Maruška jde poprvé do školky
3–4 let3 minutyněžná, klidná a povzbudivá
Číst pohádku
Zapněte zvuky a tučná slova ožijí. Každý zvuk zazní během čtení jen jednou.
Maruška měla nové bačkůrky. Na každé se usmívala jedna jahůdka. Stála v šatně školky a pevně držela maminku za ruku. Za dveřmi klapaly kostky a někdo se smál.
„Já chci být s tebou,“ zašeptala Maruška. Maminka si k ní dřepla a pohladila ji po vlasech. „Já vím, zlatíčko. Teď půjdu do práce a po obědě si pro tebe přijdu.“
Ve dveřích se objevila paní učitelka Eva. „Dobré ráno, Maruško. Mám tu veliký bílý papír. Nechceš se mnou nakreslit obrázek? Po obědě ho můžeš ukázat mamince.“ Maruška vykoukla zpoza maminčina rukávu.
Maminka ji ještě jednou objala. Maruška jí dala pusu, pomalu pustila její ruku a zamávala. Když maminka odešla, Marušce do očí vklouzly dvě slzičky. Paní učitelka jí podala kapesník a zůstala u ní.
„Stýská se ti?“ zeptala se tiše. Maruška přikývla. „Můžeme si zatím sednout k papíru.“ Maruška se posadila. Chvilku jen hladila jeho hladký růžek.
Vedle ní si přisunula židličku holčička s modrou krabičkou. Uvnitř ležely pastelky, pěkně jedna vedle druhé. „Já jsem Anička. Chceš žlutou?“ Maruška kývla a vzala si ji.
Nejdřív nakreslila malé kolečko. Potom kolem něj udělala další, mnohem větší. „To bude sluníčko,“ pověděla. „A já mu můžu udělat paprsky?“ zeptala se Anička. „Můžeš. Tady máš oranžovou.“
Kreslily krátké paprsky i dlouhé paprsky. Jeden dosáhl až na kraj papíru. Maruška sluníčku přidala dvě oči a usměvavou pusu. Anička mu nakreslila kulaté tvářičky.
Potom Maruška zaslechla dveře a ohlédla se. „Maminka?“ Byla to ale paní kuchařka se svačinou. Marušce se znovu zastesklo. Paní učitelka jí připomněla: „Maminka přijde po obědě. Obrázek jí tu schováme.“
Po svačině stavěly holčičky domeček z kostek. Anička udělala dveře a Maruška postavila střechu. Když střecha spadla, obě se zasmály. Pak ji zkusily postavit znovu.
K obědu byla polévka a brambory. Maruška dojedla a utřela si pusu. Za chvíli se ve dveřích objevila maminka. Tentokrát doopravdy!
„Mami!“ Maruška se jí schoulila do náruče. Pak přinesla svůj obrázek a hrdě ho zvedla. „Podívej! To jsme nakreslily s Aničkou.“ Sluníčko zabíralo celý papír. Maminka se usmála a Maruška se usmála s ní.

