Pohádky
← codedtrip.com

Lišák a dárek bez mašle

3–8 let5 minuthřejivá, vánoční a laskavá
Ilustrace k pohádce Lišák a dárek bez mašle
00:0006:32

Číst pohádku

Spustit video
Zvuky při čtení

Zapněte zvuky a tučná slova ožijí. Každý zvuk zazní během čtení jen jednou.

V lese už voněly Vánoce. Z liščí nory se linula vůně oříškových rohlíčků a za oknem padal sníh tak pomalu, jako by každá vločka hledala nejlepší místo k přistání. Malý lišák Ryšánek seděl u stolu a vykrajoval z těsta hvězdičky. Některé měly pět cípů, jiné jen tři. Po upečení ale všechny chutnaly stejně dobře.

Babička odpočívala v křesle s polštářkem pod tlapkami. „Dneska mě zase trochu pobolívají,“ povzdechla si. Potom se zadívala k oknu. „Víš, co bych si přála k Vánocům? Ještě jednou vidět les z Bílého vršku. Stromy tam vypadají jako pocukrované perníčky.“ Ryšánek zvedl ouška. „Tak tam půjdeme!“ Babička se usmála. „To už moje tlapky nezvládnou, broučku.“

Ryšánek nic neřekl, ale v hlavě se mu zrodil nápad. Po svačině odběhl do kůlny. Za košíkem a starým květináčem našel sáňky. Měly zaprášené sedátko, povolenou laťku a provaz samý uzel. „Vy babičku povezete,“ zašeptal jim. Jedna laťka zavrzala, jako by odpověděla: „Když nás nejdřív spravíš!“

Lišák sáňky oprášil a zavolal jezevce Matěje, který uměl opravovat skoro všechno. Společně utáhli šroubky, připevnili laťku a hladké skluznice natřeli voskem. Ryšánek nakonec uvázal nový pevný provaz. Sáňky teď vypadaly tak pěkně, že jim chyběla už jen rolnička. Tu našel v krabičce s vánočními ozdobami a přivázal ji k sáňkám.

Druhý den naložil Ryšánek na sáňky pytel šišek, aby vyzkoušel, jestli těžký náklad vytáhne. Po rovině sáňky klouzaly jedna radost. Cink, cink! Jenže pod kopcem se zastavily. Ryšánek zabral. Tlapky mu ujely. Zabral podruhé. Sáňky se pohnuly sotva o kousek. „A to šišky ani nemají kožich,“ zamumlal nešťastně.

Posadil se na pařez a svěsil ocas. Z větve nad ním vykoukla veverka Zrzečka. „Proč taháš šišky do kopce? Tam jich přece roste dost.“ Ryšánek jí všechno vysvětlil. Zrzečka seskočila dolů. „Sám je možná nevytáhneš. Ale sám na to být nemusíš.“ A hned zavolala zajíčka Ušáčka.

Ušáček znal v lese každou pěšinku. „Tudy je to moc prudké,“ řekl. „Kolem studánky vede delší cesta, ale stoupá docela mírně.“ Přidal se také Matěj. Nejdřív společně prošli celou pěšinu. Odklidili spadlé větve a místa, kde se leskl led, obešli širokým obloukem mezi smrčky.

Pak udělali novou zkoušku s pytlem šišek. Ryšánek a Ušáček táhli vpředu, Matěj zezadu přidržoval sáňky. Zrzečka běžela před nimi a hlásila zatáčky. Tentokrát dojeli až nahoru. Ryšánek se rozhlédl po bílém lese a radostí se mu zatočila špička ocasu. Přesně tohle musí babička vidět!

Na Štědrý den dopoledne zaklepal Ryšánek babičce na dveře. „Prosím nastupovat!“ zavolal slavnostně. Před norou stály sáňky vystlané polštářem. Vedle nich čekali tři usměvaví kamarádi. Babička překvapeně zamrkala. „To je všechno pro mě?“ „Ještě máme deku,“ řekl Ryšánek, „a něco voňavého na cestu.“

Babička si oblékla teplý kabátek, kolem krku dostala šálu a Matěj jí pomohl usednout. Ryšánek jí pečlivě zabalil tlapky do deky. „Kdyby ti byla zima nebo ses chtěla vrátit, hned nám řekni.“ Babička si přitáhla deku až pod bradu. „Zatím bych si přála vyjet,“ odpověděla vesele.

A tak vyrazili. Cink, cink, zpívala rolnička. Sníh pod sáňkami tiše šustil a z větví občas spadla malá bílá peřinka. Ušáček ukazoval stopy srnek. Zrzečka našla šišku podobnou maličkému stromečku. Babička jim vyprávěla, jak se na téhle cestě kdysi koulovala s Ryšánkovým tatínkem.

U studánky si udělali přestávku. Matěj vytáhl termosku s teplým čajem a Ryšánek otevřel krabičku rohlíčků. Jeden byl maličký, druhý veliký a třetí vypadal spíš jako mrak. „Ten jsem dělal já,“ přiznal lišák. „To je poznat,“ řekla babička a ukousla. „Je v něm nejvíc oříšků.“

Poslední kousek šli pomalu. Když vyjeli na vršek, mraky se rozestoupily a mezi nimi vykouklo slunce. Celý les se zatřpytil. Smrky měly bílé čepice, paseky připomínaly hladké peřiny a nad komíny stoupaly tenké proužky kouře. Babička dlouho mlčela. Potom položila tlapku Ryšánkovi na rameno. „Ano,“ zašeptala. „Přesně takhle jsem si ho pamatovala.“

Zpátky je Matěj vedl stejnou mírnou cestou a sáňky pevně přidržoval. Nikdo nespěchal. Když dorazili k noře, začínalo se stmívat. Kamarádi dostali po sáčku rohlíčků a babička každého objala. Ryšánka nejdéle.

Večer se rozsvítil stromeček. Ryšánek pod stromečkem podal babičce rolničku ze sáněk. „Můj dárek nemá krabici ani mašli,“ řekl. „Byl to dnešní výlet.“ Babička rolničkou jemně zacinkala. „A já si ho budu pamatovat pokaždé, když ji uslyším.“ Ryšánek se k ní přitulil. Za oknem dál padal sníh a jemu se zdálo, že i vločky docela tiše cinkají.

Podívat se na pohádku

Video s ilustracemi — pro chvíle, kdy oči ještě nechtějí spát.

Otevřít video na YouTube

Zazvonil zvonec…