Pohádky
← codedtrip.com

Terezka čeká na ředkvičku

3–4 let2 minutylaskavá a hravá
Ilustrace k pohádce Terezka čeká na ředkvičku
00:0002:49

Číst pohádku

Zvuky při čtení

Zapněte zvuky a tučná slova ožijí. Každý zvuk zazní během čtení jen jednou.

Terezka seděla s dědečkem na balkoně. Před nimi stál dlouhý truhlík plný měkké, tmavé hlíny. Dědeček otevřel malý sáček a vysypal si do dlaně několik kulatých semínek.

„Z těch budou ředkvičky,“ řekl. Terezka udělala prstíkem do hlíny malé důlky. Do každého položila semínko a opatrně je přikryla. Potom hlínu jemně pohladila. „Dobrou noc,“ zašeptala.

Pak seskočila ze stoličky a odběhla do kuchyně. Za chviličku byla zpátky. Nesla žlutý talířek. „Tak já už bych jednu ochutnala!“ Dědeček se usmál. „Ještě musíme počkat. Semínka nejdřív potřebují vodu a čas.“

Terezka se naklonila nad truhlík. Nikde nic červeného. Ani kousek zeleného. „Už můžete ven!“ zavolala do hlíny. Chvíli poslouchala. Na balkoně jen zašustil dědečkův rukáv.

„Možná mě neslyšela,“ povídala. „Slyšet tě nemusejí,“ odpověděl dědeček. „Budou růst pěkně potichu.“ Podal jí malou konvičku a společně ji naklonili. Na hlínu dopadl jemný deštík. Cup, cup, cup.

„Stačí takhle,“ řekl dědeček. „Aby byla hlína vlhká, ale aby semínka neplavala.“ Terezka postavila konvičku vedle truhlíku. Talířek položila na stolek. Co kdyby přece jen měla některá ředkvička naspěch?

Druhý den ráno vyšla na balkon ještě v bačkůrkách. „Dobré ráno, semínka!“ pozdravila. Hlína byla pořád holá. Terezka si povzdechla, ale dědeček jí ukázal, jak prstem zkusit, jestli už není suchá.

A tak chodila každé ráno. Pozdravila truhlík, podívala se zblízka a podle potřeby trochu zalila. Někdy mu pověděla, co měla k snídani. Jindy jen seděla vedle dědečka a houpala nohama.

Jednoho rána se uprostřed hlíny objevilo něco maličkého. Zelený oblouček! A vedle něj druhý. Terezka vykulila oči. „Dědo! Ony už vstávají!“ Z obloučků se pomalu rozvíraly drobné lístky.

Terezka doběhla k zábradlí, kam právě svítilo slunce. Pak ukázala zpátky na truhlík. „Tady jsou, sluníčko! Posviť jim!“ Dědeček přisunul její stoličku ke své a oba si k zeleným lístkům sedli.

„A talířek?“ zeptal se dědeček. Terezka ho vzala a odnesla do kuchyně. Schovala ho do skříňky na později. Potom se vrátila k truhlíku. „Jen si rostěte,“ pošeptala. „Zítra vám zase přijdu říct dobré ráno.“

Zazvonil zvonec…