O kachňátku a prvním šplouchnutí
3–4 let2 minutyněžná, povzbudivá a hravá
Číst pohádku
Spustit videoZapněte zvuky a tučná slova ožijí. Každý zvuk zazní během čtení jen jednou.
U malého rybníčka bydlela maminka kachna se svými kachňátky. Každé ráno je sluníčko polechtalo na žlutém chmýří. A každé ráno se od vody ozývalo: „Šplouch, šplouch, pojď si hrát!“
Filipovi sourozenci už vesele plavali. Jeden dělal zobáčkem bublinky, druhý se točil dokolečka. Jen Filip stál na břehu. Díval se na vodu a pařátky měl pevně přitisknuté k zemi.
Tolik si chtěl hrát s ostatními! Jenže rybníček se leskl a houpal. Co když ho voda polechtá moc? Co když pod pařátky nenajde dno? Filip raději o krůček couvl.
„Bojím se,“ pípl potichoučku. Maminka přišla blíž a pohladila ho křídlem po zádech. „Zůstanu s tebou. Nemusíme nikam spěchat. Tady u kraje je mělko.“
Sedla si vedle něj tak blízko, že se jejich peříčka dotýkala. Filip se o ni na chvilku opřel. Z rákosí zaznělo tiché zašustění a po hladině přeběhl sluneční třpyt.
Maminka ponořila jeden pařátek. „Zkusíme vodě říct dobré ráno?“ Filip natáhl nožku. Ťuk! Namočil jen konečky. Voda byla chladivá. Chvilku počkal a potom ponořil celý pařátek.
„A teď ten druhý?“ zeptala se maminka. Filip kývl. Ťup! Už stál oběma nožkama ve vodě. Pod nimi cítil měkký písek. „Mám mokré ponožky!“ zasmál se.
Kolem připlul drobný zelený lístek. Maminka do něj jemně foukla. „Fúú.“ Lístek se posunul. Filip vykulil oči a foukl také. „Fí!“ Lístek se jen maličko zatočil.
„Ještě jednou,“ zašeptal Filip. Nabral vzduch a udělal: „Fúúú!“ Tentokrát lístek odplul kousek dál. Filip se za ním natáhl a pohnul pařátky.
Najednou už nedosahoval pařátky na dno. Houpal se na hladině! Maminka plavala těsně vedle něj. „Jsem tady,“ řekla. Filip zabral jednou nožkou, potom druhou. Voda ho měkce nesla.
„Maminko, já plavu!“ vypískl. Samou radostí plácl pařátkem do vody. ŠPLOUCH! Na maminčině zobáčku přistála kulatá kapka. Maminka se zasmála a Filip taky.
„Viděla jsi moje první šplouchnutí?“ ptal se. „Viděla. Bylo náramné!“ Filip doplul k lístku a jemně do něj foukl. Sourozenci připlavali blíž. Za chvilku už všichni posouvali zelenou lodičku a maminka je spokojeně hlídala.
Podívat se na pohádku
Video s ilustracemi — pro chvíle, kdy oči ještě nechtějí spát.

