Pohádky
← codedtrip.com

Dárek s natrženým rohem

3–8 let5 minuthřejivá, vánoční a jemně humorná
Ilustrace k pohádce Dárek s natrženým rohem
00:0005:41

Číst pohádku

Zvuky při čtení

Zapněte zvuky a tučná slova ožijí. Každý zvuk zazní během čtení jen jednou.

V obýváku vonělo jehličí a z kuchyně se ozývalo cinkání plechu. Maminka pekla poslední várku cukroví. Matěj seděl na koberci vedle stromečku a pozoroval hranatý balíček ve zlatém papíru. Na jmenovce stálo: Pro babičku.

Balíček byl veliký asi jako krabice od bačkor. Jenže bačkory v něm podle Matěje určitě nebyly. Možná tam byl hrneček. Nebo knížka. Nebo malý strojek, který sám míchá těsto. Takový by se babičce náramně hodil.

Matěj balíček opatrně zvedl. Nechrastil. Přiložil k němu ucho. Ani nepípl. Potom si všiml rožku, kde papír maličko odstával. Kdyby ho jen nepatrně nadzvedl, třeba by něco zahlédl. Jen jediným očkem.

Zasunul pod růžek prst. Ozvalo se tiché křupnutí a hned potom: rrrup! Ve zlatém papíru zela díra. Nebyla obrovská, ale byla dost velká na to, aby si jí všiml úplně každý. Matěj rychle vytáhl ruku.

„Copak tam děláš?“ zavolala maminka z kuchyně. „Nic!“ vyhrkl Matěj. Pak se podíval na díru a žaludek se mu stáhl do malého uzlíku. Tohle rozhodně nevypadalo jako nic.

Na stole ležela krabice se stužkami. Matěj z ní vytáhl červenou mašličku a přiložil ji na roztržené místo. Díra vykukovala po obou stranách. Vyměnil mašličku za zelenou. Ta zase sklouzla na koberec.

Třetí mašle byla tak veliká, že připomínala motýla po vydatné snídani. Matěj ji přilepil kouskem pásky. Chvilku držela. Potom se pomalu překlopila a odhalila nejen díru, ale i zmačkaný růžek pod ní.

Do pokoje přiběhla jeho mladší sestřička Anička s plyšovým zajícem v náručí. Zastavila se před balíčkem. „Proč má babiččin dárek na hlavě salát?“ zeptala se. Matěj si povzdechl. „To není salát. To je oprava.“

Anička si sedla vedle něj. „Čeho?“ Matěj jí ukázal roztržený papír. Chvíli oba mlčeli. Z kuchyně zavonila vanilka. „Mohli bychom na to posadit zajíce,“ navrhla Anička. „Ale babička by ho pak musela dostat taky.“

Matěj si představil, jak babička zvedá zajíce a pod ním nachází velikou mašli a pod vším roztržený papír. Vůbec se mu to nelíbilo. Vstal a odnesl balíček do kuchyně.

„Mami, já jsem chtěl zjistit, co je uvnitř,“ řekl potichu. „A roztrhl jsem to. A předtím jsem neříkal pravdu, když jsem volal, že nic nedělám.“ Díval se přitom na špičky svých ponožek.

Maminka odložila chňapku. „Děkuju, že mi to říkáš. Mrzí mě ten papír, ale podíváme se, co s tím.“ Společně sundali obří mašli. Matějovi se ulevilo, i když roztržený roh byl teď vidět ještě víc.

„Zabalíme to znovu?“ zeptal se. Maminka nahlédla za skříň, kde schovávala role papíru. Vytáhla jen prázdnou trubičku. „Ten zlatý byl poslední. Všechen vánoční papír jsme už spotřebovali.“ Matěj svěsil ramena. Do večera zbývalo jen pár hodin.

Anička zatím přinesla pastelky. „A musí být vánoční už předem?“ zeptala se. Maminka se zamyslela a ze zásuvky vyndala veliký arch obyčejného hnědého papíru. Byl čistý, hladký a zatím na něm nebylo vůbec nic.

Děti rozložily papír na kuchyňský stůl. Matěj nejprve nakreslil babičku v puntíkované zástěře. Vedle ní udělal obrovskou mísu a v ní žluté těsto. „To je, jak jsme pekli koláče,“ vysvětlil. „A mně spadla rozinka do pantofle.“

Anička přimalovala rybník a tři kachny. Jedna měla nohy delší než babička. „Tahleta za námi běžela až k lavičce,“ řekla. Matěj nakreslil lavičku tak dlouhou, aby si na ni mohli sednout všichni, i ta kachna.

Postupně na papíře přibyly jahody ze zahrádky, domeček z polštářů a modrý deštník. Pod ním stáli všichni tři. Anička babičce nakreslila sedm prstů. „Aby nás mohla pořádně držet,“ vysvětlila spokojeně.

Když bylo hotovo, maminka odstranila potrhaný obal. Uvnitř byla měkká šála v barvě švestek. Matěj po ní přejel dlaní. Potom společně dárek zabalili do obrázků a převázali jedinou obyčejnou stužkou. Žádnou velikou mašli už nepotřeboval.

Večer si babička pod stromečkem položila balíček na klín. Než rozvázala stužku, nasadila si brýle. „Počkat! Tohle je přece náš rybník!“ Anička se k ní přitiskla. „A ta veliká kachna. Pamatuješ?“

Babička se rozesmála. Vyprávěla o kachně, potom o rozince v pantofli a nakonec o dešti, při kterém jim voda natekla do bot. Šálu si omotala kolem krku, ale pomalovaný papír pečlivě uhladila a položila vedle sebe.

„Ten mi, prosím, nevyhazujte,“ řekla. Matěj jí ukázal malý obrázek v rohu. Nakreslil tam balíček s velikánskou mašlí. „A o tomhle ti musím taky něco povědět.“ Babička mu udělala místo na druhé straně. „Tak povídej. Já mám času dost.“

Zazvonil zvonec…