Jak u rybníka vyrostl obr
4–9 let5 minutjemně napínavá, laskavá a veselá
Číst pohádku
Spustit videoZapněte zvuky a tučná slova ožijí. Každý zvuk zazní během čtení jen jednou.
Za lesem ležel rybník, kam se zvířata chodila napít. Veverka tam namáčela tlapky, jezevec si chladil nos a zajíc Ušák okusoval jetel na břehu. U vody rostla stará vrba. Nedávno ji zlomila vichřice a zůstal po ní vysoký pařez se dvěma křivými větvemi.
Jednoho večera se Ušák zdržel na jeteli déle než obvykle. Když konečně zvedl hlavu, slunce už sedělo nízko nad loukou. Přes pěšinu se táhl velikánský stín. Ušák se podíval k vrbě a mezi rákosím zahlédl temnou postavu s roztaženýma rukama. Vtom vedle ní cosi zašustilo.
„Obr!“ vyjekl zajíc. Ani se nenapil a pelášil do lesa. U lísky málem porazil veverku. „K rybníku nechoď! Stojí tam obr a natahuje po každém ruce!“ „Jak veliký?“ zeptala se veverka. Ušák rozhodil tlapky. „Přes celou pěšinu!“ Veverka vykulila oči a vyrazila varovat ostatní.
Jezevci už vyprávěla, že obr dosáhne rukama přes celý rybník. „A určitě má drápy jako hrábě,“ dodala. Jezevec nic takového neviděl, ale představil si to tak živě, až ho zamrazilo. Lišce pak pověděl o obrovi s obrovskými drápy, který číhá ve vodě.
Liška zprávu donesla k ježkovu pelíšku. Přidala, že obrovi svítí oči jako dvě lucerny. Než nastala noc, věděl celý les o obrovi s drápy, zářícíma očima a tlamou velkou jako nora. Nikdo se k rybníku neodvážil, ani když druhý den vyšlo slunce.
Malá myška Zrnka našla zvířata u vyschlého dolíku pod dubem. Jezevec do něj marně strkal čenich. Veverka olizovala poslední kapku rosy z listu. „Proč nejdete k rybníku?“ zeptala se Zrnka. Všichni začali mluvit najednou. Z jejich vyprávění by se rozklepal i kámen.
Zrnka si sedla na kořen a počkala, až bude ticho. „A kdo toho obra viděl?“ zeptala se. „Já to mám od jezevce,“ řekla liška. „Mně to pověděla veverka,“ zabručel jezevec. „A mně Ušák,“ pípla veverka. Všechny oči se obrátily k zajíci, který si nervózně uhlazoval uši.
„Viděl jsem veliký stín,“ přiznal Ušák. „A něco, co mělo dlouhé ruce.“ „Viděl jsi také drápy a svítící oči?“ ptala se myška. Zajíc zavrtěl hlavou. „Na oči jsem se nedíval. Utíkal jsem.“ Zrnka chvilku přemýšlela. Potom navrhla: „Ukážeš mi to místo? Zůstaneme schovaní dost daleko.“
Ušákovi se nechtělo ani trochu. Jenže Zrnka mu slíbila, že se nebudou nikam hnát a v případě nebezpečí se vrátí. Nakonec přikývl. Vyrazili po pěšině a u posledního šípkového keře se přikrčili. Odtud viděli rybník i vrbu, ale z břehu je nemohl nikdo snadno zahlédnout.
„Tamhle,“ zašeptal Ušák. Mezi stébly rákosí skutečně trčely dvě křivé ruce. Zrnce maličko poskočilo srdce. Neutekla však. Chvíli pozorovala pravou ruku, pak levou. Nad vodou přeletěla vážka a usedla obrovi přímo na hlavu. Obr se ani nepohnul.
„Nevypadá to trochu jako dřevo?“ šeptla myška. Posunuli se za keřem o několik kroků stranou. Teď už jim rákosí nezakrývalo výhled. Místo břicha uviděli hrubou kůru a místo nohou kořeny. Jedna obrova ruka byla křivá větev. Druhá také. „Vždyť je to pařez!“ vydechl Ušák.
Vtom se ozvalo stejné zašustění jako předchozího večera. Zajíc sebou trhl. Zrnka ukázala na rákosí, kterým právě procházel vítr. Když se stébla uklidnila, ustalo i šustění. Ušákovi pomalu klesly napjaté uši. Oba ještě chvíli pozorovali břeh a potom se rozesmáli.
Pro ostatní se vrátili společně. Zvířata nejprve nechtěla věřit, ale nakonec došla až k šípkovému keři. Odtamtud si pařez prohlédla. Jezevec pak vykročil k vodě a ostatní ho následovali. Veverka na pařez vylezla a zaťukala do něj oříškem. „Dutý,“ oznámila. „A bez drápů.“
„Já jsem jeho oči vlastně také neviděla,“ přiznala liška. Ušák sklopil hlavu. „Měl jsem říct jen to, co jsem zahlédl.“ Zrnka ho jemně šťouchla do tlapky. Pak se všichni pořádně napili. Voda byla studená, čistá a chutnala mnohem lépe než poslední kapička rosy.
K večeru slunce znovu vytáhlo přes pěšinu dlouhatánský stín. Tentokrát před ním nikdo neutekl. Ušák se postavil vedle pařezu a sledoval, jak i jeho vlastní uši rostou po zemi. Když ježek vykřikl, že teď mají obry dva, všichni už věděli, kam se mají podívat.
Podívat se na pohádku
Video s ilustracemi — pro chvíle, kdy oči ještě nechtějí spát.

