Pohádky
← codedtrip.com

Kozička Cilka a cinkavá schovávaná

3–7 let3 minutyveselá a hravá
Ilustrace k pohádce Kozička Cilka a cinkavá schovávaná
00:0003:32

Číst pohádku

Zvuky při čtení

Zapněte zvuky a tučná slova ožijí. Každý zvuk zazní během čtení jen jednou.

Na dvorku za stodolou bydlela kozička Cilka. Měla bílé vousky, dva malé růžky a na krku červený obojek se zvonečkem. Kdykoli poskočila, ozvalo se veselé cililink!

Jednoho rána přiběhl zajíček Ušáček, ovečka Bělinka a prasátko Toník. „Budeme si hrát na schovávanou!“ navrhl Ušáček. Opřel čumáček o vrata, zakryl si oči tlapkami a začal počítat. „Jedna, dvě, tři…“

Cilka se přikrčila za rybízový keř. Zastrčila růžky mezi listy, přitáhla kopýtka k sobě a ani nedutala. Jenže na nose ji polechtala větvička. Cilka maličko pohnula hlavou. Cililink!

„Mám tě, Cilko!“ zavolal Ušáček. Kozička vykoukla z keře. „To bylo nějak rychle,“ zamumlala. Zvoneček se jí na krku spokojeně pohupoval, jako by měl ze hry největší radost právě on.

Při dalším kole se Cilka schovala za velikou konev. Nejdřív ale sklonila hlavu a zašeptala ke zvonečku: „Prosím tě, teď ani necinkni. Jenom chviličku. Pak si můžeš zvonit třeba celé odpoledne.“

Zvoneček mlčel. Cilka se usmála. Domluvili se! Jenže když si chtěla pohodlněji stoupnout, obojek se zatřásl. Cink! „Za konví!“ vypískla Bělinka. Cilka našpulila pusu. „Ty jsi ale upovídaný zvonek.“

Potřetí si vybrala místo za hromádkou sena. Napadlo ji, že cinkání přehluší. Jakmile zvoneček zacinkal, spustila: „Mééé! Méééé!“ Mečela tak nahlas, až ze střechy stodoly vzlétli dva vrabci.

Toník zamířil rovnou k senu. „Tady jsi! Slyšel jsem tě až u vrat.“ Cilka vystrčila hlavu a všichni se rozesmáli. Tohle byla snad nejhlasitější schovávaná, jakou kdy na dvorku hráli.

Cilka si sedla a podrbala se za uchem. Pohlédla na zvoneček. Potom na plot. A potom zase na zvoneček. „Počkejte, ještě jedno kolo!“ vykřikla. Tentokrát už měla docela jiný nápad.

Rozepnula přezku obojku a pověsila ho na nízký kolík v plotě. Sama tiše odcupitala za široký pařez u stodoly. Schoulila se do trávy a růžky schovala za jeho hrbolatý okraj.

Ušáček hledal za keřem. Bělinka nakukovala za konev. Toník obešel seno. Nikde nic! Tu foukl větřík. Zvoneček na plotě udělal cililink a všichni tři se rozběhli za ním.

„Tady je jenom obojek!“ podivil se Toník. Cilka za pařezem spokojeně vrtěla ocáskem. Chvíli poslouchala kroky kamarádů. Pak si prohlédla broučka v trávě. Potom stéblo. A pak už ji samotné schovávání přestalo bavit.

Vyběhla tedy z úkrytu, přiskočila k plotu a šťouchla čumáčkem do zvonečku. Cililink! „Tady jsem! A teď hledám já!“ Kamarádi se rozutekli a Cilka u vrat zavřela oči. „Jedna, dvě, tři…“

Zazvonil zvonec…