špičatý růžek. Otočila ho v prstech. „Hvězdičky! Uděláme hvězdičkovou cestu.“

Tatínek nakreslil velké hvězdy a pomohl je vystříhat. Anička na některé přidala veselé obličeje. Kuba každé udělal doprostřed puntík. „To je bříško,“ vysvětloval. Hotové hvězdičky uložili do krabice. Rozmístí je až ráno, aby si maminka nejdřív mohla pořádně odpočinout.

Když se maminka v noci vrátila, byl byt tichý. Nakoukla k dětem, pohladila Kubu po vlasech a přikryla Aničce vykukující nohu. Na kuchyňském stole našla vzkaz od tatínka: Ráno nikam nespěchej. Potom si šla unaveně lehnout.

Děti ráno vydržely v pokojíčku až do chvíle, kdy pro ně tatínek přišel. V kuchyni už voněla ohřátá vánočka. Společně rozložili hvězdičky podél stěny od dveří ložnice ke stolu. Kuba položil poslední přímo k maminčině židli. Hvězdička měla největší bříško.

Anička připravila talíře a ubrousky. Kuba postavil doprostřed stolu malou misku cukroví. Dvakrát musel ochutnat, jestli je pořád dobré. Tatínek nalil čaj a přinesl nerozbalený dárek. Pak děti docela maličko zacinkaly zvonečkem u pootevřených dveří.

Maminka vyšla z ložnice ještě rozespalá. Podívala se na první hvězdu, potom na druhou a nakonec na prostřený stůl. „Veselé Štědré ráno!“ zavolaly děti. Kuba se uklonil. „Řetěz praskl. Ale hvězdy umějí ukazovat cestu taky.“ Maminka oba pomocníky pevně objala.

Společný dárek rozbalili všichni najednou. Byla v něm veliká hra s dřevěnými figurkami. Kuba si jednu hned postavil vedle hrnku. Anička ukrojila mamince vánočku a podívala se na rozsvícený stromeček. Venku už bylo světlo, ale uvnitř Vánoce právě začínaly znovu.

Podívat se na pohádku

Video s ilustracemi — pro chvíle, kdy oči ještě nechtějí spát.

Otevřít video na YouTube

Zazvonil zvonec…