Pohádky
← codedtrip.com

Myška Rozárka a šišaté rohlíky

4–9 let5 minuthřejivá, veselá a voňavá
Ilustrace k pohádce Myška Rozárka a šišaté rohlíky
00:0006:02

Číst pohádku

Zvuky při čtení

Zapněte zvuky a tučná slova ožijí. Každý zvuk zazní během čtení jen jednou.

Na kraji lesa stála v dutém pařezu maličká pekárna. Měla kulaté okénko, komín z červených cihel a dveře, které při otevření cinkly rolničkou. Toho rána v ní poprvé hospodařila myška Rozárka. Uvázala si zástěru, vyhrnula rukávy a na stůl postavila velikou mísu. Dnes měla upéct rohlíky na společnou lesní snídani.

Nad pecí visel obrázek zlatého rohlíku. Byl hladký, souměrný a zahnutý přesně tak, že vypadal jako usměvavý měsíček. Rozárka k němu zvedla čumáček. „Takové budou i moje,“ slíbila. „Jeden jako druhý.“ Potom smíchala mouku, mléko, droždí, máslo a špetku soli. Těsto pod jejími tlapkami tiše mlaskalo.

Když vykynulo, rozdělila je na tři díly. Z prvního vyválela placku, tu nakrájela na trojúhelníky a začala motat rohlíky. První měl jeden konec delší. Druhý byl uprostřed tlustý. Třetí se stáčel jako zakroucený ocásek. Rozárka se podívala na obrázek a svraštila nos. „Ještě jednou.“ Všechny tři rozmotala.

Vtom zacinkala rolnička. Do dveří nakoukla veverka Bětka s košíkem oříšků. „Dobré ráno! Už něco voní?“ „Zatím jen máslo,“ odpověděla Rozárka a rychle zakryla šišaté kousky utěrkou. „Rohlíky budou za chviličku.“ Bětka tedy venku rozložila ubrus na dlouhý stůl a doprostřed vysypala oříšky.

Rozárka válela a motala znovu. Jenže tentokrát měl první rohlík hrbolek a druhý příliš tenké špičky. Třetí vypadal docela pěkně, dokud ho nepřenesla na plech. Tam se svalil na bok. „Ale no tak,“ povzdechla si. Zmačkala těsto do koule a začala znovu, teď už trochu pomaleji.

Před pekárnou mezitím přibývali sousedé. Ježek Bodlinka přinesl jahodovou zavařeninu, zajíc Ušáček džbánek teplého čaje a sýkorky prostřely ubrousky. Zajíci zakručelo v břiše tak hlasitě, až se jedna sýkorka ohlédla po bouřkovém mraku. „To jsem jen já,“ zašeptal Ušáček a pohladil si břicho.

Rozárka konečně položila první rohlíky na plech a pustila se do druhého dílu těsta. Ani s ním nebyla spokojená. Jeden kousek připomínal bačkoru, jiný mrkev. Každý aspoň dvakrát předělala. Mouku už měla na vousech, na zástěře i na špičce ocásku. Slunce zatím vyšplhalo nad kulaté okénko.

Z posledního dílu umotala šest rohlíků a položila je na plech a přikryla utěrkou. „Nejdřív opravím ty na prvním plechu,“ rozhodla se. Jednomu přimáčkla konec, druhý pootočila. Potom si všimla třetího. A zatímco upravovala třetí, ten první zase maličko povyrostl. Těsto totiž vůbec nevědělo, že má čekat na dokonalý tvar.

Od dveří se ozvalo nesmělé zaklepání. „Rozárko,“ zavolala Bětka, „můžeme ti nějak pomoct?“ Myška chtěla říct, že už je skoro hotovo. Místo toho jí však vyklouzlo: „Mně se žádný nepodobá tomu nahoře.“ Bětka se podívala na obrázek. Pak na prázdnou pec. A nakonec na utěrku, která se podivně nadouvala.

Rozárka ji nadzvedla a vyjekla. Poslední várka mezitím pořádně vykynula. Na plechu ležely samé břichaté zatáčky! Dva rohlíky se dotýkaly nosy a jeden zatočil špičku až pod vlastní bříško. Myška natáhla tlapku, že je rozmotá. Vtom se zvenčí ozvalo další zakručení. Tentokrát ježkovo.

Rozárka se zarazila. Pec byla rozpálená, čaj na stole chladl a sousedé čekali. Pomalu stáhla tlapku zpátky. „Tak půjdete dovnitř takhle,“ řekla rohlíkům. Potřela je mlékem, posypala mákem a zasunula plechy do pece. Potom si sedla vedle Bětky a čekala. Brzy se pekárnou rozlila máslová vůně.

Když rohlíky vytáhla, byly zlaté a křupavé. Šišaté ovšem zůstaly. Rozárka je v košíku odnesla na stůl a sklopila ouška. „Nejsou jako na obrázku,“ pípla. Ušáček si vzal ten nejzahnutější. „To je přece půlměsíc!“ zaradoval se. Bodlinka ukázal na kulatý rohlík se stočenou špičkou. „A já mám šnečí ulitu.“

Bětka si vybrala dlouhý rohlík. „Tenhle má ocásek jako já.“ Kousla do něj, až kůrka zapraskala. „A chutná báječně!“ Za chvíli se u stolu ozývalo jen spokojené křupání a cinkání hrnečků. Rozárka ochutnala svou bačkoru. Uvnitř byla měkká, voňavá a s jahodovou zavařeninou tak dobrá, že zapomněla hledat hrbolky.

Po snídani zbylo v košíku jen pár makových zrníček. Rozárka se vrátila do pekárny a vedle obrázku dokonalého rohlíku pověsila nový. Namalovala na něj půlměsíc, ocásek, ulitu a jednu pořádnou bačkoru. Pod obrázek připsala: Naše lesní snídaně. A při příštím pečení už nechala každému rohlíku jeho vlastní zatáčku.

Zazvonil zvonec…