Pohádky
← codedtrip.com

Dorotka a vánoční dveře

3–8 let5 minuthřejivá, vánoční a veselá
Ilustrace k pohádce Dorotka a vánoční dveře
00:0005:25

Číst pohádku

Zvuky při čtení

Zapněte zvuky a tučná slova ožijí. Každý zvuk zazní během čtení jen jednou.

Na Štědrý den praskla klika u dveří chalupy. Zůstala Dorotce v ruce právě ve chvíli, kdy chtěla jít nasypat ptáčkům. „Matěji, dveře mi podaly ruku!“ zavolala. Její bratr, zámečnický učeň, vykoukl z komůrky. V jedné ponožce měl díru a za uchem tužku. Vypadal velmi učeně, dokud mu tužka nespadla do hrnku.

„Spravím to,“ slíbil. Z brašny vytáhl mosaznou kliku zdobenou drobnými hvězdičkami. Ráno ji našel před dílnou, zabalenou v modrém šátku. U ní ležel lístek: Půjčuji na dnešní den. Večer si pro ni přijdu. Matěj myslel, že mu ji tam nechal mistr.

Nasadil kliku, utáhl šroubek a uklonil se. „Račte na dvorek, slečno Dorotko.“ Dorotka stiskla hvězdičku palcem. Jenže za dveřmi nebyl sníh ani plot. Bylo tam veliké dřevěné kolo, pytle mouky a mlynářka celá bílá až po nos.

„I propána, odkud jste se tu vzali?“ vydechla mlynářka. „Pomozte mi podržet pytel! Povolil provázek a mouka mi utíká!“ Matěj popadl pytel, Dorotka našla na lavici motouz. Společně pytel zavázali dřív, než na podlaze vyrostla další bílá hora.

Mlynářka jim z vděčnosti dala sáček mouky na vánoční lívance. Když se děti vrátily do chalupy, Matěj kýchl. Mouka mu vyletěla z vlasů a poprášila židli. „Máme sníh i doma,“ radovala se Dorotka. Z kuchyně nakoukla maminka a zůstala stát s vařečkou ve vzduchu.

„To je na dlouhé vysvětlování,“ řekl Matěj. „Nejdřív raději vyklepu kabát.“ Otevřel dveře. Tentokrát za nimi nebyl mlýn. V zámecké kuchyni bublaly hrnce a pod dlouhým stolem seděl kuchaříček. Nad hlavou držel tác plný jablíček.

„Spadla mi pod stůl vařečka,“ naříkal, „a když jsem ji zvedal, zachytila se mi zástěra o hřebík. Nemůžu ven a jablíčka už neudržím!“ Matěj převzal tác. Dorotka opatrně uvolnila zástěru z hřebíku. Kuchaříček vyskočil tak vesele, až mu čepice sjela přes oči.

Za pomoc dostali čtyři pečená jablíčka. Kuchaříček je položil na talíř a přikryl čistou utěrkou. Teprve doma Dorotka zjistila, že se do utěrky zamotala také velikánská naběračka. „Tou bych mohla krmit obra,“ řekla a postavila ji do hrnku vedle Matějovy tužky.

Maminka si prohlédla moučnou židli, jablíčka i naběračku. „Já jsem vás poslala jen nasypat ptáčkům,“ připomněla. Dorotka si vzala misku zrní. „Teď už to určitě vyjde.“ Stiskla kliku a těsně před ní se ozvalo: „Mééé!“

Za prahem stála koza. V chlívku za ní klečela sousedka a snažila se vytáhnout koš se senem, který se zaklínil mezi příčkami. Koza mezitím okusovala konec její šály. Matěj nadzvedl koš a Dorotka odlákala kozu voňavým senem.

Jenže koza šla za senem dál. Překročila práh, obešla maminku a strčila čenich do prázdného košíku na prádlo. Když ji děti přivedly zpátky, zůstala po ní u kamen hromádka stébel a na Matějově ponožce mokrý otisk čumáku.

Dorotka zavřela dveře a zamyslela se. „Mouka utíkala. Kuchaříček se zasekl. Koza neměla večeři. Matěji, ty dveře nás pouštějí tam, kde někdo potřebuje pomoc!“ Matěj pohladil mosazné hvězdičky. Byly teplé jako hrnek čaje.

V chalupě to teď vonělo jablíčky, senem a smaženými lívanci. Maminka vařila, Dorotka zametala a Matěj čistil židli. Naběračku zatím pověsili na háček. Byla tak dlouhá, že při každém otevření kredence cinkla o dvířka jako malý zvon.

Když se za oknem rozsvítila první hvězda, Dorotka zkusila kliku znovu. Konečně uviděla jejich vlastní zasněžený dvorek. U branky stál stařeček s brašnou nářadí. Ramena měl bílá a ruce schované v rukávech. Nikdo mu toho dne nenabídl, aby se ohřál.

Matěj ho poznal. Ráno stál před dílnou, ale učeň kolem něj proběhl s hlavou plnou práce. „Pojďte dál,“ zavolala Dorotka. „Máme lívance a trochu sena, ale to není k jídlu.“ Stařeček se zasmál a vstoupil. Maminka mu hned přisunula židli ke kamnům.

Když sevřel hrnek v dlaních, na mosazné klice zacinkaly hvězdičky. „Tak co, sloužila dobře?“ zeptal se. Matěj vykulil oči. „Ona je vaše! Vy jste kouzelný zámečník!“ Stařeček přikývl. „A přišel jsem si pro ni.“

Z brašny vytáhl obyčejnou železnou kliku a s Matějem jí nahradili tu kouzelnou. „Teď už se vaše dveře budou potřebným otevírat i bez kouzel,“ pověděl. Potom si přidal lívanec. Dorotka konečně nasypala ptáčkům a u štědrovečerního stolu toho večera přibyla jedna židle.

Zazvonil zvonec…