Tobiáš a lechtivá ofina
3–4 let2 minutylaskavá, klidná a jemně veselá
Číst pohádku
Spustit videoZapněte zvuky a tučná slova ožijí. Každý zvuk zazní během čtení jen jednou.
Tobiášovi pořád něco šimralo čelo. Nebyla to moucha ani peříčko. Byla to jeho ofina. Když stavěl věž z kostek, padala mu do očí. Když si prohlížel knížku, schovávala mu obrázky. „Fúú,“ foukal Tobiáš nahoru. Vlásky poskočily a hned byly zase zpátky.
Jednoho rána šli s maminkou poprvé ke kadeřnici. Za dveřmi bylo veliké zrcadlo, vysoké křeslo a paní Bětka. „Ahoj, Tobiáši,“ usmála se. Tobiáš ale nic neřekl. Pevně chytil maminčinu ruku.
Maminka si sedla a Tobiáš jí hned vylezl na klín. Obličej schoval do jejího svetru. Voněl jako doma. „Můžeš zůstat u mě,“ pošeptala maminka a objala ho. Bětka zatím odložila nůžky na stolek.
„Podívej, co tu mám.“ Ukázala mu malý štětec s kulatou rukojetí. „Tím ometám ostříhané vlásky. Chceš si sáhnout?“ Tobiáš vykoukl jedním okem. Natáhl prst. Štětec byl hebký. Pohladil si jím dlaň a potom maminčin palec.
„A ještě se na něčem domluvíme,“ řekla Bětka. „Kdykoli zvedneš ruku, přestanu stříhat. Uděláme přestávku.“ Tobiáš zkusil zvednout ruku. Bětka hned položila hřeben. „Přestávka!“ Tobiáš se podíval na maminku. Maminka se usmála.
Bětka mu ukázala modrou pláštěnku. „Dáme ji přes tebe, aby tě vlásky nešimraly za krkem?“ Tobiáš přikývl. Pláštěnka tiše zašustila. Pod ní pořád cítil maminčiny ruce. V zrcadle vypadal jako malý modrý kopeček s hlavou.
Nejdřív Bětka ofinu jen učesala. Pak ukázala nůžky. „Teď kousek zastřihnu. Hlavičku necháme chviličku v klidu.“ Cvak. Na pláštěnku spadl drobný vlásek. Tobiáš zvedl ruku. Bětka odtáhla nůžky a položila je. Chvíli spolu hledali v zrcadle maminčin nos.
„Ještě?“ zeptala se potom Bětka. Tobiáš si položil ruce na kolena a přikývl. Cvak, cvak. Zase přestávka. A potom už jen poslední malinký kousek. Ofina byla kratší a Tobiáš viděl celé svoje obočí.
Nakonec přišel na řadu štětec. Smetl vlásky z čela, pohladil tvář a docela lehounce se dotkl nosu. „Jé, to lechtá!“ zasmál se Tobiáš. Cestou domů foukl nahoru jako ráno. Ofina poskočila, ale do očí už nespadla.
Podívat se na pohádku
Video s ilustracemi — pro chvíle, kdy oči ještě nechtějí spát.

