Pohádky
← codedtrip.com

Zajíc a věčné ještě chvilku

4–9 let5 minuthřejivá, podzimní a jemně humorná
Ilustrace k pohádce Zajíc a věčné ještě chvilku
00:0005:21

Číst pohádku

Zvuky při čtení

Zapněte zvuky a tučná slova ožijí. Každý zvuk zazní během čtení jen jednou.

Na kraji lesa rostla jabloň tak obsypaná, že její větve vypadaly jako ruce plné červených míčků. Patřila zajícovi, který měl pod stromem domeček. Jednoho rána mu jablko ťuklo přímo mezi uši. „Nejvyšší čas sklízet!“ rozhodl se.

Jenže do tlapek se vešla sotva dvě jablka a na horní větve nedosáhl ani při nejvyšším skoku. Zašel proto k veverce. „Půjčíš mi košík?“ Veverka mu podala svůj nejpevnější. „Ráda. Potom v něm potřebuji odnést oříšky do zásobárny.“

Od ježka si zajíc vypůjčil vozík. „Až skončíš, přivez ho,“ poprosil ježek. „Chci si navozit suché listí na pelíšek.“ Jezevec mu zase půjčil žebřík. „Pak přijde řada na moje hrušky,“ pověděl a ukázal na strom za chalupou.

Zajíc pracoval pilně. Jezevcův žebřík opřel o kmen, do veverčina košíku ukládal jablka a na ježkově vozíku je odvážel pod střechu. Než slunce zapadlo, byla jabloň očesaná. Ve spíži voněly plné bedýnky a zajíc spokojeně protahoval záda.

Druhý den přihopsala veverka. „Mohu si odnést košík?“ Zajíc se podíval na prázdný proutěný košík. Co kdyby potřeboval přenést pár jablek ze spíže do kuchyně? „Ještě chvilku,“ odpověděl. „Určitě ti ho brzy vrátím.“ Veverka přikývla a odešla.

Po obědě přišel ježek pro vozík. Zajíc na něm právě seděl a odpočíval. „Ještě chvilku,“ poprosil. „Možná budu jablka převážet do druhého kouta.“ Ježek pohlédl na suché listí za plotem. Pak se pomalu obrátil k domovu.

Večer zaklepal jezevec. „Už máš žebřík volný?“ Zajíc zvedl oči k holým větvím. Třeba někde jedno jablíčko přehlédl. „Ještě chvilku,“ řekl zase. Jezevec si povzdechl. „Dobrá, ale moje hrušky nepočkají věčně.“

Uběhl další den. Košík stál pod lavicí, vozík vedle dveří a žebřík ležel u plotu. Zajíc nic z toho nepoužil. Zato upekl voňavé jablečné placičky, nakrájel jablka na měsíčky a naplnil džbán sladkým moštem.

„Uspořádám hostinu!“ zaradoval se. Na stůl dal čtyři hrnečky a kolem rozestavil čtyři stoličky. Největší placičku položil doprostřed. Už se těšil, jak sousedé budou chroupat, povídat si a chválit letošní úrodu.

Nejdřív běžel pozvat veverku. Našel ji pod lískou. Nesla v tlapkách tři oříšky a další jí neustále padal. „Děkuji, zajíci, ale nemohu,“ řekla. „Musím uklidit zásoby. Bez košíku to jde pomalu a večer má pršet.“

Ježek měl před domečkem maličkou hromádku listí. Právě k ní přinášel další hrst. „Na hostinu dnes nemám čas,“ vysvětlil. „Pelíšek je pořád skoro prázdný. Bez vozíku chodím sem a tam už od rána.“

Ani jezevec nemohl přijít. Stál pod hrušní a smutně prohlížel otlučenou hrušku. „Ty zralé už padají,“ pověděl. „Potřebuji je očesat, jenže nemám svůj žebřík.“

Zajícovi klesly uši. Vzpomněl si na košík pod lavicí, vozík u dveří i žebřík u plotu. Jeho práce byla dávno hotová. Sousedé však neměli hotovo, protože ty tři vypůjčené věci stále zůstávaly u něho doma.

Rozběhl se zpátky. Na vozík položil košík, k boku vozíku opatrně upevnil žebřík a vyrazil k veverce. „Promiň, že jsem ti košík nevrátil včas,“ řekl. „Pojď, pomohu ti.“ Veverka sbírala pod lískou a zajíc nosil oříšky v košíku do její zásobárny.

Potom zamířil k jezevci. Společně postavili žebřík. Jezevec česal hrušky a zajíc dole přebíral ovoce a rovnal je do bedýnek. Jednu hrušku, která spadla zajícovi za límec, vytahovali za velikého smíchu.

Nakonec dovezl vozík ježkovi. „Nechám ti ho tady. Nejdřív ho ale spolu naplníme, ano?“ Ježek přinesl hrábě a zajíc shraboval listí. Za chvíli vezli tak vysokou nálož, že zpoza ní vykukovaly jen čtyři zaječí uši. Dvě byly opravdové a dvě tvořily dlouhé listy.

Když bylo všechno uklizené, začaly padat první kapky. Sousedé se schovali v zajícově domečku. Placičky už vychladly, ale chutnaly výborně. Veverka přisypala oříšky a jezevec přinesl několik hrušek.

Po hostině si zajíc vypůjčil ježkův šátek, aby utřel rozlitý mošt. Šátek vypral, usušil u kamen a ještě před rozloučením ho podal majiteli. „Tady je. Už ho nepotřebuji.“ Ježek se usmál a zajíc tentokrát žádné „ještě chvilku“ nepřidal.

Zazvonil zvonec…